První volby do Evropského Parlamentu nás čekají 11. a 12. června. PROFIT postupně představuje lídry jednotlivých stran či uskupení. Co od vás mohou, budete-li zvolena, očekávat malí a střední podnikatelé?
říká lídr kandidátky Unie liberálních demokratů do Evropského parlamentu, senátorka Helena Rögnerová
První volby do Evropského Parlamentu nás čekají 11. a 12. června. PROFIT postupně představuje lídry jednotlivých stran či uskupení.
Co od vás mohou, budete-li zvolena, očekávat malí a střední podnikatelé? Může liberální klub něco dělat proti tomu, abychom neměli Evropu socialistickou?
Určitě ano. Evropa totiž už nyní naráží na limity své sociálnosti. Ta se jí nevyplácí, není možné to takhle dělat donekonečna. Je samozřejmě velmi těžké ustupovat ze sociálních jistot, které lidé již dostali. Na pohodlné peníze si totiž každý snadno zvykne. Neustoupí-li však Evropa ze své sociálnosti, nebude schopna konkurovat Americe ani Asii a mimoto brzy nebude na své sociální programy mít dost peněz.
A podnikatelé? Malí a střední podnikatelé jsou u nás velmi málo hájeni. Přitom na nich stojí ekonomika. Vstup do EU jim většinou pomůže. Především si v Unii nikdo nemyslí, že podnikatel je něco nemravného. Naopak je významné, když někdo vezme svůj osud do vlastních rukou, stará se o sebe a dokonce dokáže dát práci několika dalším lidem. Postupně se změní přístup úřadů. Ty si totiž budou muset uvědomit, že nejenže nemají podnikatelům vytvářet překážky, ale naopak jim mají zametat cestičku. Má Česká republika usilovat o co největší díl bruselského koláče, nebo spíše o omezování evropských přerozdělovacích procesů?
To se vzájemně nevylučuje. Na nejbližší dva roky jsou pro nás připraveny desítky miliard korun ve strukturálních fondech. Udělejme tedy maximum pro to, abychom měli projekty, které vyčerpají co největší část z této deklarované možnosti. Zároveň jako aktivní členové usilujme o omezení přerozdělovací politiky, hlavně zemědělské.
Myslíte, že naši podnikatelé na peníze ze strukturálních fondů dosáhnou? Vždyť ministerstva zaspala a celá věc má u nás téměř půlroční zpoždění. Připravenost v krajích je ale poměrně výrazná. Kraje už vědí, co se dá, vytvářejí regionální uskupení, aby na evropské peníze dosáhly, chápou podmínku spolufinancování. Připouštím, že na úrovni ministerstev je to horší. Zpoždění tedy asi nějaké bude, ale věřím, že - jak je naším dobrým českým zvykem - se pak hrozně rychle probereme, až bude za pět minut dvanáct. Souhlasíte s názorem ministra zahraničí, že málo vyjednaných přechodných ustanovení svědčí o vynikající připravenosti ČR na vstup do EU?
Já ta jednoznačná prohlášení, jako že jsme vyjednali skvělé nebo naopak špatné podmínky, nemám ráda. Ze zpráv hlavního vyjednavače Teličky senátnímu integračnímu výboru usuzuji, že jsme jednali seriózně, sebevědomě a jasně jsme dávali najevo své priority. Někdy i navzdory tomu, že některá ministerstva neměla jasno vtom, co vlastně chtějí pro svůj rezort vyjednat. Mimoto ze své manažerské zkušenosti vím, že jakékoli „polštářky“ jsou demotivující. Když někoho „hodíte do vody“, musí se všechno strašně rychle naučit. Když ale naopak vytvoříte systém neustálých podpor, pak ten subjekt nebo odvětví necháte dlouhodobě žít v chráněném prostředí. A až jednou ten náraz přijde (a on nakonec musí přijít) - kde bude jeho konkurenceschopnost?
Proč kandidujete do Evropského parlamentu?
Beru to jako určitou výzvu. Už jsem čtvrtým rokem senátorkou, místopředsedkyní výboru pro evropskou integraci. Teď jsem dostala šanci vést liberální kandidátku, která je programově blízká mému cítění. Tato první garnitura bude vEvropském parlamentu vytvářet České republice jméno. Podle toho, jaké zástupce tam stát vyšle, bude Česko posuzováno. Jak se budou chovat, jakou mají kulturu, jak jsou schopni diskutovat, jaké vytvářejí koalice, zda drží slovo… N ení to měřitelné, ale je to velmi důležité.
Koho vlastně budete reprezentovat?
Především Českou republiku, jejíž problematiku znám. Zároveň si myslím, že tam přenesu své zkušenosti ze Senátu. Poslanci Evropského parlamentu jsou zpravidla bývalí poslanci či senátoři národních parlamentů. Do 20. července má navíc Česko nárok na tzv. dočasné poslance - já jsem byla zvolena jako jeden z nich. Dočasní poslanci Evropského parlamentu musí být u nás buď senátory, nebo poslanci, protože to je jediný mandát, který v současnosti mají.
Jak byste charakterizovala liberální frakci v Evropském parlamentu?
Liberální frakce je třetí nejsilnější a je v ní prostor pro názory, které jsou od středu doprava. Nejsou to ale názory, které v naší zemi prezentuje ODS. Mimochodem, klub liberálů jako jediný hlasoval všemi hlasy pro naše přijetí do EU. Je proti přechodným obdobím jakéhokoli typu - například omezení volného pohybu pracovních sil - a chce je co nejdříve zrušit. Propaguje totiž zásadu, že kdo splnil podmínky, nemá být omezován. To má naše kandidátka v programu také ališí se tím od jiných kandidátek.
Takže se budete zasazovat i o odstranění všech bariér bránících podnikání?
Samozřejmě - to je to první, co musí liberál dělat. Obvykle dostávám spíše otázky, zda zrušení různých ochranných bariér Českou republiku nepoškodí, zda třeba nedojde k masivním spekulacím s půdou a podobně. Tak toho se opravdu neobávám. Kdo chtěl, stejně se už dávno k půdě dostal.
Jste pro harmonizaci daní v EU, nebo pro ponechání volnosti jednotlivým státům?
Jednoznačně pro ponechání volnosti. Každá země je v jiné fázi své restrukturalizace, nás čeká důchodová reforma. To všechno s daněmi úzce souvisí. Jejich sjednocení tedy není vhodné. Zužovalo by vládám možnost ovlivňovat změny ve svých zemích.
Má evropská integrace pokračovat stejně rychle, případně ještě zrychlit? Nebo by bylo lepší zvolnit, zhodnotit dopady již proběhlých změn a případně modifikovat to, k čemu a kudy EU směřuje?
Především jsem jednoznačně pro přijetí evropské ústavy. Byla na ní odvedena spousta práce, má dát Unii právní subjektivitu, má reagovat na nynější rozšíření atd. atd. Byla by chyba ji nepřijmout. O dalším postupu integrace si myslím, že se nedá ani příliš brzdit, ani moc urychlovat. Je to něco jako globalizace, která probíhá tak nějak sama o sobě.
Jak to myslíte?
Tak jako antiglobalisté bojují proti globalizaci, tak i odpůrci integračního směřování by rádi něco učinili, ale integrace již navazuje na předchozí kroky. Navíc se ukazuje, že někdy je kvůli efektivnosti potřeba mít stanovisko EU jako celku. Unii brzdí nutnost dosahovat konsenzu, na kterém je založena. Nebude-li akceschopným uskupením, neobstojí v konkurenci Ameriky a Asie.
Nebojíte se ztráty zpětné vazby? Zatímco vy se budete hlouběji nořit do evropské problematiky, tady se zatím bude dít něco jiného… Stát se to samozřejmě může. Já ale neumím žít v zahraničí. Vnímám to tak, že dojíždět budu do Evropského parlamentu, tak jako třeba naši moravští poslanci dojíždějí do Prahy. Chci mít asistenta nejen v Evropském parlamentu, ale i tady v ČR, abych měla přímý přístup k podnětům. Hodlám být partnerem senátnímu integračnímu výboru, který se věnuje věcem, které považuje Unie za svá témata. Například připravované evropské legislativě pro různé oblasti, třeba zemědělství, služby atd. Navíc je každý pátý týden poslance Evropského parlamentu vyhrazen na práci v jeho obvodu, tedy v České republice. n KDO JE HELENA RÖGNEROVÁ**
Narodila se roku 1955 v Hořicích v Podkrkonoší. V roce 1974 maturovala na gymnáziu v Hradci Králové a o čtyři roky později ukončila studium na Vysoké škole ekonomické v Praze, obor ekonomika a řízení vnitřního obchodu. Před rokem 1989 pracovala nejprve v Průmyslu mléčné výživy v Hradci Králové a pak ve Státním ústavu národního zdraví v Praze. Po revoluci postupně absolvovala několik zahraničních kurzů o řízení zdravotnictví. Nějaký čas v tomto oboru podnikala, v letech 1996 až 1999 vedla Fakultní nemocnici Motol. V roce 2000 byla ve volebním obvodě Benešov zvolena senátorkou za čtyřkoalici na kandidátce KDU-ČSL. Není členkou žádné politické strany. Má státní zkoušku z angličtiny, pasivně ovládá němčinu, ruštinu a španělštinu. Ing. Helena Rögnerová je vdaná a má dvě dcery.
