Nekonečný seriál dospěl do střední Evropy
Vítejte u 327. pokračování oblíbeného seriálu Dallas. Děj tohoto dílu se odehrává začátkem července roku 2000 na blíže neurčeném zámku kdesi ve střední Evropě. Osoby a obsazení nejsou zcela zřejmé, neboť se zachoval pouze záznam dabingu, který navíc občas není technicky zcela dokonalý. „Tak vás tady pěkně vítám a jsem rád, že jste se dostavili všici, jak říkáme my na Vysočině. Zahajuji mimořádné zasedání, na kterém bychom si měli vyjasnit další postup při privatizaci naší energetiky. Mezi námi, to jste nám to pane místopředsedo pěkně nadrobil s tou vaší privatizací! Tak snad abyste začal.“ „Vážený pane předsedo, milí kolegové. Na dnešním jednání bychom si měli vyjasnit, jak dál postupovat při prodeji státních podílů v plynárenství a elektroenergetice. Prosím vás o patřičnou pozornost, protože jde o poslední významný majetek, který má být privatizován.“ „Pane kolego, patří tam taky plynové pistole a elektrické obušky? Ne? Vnitro tedy nic nenamítá proti jakémukoliv řešení. Mohu si jít na chvíli zavolat? Mám něco důležitého. (Zvuk odsunuté židle, kroky) „No já nevím, ale snad bychom se neměli zdržovat nějakými planými úvahami. Já to všechno dobře znám, takže je zbytečný o tom vést nějakou další rozpravu. Víte vy vůbec, kolik energie je potřeba na jednu ještěrku? „Ještěrky jsou chráněný, je na to zákon!“ „Vy ekologové mi stejně jenom pijete krev. Ten váš negativní vztah k jádru…“ „Nejenom jádro, i na jiná krmiva je potřeba státní subvence! „Pane kolego, tady opravdu nejde o zemědělství.“ „Aha.“ „Jo, volal mi z Moskvy Viktor. Ne ten novej, ten starej. Jsou připravený převzít celý plynárenství, jinak prý budou potíže s plynem.“ „Plynatost je závažné a nepříjemné onemocnění. Pomáhá fenykl nebo kmín. U nás v Brně jsme na klinice používali i… „Pane kolego, to s naším dnešním tématem vůbec nesouvisí.“ „…i klystýry.“ „Jo, abych nezapomněl, říkal mi Mirek, že se ozvali Roman s Radimem, že mají připravený ty slovenský dolary…“ „Na Slovensku se už platí dolarama? Vidíte, ještě nás předběhnou…“ „Ne, ty dolary jsou z Ruska. Že prej mluvili s (jméno není rozpoznatelné). „Co, s Waltrem?“ „Ne, s tím druhým. Že už je to domluvený. Mirek říkal, že Viktor by s tím asi taky souhlasil a že by za ten plyn vzal nějaký galoše, plechy a možná i ještěrky…“ „Já bych rád řekl, že takové dohody jsou k ničemu, jestli chceme za ty akcie trhnout co nejvíc.“ „Jo, to mi připomíná, že mi včera volal Vašek, že by z toho měli taky dostat nějakej podíl. Jinak nám vypoví smlouvu a budeme v loji. Tak na to nezapomeňte.“ „Chtěl bych jenom připomenout, že by se nám mohli bouřit ti investoři, co už vrazili horentní prachy do akcií distribučních společností. Mohlo by nás to poškodit při vstupu do Evropský unie.“ „To jsou celý oni, to by se v RVHP stát nemohlo. Stejně to jsou samí imperialisti, určitě tam jsou i Sudeťáci a takovýhle různý existence…“ „No dobře. Snad bychom teď už mohli pozvat ty hosty a experty, co by nám měli vysvětlit, co a jak.“ „Bodejť, však taky dělali tu naší zprávu. Jsou to tuze drahý firmy a vidíte: nic nás to nestálo. Všechno zaplatily a řídily ty velký privatizovaný firmy. Na ty je spoleh. Za ty prachy by se dalo vyrobit nejmíň vosum ještěrek… Tak se na to musí! „No jo, pane asistente, tak je zavolejte. (Šum, pozdravy)“ „Pěkně vás tady vítám, zvláště pak pány ředitele našich energetických vlajkových lodí a zástupce poradenských firem a ostatní experty. Posaďte se támhle ke zdi. Kdo z vás začne? „Jestli dovolíte, tak začneme my. Zkoumali jsme všechny možné varianty a podrobili jsme je kritické analýze podle oxfordských testů a Wassermanova axiomu. Ze všech variant se zdají být nejvhodnější ty, které nám byly jako optimální zadány našimi klienty.“ „Jaká jsou to řešení?“ „Jde o návrat k osvědčeným organizačním strukturám předlistopadového období. Tyto centralizované jednotky byly snadno plánovatelné. Koneckonců, když mluvíme o penězích, domníváme se, že by se za takové celky získalo více peněz než při prodeji po kouscích.“ „To by se Viktorovi určitě líbilo!“ „A co vy, jaký je váš názor?“ „My se kloníme k názoru, že liberální prostředí…“ „Mluvte slušně, pane kolego!“ „…promiňte, že sociálně tržní prostředí má imanentně zafixovány obranné mechanismy, jimiž je schopno čelit jak energetice sjednocené, tak i roztříštěné. Ovšem z pohledu Evropské unie je to pramálo podstatné.“ „Chtěl by ještě někdo něco říci? Ano? No prosím, ale stručně.“ „Já nesouhlasím se svými předřečníky, protože privatizace přece není o tom, aby se to někomu prodalo, ale aby se zvýšila stabilita…“ „Jaká stabilita, jde přece o peníze!“ „A Viktor říkal…“ „Má cenu to vlastně prodávat, když…“ „Já vám říkal, pane místopředsedo, že to byl nešťastný nápad s tou zatracenou privatizací! (Rostoucí vřava, zvuk otevírajících se dveří, spěšné kroky)“ „Pane předsedo, promiňte, že vyrušuji, ale právě přijel nějaký pán, nějaký Ewing a říká, že to koupí všechno nastojato nějaký Ewing Oil. Jenom je mi divný, že ten chlap mluví plynně rusky!“
