Velká plynárenská revoluce. Tak komentují obchodníci a odborníci z oboru současnou situaci na světovém, potažmo evropském trhu se zemním plynem. Boom v těžbě břidlicového plynu ve Spojených státech dramaticky ovlivňuje dění i v ostatních částech světa. „Situace, která nastala po rozmachu těžby břidlicového plynu v USA, má obrovský dopad a vliv na další trhy, včetně toho evropského a českého,“ potvrdil mluvčí společnosti RWE Martin Chalupský. Patří k těm, kteří přirovnávají aktuální dění na trhu k revoluci.
Zaplavená Evropa
V roce 1990 napsal britský ekonomický časopis The Economist v jednom ze svých článků, že plynárenství je spolu s výrobou cementu a kuličkových ložisek jedním z nejnudnějších odvětví průmyslu vůbec. Nezbývalo než souhlasit. Evropské domácnosti a podniky, včetně těch českých, v poklidu pálily zemní plyn dovážený především z Ruska a Norska. Obchodníci s energiemi si na trhu, kde se slovíčko konkurence považovalo za sprostý výraz, v poklidu počítali zisky a vypláceli své velmi spokojené akcionáře.
Zhruba o dvacet let později se ale situace změnila k nepoznání. Objem těžby břidlicového plynu v USA srazil ceny suroviny na tamním trhu o dvě třetiny (podrobný vývoj v USA viz Pionýrská Amerika). Současně s tím zavál čerstvý vítr i na další světové trhy. Důvod je jednoduchý. Spojené státy byly dlouhá léta závislé na dovozech zemního plynu, především ze zemí střední a latinské Ameriky. Břidlicový boom ale závislost ze dne na den změnil na soběstačnost. A tak dříve tradičním dovozcům do USA nezbývá nic jiného než se začít orientovat i na nové odběratele. „Aniž by se v Evropě vytěžila jediná molekula břidlicového plynu, jeho těžba v USA ovlivnila již nyní strukturu plynárenského trhu a snížila ceny suroviny pod úroveň dlouhodobých smluv. Velké objemy zkapalněného zemního plynu, které dříve putovaly do Severní Ameriky teď směřují na evropský trh,“ konstatoval prezident České plynárenské unie Oldřich Petržilka. > Z přístavních terminálů proudí na evropský kontinent miliony metrů kubických zemního plynu mimo jiné z Latinské Ameriky, Alžíru a dalších zemí. „Ještě před několika lety byla Evropa závislá na třech dodavatelích zemního plynu: Rusku, Norsku a Alžíru. Teď je portfolio dodavatelů světové,“ tvrdí Chalupský.
Konkurence roste
V praxi to znamená jediné. Zatímco opatření Bruselu, která měla přispět k liberalizaci trhu na starém kontinentu, v mnoha případech konkurenci spíše potlačovala, kvůli začínajícímu přebytku zemního plynu v Evropě začíná ostrý konkurenční boj. Převis nabídky nad poptávkou se má navíc v následujících měsících ještě zvýšit. Dle některých odborníků oslovených týdeníkem Euro se výrazně zvýší cenový tlak na tradiční dodavatele zemního plynu do Evropy. V této souvislosti se hovoří především o společnosti Gazprom. Pokud ruská firma cenovému tlaku podlehne, měli by jej pocítit i odběratelé v České republice v podobě levnějšího zemního plynu. Zatím je ale předčasné odhadovat, jak velký bude případný pokles cen a kdy přesně k němu dojde.
Americké náklady na těžbu břidlicového plynu jsou údajně až pětkrát nižší než při tradičním způsobu dobývání, který používá Gazprom. O tom ostatně svědčí i následující údaje: zatímco americký odběratel zaplatí za 1000 kubíků plynu kolem sedmdesáti dolarů, německý odběratel Gazpromu kolem 400 dolarů. Některé zdroje ovšem uvádějí, že těžba břidlicového plynu v Americe je na hraně rentability a jedním z cílů současné cenové politiky je vyvinout tlak na ruské firmy.
Ať je to pravda nebo ne, tlak na Gazprom bude v následujících měsících sílit. Především ze strany obchodníků, kteří s ruskou firmou uzavřely dlouhodobé kontrakty na dodávky plynu. Jejich cena, která je stanovena na základě předem dohodnutého vzorce, je za aktuální situace takřka nekonkurenceschopná. > Přebytky zemního plynu, který zaplavil Evropu, se totiž prodávají na spotových trzích za ceny, které jsou až o několik desítek procent nižší, než je tomu u smluv s dlouhodobými kontrakty.
Břidlice: důvod k arbitráži
Potvrdila to nedávno i společnost RWE. Tuzemská dcera německé firmy je největším obchodníkem a dovozcem zemního plynu do České republiky. „Je to jeden z důsledků, proč jsme museli jít s Gazpromem do arbitráže,“ dosvědčil Chalupský z RWE. V arbitráži se firma snaží přinutit Gazprom k tomu, aby snížil ceny plynu u dlouhodobého kontraktu na úroveň, která by odpovídala aktuálnímu vývoji na trhu.
Z cenového rozdílu mezi spotovými trhy a dlouhodobými kontrakty naopak těží někteří obchodníci, kteří působí na českém trhu. „Jsme schopni nakoupit na spotových trzích velmi levně zemní plyn, a ten pak nabídnout odběratelům za výrazně nižší cenu, než je třeba schopno RWE. Jejich take-or-pay kontrakt s Gazpromem jim výrazně zmenšuje jejich manévrovací schopnost,“ konstatoval jeden z obchodníků, který si nepřál zveřejnit své jméno.
Je přesvědčen, že Gazprom bude muset chtě nechtě svoji cenovou politiku změnit. V opačném případě prý hrozí, že ruská firma bude muset v Česku a dalších odběratelských zemích vyklidit svoji dominantní pozici v dodávkách zemního plynu. Především ze dvou důvodů. Za prvé USA plánují další zvýšení těžby břidlicového plynu. Dle odhadů Mezinárodní agentury pro energii se Spojené státy nejpozději do pěti let stanou největším těžařem zemního plynu na světě, v čele žebříčku vystřídají dosud vedoucí Rusko. USA vytěžily 659 miliard metrů kubických plynu, Rusko 653 miliard. V roce 2017 to má být ale již 763 miliard kubíků v USA proti ruským 757 miliardám.
Již teď tlačí větší využití břidlicového plynu světové ceny zemního plynu na nejnižší úroveň za posledních deset let. A tlak bude pokračovat. USA plánují, že část z vytěženého zkapalněného zemního plynu (LNG) budou vyvážet, především do Asie, kde jsou kvůli vysoké poptávce ceny až desetkrát vyšší než v Severní Americe. Aktuálně je v USA a Kanadě ve výstavbě dvanáct projektů na výstavbu terminálů na vývoz LNG. „Studujeme možnost vývozu LNG,“ konstatoval šéf koncernu Exxon Mobil Rex Tillerson. Pokud skutečně USA začnou plyn vyvážet, jeho přebytek na světových trzích opět vzroste.
Druhým důvodem je fakt, že významnou roli chtějí v této oblasti sehrát i některé evropské země včetně České republiky. Odborníci odhadují, že Evropa by mohla disponovat zásobami břidlicového plynu v těžko uvěřitelném objemu – zhruba sedmi bilionů metrů krychlových. Nejvíce z toho, 5,2 bilionu kubíků, má být v Polsku. Jenže vždy se najdou nějaká ale. Zásoby, o kterých s takovou oblibou hovoří politici, když varovně kývají prstem na Rusko a hovoří o snižování energetické závislosti na této zemi, jsou zatím odhadovány poněkud fušersky.
Odborníci si totiž k ruce vzali desítky geologických map Evropy, jež jsou jen o něco málo podrobnější než školní atlas. Jejich pomocí vypočítali rozsah území, na kterém se vyskytuje hornina, v níž by se mohl nacházet břidlicový plyn. Rozlohu vynásobili předpokládanou šířkou horniny a výsledné číslo pak procentem zemního plynu, které lze v těchto horninách očekávat. Výsledkem je již zmíněná cifra sedm bilionů.
Skutečné zásoby, a zda je opravdu možné je těžit, ukáže teprve následný geologický průzkum. V něm nejdál pokročilo Polsko, dosavadní výsledky ale zatím nejsou příliš uspokojující. V této souvislosti někteří polští poslanci v Evropském parlamentu tvrdí, že geologický průzkum a následná těžba váznou i kvůli obstrukcím, které platí ruský Gazprom. Výhodnost těžby břidlicových plynů polské zkušební vrty zatím neprokázaly, jejich rentabilita bude známa teprve za několik měsíců.
Přílišný optimismus ani není namístě. Lze totiž předpokládat, že těžba břidlicového plynu v Evropě, tedy i v Česku, bude zatím nákladnější než u konvenčního plynu. Především proto, že se musí vrtat do větší hloubky, kvůli nižší životnosti těžebních sond nebo potřebě nákladného hydraulického štěpení. „Na evropském trhu působí jen několik málo společností, které mají potřebné technologie pro štěpení, a tak by těžba v Evropě nemusela být v současné době rentabilní,“ tvrdí expert na obor ložiskové geologie, vrtného a seizmického průzkumu a těžby ropy Stanislav Benada.
Až deset procent
Vlastní zásoby břidlicového plynu v České republice jsou v porovnání s těmi polskými výrazně nižší. „Česká ložiska plynu stojí za ověření. Energetická koncepce odkazuje na maximální dovozní nezávislost, a tento plyn by v budoucnu mohl snížit závislost republiky na Rusku,“ míní prezident České plynárenské unie Oldřich Petržilka. Zásoby by se měly kromě jiných lokalit nacházet na Broumovsku, Náchodsku, mezi Berounem a jihozápadním okrajem Prahy, na Turnovsku, v okolí Břeclavi či Hodonína.
Šéf České plynárenské unie před časem odhadl, že pokud by šlo vše dle plánu, mohl by se v tuzemsku vytěžený břidlicový plyn podílet pěti až deseti procenty na zdejší roční spotřebě zemního plynu. Zda je odhad reálný, by měl napovědět až geologický průzkum. Proti tomu ale ostře protestují obce v okolí vytipovaných lokalit, které dokonce prosazují definitivní zákaz průzkumných prací. Olej do ohně přililo i ministerstvo životního prostředí, které před nedávnem oznámilo, že na těžbu břidlicového plynu není připravena ani česká legislativa.
Pionýrská Amerika
Boom těžby břidlicového plynu ve Spojených státech evidentně prospívá tamní ekonomice. Multiplikační efekty jsou silné – vznikly statisíce pracovních míst (přímo i nepřímo), výrobní náklady v řadě odvětví se díky rostoucí nabídce levné suroviny vydaly směrem dolů. Nízká cena je samozřejmě klíčová. Například v květnu klesla cena zemního plynu v USA na dva dolary za MBtu (milion britských tepelných jednotek). To je podle týdeníku Economist šestkrát méně než před rozmachem dolování z břidlic. Není divu, že řada amerických firem, které před lety přemístily svoje linky do Číny, vrací produkci zpátky domů.
Ještě před pěti lety se přitom zdálo, že Spojené státy budou velkým dovozcem plynu. V letech 2000 až 2010 v zemi vyrostla infrastruktura pro zpracování 100 miliard kubíků zkapalněného plynu (LNG), loni se však dovezla pouhá pětina z této kapacity. Nyní se už pracuje na přebudování těchto terminálů na zpětný proces, na zkapalňování plynu pro jeho další export.
Amerika by měla nejvíce profitovat z břidlicové revoluce i do budoucna. Nejen proto, že ve světovém měřítku se zatím dostala nejdál. V ostatních regionech je totiž cesta k využívání této lákavé alternativy o poznání složitější. V Evropě je to zejména přísnější regulace, či dokonce zákazy motivované ohledy na životní prostředí, ale i dlouhodobé dovozní kontrakty s Ruskem či Norskem, jež omezují cenový efekt.
Podle nedávné studie Mezinárodní energetické agentury (IEA) cena plynu v příštích letech poroste i v případě, že svět vsadí na nekonvenční způsoby těžby. Cenu totiž potáhne rostoucí poptávka, paradoxně povzbuzená nižšími cenami za plyn z břidlic (podle IEA by měla poptávka po plynu do roku 2035 stoupnout o více než 50 procent). Není překvapivé, že nejlevnější plyn budou mít Američané. Pokud však zbytek světa zůstane věrný konzervativnějšímu způsobu získávání suroviny, cena poroste rychleji.
Zajímavé jistě bude, jak se projeví sázka USA na břidlici ve zbytku světa. Pokud se totiž Spojené státy skutečně stanou čistým exportérem LNG, nebude to bez dopadu na systém oceňování suroviny ve zbytku světa. Amerika je dnes společně s Británií či Austrálií jednou z mála zemí, kde cenotvorba u plynu závisí pouze na poptávce a nabídce. Pokud by začal razantně stoupat vývoz, cenové kontrakty by se odvozovaly od hlavního tržního ukazatele této komodity v USA „Henry Hub“. I po zohlednění nákladů za zkapalnění, dopravu a po navýšení o prodejní marži by nabízené ceny jistě silně lákaly zvláště ty země, které jsou dosud ve velké míře odkázány na dlouhodobé kontrakty s indexací na ceny ropy, připomíná IEA.
Tomáš Pergler
