Evropské hvězdy

29. 7. 2003

Dvacítka nejvýraznějších osobností z první linie

Letošní rok nebude pro Evropu zrovna rekordní. Ekonomický růst v Evropské unii dosáhne při troše štěstí pouhé jedno procento. Asijské ekonomiky naopak vykazují známky oživení, a to navzdory nedávné panice kolem nemoci SARS. Ač klopýtavě, také Spojené státy se pomalu zotavují z následků prasklé internetové bubliny a po hospodářském propadu, který nastal po teroristických útocích ze září 2001. Jenom Evropa zůstala někde na startovací čáře.

Zdá se, jako by si toho na starý kontinent naložil příliš mnoho. Loni probíhaly horečnaté přípravy na rozšíření Evropské unie o deset nových zemí od poloviny roku 2004. Irácký konflikt přitom rozněcoval nebývalou krizi politické identity uvnitř Evropy. Za rozvášněných nálad se evropské vlády horlivě zastávaly různých stran konfliktu v atmosféře blížící se války. Koncem června se sice trhliny vyspravily a státy unie jednomyslně přijaly návrh evropské ústavy, ale pod povrchem přetrvává napětí.

Jistě by nikdo neměl pochybovat o tom, že evropský kontinent s 450 miliony obyvatel má schopnost regenerace. Až přijde oživení - a to přijde nepochybně, dřív nebo později – rozhodující roli v něm sehraje pětadvacet špičkových manažerů, inovátorů, podnikatelů, finančníků a kapitánů ekonomiky, které letos BusinessWeek vybral jako evropské hvězdy roku. Jsou to lidé z nejrůznějších kulturních a politických prostředí, kteří prokázali schopnost provést změny a dívat se novýma očima na řešení starých problémů. Jinými slovy - jsou to revolucionáři, otevírající dveře do budoucí Evropy. Působí jak ve zkostnatělejším francouzském a německém jádru Evropy, tak i na svižnějších periferiích kontinentu. Patří mezi ně například Karl-Heinz Paqué, ministr financí z německého Saska-Anhaltska, jenž se snaží přibrzdit těžkopádně rozdávající ruku Velké vlády, nebo Hubertus Schmoldt, předseda německého odborového svazu pracovníků v chemickém průmyslu, požadující větší pracovní flexibilitu. Oba jsou důkazem, že v největší evropské ekonomice se probouzí nové myšlení. Ambiciózní program ekonomických reforem Gerharda Schrödera by se tak mohl přece jen uskutečnit.

Reorganizace v evropských firmách byla důsledná a hlavy manažerů padaly nebývalou rychlostí. Kdysi oslavovaní generální ředitelé takových kolosů, jako je Vivendi Universal, Bertelsmann, France Télécom či Fiat, byli vyměněni. V nejistých dobách se cení šéfové, kteří dokážou snižovat náklady a přitom držet ruku pevně na kormidlu. Příkladem je čtyřicetiletý Edouard Michelin. V mamutím závodě na výrobu pneumatik stejného jména se Michelinovi podařilo vést rodinnou firmu vyváženým tempem a s větší otevřeností ve vztahu k investorům. Její zisky patřily k nejvyšším v oboru.

Pokud v Evropě fouká čerstvý podnikatelský vítr, přichází nepochybně z východu. Donedávna panovaly obavy, že státy bývalého sovětského bloku budou přenášet na zbytek Evropy byrokracii a nevýkonnost. Opak je pravdou. Od novátorsky orientovaných baltských států - Lotyšska, Litvy a Estonska - až po Českou republiku a Polsko začíná východ působit jako ekonomická, sociální a politická laboratoř pro zbytek Evropy. Vzpomeňme si, jakým způsobem Valerij Kargin a Viktor Krasovickij proměnili skromnou cestovní kancelář v největší lotyšskou banku, a to navzdory velkým politickým a finančním překážkám.

Také Rusko je více než kdy jindy v historii součástí evropského procesu obnovy. Po letech úniku kapitálu začíná příliv soukromých investic převažovat nad odlivem, což je jasné znamení zvyšující se důvěry. Zásluhu má na tom částečně také politika náměstka ministra ekonomiky Arkadije Dvorkoviče, jehož třináctiprocentní paušální daň z příjmu zní lákavě i za hranicemi Ruska. Aplaus investorů sklízí i nová generace manažerů, jako je Alexej Mordašev ze společnosti Severstal či Michail Fridman z Alfa Group.

Na politické scéně tento rok poněkud vyčnívá britský ministerský předseda Tony Blair pro svou odvážnou a osamělou podporu amerického prezidenta G. W. Bushe v iráckém konfliktu. Politikové však nemusí mít příliš velký vliv, začnou-li do sebe správně zapadat všechny elementy hospodářského oživení. Firmy jsou opět štíhlé a hladové. Testují se nové ekonomické strategie. A podnikatelská dravost nepolevuje. Hvězdy na stránkách časopisu BusinessWeek jsou předvojem nové dynamické Evropy.

MANAŽEŘI

EDOUARD MICHELIN Francie Generální ředitel, Groupe Michelin ALEXEJ MORDAŠEV Rusko Předseda, Severstal
CRISPIN DAVIS Velká Británie
Generální ředitel, Reed Elsevier
GUIDO BARILLA Itálie
Generální ředitel, Barilla Group
JOCHEN ZEITZ Německo
Generální ředitel, Puma

INOVÁTOŘI

DAVID LEVIN Velká Británie
Generální ředitel, Symbian
ALAN JONES Francie
Prezident, Sturgeon
MADS KROGSGAARD THOMSEN Dánsko
Vedoucí vědeckého výzkumu, Novo Nordisk
LARS-JOHAN JARNHEIMER Švédsko
Generální ředitel, Tele2

PODNIKATELÉ

MICHAIL FRIDMAN Rusko
Předseda, Alfa Group
ZBIGNIEW WROBEL Polsko
Generální ředitel, PKN Orlen
AHMET NAZIF ZORLU Turecko
Předseda, Zorlu Holdings
JESUS DE POLANCO Španělsko
Předseda, Grupo Prisa

FINANČNÍCI

HANS VERKOREN Nizozemsko Generální ředitel, ING Direct
JUDITH BOYNTON Velká Británie
Finančního ředitelka, Royal Dutch/Shell
VALERIJ KARGIN A VIKTOR KRASOVICKIJ Lotyšsko
Zakladatelé, Parex Bank
MARIA WISNIEWSKA Polsko
Generální ředitelka, Bank Pekao
MEHMET DALMAN Německo
Člen správní rady, Commerzbank
MANUELA FERREIRA LEITE Portugalsko
Ministryně financí