Naše demokracie stále častěji zbavuje své občany práva svobodné volby
Tak kolik máme hodin, pane Budíku? Lidé, kteří si mohli dovolit zemřít v době, kdy panovala nadvláda času a cestu na onen svět nastoupili s vědomím, že kalendář dosud disponuje jakousi kosmickou platností, byli zřejmě šťastní. Pravdou však je, že i v jejich případě lze nalézt drobné odchylky, kvůli čemuž slaví například Evropa Vánoce jindy než Rusko. Všechny tyto varianty, například vynález Gregoriánského kalendáře, však vyšly právě z určitého druhu pokory vůči času. Jejich primárním cílem je co nejpřesnější přetlumočení řeči času. Instituce časového posunu plní oproti tomu jakousi roli samého Všemohoucího. Je to akt, který vzdoruje Chronovi a jeho důsledkem je vychýlení času z vlastního biorytmu, a nikoli přesnější překlad jeho jednotlivých významů. Jde vlastně o krádež času v nejužším smyslu slova.
Zrada naděje
Když jsem se nedávno věnoval tomuto tématu, troufl jsem si učinit jisté riskantní prohlášení: takzvaný letní čas a posuny času jsou prvními z mnoha signálů svědčících o ekologické zvůli. Za tu lze označit všechno, co se člověku bezprostředně a neodvratně vměšuje do života. Kupříkladu i zemětřesení je jistý druh zvůle. Ostatně, právě proto náležely jednotlivým elementům v mytologii role vládnoucích božstev. Zvůle je všechno, co není zvolené či dobrovolné.
První obětí nešetrných lidských zásahů byl řád času, neboli časový řád, který byl narušen ve jménu úspory energie. Nyní jsme už dospěli natolik daleko, že nám ve jménu stejné energetické úspory kradou světlo. Žárovka to má pomalu, ale jistě spočítané. Stovková je zakázaná už teď, po ní bude následovat šedesátka, čtyřicítka a nakonec i pětadvacítka. Svítit se bude samozřejmě i potom, světlo však bude kompaktní, tlumené. Se zánikem žárovky definitivně vyhasne také cosi v nás. Časový posun vzdoruje Chronovi, konečné vyšroubování žárovky pro změnu Prométheovi. Je to zrada prapůvodní naděje, jež dřímala v industrializaci společnosti.
Osudová rána
Klasická žárovka v sobě měla cosi až kosmicky velkolepého. To, co nikdy nelze plnohodnotně nahradit žárovkou úspornou. Každá zářivka je samostatným zkroceným mikrokosmem, který má navzdory svému hvězdnému statutu schopnost vytvářet v rámci dosahu jakýsi pocit domova. Prosté vlákno žhnoucí v umělém obalu zrcadlí stejnou měrou osamělost i nápaditost lidského druhu. Lze říct, že jde o určité třinácté znamení zvěrokruhu z našich obýváků. Konec žárovky bude znamenat i definitivní konec Julese Verna. Původní datum jeho úmrtí, 24. březen 1905, proto bude třeba změnit na to, kdy zanikla žárovka.
Situace ostatně pokročila natolik, že přičinliví hollywoodští cenzoři a retušéři odstraňují cigarety i z rukou herců na plátně. Proto dnešní omladina žasne, proč Humprey Bogart v průběhu dvoření neustále naznačuje pomocí dvou prstů to, pro co by zcela stačil vztyčený jeden. Ani my nechceme zůstat pozadu za USA. A samozřejmě ani za Evropou. Dle všeho bude i u nás od roku 2010 zakázáno kouřit na veřejných prostranstvích a v kavárnách. Zatímco puby ve Velké Británii se už z tohoto traumatu zotavily, nás tahle osudová rána teprve čeká.
Hlasy na poušti
Teoreticky samozřejmě jde o samé prospěšné kroky. Měli bychom být rádi, že jsme ve vývoji dospěli natolik daleko. Změna času se stejně jako přechod z obyčejných zářivek na kompaktní odehrává ve jménu úspory energie. Protikuřácký zákon je zase motivován povinným příklonem ke zdravému životnímu stylu. Ve stejném duchu a za stejně náruživého provolávání hesel se však po celém světě šíří také bioenergie a bioetanol. Po skončení konference Maďarsko 2025 jsem se zabral do rozhovoru s generálním ředitelem ropné společnosti MOL Zsoltem Hernádim. Ten mi prozradil, že od chvíle, kdy vstoupily v platnost kvóty Evropské unie pro bioetanol, zaznamenaly firmy Caterpillar a Stihl rekordní nárůst zisků. Nikdy předtím nebylo třeba tolika motorových pil a obřích, namachrovaných damprů.
Už tomu tak v historii bývá, že v době krize vždy zaznějí hlasy na poušti. Onehdy to byl hlas Thomase Manna, který zvolal: Evropo, pozor! A před několika desítkami let zazněl v díle Tiché jaro také hlas ženský, konkrétně Rachel Carsonové. Ten nabádal: Pozor, lidstvo! DDT je smrtelný jed! Vždy, když začne populace bezhlavě prchat některým směrem – obvykle tím ke zkáze – vyskytnou se jedinci, kteří považují za své poslání a morální povinnost se ozvat. Sice nevím, kam se lidstvo řítí právě teď, v době, kdy se mnozí domnívají, že se ubírá nejlepším směrem, ale mám nejasný pocit, že něco nehraje.
Otázky
Račme si všimnout, že síly a stylové diktáty, které nám vládnou ve věcech, jako je letní čas, zákaz žárovek či omezení kouření, jsou zároveň těmi, jež nařizují další kácení pralesů v zájmu nových sojových plantáží a výsadby palem a instalují klimatizace, kam to jen lze. To mě přivádí k otázce. Jak je možné, že pokud i onu nebohou žárovku věčně popotahují kvůli zbytečnému plýtvání energií, ještě mnohem nešetrnější klimatizace je rovnou povinná? Jak ve USA, tak v západní Evropě se už mnohokrát stalo, že se v parných dnech kvůli velké spotřebě zhroutily distribuční sítě elektřiny – energeticky náročné klimatizace jednoduše vyhodily pojistky. A další otázka. Proč je dosud tabu téma alergie na klimatizaci, úzce spojené s jejím obsedantním nadužíváním?
Zatímco protiplevelová komanda útočí na ambrózie ve jménu pylové alergie, alergií na klimatizaci se nezabývá vůbec nikdo, přestože tímto onemocněním trpí čím dál víc lidí. Jeden můj přítel byl kvůli podchlazenému pracovnímu prostředí nucen změnit zaměstnání a bezpočet studií jasně prokázal, že v klimatizačních zařízeních se mohou snadno přemnožit škodlivé mikroorganismy. Mezi jinými také bakterií legionelly, jejíž následky mohou být i smrtelné. To vše platí v naší společnosti dosud za podružné, což považuji za problém. Neboli to, že jakýsi diktát vkusu a sporná celosvětová módní mánie plná protimluvů s sebou s pomocí nástrojů politického teroru strhávají všechny bez výjimky.
Omezení
Společnost, jež se prohlašuje za nadmíru demokratickou, čím dál častěji zbavuje občany práva svobodné volby. Dnes už si nemohu zapálit ani v kuřáckém vagonu, protože už vlastně ani žádný není. Jako nekuřák mohu jen tiše doutnat vzteky. Nemám ani právo si zvolit neklimatizovaný vagon, protože žádný takový neexistuje. Jako alergik na klimatizaci bych měl podat stížnost. Nebude dlouho trvat a nebudu moci ani zašroubovat do lustru dvojnásobně drahou klasickou žárovku, navýšenou o ekologickou daň.
Zvůle
Takzvaný letní čas a posuny času jsou prvními z mnoha signálů svědčících o ekologické zvůli.
Za tu lze označit všechno, co se člověku bezprostředně a neodvratně vměšuje do života.
Kupříkladu i zemětřesení je jistý druh zvůle.
Právě proto náležely jednotlivým elementům v mytologii role vládnoucích božstev.
Zvůle je všechno, co není zvolené či dobrovolné.
Vývoj
Měli bychom být rádi, že jsme ve vývoji dospěli natolik daleko.
Změna času se stejně jako přechod z obyčejných zářivek na kompaktní odehrává ve jménu úspory energie.
Protikuřácký zákon je zase motivován povinným příklonem ke zdravému životnímu stylu.
Ve stejném duchu a za stejně náruživého provolávání hesel se však po celém světě šíří i bioenergie a bioetanol.
