Evropská cukerní diktatura

Drahý cukr hořkne potravinářům a cukrovary si užívají rekordní zisky. Tak funguje unijní tržní pořádek

Cukru je na českém a evropském trhu už zase dost. Jeho ceny přesto dál stoupají. V lednu prodávaly tuzemské cukrovary kilogram v průměru za bezmála devatenáct korun. To je asi o 2,50 koruny dráž, než byl unijní průměr. „Na každém kile vydělají více než deset korun. Výrobní náklady jsou totiž u největších cukrovarnických společností jen něco málo nad osm korun,“ porovnává jeden z posledních českých obchodníků s cukrem. Byznys si nechce nabourat zveřejněním svého jména. Ještě před rokem prodávaly zdejší cukrovary kilo krystalu v průměru za necelých třináct korun, tedy zhruba o šest korun levněji. V této sezoně přitom vyrobily o třetinu cukru víc, než jim dovoluje kvóta. Podobně celá Evropská unie si po období nedostatku, záměrně vyvolaného přísnou regulací, dopřála nadprodukci. Zhruba třináctimilionový výrobní limit překročila asi o pět milionů tun. Spotřebitelé to ale na cenách nepoznají.

Jednička s rekordy

„Ceny nekomentujeme. Cena cukru se netvoří v České republice, ale na burzách,“ říká mluvčí tuzemské cukrovarnické jedničky Tereos TTD Jakub Hradiský. Dodává, že v současné době už cukrovar nezdražuje. Z poslední sklizně vyrobila největší cukrovarnická firma, za níž stojí francouzský koncern Tereos, zhruba tři sta tisíc tun cukru. To znamená o osmdesát tisíc víc, než jí dovoluje kvóta. Za normálních okolností by cukr nad kvótu mohla prodat pro průmyslové účely, tedy laciněji, než když se sladidlo zužitkuje jako potravina. Nebo do bruselské pokladny odvést poplatek pět set eur za každou tunu vyrobenou navíc. Kvůli problémům na trhu je ale Brusel shovívavější. „Unie nám i ostatním výrobcům povolila jednorázově navýšit kvótu a prodat větší množství na vnitřní trh. Další část vyvezeme, získali jsme licenci na export,“ upřesňuje Hradiský.
Cukrovary Tereos TTD mají zaděláno na další skvělé výsledky. Už předchozí sezona byla pro ně mimořádně úspěšná. Při tržbách čtyři a půl miliardy korun dosáhl čistý zisk rekordních 530 milionů korun, tedy dvakrát tolik než rok předtím. O podobný nárůst se mohly vysoké prodejní ceny cukru a konec povinných odvodů na unijní restrukturalizaci postarat i v posledním hospodářském roce, který Tereos uzavřel ke konci loňského září. Pokud nebude nějak účetně optimalizovat zisk, mohl by se pohybovat kolem miliardy korun, avizují informace z trhu. Mluvčí Tereosu nechtěl výši zisku komentovat. „Výsledky nejdříve oznámíme akcionářům koncem března na valné hromadě. Teprve pak je sdělíme veřejnosti,“ uvedl pouze. Záběr společnosti Tereos se v Česku dál rozšiřuje. Minulý měsíc oznámila, že přikoupila Moravský lihovar v Kojetíně. Podnik byl dříve spojován s podnikatelem Tomášem Pitrem.

Opatrná kritika

Elitní klub německých a francouzských cukrovarníků, kterým patří i největší cukrovar v Česku, se drahého cukru pravděpodobně hned tak nevzdá. Užívá si rekordní zisky, které mu přihrála unijní reforma i silná celosvětová poptávka po cukru. O to víc úpí výrobci cukrovinek, marmelád, limonád a dalších potravin, kteří se bez cukru neobejdou. Nemají přitom úniku, sladidlo jinde nenakoupí. Vše diktují cukrovary. Sladký sektor mají plně pod kontrolou, včetně zvýhodněného dovozu cukru ze třetích zemí. A k němu hned tak někoho nepustí. Takto exkluzivní podmínky si cukrovarníci vylobbovali v Bruselu. Dokud se ceny cukru držely na stravitelné úrovni, byl klid. Loni, kdy prudce vylétly a někteří potravináři v zahraničí i v tuzemsku nemohli cukr sehnat, začali volat po zvýšení produkčních kvót nebo jejich úplném zrušení. Ke kritice takzvaného cukerního pořádku se přidává i česká Potravinářská komora. „Jsme pro zachování kvót, požadujeme ale uvolnění obchodu. Současné poměry poškozují některé potravináře,“ říká za komoru Tomáš Kreutzer.
Profesní organizace je ve schizofrenním postavení. Sdružuje totiž obě strany – cukrovarníky i potravináře závislé na cukru. Prosazuje proto jen částečný ústupek od tvrdé regulace. Po ministerstvu zemědělství chce, aby v unii bojovalo za liberalizaci trhu s cukrem. Odstranění obchodních překážek by ovšem nabouralo pevně svázaný cukerní pořádek, který vyhovuje cukrovarům a zemědělcům. A ti mají v Bruselu silnější hlas.

Uzavřený kruh

Dnes je na cukrovarech, komu cukr prodají a za kolik. Potravináři nemají moc na výběr. Nakupovat cukr v zemích mimo EU zatížený vysokým clem je ekonomický nesmysl. Cukr s nulovou nebo sníženou sazbou si nedovezou. Brání jim v tom unijní předpisy. I zvýhodněný import mají totiž cukrovarníci pod kontrolou. Dovážet mohou kromě nich ještě obchodníci. Musejí ale prokázat dvouletou historii v obchodu s cukrem, aby dostali potřebnou licenci. V České republice ji kromě všech pěti cukrovarnických společností drží čtyři obchodníci. Dva z nich – Bio Nebio a Druid CZ – se orientují na zdravou výživu a biopotraviny, tudíž je nejspíše zajímá přírodní cukr z cukrové třtiny. Další je rakouská firma VOG obchodující s potravinářským i nepotravinářským zbožím. Čtvrtým držitelem dovozní licence je Holding Brno – export.
Přeregulovaný unijní trh s drahým cukrem svádí k různým spekulacím a obcházení předpisů. Také ministerstvo zemědělství má zprávy o rostoucích dovozech kakaového prášku s vysokým obsahem cukru i jiných pokusech, jak se vyhnout vysokému clu.

Další léta s kvótami

Unijní agrární politika podobně diktuje zemědělcům, kolik mléka mohou od svých krav nadojit. Zatímco ale mléčné kvóty mají za tři roky skončit, cukerní regulace bude pokračovat dál. Silná cukrovarnická lobby už asi definitivně rozmluvila Evropské komisi nápad zrušit v roce 2015 i kvóty na cukr. Většina států je pro jejich prodloužení do roku 2020. „Nedávný vývoj v cukerním odvětví ukázal, jak je důležité mít spolehlivé zdroje dodávky a vyhnout se přílišné nestabilitě,“ obhajují výrobci cukru pokračování regulace. Potíže v zásobování vyvolala radikální reforma, kterou unie naordinovala cukrovarnictví před šesti lety. Řízený útlum, do kterého Brusel investoval obrovské peníze, snížil evropskou produkci cukru o šest milionů tun na 13,5 milionu. EU tím ztratila soběstačnost. Z České republiky odešla britsko-francouzská společnost Eastern Sugar, která za likvidaci tří cukrovarů inkasovala většinu ze dvou miliard korun, jež Brusel poslal do Česka jako kompenzaci za ztrátu čtvrtiny národní kvóty. Cílem reformy bylo postupně zlevnit cukr na evropském trhu, který se na nátlak Světové obchodní organizace více otevřel dovozům z rozvojových zemí. Dříve totiž byly ceny na starém kontinentu až třikrát vyšší než světové. Situace se ale citelně změnila. Celosvětová poptávka po cukru trvale roste, výroba víceméně stagnuje a ceny na světových trzích předhonily evropské. Světový lídr v produkci i exportu cukru Brazílie zpracovává víc než polovinu cukrové třtiny na bioetanol. Nižší a opožděná sklizeň v této zemi a nepříznivé pěstitelské podmínky v některých dalších zemích přispívají k tomu, že cena cukru na newyorské burze zase letí vzhůru. A jak to dopadlo se zlevněním cukru, které slibovala unijní reforma, na českém trhu? Zpočátku ceny, za které prodávaly cukrovary, skutečně klesaly. Nejníže se dostaly v předloňském roce, kdy spadly až na třináct korun. Od té doby znovu rostou a nyní jsou stejné jako před pěti lety. Jenom cukrovary si vychutnávají tučnější zisky.