Hongkongu vládne byznys. Posedlost vydělávat peníze změnila ospalý přístav na konci světa v supermoderní aglomeraci s blyštivými mrakodrapy. Není divu, že místní obchodní magnáti jsou považováni za hrdiny a zároveň patří k nejvlivnějším osobám. Tento rok, již po sedmé v řadě, byl Hongkong korunován americkou Heritage Foundation jako „the world s freest economy .
Zcela jiný názor na hongkongskou ekonomiku má Evropský parlament ve Štrasburku. Ten koncem minulého měsíce ostře kritizoval velké obchodní skupiny, které omezují volný přístup dalších firem na trh nebo jim jejich působení znepříjemňují. Svůj díl od Evropanů dostala i vláda, která svým preferenčním chováním tyto skupiny ještě podporuje. Ve zprávě se mimo jiné píše: „Zákony upravující hospodářskou soutěž zajišťující rovné postavení pro hongkongské firmy, které působí na trzích Evropské unie, evropští podnikatelé jsou proto oprávněni požadovat reciproké podmínky.“ Trnem v oku Evropskému parlamentu je hlavně nejbohatší hongkongský byznysmen Li Ka–shing a jeho syn Richard. Klan Liů vlastní až třetinu kapitálu na hongkongské burze, tvrdí Evropský parlament.
Od květin na vrchol.
Vzestup rodiny Li je pohádkovým příběhem o tom, jak chudáci ke štěstí přišli. Li Ka–shing, zakladatel impéria, přijel do Hongkongu ve čtyřicátých letech coby uprchlík z nedaleké provincie Guangdong v jihovýchodní Číně. Cestu za úspěchem zahájil jako prodavač umělých květin. Před více než dvaceti lety přebral od britského vlastníka firmu Hutchison Whampoa, a stal se tak prvním Číňanem, který vlastní podnik, jenž byl dlouhá léta symbolem britského kolonialismu. Dnes má tento gigant své pobočky ve více než dvaceti zemích. Konglomerát Hutchison Whampoa ovládá hongkongský trh s nemovitostmi, nejvytíženější přístav na světě, jeden ze dvou největších hongkongských řetězců supermarketů, obchod s elektrotechnikou, hotel, mobilní telekomunikace… Richard Li, mladší syn Li Ka–shinga, je v čele Pacific Century CyberWorks. Tato firma převzala bývalého monopolního operátora pevných telefonních linek Cable & Wireless HKT.
Některé obchodní praktiky Liových jsou skutečně kuriózní. Týdeník Economist například napsal, že Liovi umístili na všechny své nemovitosti speciální antény, které rušily přenos signálu konkurenčního mobilního operátora.
Potravinový souboj.
Na tvrdý boj doplatil i francouzský provozovatel supermarketů Carrefour. Ten zrušil své plány v Hongkongu poté, co musel v dubnu zavřít čtyři pobočky. Dva největší domácí supermarkety, jeden kontrolovaný rodinou Li a druhý ovládaný Jardine Group, měly podle prohlášení Carrefouru navádět dodavatele, aby bojkotovali francouzský supermarket. Carrefour měl problémy již od počátku svého působení v Hongkongu při hledání pronájmu vhodných prostor. Oba jeho rivalové totiž zároveň obchodují s nemovitostmi.
Hongkongský vydavatel novin Jimmy Lai chtěl proniknout na trh s potravinami. Založil on–line supermarket. Aby obstál v tvrdé konkurenci dvou silných řetězců supermarketů, nabízel svým odběratelům další a další slevy, až se supermarket pana Laie ocitl v červených číslech. Nyní se chystá svou firmu prodat. Prohlásil, že je ochoten uzavřít obchod i s rodinou Li, pokud mu nabídne nejvyšší finanční částku.
Boj o místo na trhu potravin nebyl první válkou mezi klanem Liů a vydavatelem novin Jimmy Laiem. Podniky vlastněné rodinou Li zastavily inzerci ve všech novinách, které vydával Jimmy Lai. Liovi přesvědčili k podobnému kroku i představitele města. Další podnikatelé si stěžují, že rodina Li je žene do záhuby, k čemuž využívá své styky s bankéři. Ti jim poskytují finanční prostředky za vysoké úroky.
Diskuse, zda je hongkongská ekonomika rigidní, či nikoliv, se táhnou již dlouhou dobu. Jde vlastně o soupeření dvou ekonomických teorií. Na jedné straně stojí zastánci volného trhu a spontánního řádu, na druhé obhájci volného trhu s nezastupitelnou úlohou státu při vytváření a upevňování hospodářského pořádku.
Na konci října nechala skupina 23 hongkongských podnikatelů anonymně vydat v novinách inzerát, ve kterém obviňuje obchodní magnáty z rigidity trhu. Znovu se tak otevřela debata, zda Hongkong potřebuje autoritu, která bude dohlížet nad zachováním konkurenčního prostředí na trhu.
Já na bráchu, brácha na mě.
Hongkongští představitelé však žádný problém týkající se konkurenčního prostředí nevidí. Ministr financí Donald Tsang prohlásil: „Pevně věřím, že máme tržní konkurenční prostředí a nejotevřenější ekonomiku na světě. “ Není divu, že se jeho prohlášení zastává rodiny Li. Svou náklonnost k tomuto klanu ukázala hongkongská vláda již minulý rok, kdy bez veřejné soutěže přiřkla kontrakt za dvě miliardy dolarů Richardu Liovi.
Hongkongská vláda znovu zopakovala svou nechuť k omezování velkých obchodních skupin. Na rozdíl od Evropy nebo Spojených států jsou v Hongkongu legální kartely a cenové dohody. Ty jsou zakázány pouze u vybraných sektorů, například telekomunikací.
Poměrně skepticky se k zavedení zákona upravujícího podmínky konkurence na trhu staví i Jimmy Lai. Pokud by vláda rozhodla ve prospěch tohoto zákona, stejně bude mít možnost vybírat vítěze a poražené. Největší výhrou pro obchodní magnáty jsou jejich těsné vztahy s vládou. „Je pravda, že některé holdingy se proměnily v monopoly. To je na malém trhu normální. Na co by se měla zaměřit pozornost všech, je politika jánabráchismu, ze které profitují jak velcí byznysmeni, tak sami politici, říká Lai.
