Z projektu Východního partnerství se stává nová naděje pro postsovětské státy
Minulý týden jednala v Praze delegace ruského ministerstva zahraničí na úrovni prvních náměstků. A nešlo pouze o plyn. Rusům leží na srdci a možná i v žaludku projekt Východního partnerství (VP). Ten se má během českého předsednictví Rady Evropské unie přetavit v novou naději pro postsovětské státy – Arménii, Ázerbájdžán, Bělorusko, Gruzii, Moldavsko a Ukrajinu propojí s EU nový mechanismus spolupráce.
S iniciativou společně vystoupili Poláci a Švédové loni v květnu. Cílem jejich úsilí bylo vytvořit novou vizi pro sousedící země EU, které v dohledné době jen stěží splní podmínky nutné pro členství v unii. Evropská politika sousedství (EPS), která dosud tvořila základ vztahů Bruselu s okolními zeměmi, se ukázala neúspěšnou. Již Francie během svého předsednictví EU spustila projekt Unie pro Středomoří, která k Evropě připoutává státy okolo Středozemního moře. Ukrajinu, Alžírsko nebo Izrael sice možná něco spojuje, ale ve většině záležitostí se zásadně liší. Po sílící kritice se proto EPS fakticky rozpadá do dvou regionálních seskupení – na východ a na jih od hranic s unií.
Audit demokracie
Proces posilování východní dimenze uspíšil válečný konflikt v Gruzii. Evropa se náhle probrala ze snu o fungujících vztazích mezi Moskvou a Tbilisi. Mnoho politiků začalo mít obavu o budoucí směřování sousedů, kteří byli satelity nebo integrální součástí bývalého Sovětského svazu. Hned na začátku českého předsednictví EU a ve sporech, tentokrát rusko-ukrajinských, si zakusil své i premiér Mirek Topolánek. Dodržování sjednaných dohod se vně EU vždy nepřisuzuje patřičný význam. Případ ukrajinského dodatku ke smlouvě o obnově dodávek plynu byl toho pro mnoho lidí dokladem.
Vezmeme-li si priority českého předsednictví Rady EU, Východní partnerství, vztahy EU-Rusko a EU-Ukrajina představují podstatnou obsahovou náplň kapitoly Evropská unie ve světě. „Prohloubení východní dimenze evropské politiky sousedství má nejen velký morální, ale i praktický význam. Tato spolupráce nám umožní diverzifikovat zahraniční obchod a dodávky energetických surovin,“ uvedl Topolánek v projevu před Evropským parlamentem.
Otazník visí nad posledním evropským totalitárním režimem v Bělorusku. Evropská unie, známá kritikou nedemokratických praktik a korupce v této východoevropské zemi, vyslala Minsku signál: Pokud se budete chovat slušně, vezmeme vás. Účast ve VP je podmíněná demokratizačními snahami. „Běloruská účast ve Východním partnerství se bude odvíjet od vývoje vztahů Evropské unie a Běloruska,“ píše se ve sdělení Evropské komise.
O co jde
Po mimořádném srpnovém summitu EU ke gruzínské krizi vyústilo zintenzivnění příprav Východního partnerství v plán na zlepšení vztahů se zeměmi mezi evropským blokem a Ruskem. Evropská komise vytyčila mnohem smělejší a ambicióznější projekt, který má vést k novým dohodám o přidružení. V současné době se uvnitř sedmadvacítky odehrává diskuse o konkrétních podmínkách. V únoru se o VP mají bavit ministři zahraničních věcí a připravit návrh pro březnový summit hlav zemí a šéfů vlád EU, kteří iniciativu posvětí.
Jde o soubor dvou- a mnohostranných smluv mezi unií a šesti vybranými zeměmi. Evropská komise zamýšlí vyjednat nové bilaterální dohody o komplexní a prohloubené zóně volného obchodu s těmi státy VP, které o ně projeví zájem a jež jsou také připravené přijmout závazky vůči EU. Z dlouhodobého hlediska jde o postupnou integraci ekonomik partnerských zemí do jednotného vnitřního trhu. Rusko si je vědomo silného konkurenta, který nabízí politicky a ekonomicky nestabilním zemím atraktivní návrh. Místopředseda Dumy Aleksandr Babakov nedávno prohlásil: „Pro tyto nové iniciativy by bylo dobré, aby vznikaly v partnerství s Ruskem, nebo raději po konzultacích s Moskvou.“ „Nevyplácí se ignorovat uznané, oprávněné a dosud tradiční zájmy Ruska,“ vzkazuje Babakov Polákům, kteří s nápadem v EU vystoupili.
Bezpečnostní témata
Evropskou unii sužují různá bezpečnostní témata. Proto Evropská komise také doporučuje zahájit jednání o „paktech mobility a bezpečnosti“. Ty by specifikovaly podmínky pro boj s nelegálním přistěhovalectvím, modernizaci azylového systému dle evropských standardů nebo pro vytvoření integrovaného systému ochrany vnější hranice EU. Evropa chce usnadnit udělování víz občanům partnerských zemí, které přispějí ke zvýšení mobility a mezilidských vztahů. Multilaterální dohody se mají týkat čtyř tematických platforem: demokracie, řádné správy věcí veřejných a stability, ekonomické integrace a soudržnosti s politikami EU, energetické bezpečnosti a vztahů mezi lidmi. Nad těmito problémy se mají pravidelně scházet politici a úředníci na třech úrovních – od vrcholných představitelů EU a partnerských států až po zástupce v pracovních skupinách.
Všechny odvážné plány musejí doprovázet smělé investice. V uplynulém roce EU zaplatila za sousedské projekty 450 milionů eur. Komise předpokládá navýšení zdrojů v letech 2009 až 2013 o 350 a přeskupení dalších 250 milionů eur z jiných oblastí. Objem finanční podpory v roce 2013 by tím měl dosáhnout 785 milionů eur. Očekává se, že letos v dubnu Praha uspořádá zahajovací summit k Východnímu partnerství na úrovni hlav členských zemí EU a šesti východoevropských států.
Druhá třída
Rusové se snaží udržet v postsovětském regionu tradiční vliv. Po historicky největším rozšíření EU v roce 2004 převážilo názorové spektrum spíše na antiruskou stranu. Druhým efektem bylo zpomalení diskusí o prohloubení integrace. Evropa prostě dosud nespolkla velké sousto. Toho Rusové umně využívají. Prostřednictvím médií Ukrajince varují, že projekt Východního partnerství je pro šest východoevropských zemí náhražkou plnohodnotného členství. A snaží se také drolit solidaritu uvnitř EU. Využívají setkání s evropskými mocnostmi k obcházení bruselských institucí.
Rusové věří v geostrategické hry a mocenské zájmy. Není pro ně přijatelná představa, že by jim EU nabídla stejné zacházení jako třeba s Moldávií. Cítí se také uražení, že je s plánem nikdo předem neseznámil. Nechápou, že jde o interní plán, který Evropská unie dosud neposvětila. „Projekt by neměl sloužit k umělému oddělení spřátelených zemí od Ruska,“ řekl Konstantin Kosačev, předseda zahraničního výboru ruské Dumy.
Strategický instinkt
Rusko se cítí být zapomenutým partnerem EU. Předseda Evropské komise José Manuel Barroso sice tvrdí, že „Východní partnerství se netýká vytváření nových hranic v Evropě“, Kreml však tomu nevěří. Ruskou politickou elitu vede strategický instinkt, jehož součástí je vymezování mocenských zón. EU však současně stále nemá s Ruskem uzavřenou dohodu o partnerství a spolupráci, která v základních liniích vytyčuje rámec dvoustranných vztahů. „Devadesát procent Rusů je přesvědčeno, že patříme k evropským národům. Prezident, premiér, můj ministr i Duma se shodují, že naše budoucnost leží v Evropě. Rusko je připraveno prohloubit vztahy s EU natolik, jak nám to umožní. Nebráníme se kupříkladu dohodě o energetické bezpečnosti nebo spolupráci v krizové managementu,“ řekl týdeníku EURO Michail Jevdokimov z Evropského odboru ruského ministerstva zahraničí, který v doprovodu náměstka Alexandera Gruška navštívil Prahu.
