Evropský trh bez hranic

6. 5. 2003

Elektronický business-to-business vzkvétá

Jak se Evropané v rekordním počtu vrhají na internet a zbavují se nervozity z online nákupů, vzrůstá elektronický prodej spotřebitelům o enormních 75 procent ročně. Ale co nesrovnatelně složitější a mnohem větší trh transakcí business-to-business (B2B)? Není pochyb o tom, že od splasknutí internetové bubliny se vytratily ze středu pozornosti. B2B si vytrpělo celou řadu rozpačitých krachů, počínaje rokem 2001, kdy zbankrotoval düsseldorfský server eFoodmanager specializovaný na zásobování restaurací, a konče rokem minulým, kdy zanikl londýnský elektronický obchod nabízející pod názvem Mondus veškerý sortiment kancelářského zboží.
Z pole padlých se však vynořila jedna překvapivá zpráva. Elektronické mezifiremní obchodování v Evropě stále roste – a to rychle. Za minulý rok zakoupily společnosti přes internet zboží a služby za více než 200 miliard dolarů, což je podle firmy IDC, zabývající se průzkumem trhu, čtyřnásobný nárůst oproti roku 2000. Je to sice méně, než předpovídali propagátoři této formy nákupů před několika lety, ale cesta B2B do korporátní Evropy je bezpečně prošlapaná. Zejména do technologicky vyspělejších severních zemí. Objevují se dokonce i nové webové portály, jako například Aquadia, internetový server s vodárenskými službami, založený minulý rok vodárenskými společnostmi Thames Water a Suez. “Elektronické obchodování je jako jednosměrná ulice,” říká analytik firmy IDC Mikael Arnbjerg. “Jakmile se obchody začnou dělat po webu, už se tak budou dělat pořád.”
Podstatnější je, že B2B přes internet plní mnohé ze svých původních slibů. Společnosti od Alcatelu přes BASF až po Nestlé, které zvládly všechnu dřinu spojenou s budováním systémů elektronického obchodování, snížily transakční náklady a zvýšily efektivitu. Pařížský Alcatel nyní přijímá 90 procent objednávek na síťové vybavení podniků elektronicky, čímž ročně ušetří stovky tisíc dolarů na jejich sjednávání personálem. Firma Nestlé už je v polovině svého přechodu na elektronické obchodování, od něhož si slibuje úsporu 2,2 miliardy dolarů do roku 2006.
Společnostem působícím na starém kontinentu skýtá využívání internetu ještě další výhodu: prostřednictvím webového obchodování se Evropa maximálně přiblížila uskutečnění snu o jednotném trhu bez hranic. “B2B evidentně společnostem pomáhá najít dodavatele i zákazníky v zahraničí,” konstatuje Andy Kyte, analytik firmy Gartner z anglického Eghamu, která se zabývá průzkumem trhu.
Zářným příkladem je společnost Pan-European Fish Auctions (PEFA.com) z belgického Zeebrugge. Tato soukromá obchodní firma prodala loni přes internet ryby za 200 milionů dolarů, téměř jednou tolik co v předchozím roce. Než začala v roce 1988 fungovat, museli distributoři – pokud chtěli za své baltské sledě nebo středomořské olihně co nejlepší ceny – posílat obchodní zástupce na burzy konané denně v řadě evropských přístavů. Prostřednictvím PEFA.com vydraží prodejci z osmnácti přístavů svůj úlovek více než dvěma stům velkoodběratelů z celé Evropy. “Všichni jsou z toho nadšení – rybáři, přístavy i zákazníci,” ubezpečuje Karl Johannesson, marketingový ředitel firmy. Společnost doufá, že příští rok už bude zisková.
Tam, kde PEFA uspěla, bezpočet dalších narazil. Průkopníci z doby boomu jako e-cement.com, worldoffruit.com či textilio.com brzy zmizeli ze světa, když padli za oběť přehnaně ambiciózním cílům, omezenému kapitálu a sporadické poptávce. IDC uvádí, že se přes internetová prodejní místa minulý rok ve skutečnosti uzavřelo pouhých dvacet procent evropských obchodů B2B. Většinu z nich zprostředkovaly servery založené průmyslovými seskupeními, jako je Covisint v automobilovém průmyslu a Exostar v oblasti letectví a kosmonautiky. Ostatních 80 procent se v Evropě realizovalo běžným online prodejem přes firemní webové stránky či online katalogy. “Většina elektronických aukcí se příliš soustředila na technologii nebo transakce a spolupráci zákazníků neusnadňovala,“ tvrdí Mark Suster, výkonný ředitel londýnské firmy BuildOnline, jež prodává software umožňující spolupráci mezi stavebními firmami, ale neprovozuje internetovou burzu.
Řada portálů pohořela, protože byly radikální. Usilovaly o zásadní převrat v postupech užívaných v obchodě po desetiletí, ne-li po staletí. To je chyba, které se PEFA vyvarovala. Na jejích burzách se odpočítává čas před přiklepnutím obchodu přesně tak, jak jsou zákazníci zvyklí – pouze teď čísla počítač promítá na obrazovku v dražební síni. Jiným pomohl přežít také pragmatismus. Barcelonský server LeatherXchange obchodování online opustil, když prodejci kůží zklamali, a jal se poskytovat informace o cenách v kožedělném průmyslu.
Elektronické obchodování bylo bezesporu nafouknutou bublinou, ale i kritikové připouštějí, že rány uštědřené jeho pádem byly neúměrně tvrdé. Analytici míní, že online obchodování B2B bude v Evropě koncem dekády pravděpodobně dosahovat obratu jednoho bilionu dolarů ročně. Nabízí-li se tak vynikající perspektiva, někdo na tom musí vydělat. Kdo to nezkusí, dost možná promarní velkou příležitost.