Sociální dimenze hospodářství může stimulovat inovace, produktivitu a udržitelný růst
V březnu uplyne deset let od chvíle, kdy lídři tehdejší evropské patnáctky přijali v Lisabonu desetiletý ambiciózní plán hospodářské a sociální obnovy Evropy. Prioritou Lisabonské strategie (LS) bylo zvýšit evropskou konkurenceschopnost. Již před jejím poločasem však bylo zřejmé, že výsledky nedostačují. Expertní skupina holandského expremiéra Wima Koka dospěla k závěru, že ambice strategie jsou příliš velké, zasahují do mnoha oblastí a původních cílů nelze do roku 2010 dosáhnout.
Chybné zjednodušení
Zpráva Kokovy skupiny z roku 2005 předložená Evropské radě varovala, že bude-li se během zbytku let postupovat stejným tempem, stane se LS „synonymem pro promarněné cíle a nesplněné sliby“. Zdůrazňovala i nezbytnost udržet evropský sociální model. Nezávislí odborníci v ní upozorňovali na chybu ve formě převzetí amerického modelu minimálního sociálního státu. V rozporu s mnoha závěry Kokovy skupiny však José Manuel Barroso v únoru 2005 oznámil druhou fázi LS pod názvem Partnerství pro růst a pracovní příležitosti. Ta však odporovala vyváženému charakteru původní LS. Zdůrazňovala totiž ekonomické reformy na úkor sociálních potřeb.
Sociální demokracie vždy podporovala původní myšlenky a cíle LS. Teze z roku 2000 byly vyvážené a ucelené. Chybou však bylo, že při revizi v roce 2005 byla LS zjednodušena na úzkou agendu strukturálních reforem a konkurenceschopnost. Změny prosazené při revizi cílů útočí na práva zaměstnanců a jejich ochranu. Podnikatelské svazy prosadily své – důraz na konkurenceschopnost. A zapadl důraz na sociální kohezi.
Dlouhodobé investice
Sociální demokracie zastává názor, že sociální dimenze evropského hospodářství může být stimulem pro inovace, produktivitu a udržitelný růst. Při provádění LS musí být evropský sociální model akceptován jako pozitivní faktor v ekonomickém rozvoji společnosti. Je nezbytné, aby strategie EU 2020 propojila hospodářskou a sociální politiku. Nová strategie se však příliš zaměřuje na krátkodobá opatření k okamžitému překonání krize. Má-li však být EU 2020 skutečným strategickým materiálem pro budoucí rozvoj evropského hospodářství, musí zdůrazňovat střednědobá a dlouhodobá opatření. Při překonávání následků finanční a hospodářské krize je především třeba položit základ novému druhu růstu.
V minulosti byl evropský růst do značné míry založen na různých finančních bublinách. Strategie EU 2020 by proto měla obsahovat závazek dlouhodobých investic, které povedou k novému udržitelnému růstovému modelu. Evropa dnes nemá pro svůj budoucí hospodářský rozvoj dost špičkových odborníků v různých technických oborech ani pracovní síly v kvalifikovaných technických profesích. Bude třeba velkých investic do nových programů vzdělávání a rekvalifikací v těchto oborech.
Posílení komunikace
Nová strategie označuje za zásadní růstový potenciál pro Evropu takzvanou zelenou ekonomiku. Je však třeba jasně říct, že rozvoj zelené ekonomiky není samospasitelný. Je nutné se shodnout na dlouhodobých infrastrukturních investicích evropského charakteru. Již dnes jsme například svědky, že současná přenosová soustava není schopna pojmout exponenciální nárůst příkonu z větrných elektráren. Zapojení větrníků na jednom konci Evropy způsobuje problémy na druhém. Růstový potenciál, který pro Evropu zelená ekonomika skýtá, nebude možné plně rozvinout bez mnoha investic.
Pro úspěch strategie EU 2020 však bude mít zásadní význam posílení a zlepšení komunikace s občany unie a získání jejich podpory pro reformní proces. To není možné bez sociálního dialogu mezi sociálními partnery na národní i evropské úrovni. Nelze dopustit hraničně tržní a deregulační přístup, při němž strukturální reformy nezvažují sociální dopady na obyčejné lidi. Nová opatření by měla namísto deregulace a „osekávání“ práv zaměstnanců jim spíše pomoci přizpůsobit se nezbytným strukturálním změnám.
