Evropská komise zkoumá veřejnou podporu, kterou stát poskytl před privatizací největším českým bankám - Komerční bance, České spořitelně a ČSOB.
Budou muset české banky vracet podporu, kterou jim poskytl stát? Pokud by Evropská komise usoudila, že šlo o nedovolenou veřejnou podporu, pak by platit musely.
Evropská komise zkoumá veřejnou podporu, kterou stát poskytl před privatizací největším českým bankám - Komerční bance, České spořitelně a ČSOB. Česká oficiální místa jsou zatím v klidu. Jak podle ministerstva financí, tak podle Úřadu na ochranu hospodářské soutěže České republice bezprostřední nebezpečí z řízení před Evropskou komisí nehrozí. Parlamentní opozice i někteří ekonomové jsou však jiného názoru. Dnes je těžké určit, jak vysoká částka byla státem na záchranu a privatizační přípravu věnována. Odhady se pohybují řádově mezi třemi sty až šesti sty miliardami korun. Podle odhadu ministerstva financí spotřebovala ČR koncem devadesátých let až dvacet procent celkového produktu právě na oddlužení bank. Velice zjednodušeně, a to pouze z hlediska státního rozpočtu, se dá veřejná podpora popsat jako poměr mezi vynaloženými prostředky na odkup problémových aktiv a tím, co se státu vrátí po rozprodeji aktiv sanovaných bank, plus cena za prodej bank privatizátorům. Ani to ale nebude konečné číslo, protože ne všechny druhy státní pomoci se dají finančně kvantifikovat. „Bližší odhady se mohou lišit v řádu sta procent, a přesto mohou být racionálně obhajitelné,“ říká například Zdeněk Kudrna z ministerstva financí. Jedním z důvodů, proč ministerstvo financí odmítá byť přibližně kvantifikovat pomoc poskytnutou bankám, může být i obava, že by taková kvantifikace mohla být využita jako podklad pro řízení. I po ukončení řízení bude celková pomoc ale stále jenom odhadem, protože stát použil i dlouhodobé instrumenty, jako jsou například garance, které budou ukončeny až po našem vstupu do EU. Garance mají navíc obvykle motivační charakter, aby se banky snažily problémy řešit a nepřeváděly vše automaticky na stát. To se ale netýká případu ČSOB, který je obecně považován za nejproblematičtější. Tato banka totiž dostala záruky na aktiva bývalé IPB časově i věcně neomezené. Takový typ garancí je nekompatibilní s evropským právem a může se stát kamenem úrazu při projednávání před Evropskou komisí. Německý Handelsblatt v této souvisloti napsal, že není jasné, z jakých právních důvodů byly české banky podporovány, a citoval v této souvislosti nejmenovaného důvěrníka komisaře pro hospodářskou soutěž Maria Montiho, podle nějž je spor o pomoc českým bankám „největším problémem antimonopolní politiky“ v souvislosti s rozšiřováním na východ. Pokud by jakákoli veřejná podpora byla shledána jako nepovolená, musely by banky takovou pomoc vrátit, což zároveň nevylučuje, že by ČR byla sankcionována za porušení hospodářské soutěže. To, že právě neomezené garance poskytnuté ČSOB mohou být problematické, připouští nepřímo i ministerstvo financí. Podle jeho stanoviska jsou nejpřijatelnější ty formy podpory, které by učinil i soukromý investor, pokud by byl v roli státu. „Na druhém konci pomyslné škály jsou jen vágně definovaná opatření, ze kterých není jasné, kolik, kdy ani za jakých podmínek bude stát platit“, píše se ve stanovisku ministerstva financí.
