Evropská přetahovaná

Česká úřednická vláda se nevyhne kompetenčním sporům o evropskou agendu

Ministra pro evropské záležitosti Štefana Füleho čekají těžké časy, v nichž si nevystačí s diplomatickou mluvou plné jazykové ekvilibristiky vyhýbající se sporům. Jedním z problémů, které na Füleho dopadnou, je například otázka, kde se unijní agenda nadobro uhnízdí v byrokratické spleti české politiky. Do úvah se nově vrací ministerstvo zahraničních věcí, mnozí však namítají, že evropské záležitosti se staly plnohodnotnou součástí domácí politiky. Proto by měly být centrálně řízeny z Úřadu vlády.

Uhájí resort?

S pádem minulé vlády a odchodem Alexandra Vondry (ODS) se změnila váha evropské agendy. A na domácí scéně se tak vytvořil prostor pro politicko-úřednický boj o kompetence. Zatímco Vondra mohl opřít svou sílu o bezprostřední kontakt s premiérem, zázemí silné politické strany a v neposlední řadě funkci místopředsedy vlády, novopečený ministr Füle disponuje pouze nezjevnou podporou ČSSD, jež ho do vlády navrhla. Vondra navíc vedle předsednických povinností podstatným způsobem ovlivňoval klíčové otázky české zahraniční politiky jako například výstavbu radarové základny v Brdech či zrušení víz s USA. Pro ministra zahraničí Karla Schwarzenberga „zbyla“ tradiční bilaterální politika. Šlechtic rodem i duchem okouzloval evropské partnery šarmem a Vondra taktickým umem. Současné rozložení sil napovídá, že se gard obrátil. Jan Kohout, vicepremiér a ministr zahraničí, je dlouholetým členem sociálních demokratů. Ti ho dokonce navrhovali v době Grossovy aféry na post ministerského předsedy. Kohout také patří mezi nezpochybnitelné autority v unijní problematice s bohatými zkušenostmi a bruselskou praxí. Naopak nový ministr pro evropské záležitosti Füle se s evropskou tematikou tak často nesetkával. Jeho doménou byly zejména bezpečnostní otázky. Vše nasvědčuje tomu, že pod zdáním korektních vztahů mezi evropskou sekcí na Úřadu vlády ČR (ÚV) a ministerstvem zahraničí dochází k reálnému přesunu politického těžiště ze Strakovy akademie do Černínského paláce.

Historie jednoho odboru

Anabáze putování českých úředníků zběhlých v evropských záležitostech začala v roce 2004. Tehdejší premiér Stanislav Gross se rozhodl vytvořit na Úřadu vlády zvláštní odbor, který se systematicky věnoval informování veřejnosti o Evropské unii. Jeho cílem bylo najít kanál na spuštění masivní kampaně k přijetí Ústavní smlouvy, předchůdkyně Lisabonské smlouvy. Na kampaň si dělal zálusk také lidovecký ministr zahraničí Cyril Svoboda, jenž disponoval týmem, který vedl jednání o vstupu ČR do unie a připravoval referendum o přistoupení naší země k EU. Krkolomně nazvaný „odbor pro informování o evropských záležitostech“ podléhal přímo premiérovi a mohl čerpat desítky milionů ze státního rozpočtu. Za ty se vytvořila síť regionálních informačních center - Eurocentra, speciální linka Eurofon a webový portál Euroskop; nastavila se nejrůznější grantová řízení pro neziskové organizace. Tedy věci, které fungují dodnes.

Hrubá nekoncepčnost

Parlamentní volby, ve kterých vyhrála v roce 2006 ODS, však předznamenaly změny. Jedním z prvních rozhodnutí takzvané první Topolánkovy vlády bylo zrušit euroodbor a přemístit ho z Úřadu vlády na ministerstvo pro regionální rozvoj. Argumentovalo se optimalizací fungování úřadu, důvody však byly politické. Vláda přijala tento návrh v nepřítomnosti Vondry, který byl svými kolegy nemile zaskočen. Věděl totiž, že české předsednictví v Radě EU bude vyžadovat maximální využití současných struktur a expertů. Své intermezzo si odehrál i člen dozorčí rady ČEZ Zdeněk Hrubý, kterého Topolánek posvětil jako státního tajemníka pro koordinaci českého předsednictví v EU. V úřadu zůstal jen devět lednových dní. Protože počátkem roku 2007 vznikla Topolánkova vláda číslo 2, pro Hrubého najednou nebylo místo a musel rezignovat. Jeho pravomoci na sebe vzal Vondra, který zaměnil ministerstvo zahraničí za funkci vicepremiéra pro Evropu. Úkol měl jediný. Připravit české předsednictví EU. Dostal do vínku pár miliard k útratě a možnost vytvořit si opět na Úřadu vlády euroodbor. Otazníků nad budoucností euroodboru, jenž by měl lidem srozumitelně přibližovat evropskou problematiku, nyní přibývá. Způsobů ošetření evropské tématiky v rámci státní správy existuje několik. Od seniorního státního tajemníka podléhajícího premiérovi přes ministra pro Evropu až po návrat problematiky na ministerstvo zahraničních věcí. Do podzimních voleb se žádné rozhodnutí neočekává. Spíše půjde o to, zda Füle po konci českého předsednictví přesvědčí politické špičky, že jeho úřad je nepostradatelný.

* BOX (rozhovor)
Štefan Füle Není to soutěž krásy EURO: Máte vizi, jak by měla pracovat evropská sekce na Úřadu vlády v budoucnosti? FÜLE: Mám jasnou ambici. Chci úřad stabilizovat a využít všeho, co jsme se během předsednictví naučili, aby v blízkosti premiéra byla podobná koordinační struktura. Během jednání o mém angažmá jsem cítil podporu nejít do žádných extrémů jako například vrátit evropskou tématiku do resortů nebo vytvořit zvláštní ministerstvo. Vidím spoustu témat, která jdou nad koordinační úlohu. Například efektivní transpozice unijní legislativy do národního zákonodárství. Jestliže stále více procent našich zákonu vychází z evropské legislativy, považuji za důležité, aby se pouze mechanicky nepřepisovaly, ale bral se ohled i na národní specifika. EURO: Jaké máte vztahy s ministerstvem zahraničí? FÜLE: Jde o konstruktivní a pragmatické vztahy, kde hrají roli osobní kontakty. Bez jakýchkoli podmínek a přívlastků spolupracujeme, abychom úspěšně dokončili české předsednictví EU. Není to tunelování agend. Nejedná se taky o žádnou soutěž krásy. EURO: Neslyšel jste o dohodě, popřípadě můžete vyloučit, že existuje domluva mezi ODS a ČSSD o budoucím českém eurokomisaři? Podle spekulací by se po předčasných volbách měl stát Mirek Topolánek komisařem a Jiří Paroubek premiérem nebo naopak. FÜLE: Neslyšel. Nemohu. EURO: Jak budou Češi organizovat výběr příštího předsedy Evropské komise (EK)? FÜLE: České předsednictví počítá s tím, že to bude jedna z důležitých náplní červnové Evropské rady. Bude to součást takzvaného institucionálního balíčku. Prosincová dohoda nás zavázala k tomu, aby naše předsednictví spustilo výběr předsedy EK bezprostředně po volbách do Evropského parlamentu (EP). Věřím, že se ubráníme tomu, abychom se na podzim ocitli v institucionálním vakuu. EURO: Můžete přiblížit výběr českého kandidáta na eurokomisaře? FÜLE: Jestli dobře rozumím požadavkům sociální demokracie, výběr komisaře by měl být výsledkem politické shody. S tím nemám problém. O českém komisaři by se nemělo rozhodovat v této kanceláři (na Úřadu vlády, pozn. red.) ani za jiným psacím stolem. EURO: Nejčastěji se hovoří o energetice a dopravě jako o dvou oblastech, o něž mají Češi zájem. Platí to stále? FÜLE: Ano. Myslím si, že by konzultace o komisaři měly začít před podzimními volbami v říjnu. Jinak bychom se mohli dostat do virtuální debaty, v níž již žádná zajímavá portfolia volná nebudou. EURO: Jak si stojí Česko při vyjednávání s Iry o budoucnosti Lisabonské smlouvy? Jaké výjimky Irové chtějí? FÜLE: Chtějí záruky! Nejde o žádné výjimky, které by šly za Lisabonskou smlouvu. To by vyžadovalo znovu otevřít ratifikační proces. Text záruk chceme schválit na červnové Evropské radě. Bavili jsme se s Iry o obsahu, ale především o způsobu schvalování záruk. Ještě před summitem šéfů vlád a hlav států 18. a 19. června už budeme mít onen dokument k dispozici. *

BOX Štefan Füle (47)
Jako kariérní diplomat začínal na předlistopadovém ministerstvu zahraničí na pozici referenta odboru OSN. Postupně vystřídal velvyslanecké posty v Litvě, Velké Británii a při NATO. Do vlády jej nominovala ČSSD jako ministra pro evropské záležitosti. V osmdesátých letech byl členem KSČ.