Jméno Rosalind Franklin pronásleduje smůla. Jeho slavnou nositelku zabila rakovina v sedmatřiceti letech. I tak však anglická biofyzička stihla v mladém věku přispět k objasnění molekulární struktury DNA, RNA, virů, uhlí a grafitu. Právě po ní Evropská vesmírná agentura ESA pojmenovala nové vozítko, jež mělo letos odstartovat svou cestu na Mars. Jenže zástupci evropských zemí v obavách ze zhoršení konfliktu na Ukrajině odmítli přilévat pomyslný olej do ohně a uskutečnění mise označili za ,vysoce nepravděpodobné‘. Projekt totiž zahrnuje spolupráci s Ruskou vesmírnou agenturou.
Původně měla vozítko v září vynést do kosmu ruská raketa. Na rudé planetě by přistálo o osm měsíců později, opět za pomoci přístrojů z Ruska. V době krize, která přešla v ozbrojený konflikt, je však jakákoli spolupráce s agresorem neomluvitelná. „Odsuzujeme lidské oběti a tragické následky války na Ukrajině,“ uvedla ESA v tiskové zprávě. Agentura médiím sdělila, že sankce a celkový kontext napsaly nad chystaný projekt velký otazník.
ESA je rozhodnuta bránit zájmy všech svých pracovníků i evropské hodnoty a vzájemný respekt jednotlivých států. Naproti tomu ruská agentura Roskosmos o víkendu prohlásila, že jako odvetu za hospodářské sankce EU pozastaví lety svých raket Sojuz z evropského kosmodromu Kourou ve Francouzské Guyaně. Ruské nosiče odtud vynášely do kosmu například družice Evropského navigačního systému Galileo.
Co bude s ISS?
Vědci napříč světem se snažili nadřazovat výzkum vesmíru konfliktům mezi jednotlivými státy po celá desetiletí. Společnou řeč hledali i v dobách, jako byl krymský konflikt, kdy napětí též vyeskalovalo. Jenže co je moc, je příliš. Bezprecedentní útok nelze přehlížet ani z výšky sta kilometrů a více, a tak se dekády budované partnerství mezi agenturami rozpadá, což s sebou nese několik otázek.
Například, co se stane s raketou, pokud se program ExoMars pozastaví. Schovají si ji Rusové do skladu, aby ji po válce mohli zase vytáhnout? Nebo se má ESA pokusit nahradit ruský hardware vlastními součástkami, které bude muset znovu vynalézat? Ale to všechno jsou v podstatě marginality.
Největší problém představuje ISS. Tamější infrastruktura vyžaduje účast všech zúčastněných států. ISS byla léta symbolem vesmírné spolupráce, která překoná všechny politické neshody – zkrátka protože neexistuje způsob, jak ji udržet na oběžné dráze bez přičinění všech národních agentur, tedy institucí z USA, Evropy, Kanady, Ruska a Japonska.
Rozpojením si Rusové nepomohou
Dmitrij Rogozin však na Twitteru pohrozil odpojením ruského modulu od stanice. Ten slouží k její stabilizaci na oběžné dráze. Popularizátor kosmonautiky Milan Halousek však česká média ujistil, že ani tak by se ISS nezřítila - její pomalé klesání by trvalo několik měsíců, během nichž by ostatní státy katastrofě mohly zabránit. NASA považuje výhružku za nesmyslnou a nijak na ni nereagovala. Rusové by totiž rozpojením ISS uškodili především sami sobě. Jejich modul pravděpodobně nedokáže fungovat samostatně, takže by se začal ve vesmíru převalovat a brzy by mu došlo palivo, což by posádka nejspíš nepřežila.
ISS je monstrózní stavba o velikosti fotbalového hřiště, která se řítí 400 kilometrů nad zemským povrchem rychlostí 16 oběhů denně. Její jednotlivé moduly se stavěly v různých státech a poprvé se spojily až v kosmu. Výzkum na palubě stanice přinesl za posledních dvacet let pokrok snad do každého odvětví vědy.
Právě proto se Národní úřad pro letectví a vesmír zatím staví k Rusku shovívavě – zákony pro obchod mezi Moskvou a Washingtonem se sice znovu zpřísnily, ale šéfka vesmírných operací NASA Kathy Lueders v pondělí tisku sdělila, že nová pravidla „budou i nadále umožňovat civilní vesmírnou spolupráci mezi USA a Ruskem.“ Také podle ní nic nenasvědčuje tomu, že by ostatní kosmické agentury měly brzy být nuceny udržet ISS na oběžné dráze bez ruské pomoci.
Na svém místě stanice zůstane bezmála dalších deset let. V roce 2031 se totiž má vesmírná loď odebrat do zaslouženého důchodu. Tou dobou stanice dosáhne Kristových let a bude v oblaku ohně svržena na místo v Tichém oceánu, které se označuje jako hřbitov kosmických lodí - vysloužilé družice se posílají právě sem kvůli maximální možné vzdálenosti od civilizace se. Nicméně do té doby zbývá ještě spousta času, a tak se agentury momentálně zabývají raději Rosalind Franklin.
Pokud má letět, musí to stihnout v době, kdy jsou k sobě planety nejblíže, což je deset dní dlouhé období na přelomu září a října. Jinak by musela čekat dalších 26 měsíců, až se konstelace zopakuje. Jenže ačkoliv vesmír letu přeje, pozemské prostředí ne.
Některé věci již nelze přehlížet
Britský premiér Boris Johnson v tamní sněmovně minulý týden zopakoval, že vesmírnou spolupráci s Ruskem, které zajistilo přistávací modul známý jako Kazachok, lze ospravedlnit jen těžko. „Dosud jsem byl pro pokračování vědecké a umělecké spolupráce, ale současnou situaci už nelze přehlížet,“ řekl.
Rosalind Franklin je druhou etapou programu ExoMars – tu první představoval v roce 2016 satelit, který zatím studuje atmosféru rudé planety a posléze má sloužit jako telekomunikační zařízení pro Rosalind. Velká Británie do projektu investovala 300 milionů eur, z čehož většina padla právě na vývoj vozítka. Teoreticky by bylo možné jeho start posunout na rok 2024 – neruská raketa by se do té doby jistě našla. Problém však představuje konstrukce zatím unikátního přistávacího zařízení, což by bez účasti Moskvy rozhodně trvalo déle než dva roky. Další odsunutí projektu by pak mohlo vyvolat pochybnosti o jeho relevanci, což by pravděpodobně vedlo k úplnému odvolání.
Pro ESA je však cesta šestikolového krtka, který bude vrtat do povrchu rudé planety dva metry hluboké díry, běh na dlouhou trať, jenž nechce vzdát těsně před cílem. Projekt byl odsouhlasen už v roce 2005 s plánovaným startem v roce 2011. Od té doby se však odkládá z jedné konjunkce na druhou, přičemž události uplynulých dní nasvědčují tomu, že z něj nic nebude ani tentokrát.
