Eurozóna pomůže bankám vyrovnat se s případným krachem některé členské země. To je rozhodnutí, po kterém dlouho volají ekonomové i finanční trhy. Bankovní sektor v Evropě bude podle odhadů potřebovat až 200 miliard eur.
Foto: ec.europa.eu
Evropským politikům to konečně došlo. Hlavním problémem eurozóny už není Řecko, ale budoucnost evropských bank. Ty ponesou největší díl ztrát, pokud se Řecko a další jižní státy eurozóny nevyhnou určitému druhu bankrotu. Nemají přitom dost kapitálu, aby tyto ztráty unesly. Banky ve Francii, Německu či Belgii drží státní dluhopisy periferních zemí za desítky miliard eur. Hrozí, že některé banky takový scénář nepřežijí. Ostatní si s ním poradí, ale za cenu toho, že si nebudou půjčovat navzájem, což dál zkomplikuje jejich situaci, a přestanou poskytovat nové úvěry, což přivede na kraj propasti firmy. Eurozóna a s ní i zbytek Evropy se dostanou do pasti další recese. Evropští politici proto připouštějí, že bankám je třeba pomoci.
Finanční trhy si s krizovou variantou pohrávají už dva měsíce. Uprostřed léta spustili investoři výprodej bankovních akcií právě z obavy, aby za pár měsíců nedrželi v rukách bezcenné papírky. Zatím posledním připomenutím vážnosti situace je případ francouzsko-belgické banky Dexia, kterou už podruhé během tří let musejí zachránit vlády Francie a Belgie. I tentokrát Dexii odmítly ostatní banky půjčovat krátkodobé peníze na provoz na mezibankovním trhu. Hrozilo, že banka nebude schopná dostát svým závazkům, například vyplácet vklady klientů. Obě vlády se proto zaručily, že vkladatelé o své peníze nepřijdou a hledají řešení, jak banku opět postavit na nohy.
Chybí 200 miliard eur
Nejdůrazněji to zatím řekla německá kancléřka Angela Merkelová, která byla dosud kritizována za opatrný a pomalý postup při řešení evropské dluhové krize: „Jsme pod časovým tlakem a potřebujeme přijmout rozhodnutí rychle.“ Dodala, že v případě nouze je připravena pomoci německým bankám získat dodatečný kapitál na pokrytí ztrát. Mělo by jít o opětovnou aktivaci programu, který pomohl německým bankám vyrovnat se s důsledky finanční krize před dvěma roky. K podobnému kroku vyzvalo Německo i další země.
Celkem se nyní hovoří o tom, že banky by měly dohromady získat zhruba 200 miliard eur, aby případnou dluhopisovou krizi zvládly. S touto částkou přišli už v létě analytici, když propočítávali, co vlastně tehdejší propad cen bankovních akcií znamenal. Nyní se ve stejném duchu vyjadřuje i Mezinárodní měnový fond. Jenže ne všechny země jsou připraveny platit tyto peníze ze svého. Nejhlasitěji vystupuje Francie, jejíž banky akciovým výprodejem utrpěly nejvíce.
Paříž trvá na tom, že francouzské banky žádný další kapitál nepotřebují. A pokud se má evropským peněžním ústavům pomáhat, ať to zaplatí všichni v rámci nějakého celoevropského řešení. Tím by mohlo být navýšení a posílení stávajícího záchranného Evropského fondu finanční stability (EFSF). Podle dohody z letošního léta by tento fond v budoucnu mohl pomoci s doplněním kapitálu i bankám, jejichž mateřské země nečerpají dluhovou pomoc.
Čekání na Slovensko
Patrně největší oříšek budou představovat řecké banky, které v případě skutečného řeckého bankrotu zkrachují. Kvůli tomu, že řecký dluh se zatím nedaří stabilizovat a tamní vláda není schopná dodržet slíbenou cestu ke snižování deficitu, začaly některé země v čele s Německem hovořit o tom, že letní dohoda o řešení řeckého dluhu se bude muset změnit. Její součástí byla domluva s finančním sektorem, že dobrovolně odepíše zhruba pětinu řeckých dluhů. Teď se hovoří až o polovině řeckého dluhu, který by měly banky odepsat. Na to by nejvíce doplatily právě řecké peněžní ústavy. Řekové by v případě jejich krachu přišli o své peníze. Následně by mohli zpanikařit i Portugalci či Irové, kteří by neměli důvod věřit, že tamní banky by případné problémy jejich zemí přežily. Tato infekce by byla smrtící pro celou eurozónu.
Ministři financí zemí měnové unie už proto prověřují možnosti, jak bankám pomoci. Jejich oči se však patrně upírají především k posílenému fondu EFSF. Jeho změny nyní musejí ještě schválit parlamenty na Maltě a na Slovensku. Nejproblematičtější je Slovensko, kde se o podporu EFSF hádá vládní koalice. Lucemburský premiér a neformální šéf eurozóny Jean-Claude Juncker nicméně tvrdí, že ho ujistili jak slovenský ministr financí Ivan Mikloš, tak premiérka Iveta Radičová, že Slovensko nová pravidla EFSF schválí.
Konečně zátěžové testy
Současně s politiky se na krizový scénář začal v tichosti připravovat i evropský bankovní dohled EBA. Ten po dvou měsících od publikování letošních zátěžových testů velkých evropských bank konečně pochopil, že letní testy byly k ničemu. Nepočítaly totiž s krachem žádné evropské země. Nyní už mají testy vycházet ze scénáře, že evropské dluhy projdou výraznou restrukturalizací. Ztráty bude EBA počítat podle aktuální tržní ceny státních dluhopisů. V případě řeckých pětiletých dluhopisů by to znamenalo ztrátu skoro 60 procent investovaných peněz. Držitelé portugalských dluhopisů by u pětiletých obligací odepsali přibližně 40 procent investice.
Tyto testy nakonec odhalí potřebu nového kapitálu, která se bude blížit už zmiňovaným 200 miliardám eur, zjistil list Financial Times. To je zhruba 40krát víc, než co ukázala letní varianta testů, kterými v případě nepříznivého scénáře neprošlo devět bank.
Trhy na všechny tyto zprávy o evropském politickém osvícení zareagovaly pozitivně a bankovní akcie poslaly vzhůru. Otázka je na jak dlouho. Před další panikou by je mohlo částečně uklidnit, že se evropské instituce už dohodly na nových pravidlech, která mají do budoucna zabránit předlužování členských států eurozóny. Hříšníky čekají v podstatě automatické tresty v podobě pokut či zastavení přísunu peněz z evropských fondů. Země s dluhem nad 60 procent HDP ho budou muset snižovat předepsaným tempem, jinak se sankcím nevyhnou. Jenže to je hudba budoucnosti. Aktuální krizi eurozóny to nevyřeší, může to maximálně zlepšit náladu.
