Ekonomové mluví o vědecké práci, jejich šéfové spíše o mediální prezentaci
Hrubý domácí produkt v letošním roce poroste o dvě až čtyři procenta, inflace se bude držet pod třemi procenty, nezaměstnanost zůstane někde kolem devíti procent, kurs koruny by se mohl dostat až na 25 korun za euro… Podobnou řečí k nám promlouvají makroekonomičtí analytici z televize, rozhlasu i tištěných médií. Jsou většinou mladí a leckdy působí dojmem lidí, kteří přesně vědí, co bude s českou ekonomikou za týden, měsíc či rok. Často to však bývá pouze hra pro širokou veřejnost, sami analytici totiž přiznávají, že dávat pravidelně spolehlivé předpovědi je téměř nemožné. A každý člověk, který kdy přišel do styku s teoretickou ekonomií, ví, že na všechno jsou nejméně dvě správné odpovědi, které si navíc protiřečí. Na druhou stranu však nelze práci analytiků úplně zpochybňovat, protože obvykle přináší cosi, co je označované jako „jistota přiměřená situaci“. „Research (makroekonomický výzkum na komerční bázi – pozn. red.) je svým způsobem loterie. Výsledné číslo dává silný názor, ale vzhledem k reálnému prostředí je ho třeba brát s patřičnou rezervou,“ vysvětluje člen představenstva České spořitelny Daniel Heler. Mít vlastního ekonoma nebo rovnou celý tým prostě patří k dobrému jménu. Nejčastěji si takto vylepšují image banky a další finanční instituce. Analytici tvrdí, že se to určitě vyplatí.
Zítra ráno v šest.
Život analytiků se trochu vymyká představám o běžném pracovním dnu lidí zaměstnaných v bance. Analytické duo Markéta Šichtařová a Vladimír Pikora z Volksbank CZ se do práce vydává ještě za tmy. V kanceláři totiž musí být již v půl sedmé, aby stihlo zkontrolovat dění na světových trzích. Pak přichází na řadu tvorba ranní souhrnné zprávy a po ní následuje komunikace s klienty a se členem představenstva Volksbank Herbertem Skokem, pod jehož pravomoci analytický útvar spadá. „S představenstvem komunikujeme na denní bázi,“ doplňuje Markéta Šichtařová. Tým každý den vytváří report nazvaný Finanční deník, který se věnuje aktuálnímu dění v ekonomice. Vítanými tématy jsou analýza nových čísel ze statistického úřadu nebo zasedání bankovní rady ČNB. Analytici navíc tvoří týdenní shrnutí a dlouhodobější výhledy. Brzy vstává i analytik David Marek z Patria Finance, jehož prvním úkolem je napsat denní zprávu pro klienty. „Jde o velice diverzifikovanou skupinu, která zahrnuje například finanční ředitele, zahraniční analytiky a vrcholové manažery,“ přibližuje Marek okruh svých čtenářů. Poté přichází na řadu analýza nových čísel, nebo práce na dlouhodobějších materiálech. „Na hluboké výzkumy bohužel nezbývá čas,“ posteskne si ve stejném duchu jako většina jeho kolegů. Někteří z nich si však mohou dovolit i delší spánek. Například Pavel Sobíšek z HVB chodí do práce na devátou.
Analytik a analytik.
Zdálo by se, že náplň práce makroanalytiků a stupeň jejího využití je patrný již z předchozího odstavce. Skutečnost je však jiná. Každý si totiž pod stejným pojmem představí několik různých profesí. Šéf ČSOB Asset Management Josef Beneš týdeníku EURO řekl, že české analytiky lze rozdělit na dvě skupiny. První používá sofistikované modely a snaží se uplatňovat exaktní přístup. Druzí si s něčím podobným nelámou hlavu, protože informace přebírají a pak je vyhodnocují. Beneš tvrdí, že závěry obou skupin se přitom příliš neliší.
Sami analytici se vidí z trochu jiného úhlu. „Rozlišil bych marketingově zaměřeného analytika a toho, který je orientován tržně,“ říká Vladimír Pikora. Pokud je pravidelně ve styku s dealery a pomáhá jim například u obchodování na měnovém nebo dluhopisovém trhu, zabývá se hlavně úrokovou mírou a kursem koruny. Svým zaměřením tak spadá do kategorie „tržní“ a přínos takového analytika lze lépe kvantifikovat. Platové bonusy „tržních“ analytiků se často přímo odvíjejí od výkonnosti obchodníků, pro které tvoří svá doporučení. A jak se pozná marketingově zaměřený analytik? „Taková nezaměstnanost je veličina, která se klasicky dělá pro média,“ nepřímo naznačuje Vladimír Pikora.
Makroanalytiky rozlišuje i zkušený bankéř a bývalý místopředseda představenstva ČSOB Josef Tauber, který považuje hlavního ekonoma v českých bankách spíše za „hlásnou troubu“. „Úplně něco jiného je makroekonomické oddělení v investičních bankách. Tam je dobrý research klíčovým předpokladem pro úspěch. Na základě jejich výstupu se totiž přímo rozhoduje, kam vložit peníze,“ říká Tauber. Jak je vidět, ono je vlastně velice těžké říct, kdo je ryzí makroanalytik, a kdo ne.
Modelovat, či nemodelovat?
Nedílnou součástí práce makroanalytiků je i prognózování budoucího vývoje. Někteří se hodně spoléhají na exaktní ekonometrické modely, zatímco jiní se snaží zahrnout do odhadů více psychologie. Hlavní ekonom HVB Bank Pavel Sobíšek sice absolvoval matematicko-fyzikální fakultu UK, avšak exaktním modelům důvěřuje méně než ortodoxní matematici. „Použitý model vždy konfrontuji s expertním odhadem, který bere v potaz i jiné věci než vstupy v podobě čísel,“ říká. Používání modelů je obvyklé hlavně při předpovídání vývoje v delším časovém horizontu, podotýká Vladimír Tomšík ze společnosti Newton. „Veškerá rozhodnutí řídících orgánů musí být postavená na nějakých modelech,“ naznačuje svůj postoj k modelování. I exaktní postupy ale mohou selhat. „Model ukáže trend, ale neukáže zlomový bod. Někdy je proto dobré konfrontovat modely s realitou,“ upřesňuje Tomšík. Poměrně skeptický přístup k matematickým vymoženostem mají analytici z Volksbank. „Jedna zahraniční banka, se kterou jsme se setkali, používá extrémně složitý model pro predikci vývoje měnového kursu, podle kterého by dnes mělo stát euro 37 korun. I přes tuto zjevnou chybu ho však odmítají opustit, protože kdysi na jeho tvorbě strávili několik měsíců,“ říká Vladimír Pikora, který kromě jiného hodně využívá postupů technické analýzy. „Je v tom velká dávka psychologie, ale často se trefujeme lépe než ti, kteří používají striktně exaktní modely. Někteří na nás přitom kvůli nedostatku matematiky a modelů hledí s despektem,“ vysvětluje. „Dobrý analytik by měl vědět, co má kdy použít, a nelpět pouze na jedné metodě,“ doplňuje Markéta Šichtařová. Nejlepším přístupem je zahrnout do světa modelů a expertních odhadů i trochu humoru. „Když má někdo absolutně špatné odhady, je velice dobré ho sledovat. Pokud se zachovám přesně opačně, než dotyčný předpovídá a doporučuje, je tu pravděpodobnost, že se rozhodnu správně,“ uvažuje Daniel Heler.
Co chtějí šéfové.
Makroekonomové tvoří nekonečné množství reportů, které rozesílají jiným lidem v bance, klientům nebo novinářům. Čtou si vůbec šéfové bank výsledky práce svých podřízených? „Zprávy od hlavního ekonoma dostávám pravidelně a vždy je proletím,“ říká šéf Raiffeisenbank Kamil Ziegler. Na čtení delších reportů však vytížení manažeři příliš času nemají. Někteří vývoj ekonomiky sledují, avšak v rozhodování mají hlavní roli jiné faktory. „Vždy jsem se zajímal, jak se bude vyvíjet ekonomika. S vlastním rozhodováním to ale žádnou velkou spojitost nemělo,“ vysvětluje Josef Tauber. „Řada rozhodnutí by padla i bez jakékoliv ekonomické analýzy. Reálný svět je zkrátka o něčem jiném,“ uvádí. S tímto postojem souhlasí i Kamil Ziegler: „Makroanalýza je pouze jedním z podkladů a nemá žádnou preferenci. Někdy k analýze přihlédneme, jindy ne.“ Manažeři chtějí zpravidla znát vývoj úrokových sazeb, kursu koruny, inflace a hrubého domácího produktu. Daniel Heler, který v České spořitelně mimo jiné zodpovídá za oblast finančních trhů, zastává specifičtější postoj: „Nezajímá mě žádný individuální ukazatel. Z komplexu předkládaných čísel se snažím udělat si názor na to, jaký bude další vývoj.“ Analytici zpravidla počítají s tím, že jejich šéfy zajímají silně zhuštěné informace. „Existuje tu jeden mýtus, že čím delší analýza, tím je lepší. Report pro management by měl mít jednu, maximálně dvě strany. Delší nemá smysl,“ říká Markéta Šichtařová. Vladimír Tomšík naproti tomu tvrdí, že serióznější report pro management by měl mít třeba i několik desítek stran. „Nedovedu si představit firmu, v níž se přijímají strategická rozhodnutí bez podkladů v podobě makroanalýz,“ uvádí. Tomšík upřesňuje, že hodně záleží na tom, jakou zprávu analytik předkládá. „Myslím, že je potřeba rozlišit zprávy ekonomů, kteří dělají dlouhodobější věci, a těch sledujících vývoj některých veličin na denní bázi.“
Věda, nebo PR?
V médiích se občas objevují ekonomové nebo analytici, kteří jsou schopni kvantifikovat vliv tání ledovců v Grónsku na inflaci v české ekonomice. Panel diskutérů, který zvolil týdeník EURO, však tyto pozoruhodné osobnosti neobsahuje, protože u nich je zcela zřejmé, že cílem je zviditelnění vlastní osoby a nebo firmy. I v „seriózních“ kruzích se však o PR hodně mluví a někdy dojde na obviňování, že dotyčný nedělá vědeckou práci (tedy makroanalýzu), ale funguje spíše jako specializované tiskové oddělení. Není se však za co stydět, protože šéfové rádi vidí jméno jimi řízené instituce v novinách. „Makroanalytici jsou významnou součástí PR. Z našeho přehledu tisku dokonce vyplývá, že v médiích je třetina až polovina zmínek o Raiffeisenbank právě díky našim ekonomům,“ říká generální ředitel Raiffeisenbank Kamil Ziegler. Mezi analytiky je však velice rozšířené přesvědčení, že přílišná mediální angažovanost musí jít na úkor práce. „Když je někdo každý den v televizi a v novinách, musí většinu času trávit přípravami na rozhovory a sbíráním příslušných podkladů,“ říká Markéta Šichtařová. „Na mediální prezentaci nám nezbývá tolik času, protože potom by musel někdo analyzovat za nás,“ dodává. „Analytik někdy plní funkci PR, ale tento význam bych příliš nepřeceňoval,“ říká David Marek, mediálně nejznámější z oslovených analytiků. „Odpovídám průměrně na pět dotazů denně, které pocházejí z médií. Někdy potřebuji na odpověď i dvě až tři hodiny práce,“ doplňuje. Času pro seriózní analýzy se potom nedostává, což David Marek přiznává: „Když děláte najednou krátkodobé i dlouhodobé analýzy, musíte přijmout jako nutné zlo nedostatek času pro hlubší výzkum.“ V zainteresovaných kruzích se navíc objevují informace, že v některých společnostech (které by se nejspíše do médií jinak vůbec nedostaly) se od analytika vystupování v médiích přímo vyžaduje. „Slyšel jsem, že někteří makroanalytici mají mediální prezentaci i ve smlouvě. Jsem však přesvědčen, že kvalitní výstupy si najdou cestu do médií samy,“ sdělil týdeníku EURO ekonom Vladimír Tomšík. „Existuje řada malých firem, které zneužívaly a nebo zneužívají makroekonomy jako součást reklamní kampaně. Média je berou jako experty, aniž by se ale zajímala, co vlastně dotyčná firma reálně dělá,“ doplňuje Daniel Heler z České spořitelny. A pokud by společnost opravdu potřebovala makročísla pro své rozhodování, proč si je prostě nevezme od jiné instituce, například ČNB? „Oficiální prognózy nejsou až tak detailní a nemusí managementu dostačovat,“ nabízí vysvětlení Vladimír Tomšík. „Každý používá svoje analytiky, protože je možné realizovat určitý zisk, pokud jsou přesnější než ostatní. Navíc, jak už bylo řečeno, je to součást firemní prezentace,“ odpovídá David Marek na otázku, proč u makroanalytiků nepoužít outsourcing.
Nula až sto.
Ošidnosti makroekonomického výzkumu jsou již poměrně zřejmé a zřejmá je i příčina jistého stupně nedůvěry v prezentovaná čísla. Veškeré úvahy se ale obrátí vzhůru nohama, když se na stole objeví čísla dvě. O investičních záměrech se musí velice dobře rozhodovat, když se dozvíme, že inflace ke konci roku bude buď deset a nebo čtrnáct procent. Jinými slovy, ekonomové v jedné instituci vypouštějí do světa dvě různé predikce makroekonomických veličin. Touto schizofrenií v minulých letech trpěla například Československá obchodní banka. Jedna čísla pocházela z útvaru patřícího do oblasti finančních trhů a druhá z útvaru začleněného do hlavní struktury banky. „Kolegové se ne vždy shodli, banku to ale nevzrušovalo. Osobně si myslím, že bylo dobře, že jsme měli k dispozici dva názory,“ vzpomíná Josef Tauber. Dnes jsou již čísla v ČSOB sjednocena a úvahy se stočily k dceřiné společnosti Patria, která produkuje svá vlastní čísla. „Patria Online je internetové médium, které poskytuje nezávislé informace bez ohledu na to, co dělá mateřská společnost,“ říká David Marek a dává tím najevo, že tady se nic sjednocovat nebude. Pro obveselení tedy zbývá jen Komerční banka. Například v březnovém průzkumu organizovaném agenturou Reuters se objevily prognózy hlavního ekonoma KB Kamila Janáčka na jedné straně a týmu analytika Jana Vejmělka na straně druhé. Z jedenácti dotazovaných údajů se shodli ekonomové Komerční banky na jediném čísle. Tisková mluvčí Komerční banky reagovala na dotaz týdeníku EURO tím, že za éry Radovana Vávry byl za jediný „hlas“ Komerční banky ustanoven Kamil Janáček. Pokud se prý i nadále objevují dvojí prognózy, bude v tom třeba udělat pořádek. „Dvojí prognózy matou klienty a z mého pohledu snižují důvěryhodnost takové instituce,“ uvádí k problému Mojmír Hampl. Podobně mluví i ostatní oslovení. Takto fungující makroanalytici nemají pro banku žádný přínos ani jako její mediální reprezentanti. „V Komerční bance byl research de facto součástí externí komunikace a reálný efekt pro banku se pohyboval okolo nuly. Za těchto okolností postrádá takováto tvorba image smysl,“ uvažuje Daniel Heler.
