Prezident varuje před kooprodukcí Česko–EU při vytváření regulačního krunýře
Hlavním hostem prosincové debatní snídaně s představiteli významných českých firem a institucí – EURO Business Breakfastu – byl stejně jako loni prezident Václav Klaus. Podivil se, jak to že byznysmeni mohou snídat od půl deváté do deseti hodin. Že si tak politici mohou dovolit ztratit většinu dopoledne, budiž. Ale podnikatelé? To profesora ekonomie překvapuje. Time is money. No ale když už přišli – a prezident má vždycky vynikající návštěvnost –dozvěděli se, že uplynulý rok nebyl dle Václava Klause pro naši zemi žádným průlomem. Nebyl to samozřejmě rok bez událostí, ale jde o to, zda ty události vedly k nějakým systémovým změnám.
Sporná makročísla.
Ekonomická makročísla nejsou příliš převratná, soudí prezident. Hrubý domácí produkt sice roste, ale „my, ekonomové, se přeme o to, zda nám to ti naši statistici správně měří“. Správnost vykazovaných čísel považuje Václav Klaus za zásadní problém a pochybnosti o ní jsou i důvodem, proč jako makroekonom a statistik ztratil zájem o tato „krátkodechá čísla“. Debata o správnosti měření HDP (viz strana 80) je tudíž velmi užitečná.
Graf v The Economist.
Václav Klaus si všiml v deníku Právo grafu vývoje nezaměstnanosti, který ukazoval obrovský pokles. Bylo tam ale „cudně pomlčeno“ o tom, že to způsobila změna metodiky. Inflace se trošku zrychlila, a také tam prezident vidí velký datový problém. Trápí ho vysoký deficit běžného účtu platební bilance. Týdeník The Economist nedávno uveřejnil přehled o stavu běžného účtu platební bilance ve vybraných zemích světa. Nejlepší: Singapur s velkým přebytkem. Poté přebytek postupně klesá a mění se v deficit. Předposlední země: Česká republika. Horší už je jenom Maďarsko. Prezident si je ale vědom, že v přehledu nebyly zahrnuty všechny země světa. Chyběl Mauritius i Botswana. Nicméně je překvapen, že se v Česku o tomto fenoménu „ani tak moc nemluví“, i když by si mluvení zasloužil. „Pár investorů“ totiž The Economist čte a takovýchto přehledů si určitě všímá.
Miniškrty a dary.
Prezident vnímá neřešený problém druhého deficitu – veřejných financí. Vidí „miniškrty“ a současně obdarovávání nejrůznějších skupin obyvatel přísliby toho či onoho a poté zase stahování příslibů. Rozhodnutí vlády o zvýšení minimální mzdy znamená „obrovský, skokový růst této veličiny“. Normální mzdy v žádném případě tak rychle neporostou. K 1. lednu 1999 byla minimální mzda 3100 korun, nyní je téměř 7200. To je v mnoha firmách, například textilního či sklářského průmyslu, ne minimální, ale průměrná mzda.
Smrtící symbióza.
Dále Václav Klaus vidí „těžknutí regulačního krunýře“. Ten vzniká zajímavou koprodukcí vlády sociální demokracie s Evropskou unií. Symbióza je to téměř smrtící, krunýř je pevnější a pevnější. „Naše byznyskomunita příliš neprotestuje,“ pronesl prezident s významnou pauzou, kterou zaplnilo ticho. „To jenom potvrzuje tezi nemilosrdných ekonomů, kteří říkají, že pro různý byznys je mnohá regulace výhodná,“ dodal. Prý tak dochází k další zajímavé koprodukci: regulátorů s regulovanými, kteří vítají regulaci, je-li to na úkor jejich konkurentů.
Hejtmanská země.
Politicky přetrvává „slabá, výsledky trojích letošních voleb prudce oslabená většina v Poslanecké sněmovn쓨, řekl Václav Klaus. Zároveň došlo k upevnění a posílení postavení hejtmanů: „To je naprosto jasný fenomén, zřejmě se schyluje k tomu, že budeme více a více hejtmanskou zemí.“
Evropský superstát.
Jeden anglický měsíčník zveřejnil dopis čtenáře, který protestuje proti oficiálně vydané mapě Evropské unie. Anglický lord je konsternován tím, že na mapě je Scotland, Wales a tak dále, ale nikoliv Great Britain. Název země na celoevropské mapě chybí, jsou tam jenom názvy regionů! Václav Klaus tímto příkladem ilustruje „zásadní změnu“, která probíhá. „Několik z vás se teď pousmálo, ale trvám na tom, že to nikdo neberete dostatečně vážně,“ obrátil se prezident na byznysmeny, a přirozeně tak přešel k tématu, kterému v současné době přikládá největší váhu. „Odehrává se pokus kreslit mapu Evropy, která bude mít jeden superstát a pak už jenom Wales, Skotsko, Olomoucký kraj, Katalánii, Bavorsko a tak dále. To je třeba vědět a nezakrývat si před tím oči. Někdo může jásat a myslet, že to je správně. Tento názor respektuji, i když nesdílím. Protestuji proti tomu nevnímat, že tento proces radikálním způsobem nastává,“ prohlásil.
První květen – žádná změna.
Vstup Česka do Evropské unie prezident označil jako „klidnému vplynutí“. Přesně jak se očekávalo, to žádná skutečná změna nebyla. Pokračuje nedoceňování skutečných costs and benefits, nákladů a výnosů našeho napojování se na unii. „Záměrně neříkám formálního vstupu, protože náklady a výnosy plynuly postupně během řady posledních let. Koncepčně rozlišuji postupné dlouholeté napojování se na Evropskpou unii od formálního vstupu,“ zdůraznil Václav Klaus.
Priviligencia a nestát.
Letošní rok Klaus označil za rok ústavy Evropské unie „jako radikálního pokusu o posun unie směrem k evropskému superstátu orchestrovanému eurokraty“. Eurokraty definuje jako neorganizovanou koalici lidí, kteří na unii vydělávají a z unie žijí. Potěšil ho „nesmírně chytrý australský ekonom německého původu Wolfgang Kasper“, který tuto skupinu lidí z oblasti evropské inteligence označil slovem priviligencia.
Tito lidé mají motivaci a zájem na likvidaci státu jako garanta demokracie. A Václav Klaus je hluboce přesvědčen, že jiný garant demokracie z definice není a být nemůže. Eurokraté mají zájem na zesilování s Evropskou unií spojeného demokratického deficitu a na přechodu k postdemokratickému „nestátu“. V souvislosti s evropskou ústavou se hraje i o našem posunu k postdemokratickému nestátu se všemi věcmi, které z kombinace těchto dvou slov vyplývají. Václav Klaus říká, že je to „produkt dobové ideologie“ a v tomto smyslu je poučné nepřetržitě prováděné, i když ze zcela jiných důvodů, srovnávání evropské ústavy s ústavou Spojených států amerických z doby před 220 lety.
Evropa versus USA.
Rozdíl je „naprosto dominantní, naprosto jasný, zamlčovaný, nezdůrazňovaný, podceňovaný“. Americká ústava vznikla - uvedl prezident - v éře osvícení, kdy šlo o dramatický souboj o individuální svobodu oproti dominujícímu státu, který vše diktoval. Smyslem americké ústavy bylo garantovat základní lidská práva proti státu. Evropská ústava vzniká v jiné době, v jiné ideologii. Je produktem 20 století a socialistických ambicí.
„Zatímco americká ústava říká, co stát nesmí udělat občanovi, v dnešní evropské ústavě o tom není jedno jediné slovo. Evropská ústava říká, co všechno si jednotlivec smí nárokovat na státu, s dovětkem: na úkor jiných jednotlivců. To je tak koncepčně, diametrálně odlišný pocit, postoj, pohled, paradigma, že mě strašlivě trápí, když to není takto analyzováno,“ říká Václav Klaus. Diskusemi o počtu komisařů nebo o dvojí hlasovací většině se tvůrcům evropské ústavy mistrovsky podařilo odvést pozornost od podstaty. A ta je v tom, od čeho ústava je: vymezení postavení jednotlivce a entity, která stojí nad ním, tedy státu, tvrdí prezident
Kritici evropské ústavy se prý zcela zbytečně nechávají zatlačit do pozice antievropanství. „To je naprostý nesmysl. Polemizovat s touto ústavou je velké proevropanství,“ tvrdí prezident. „Je to obhajoba demokracie a ekonomické svobody a jestliže se to nedaří vysvětlit, je to velká škoda.“
Depersonifikace rozhodování.
Demokratické uspořádání si spojujeme s dohlédnutelností vzdálenosti mezi voličem a zvoleným. Ta je do Bruselu poměrně velká a Václav Klaus soudí, že slibuje skvělou budoucnost a jasné zítřky Českým aeroliniím. Teď budou muset zřizovat speciální linky do Bruselu ze všech regionálních metropolí, protože do Prahy mohli úředníci jezdit autem, do Bruselu bude nutné létat. K smíchu ale není, že na jednoho europoslance připadá 480 833 eurovoličů. A to jde o aritmetický průměr, protože na základě tohoto výpočtu by Lucembursko nemělo poslance žádného. Ve velkých zemích je tedy číslo voličů ještě vyšší.
„Je to naprosto jasná ukázka toho, že jakákoli forma komunikace, vzájemná znalost voliče a zvoleného neexistuje, a proto je zásadní charakteristikou celého tohoto quasidemokratického uspořádání totální depersonifikace jakéhokoliv rozhodování,“ myslí si Václav Klaus. Dokládá to zkouškou, kterou udělal na jedné z českých univerzit. Studenti společenskovědního oboru, ne nějaké chemicko-technologické, neznali žádného euroministra. Možná tak leda “tři naše úspěšně redefinované eurokomisaře“…
Importované zákony.
Václav Klaus také řekl, že pětašedesát procent veškeré legislativy, která se týká občanů České republiky, se připravuje v Evropské unii a v České republice se pouze překládá. S evropskou ústavou, bude-li ratifikována, přibude dalších čtyřicet velkých oblastí lidského konání, takže se tento podíl přiblíží třem čtvrtinám. „To znamená, že dvě třetiny, respektive za chvíli tři čtvrtiny veškerého rozhodování a legislativy se provádí nějakými personami, se kterými si nic nespojujeme. My nevíme, jak vypadají, jak se jmenují, jak argumentují v Sedmičce nebo v Nedělní partii, takže depersonifikace, ztráta kontaktu je obludná a v tomto smyslu se opět dostáváme do něčeho, co jsme znávali a což je jistá kolektivní nezodpovědnost a neodpovědnost. Tento formálně demokratický systém, je tedy zástěrkou systému úplně jiného a znovu bych se vrátil k tomu, co je antievropanství. Antievropanstvím je tato pouhá formálnost demokracie,“ tvrdí český prezident.
Krásný irský text.
O Evropské ústavě jako o textu, dokumentu se nevede seriózní debata, soudí Klaus. Proto si myslí, že má být schvalována jiným mechanismem než běžný zákon v Parlamentu. Zároveň ale při jednostrannosti a „stamilionech státní propagandy“ nevěří, že by bylo možné občanům říci o čem ústava je a oč v tuto chvíli jde. Má strach, že jakékoli referendum bude „o globálním kývnutí nebo nekývnutí na to, jestli se má Evropa integrovat“.
V Evropě však prý debata o ústavě přece jenom začíná. A kdyby měl využívat všechna pozvání vystupovat na toto téma, nemohl by dělat nic jiného. Václav Klaus má k dispozici „krásný text“, který o evropské ústavě napsala skupina irských ekonomů a ústavních právníků. Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP) se ho chystá vydat jako brožurku. „V závislosti na tom, kolik se vás po této snídani přihlásí ke sponzoringu publikace, bude vydána v deseti tisících, sto tisících, jednom milionu, pěti milionech exemplářů,“ upozornil Václav Klaus byznysmeny.
Atény ano, Řím ne.
Otázku Viktora Čechury z Harmonie Group, zda je proti evropské integraci nebo pouze proti formě, kterou se tak činí, vzal prezident jako „nahrávku“. Integrační proces je objektivní fenomén a není náhoda, že v Evropě probíhá. Ale jde o to, jak, v jakých oblastech a sférách. Není sebemenších pochyb o tom, že na některé věci je stát malý. Proto vznikají nadnárodní instituce, smlouvy, právo. Mimochodem, prvním dokumentem mezinárodního práva byly dohody proti pirátství, tvrdí Václav Klaus. Je evidentní, že na některé věci je stát příliš velký. Proto máme regiony, města, městské čtvrti, starosty v Křeslicích a Petrovicích a tak dále. Jde o to, na co tu kterou rovinu lidského rozhodování potřebujeme, a na co ne. Otázka zní, na co potřebujeme entitu státu, zda je odstranitelná a jestli kvůli ztrátě této entity „něco naprosto zásadního a fatálního neztrácíme“. „Já jsem přesvědčen, že ztrácíme. Další a další unifikování vede ke ztrátám, které Evropu nenávratně, neskutečně poškodí. Evropa je tím spíše ničena než budována,“ říká Václav Klaus. Dokument o vstupu Česka do Evropské unie, neboli vyjádření vůle podílet se na evropském integračním procesu, do Atén podepsat jel, neletěl ale do Říma podepsat evropskou ústavu, připomněl.
Evropané a jazyky.
Prezident konstatoval, že Evropská ústava jednoznačně vytváří novou entitu: Evropská unie jako základní prvek mezinárodního práva, který způsobí, že mezinárodní smlouvy nebudou podepisovat jednotlivé státy, ale právě tato entita. Evropská ústava přehazuje výhybku od intergovermentalismu evropského uskupení k supernacionalismu, jednolitému evropskému státu. Ať si každý zodpoví, jestli chce, aby si Evropa zachovala svůj šarm, půvab a krásu rozdílnosti, anebo je pro to, abychom měli jen jeden evropský stát.
Všichni mluví o Evropě, ale před deseti lety, když byl ministerským předsedou, Václav Klaus často jednal se třemi tehdejšími hlavními Evropany – Helmuthem Kohlem, Johnem Majorem a Francoisem Mitterandem. „Tři velcí Evropané ohánějící se Evropou zleva zprava, shora zdola. Žádný z nich neuměl jiný jazyk než svůj vlastní,“ uvedl ve volné reakci na připomínku Karla Muzikáře ze společnosti Comenius, že unie má pětadvacet úředních jazyků, přičemž do deseti let bude polovina zeměkoule mluvit anglicky.
Unie zprava a zleva.
Evropská unie má v sobě dvě tendence - jednu liberalizační, odstraňující bariéry, a druhou pokoušející se reglamentovat, regulovat, kontrolovat, standardizovat, homogenizovat, harmonizovat, glajchšaltovat, říká český prezident. Podstata je v tom, že do doby Jacquese Delorse dominovala ta první. Nyní dominuje druhá. Což neznamená, že první tendence není přítomná. Nicméně nelze problém bagatelizovat tvrzením, že „ta první tady pořád je, tak to je bezva, a o tu druhou se nestarám“.
„Obhajoba europeismu je prováděna z obou stran politického spektra, zleva i zprava. Neboli tak banálně, jako s politickým posunem zleva doprava, změnu v těchto tendencích k svému smutku nevidím,“ odpověděl Václav Klaus na otázku Radomíra Lašáka ze společnosti ČEZ, zda by nás pravice byla schopna lépe ochránit před evropskou pseudodemokracií. Fenoménem současné Evropy bohužel je, že europeismus se stal náhradní ideologií pro levici i pravici. Primárně pravolevý spor tedy postoj k Evropské unii není, míní prezident.
Zemědělská politika a 60. léta.
Specifikum České republiky vidí Klaus v tom, že pro ni jako jedinou z deseti nových členských zemí bude čistý finanční efekt ze vstupu do unie minusový. Když byl na státní návštěvě v Bulharsku, tamní představitelé mu prý říkali: My víme, že pro vás je efekt vstupu minusový. Ale pro nás je plusový, protože jsme geograficky okrajová země Evropské unie, a to znamená dodatečné dotace, a máme také daleko větší proporci lidí zaměstnaných v zemědělství.
Václav Klaus si prý při té příležitosti vzpomněl, jak se jako voják základní služby, hrající ligu basketbalu za Duklu Dejvice, přihlásil v šedesátých letech na interní aspiranturu do Ekonomického ústavu ČSAV. Byl přijat do odboru, který už tehdy studoval evropskou integraci. Našly by se brožury publikované v šedesátých letech v komunistickém Československu, které říkaly, že zemědělská politika EHS není únosná a musí být radikálně reformována.
Lisabon a Chruščov.
Na závěrečnou otázku moderátora debaty Pavla Párala, co říká postoji české vlády k Lisabonské strategii Evropské unie, Václav Klaus prohlásil, že je ochoten diskutovat o vážných věcech. Ale lisabonskou agendu mezi ně neřadí. „To je vtip, to je žert, to je absolutní podvod, který snad nikdo nemůže myslet vážně. Myslím, že je nedůstojné to na tomto fóru vůbec zmiňovat. Dohnat a předehnat do roku 2010 USA několika proklamacemi, to je chruščovovský dokument.“ Takto optimisticky uzavřel Václav Klaus předvánoční debatu o Evropské unii..
