Rozšířením EU vznikne od příštího roku největší energetický trh na světě. Pevnou pozici by na něm měly mít obnovitelné zdroje energie, především využití slunce, vody a větru.Jejich podíl by v EU měl v roce 2010 dosáhnout 12 procent, z toho výroba elektřiny 21 procent.
Rozšířením EU vznikne od příštího roku největší energetický trh na světě. Pevnou pozici by na něm měly mít obnovitelné zdroje energie, především využití slunce, vody a větru.
Jejich podíl by v EU měl v roce 2010 dosáhnout 12 procent, z toho výroba elektřiny 21 procent. Česká republika za těmito cílovými paramtery zaostává, podle některých údajů podíl OZE v součanosti nedosahuje ani dvou procent a za sedm let by měl být jen něco přes sedm procent. Zatím největší význam z obnovitelných zdrojů mají malé vodní elektrárny. S větším nárůstem jejich celkového výkonu již nelze příliš počítat. Ani po zvýšení výkupní ceny z 1,13 na současných 1,50 Kč za KkWh nedošlo k razantnějšímu zvětšení počtu MVE. Na českých řekách a bystřinách již nejsou vhodná místa se spádem, který by zaručoval dobrou návratnost investice. Otázkou zůstává jak se podaří využít potenciálu mikrotoků. Mnohem větší možnosti se očekávají od výstavby větrných elektráren, přestože i zde je kapacita omezená. Odborníci upozorňují, že zdaleka nemáme tolik vhodných lokalit pro VE jako Německo, kde výkon těchto elektráren prudce stoupá a v součanosti dosahuje kapacity jakou má elektrárenská společnost ČEZ. Ještě hůře je na tom v České republice využití sluneční energie pro ohřev vody, podobně jako nasazení fotovoltaických článků pro přeměnu sluneční energie na elektrickou. Státní energetická koncepce sází na prvním místě na využití biomasy k výrobě tepla a elektřiny, přestože zatím nejsou zhodnoceny nepříznivé ekologické dopady z použití těchto paliv. Zdá se jako by vyspělý svět čekal na nové čisté zdroje rodící se v laboratořích výzkumných ústavů. Jednou z největších nadějí v tomto směru je vodíkové hospodářství zvládnuté především za použití palivových článků, kdy chemickou cestou, bez spalovacích procesů, vzniká elektřina a teplo. Tyto zdroje energie budoucnosti jsou již nasazovány do praktického použití, výrobě se věnují renomované firmy a je patrně otázkou příštích let, kdy získají značný podíl ve světové energetické bilanci. V ýzkum v této oblasti jde prudce dopředu, což se netýká pouze palivových článků. Například v Alsasku Electricité de France (EdF) realizuje projekt k výrobě elektřiny za pomoci geotermiky. Všechny dosavadní projekty sloužily k výrobě tepla. Cílem geotermiky je využít tepla hornin v hlubinách země. Ve 40kilometrové hloubce dosahuje voda nejméně 1000 stupňů Celsia, v pětikilometrové hloubce 200 stupňů Celsia. Geotermika se snaží využít tento nekonečný zásobník energie. „Propustnost horniny využijeme k tomu, že ji změníme ve výměník tepla,“ řekl k projektu v Alsasku u městečka Soultz-sous-Forets inženýr Pascal V ix, který je jeho koordinátorem. Studená voda se vstřikuje vrtem pod vysokým tlakem do země až do hloubky 3500 metrů. V oda se ohřívá kontaktem s horkou horninou. Pak se čerpá na povrch dalším vrtem. Zbývá jen na povrchu postavit turbínu. Fáze základního výzkumu, včetně vrtů, byla téměř ukončena. V příštím roce začne výstavba experimentálního závodu s kapacitou pěti až šesti MW, aby se ověřilo průmyslové použití. V roce 2006 by měla následovat výstavba dvou prototypů o kapacitě 25 MW, z nichž každý by měl být s to zásobovat elektřinou město s 25 000 obyvateli. Projekt budou z 20 procent financovat firmy EdF, Electricité de Strasbourg, italská Enel Green Power, německá Pfalzwerke a nizozemská Shell International. Jeho celkové náklady dosáhnou 100 milionů eur. Jedna kWh by měla stát čtyři až devět centimů eura, což dává naději pro jeho rozšíření. Podle odborníků tento zdroj bude konkurenceschopný až bude aplikován na více místech a dosáhne kapacity 300 MW, což je téměř výkon jednoho bloku uhelné elektrárny. Potenciál pro toto využití tepla hornin v Evropě nechybí. Je odhadován na 110 GW v celé západní Evropě, což je pro srovnání současný výkon elektráren Francie. Pro jeho rozšíření hovoří to, že se jedná o zdroj neprodukující žádný skleníkový plyn. Na rozdíl od větrné a sluneční energie, které závisí na počasí, se jedná o stabilní zdroj. Zatím se neví jako dlouho je ochlazovaná hornina schopna vyrábět teplo. Podle některých odborníků lze počítat s 20 až 40 roky.
