Evropská tramvaj má dlouhé intervaly

Rychlé rozšíření unie ještě není jisté, míní dánská politoložka

Lykke Friis (33)

• známá dánská politoložka a ředitelka pro výzkum Dánského ústavu mezinárodní vztahů. V současné době se věnuje mimo jiné problematice rozšiřování Evropské unie. Upozorňuje, že přijímání nových členů mohou ještě zkomplikovat rozhovory o výdajích z rozpočtu Evropské unie či referendum o Smlouvě z Nice v Irsku. Přesto považuje za nejpravděpodobnější variantu, že kodaňský summit letos v prosinci rozhodne o přijetí deseti kandidátských zemí do unie. Studovala politické vědy na Kodaňské univerzitě a ekonomii na London School of Economics. Od roku 1994 se věnuje akademické činnosti. O dva roky později začala pracovat v Dánském ústavu mezinárodních vztahů.

EURO: Krajní pravice je na vzestupu v řadě zemí západní Evropy. Vidíte v tom velké nebezpečí pro Evropu?
FRIIS: Byla jsem teď dva měsíce ve Spojených státech, kde jsou Evropané pořád kritizováni za to, že údajně podporují fašismus a antisemitismus. S tím ale rozhodně nesouhlasím…

EURO: To ovšem spíše souvisí s postoji ke konfliktu na Blízkém východě.
FRIIS: Bezpochyby. Myslím, že celkově by se to s hrozbou krajní pravice nemělo přehánět. Jsou zde tendence, které vzbuzují obavy, mocný koktejl postojů proti globalizaci, Evropské unii, cizincům, imigrantům. Jde o témata, kterým se v řadě zemí nevěnovala dostatečná pozornost. Nicméně je také nutné vzít v úvahu, že v Evropě existuje politické kyvadlo, které se hýbe chvíli jedním směrem, chvíli druhým. Zhruba před sedmi lety se zdálo, že evropští konzervativci úplně vymizeli. Dnes se kyvadlo vychýlilo opačným směrem.

EURO: Myslíte si, že strany hlavního proudu budou nyní kopírovat ta řešení, jež nabízí krajní pravice? Šéf francouzské Národní fronty Jean-Marie Le Pen prohlašuje, že ostatní strany dělají to samé co on, jenom to zaobalují do jiných slov.
FRIIS: Mnozí západoevropští politici dnes prohlašují, že se musíme více zabývat problematikou imigrace, abychom zastavili krajní pravici. Otázkou je, zda je nutné opravdu přebírat od krajní pravice její myšlenky. Možná že v některých záležitostech ano, ale v jiných je nutné argumentovat opačně. Potřebujeme přistěhovalce, protože naše obyvatelstvo stárne, rodí se méně dětí. V řadě zemí se však projevovala tendence vůbec se takovým tématům nevěnovat.

EURO: Komisař pro rozšíření Evropské unie Günter Verheugen se domnívá, že úspěch krajní pravice v řadě zemí může přijímání nových členů zkomplikovat. Domníváte se, že se rozšíření může z tohoto důvodu odložit?
FRIIS: To není ta hlavní věc, kvůli které je možné celé rozšíření vetovat či blokovat. Z pohledu krajní pravice bude nejdůležitějším tématem imigrace a volný pohyb pracovníků. Tyto záležitosti se již v rámci jednání o rozšíření vyřešily. Le Pen a další představitelé krajní pravice v Evropě určitě budou také tvrdit, že rozšíření přijde hodně draho. Ale to nebude rozhodující. Krajní pravice však může sehrát určitou roli v případě, že se stane něco takového, co by samo o sobě bylo katalyzátorem a mohlo celý proces rozšíření ohrozit. Mám na mysli případné odmítnutí Smlouvy z Nice v dalším irském referendu letos na podzim. To by vedlo ke zcela nové diskusi a zpochybňování rozšíření, jehož by se účastnila nejenom krajní pravice. V procesu ratifikace dohod o přijetí nových členů sehraje krajní pravice určitě také svou roli. Ale nemyslím si, že by některá země Evropské unie opravdu mohla zablokovat rozšíření.

EURO: Jistě, krajně pravicové strany většinou nejsou ve vládních koalicích. Ale mění se celková atmosféra. Témata, s nimiž přišla krajní pravice, jak již bylo řečeno, přebírají jiné strany. Z tohoto pohledu se mnohým zdá, že Evropská unie nebude schopna přijmout v dohledné době deset nových členů, tak jak to plánuje.
FRIIS: Změna atmosféry je závažná věc. Ale přesto si myslím, že by tu musela být nějaká další významná událost, která by Evropany donutila říci: počkejme chvíli a zamysleme se nad těmi novými názory, přemýšlejme více o penězích, přemýšlejme více o imigraci. Takovou událostí by snad mohlo být i formování nové německé vlády po volbách v září. Pokud se ale Evropská unie nerozhodne přijmout nové členy nyní, můžeme na příští termín rozšíření čekat velmi dlouho. Jsem velmi skeptická vůči tomu, že by se v takové situaci našlo dost politiků, kteří by naléhavě trvali na rychlém rozšíření. Negativní výsledek referenda v Irsku by znamenal okamžitou změnu klimatu, určitě by pak bylo více slyšet ty, kteří celé rozšíření zpochybňují.

EURO: Kandidát na post německého kancléře Edmund Stoiber uvedl, že neočekává vstup všech deseti zemí, o nichž se dnes uvažuje. Už to signalizuje určitou změnu.
FRIIS: Ano. Ale jsem přesvědčena, že Edmund Stoiber bude pro to, aby do Evropské unie v první vlně vstoupilo Polsko. Pokud má být přijato Polsko, je těžké argumentovat, že by neměly být připuštěny další menší země. Základní otázkou je, zda chceme rozšíření, nebo ne.

EURO: V současné době zaznamenáváme jisté napětí ve vztazích Česka s Německem a Rakouskem. Dokonce se někdy zdá, že Rakousko by mohlo kvůli Benešovým dekretům zablokovat rozšíření unie. Považujete to za možné?
FRIIS: Ne. Pokud někdo zablokuje rozšíření za současné situace, poté, co se tolik let přijímání nových členů připravuje, musel by mít opravdu silné nervy, aby to vysvětlil. Nemyslím si tedy, že by Rakousko mohlo něco zablokovat v poslední fázi jednání o rozšíření.

EURO: Do kodaňského summitu Evropské unie letos v prosinci tedy rakouské veto nehrozí. Ale co potom?
FRIIS: Očekávám, že mohou nastat nějaké problémy při ratifikaci - třeba i v souvislosti s tím, že se budou chystat další rakouské volby. Ale i potom budou členské státy ratifikovat jednu velkou smlouvu o přijetí všech kandidátských zemí. Rakouský parlament tedy nebude hlasovat jednotlivě o vstupu České republiky, bude rozhodovat o všech zemích najednou – ať už jich bude deset, devět či méně. Nevěřím, že by vetoval rozšíření jako takové.

EURO: Řekla jste, že ti, kteří by chtěli blokovat rozšíření, by museli mít opravdu silné nervy. Nemyslíte si ale, že představitel rakouských Svobodných Jörg Haider už prokázal, že se jen tak nehodlá před něčím zastavit?
FRIIS: Máte pravdu, má silné nervy. Nejsem expert na rakouskou politiku, ale pokud mohu soudit na základě průzkumů veřejného mínění, zdá se, že Haiderova síla spíše klesá. Navíc blokovat rozšíření je přece jen silná káva. Španělsko také mělo tvrdé výhrady při minulém rozšiřování Evropské unie. Ostatní členské země však Španělům jasně naznačily, že i oni byli před časem přijati díky dohodnutým kompromisům. Podobný tlak by muselo očekávat také Rakousko.

EURO: Jaký vliv na proces rozšiřování bude mít výsledek francouzských voleb? Teď nemám na mysli krajní pravici, ale to, že politická formace kolem vítězného prezidenta Jacquesa Chiraca bude velmi opatrná, zvláště pokud jde o zemědělství. Může tato skutečnost zkomplikovat celé rozšíření?
FRIIS: Ano, toho se obávám. Vyřešit problém společné zemědělské politiky v průběhu rozhovorů o rozšíření nebude vůbec jednoduché. Pokud Evropská unie nedospěje k dohodě o příspěvcích ze společného rozpočtu, může to nejen komplikovat rozšiřování, ale případně ho i zablokovat. Teď, s novou vládou v Paříži a také vzhledem k tomu, co bylo řečeno v předvolební kampani, je jasné, že se Francouzi budou snažit uchovat společnou zemědělskou politiku. To ovšem jde přímo proti zájmům čistých plátců do evropského rozpočtu, takže zde je nevyhnutelný střet. Pokud se na to díváte optimisticky, můžete dojít k názoru, že nejlepším řešením problému by bylo odložit ho. To by mimo jiné znamenalo, že summit v Kodani přijme prohlášení, které uspokojí Francii a poskytne určitou část přímých zemědělských plateb kandidátských státům. Pokud unie poskytne novým členům tyto platby, Francie získá spojence, kteří budou chtít zemědělské subvence zachovat i při příštích jednáních o rozpočtu v roce 2006.

EURO: Myslíte si, že třeba Česko se může v této otázce stát spojencem Francie? Praha se zatím spíše vyslovuje pro reformu zemědělské politiky.
FRIIS: Česko třeba ne, ale Polsko ano. Francouzští politici už jasně řekli, že to je také důvod, proč podporují platby zemědělcům ze střední a východní Evropy. To znamená, že první věta v onom prohlášení uspokojí Francii a druhá Německo a další čisté plátce tím, že zdůrazní nezbytnost reformy Společné zemědělské politiky. Tímto způsobem se obvykle konfliktní otázky řeší.

EURO: V září ovšem půjdou voliči hlasovat také v Německu. Je možné, že se tato záležitost stane součástí tamní předvolební kampaně. Pro novou německou vládu by pak mohlo být nepřijatelné řešení tohoto problému pouze odložit.
FRIIS: Rozšíření Evropské unie zatím není rozhodujícím tématem německé kampaně. Jakákoliv německá vláda - a tím spíše zcela nový kabinet - bude mít velké problémy, pokud by způsobila odklad rozšíření. Představte si, že třeba Edmund Stoiber zformuje na začátku října vládu a hned poté přijde s nesmlouvavým stanoviskem a odmítne se o zemědělských platbách dohodnout. Pro německou politiku, která se tradičně vyslovovala pro rozšíření Evropské unie, by to byl problém. Stále je šance, že se v Kodani vše podaří, ale za úspěch se bude muset zaplatit také určitá cena. Tato cena spočívá i v tom, že hlavní problémy se odloží na pozdější dobu. Teď se pouze budou vytvářet manévrovací pozice pro rok 2006.

EURO: Vyjednávací proces bude ještě velmi náročný. Co byste doporučila českým vyjednavačům? Uvádíte, že některé kandidátské země v určitých fázích rozhovorů vystupovaly jako ledoborci – jako první přistoupily na podmínky, kterým se pak museli přizpůsobit i další zájemci o vstup do unie. Doporučila byste třeba České republice, aby se stala ledoborcem v oblasti přímých plateb zemědělcům?
FRIIS: To je choulostivá situace. Pokud vnímáte očekávání veřejnosti, nemyslím si, že byste měli být v této věci první. Vy jste sehráli roli ledoborce v otázce volného pohybu kapitálu, jinde jste naopak vyjednávali do poslední chvíle, jako v oblasti volného pohybu pracovních sil. Myslím, že i zde byste měli čekat do posledních hodin vyjednávání, až si spolu sednou členské státy a Evropská komise, aby našly přijatelné řešení. Ledoborcem bude ta kandidátská země, která bude mít nejméně problémů. Takto to bylo s jednáním o rozšíření vždy. Vezměte si příklad posledního rozšíření, kdy Evropská unie dospěla k závěru, že Švédsko a Finsko mají méně problémů než Rakousko. Nejdříve se tedy rozhodlo o uzavření rozhovorů se Švédskem a Finskem, Rakousko ovšem následovalo jejich příkladu. Pokud bych se dnes měla sázet, vsadila bych si na to, že jako první země uzavře jednání Slovinsko, protože má malý zemědělský sektor.

EURO: Česká situace se až tak neliší, v zemědělství zde pracuje jen relativně malá část obyvatel.
FRIIS: Možná bych se vsadila, že budete Slovinsko následovat dříve než Poláci. Toto není hluboká analýza, spíše odhad, ale řekla bych, že Evropská unie bude muset nejdříve uzavřít první tři či čtyři smlouvy a pak jít za Poláky a říci jim: tak chcete vstoupit, nebo ne? Tlak na Polsko pak bude obrovský, neboť vyřazení země z první vlny by bylo velkou porážkou polské vlády. Poláci navíc také vědí, že pokud nebudou přijati teď, budou mít další příležitost vstoupit až za několik let. To s sebou nese riziko, že ještě nebudou členy v roce 2006, kdy se bude svádět bitva o evropský rozpočet. Vstupování do Evropské unie není čekání na místní autobus či tramvaj, které jedou každou chvilku.

EURO: Zdůrazňujete, že řadu kandidátských zemí před vstupem do unie čeká náročné referendum. V České republice se v předvolební kampani hodně mluvilo o Benešových dekretech, a když k tomu přidáme ještě kontroverzní témata zemědělství a peněz z evropského rozpočtu, zdá se, že se tu může objevit ještě více skeptiků vůči vstupu do unie než dosud.
FRIIS: V řadě kandidátských zemích se určitě projevil významný posun v tom, jak je vstup do Evropské unie vnímán. Není příliš pravděpodobné, že členství v referendu schválí všechny tyto státy, některé ho asi odmítnou. Bohužel se dosud nikdo moc nezabýval tím, jak přizpůsobit systém Evropské unie tak, aby se s referendy vyrovnal. Členské státy myslí především na své národní zájmy a chybí strategické myšlení, jež by počítalo s nutností prosadit rozhodnutí v referendech. To se týká nejen referend v kandidátských zemích, ale i v členských státech. Když se podíváme na případ Irska či Dánska, je evidentní, že prohrát referendum je velmi snadné. Když máte volbu mezi odpovědí „ano“ a „ne“, najde se vždy velké procento občanů, kteří budou volit „ne“, protože nemají rádi vládu nebo jsou frustrováni ekonomickou situací.

EURO: Dánsko je ovšem v úplně jiné situaci než střední a východní Evropa. Je to bohatá země, zatímco v případě kandidátských států se zdálo, že vůle připojit se k bohatému evropskému klubu bude jednoznačně převažovat. Přesto tomu tak není. V čem vidíte příčiny? Je to dáno spíše komplikacemi v jednáních s Evropskou unií, nebo to má hlubší kořeny?
FRIIS: Studie, kterou jsme v našem ústavu připravovali, jednoznačně ukazuje, že existuje souvislost mezi euroskepticismem a oblibou vlády i důvěrou ve veřejné instituce. Nevím přesně, jak je to v České republice, ale v některých zemích – třeba Estonsku - se dá říci, že ten, kdo věří vládě, podporuje vstup do Evropské unie, a naopak. Dnes je ve střední a východní Evropě jiná situace než před deseti lety - například Česká republika je už členem NATO, prošli jste významnými změnami. Je přirozené, že někteří lidé dnes říkají: vstupme do Evropské unie, ale ne za těchto podmínek.

EURO: Myslíte si, že jsou kandidátské země dostatečně připraveny na to, aby mohly do unie vstoupit?
FRIIS: Je řada oblastí, ve kterých se ještě musíte trochu zlepšit, ale otázka, kdy jste opravdu připraveni, je relativní. Ani členské státy nesladily svou legislativu stoprocentně.