Nezaplatíte pár tisíc a skončíte na dlažbě. Podobných příběhů v Česku je dost. Jsou to mediálně silné kauzy, u většiny z nich ale nakonec zjistíte, že dražba byla zcela namístě, protože dlužník měl další věřitele, nesplácel a prodej sotva pokryl veškeré závazky.
Týdeník Euro zná detailně příběh jednoho prodeje milionové nemovitosti kvůli drobné pohledávce. Okolnosti této nucené dražby jsou ale v několika věcech zvláštní. Jistina vychází na 8167,5 koruny a žádné další pohledávky v řádu statisíců korun nečekejte. Nemovitost poslal do dražby kladenský exekutor Petr Kučera, známý bojovník za práva dlužníků a šéf platformy pro teritorialitu, o kterou se na podzim strhne v Poslanecké sněmovně velký souboj. Z 1,38 milionu korun, za které se nemovitost prodala, odejde dvěma věřitelům jen necelých 80 tisíc korun, a jelikož je dlužník plátce DPH, tak musí ještě odejít 289 tisíc korun finančnímu úřadu.
Zbytek, tedy něco přes milion, dostane zpátky dlužník.
Jde o příběh olomouckého podnikatele Radima Černocha a jeho firmy VKR-STAV Olomouc, která o zmíněnou nemovitost přišla. Černoch podal žalobu na určení vlastnictví a kauzu nyní bude zkoumat olomoucký okresní soud. A podle informací týdeníku Euro řeší řízení vedené Exekutorským úřadem Kladno proti VKR-STAV Olomouc také kontrolní komise Exekutorské komory ČR.
lex covid
Exekutor Petr Kučera na dotaz týdeníku Euro, proč nestrhl peníze z účtu dlužníka, uvedl, že u dlužníka nezjistil bankovní účet. Jelikož je dlužníkem stavební firma, která je navíc plátcem daně z přidané hodnoty, je vyloučeno, aby neměla bankovní účet. Týdeník Euro má k dispozici potvrzení ČSOB, která existenci účtu potvrzuje.
Pohledávka, kvůli které byla nejprve nařízena exekuce a později prodaná nemovitost, je z roku 2018, tehdy přitom firma vlastnila tři auta, nebyly na leasing ani na jiné splátky, říká Černoch. Dnes už má auta jen dvě, protože jedno se prodalo. „Navíc jako stavební firma máme a měli jsme stavební materiál, vrtací kladiva, bourací kladiva, aku vrtačky, valník, to všechno lze přeci zpeněžit,“ namítá Černoch.
Dražba nemovitosti, která je zkolaudovaná jako garáž a firma VKR-STAV Olomouc ji využívala jako zázemí a sklad, proběhla letos na konci března, dva týdny po vyhlášení nouzového stavu a v době, kdy bylo jasné, že začne platit takzvaný lex covid a některé druhy nucených dražeb se od 24. dubna nebudou smět konat.
Jelikož ale Černoch v nemovitosti nebydlí, dražit by se mohla i tak. S lex covid ale přišla změna limitu výše jistiny všech pohledávek, od které lze vůbec nemovitost dražit, a to ze třiceti tisíc na sto tisíc. Kdyby se tedy dražba zmíněné nemovitosti posunula o měsíc dopředu, nemohla by se vůbec uskutečnit. Do dražby Černochovy garáže se totiž přihlásila jen Okresní správa sociálního zabezpečení s nedoplatkem ve výši 41,5 tisíce korun. Jistina pohledávek, od kterých lze dražit nemovitost, by tedy na limit sto tisíc zdaleka nedosáhla.
U soudu se bude Černoch snažit dokázat, že o zázemí pro svou firmu přišel nezákonně. „Celý prodej byl připravený, nemovitost má dvojnásobnou hodnotu, už jsem se obrátil na policii,“ tvrdí Černoch, který ale výrazně přispěl k tomu, do jaké situace se dostal. Nepřebíral si poštu a osmitisícový dluh „vypustil“. „Těch osm tisíc korun je nedoplatek za využití přenosných toalet na stavbě, nedoplatek vznikl tím, že jsem je reklamoval, pak jsem se už na to vykašlal. Na účtu jsem měl vždy potřebný zůstatek, pustil jsem to z hlavy a řekl jsem si, ať si to strhnou z účtu. V důsledku druhotné platební neschopnosti, kdy mi za provedenou práci nebylo zaplaceno, jsem totiž měl jiné starosti, nyní vedu dva soudní spory, kde vymáhám peníze za provedenou práci,“ vypráví emotivně Černoch.
Bez šance
„Postupně se ke mně dostávají informace, které naznačují, že lidé, kteří to koupili, s tím běžně kšeftují a že to řeší hospodářská kriminálka. Pro mě je to likvidační, když přijdete o zázemí, je to stejné, jako když přijdete o bydlení,“ uzavírá Černoch. V katastru už je uvedený nový majitel, sice zatím s nemovitostí kvůli Černochově žalobě nemůže nakládat, ale šance, že se areál vrátí původnímu majiteli, je velmi malá.
Pokud by soud prokázal nezákonné jednání, Černoch bude pravděpodobně smět žádat jen náhradu škody.
Soudní exekutor Petr Kučera odmítá Černochova obvinění, že došlo k porušení zákona. Vše proběhlo dle platné legislativy, ujišťuje Kučera. „Dlužník si opakovaně nevyzvedával poštu z datové schránky, vše je doručeno fikcí. Bankovní účet jsme nezjistili. Povinný měl celkem čtyři exekuce, z toho jednu u sociálky,“ vypočítává Kučera. Jak ale vyplývá z usnesení o rozdělení podstaty, které má týdeník Euro k dispozici, u třech exekucí došlo k uhrazení, proto nebyly pohledávky do dražby přihlášeny. „Dražená nemovitost je garáž, cena byla stanovena srovnávací metodou ve výši 1,18 milionu korun. Vydraženo za 1,38 milionu korun. Byly přihlášeny další pohledávky ve výši asi čtyřicet tisíc korun, přeplatek bude zaslán po nabytí právní moci rozvrhu povinnému,“ upřesňuje Kučera. Přeplatek exekutor ve zmíněném usnesení o rozdělení podstaty vyčísluje na 1,01 milionu korun, ty nyní dostane dlužník.
Žalobu podal Černoch letos v květnu okamžitě poté, co mu volala Erika Pressfreundová, jednatelka firmy PSB Servis, která v dražbě nemovitost koupila. Po Černochovi žádala, ať garáž ihned vyklidí. Týdeník Euro oslovil s žádostí o vyjádření i Pressfreundovou. Ta to odmítla, zaštítila se exekutorem Petrem Kučerou s tím, že vše proběhlo v souladu se zákonem, a několikrát zdůraznila, že na týdeník Euro okamžitě podá žalobu, pokud se v něm objeví byť jen nepřesnost týkající se celé kauzy.
Exekutoři oslovení týdeníkem Euro shodně tvrdí, že není obvyklé, aby se kvůli jistině osmi tisíc rozjela dražba a z dražby se pak vyplácela už jen jedna další pohledávka v řádech desítek tisíc korun.
Zvlášť jestliže měl dlužník další majetek.
„Paragraf 52 exekučního řadu počítá s přiměřeností a je otázka, jestli jistina v řádu desítek tisíc korun a přes milion korun dražená nemovitost je adekvátní nebo přiměřená. Hodnotilo by se i to, zda tam nebylo možné nic vymoct, nebo byla dražba jediná věc, kterou exekutor udělal,“ připomíná bývalý prezident Exekutorské komory a soudní exekutor Jiří Prošek.
Navíc dražba je poměrně administrativně náročná, jsou to desítky úkonů a exekutor si bere patnáct procent z pohledávek, které se mu dražbou podaří uspokojit. Je tedy motivován, aby se dražbou uspokojovalo co nejvíc věřitelů.
„Nepamatuji si, že bychom někdy vydražili nemovitost a tak velkou částku vraceli dlužníkovi, vždy to sotva pokrylo nároky přihlášených věřitelů,“ říká třeba havlíčkobrodský soudní exekutor Stanislav Molák. Jeho úřad na začátku nouzového stavu na své stránky pověsil upozornění, že v březnu, dubnu a květnu bude kvůli koronavirovým opatřením tolerovat výpadky ve splácení. „Dražby nemovitostí, kde dlužník nemá bydliště, ale běžely normálně,“ poznamenává.
Citlivější přístup některých exekutorů ostatně potvrzuje i podnikatel Richard Černoch. „Zatímco ostatní exekutoři alespoň zvedli telefon, nebo za mnou někoho poslali, abychom se dohodli, a nakonec jsme se vždycky na splácení nějak dohodli, tak s exekutorem Kučerou jsem nikdy nemluvil, nevolal mi a nekontaktoval mě ani nikdo z úřadu, bylo to celé v tichosti,“ tvrdí Černoch. Svůj příběh poslal i poslancům z podvýboru pro problematiku exekucí, insolvencí a oddlužení. „Ten příběh jsme dostali, jen těžko se tomu dá uvěřit, vyžádal jsem si další dokumenty, abych se v tom zorientoval a abych nešířil nějaké fake news. Tím spíš, že se jedná o exekutora Petra Kučeru, který se staví do role, že prosazuje teritorialitu, aby pomohl dlužníkům, tedy že je na jejich straně,“ tvrdí poslanec z podvýboru pro problematiku exekucí, insolvencí a oddlužení Patrik Nacher. „I kdyby ale de iure proběhlo všechno v pořádku, tak ty okolnosti jsou naprosto tristní, navíc když jde o exekutora, který moralizuje všechny ostatní exekutory a moralizuje i nás, poslance. On by měl být první, který by se měl chovat morálně,“ uzavírá Nacher.
Exekutorská „rodina“
Trh exekucí v Česku vypadá velmi dramaticky.
Ročně jsou u neplatičů zahájeny stovky tisíc nových exekucí a v průměru je na jednu fyzickou osobu vedeno 5,72 exekučních řízení, jak uvádí Exekutorská komora. Celkově se eviduje 4,8 milionu exekucí s jistinou zhruba 300 miliard korun. S příslušenstvím a náklady může být vymáhaná částka podle odhadů asi jeden bilion korun.
Byznys s dluhy doslova kvete, ze stokorunových pohledávek v podobě nezaplaceného jízdného či nedoplatku elektřiny se díky nákladům na vymáhání stávají dluhy v násobcích původní jistiny. O tom, že v Česku vznikly exekutorsko-advokátní fabriky, které vydělávají na poplatcích za vymáhání drobných dluhů, lze dohledat desítky textů podložených reálnými a často jen těžko uvěřitelnými příběhy. „Stát udělal největší chybu v tom, že dovolil udělat z exekucí soukromý byznys, což vedlo ke vzniku exekutorské mafie,“ prohlásil letos v únoru ve sněmovně při rozpravě k novele exekučního řádu premiér Andrej Babiš.
Na druhé straně i dlužníci se často cíleně schovávají před splácením, mají například trvalé bydliště na úřadě či nulový majetek.
Poslanci se už několik let snaží se situací něco dělat. Některé návrhy přitom Poslanecká sněmovna smetla ze stolu.
Například když senátor Jiří Dienstbier chtěl, aby u dluhů do pěti tisíc nemusel dlužník hradit náhrady za advokáta.
Přesně takové pohledávky totiž hravě udělají z dluhu namísto stokorun desetitisícový ranec. A právě kvůli těmto nákladům, které mnohdy převýší jistinu i několikanásobně, se dlužníci dostávají do pasti, dluhy řeší novými půjčkami, které nesplácejí, přicházejí nové exekuce a z této laviny už se nejsou nikdy schopni dostat.
Nyní leží v Poslanecké sněmovně průlomový návrh, jenž by měl exekuce nejen zmírnit, ale také zvýšit nezávislost exekutorů, kteří jsou velmi často kritizováni nejen pro svou tvrdost či nepřiměřenost, ale i kvůli tomu, že „jdou na ruku“ věřiteli.
Návrh vypracoval pirátský poslanec Lukáš Kolařík, má zavést exekutorskou teritorialitu, jinými slovy jde o systém přidělování exekucí jednotlivým exekutorům, a to podle trvalého bydliště dlužníka. Zatímco nyní může mít dlužník i několik exekutorů, nově by měl jen jednoho. Bitvu o přidělování dlužníků exekutorům svedou poslanci na podzim. Příznivci i odpůrci mají své argumenty a oba tábory se obviňují, že podléhají tlakům exekutorské lobby. Zatímco teritorialita vyhovuje těm menším exekutorským úřadům, stávající stav nahrává těm velkým.
„Pokud má člověk víc exekucí, bude-li na to mít jednoho exekutora, zlevní se mu náklady, příslušenství je totiž kolikrát mnohem vyšší suma než samotná jistina,“ říká za pirátské poslance Lukáš Kolařík.
„Pokud se jeden exekutor jednou zeptá na katastru, tak to je levnější, než když se na katastru zeptá pět exekutorů,“ upřesňuje. Na druhé straně ale věřitel zase bude mít díky tomu více exekutorů než dosud. A to je podle České advokátní komory (ČAK) důvodem, proč by naopak mohly exekuce spíše zdražit. „Odpadnou dnes běžné obchodní zvyklosti jako nepožadování záloh na náklady exekuce a nepožadování nákladů v případě zastavení exekuce,“ píše ČAK ve svém stanovisku, kde vypočítává rizika teritoriality.
Podle komory také klesne vymahatelnost pohledávek, už nyní totiž panují mezi jednotlivými úřady rozdíly v úspěšnosti vymáhání v řádu desítek procent.
Pokles vymahatelnosti by měl podle komory advokátů za příčinu ekonomický výpadek a následně zohlednění věřitelů v cenové politice. „Reálně tak lze očekávat negativní dopady na celou společnost v podobě zdražení služeb,“ tvrdí ČAK ve veřejně dostupném dokumentu. Exekutoři navíc nejsou orgánem veřejné moci, proto u nich místní příslušnost nepřichází do úvahy, jde o podnikání, kde omezení místní příslušnosti lze považovat za protiústavní, varují advokáti.
Musíme to změnit
„Je nepochybné, že některé změny jsou potřeba. Například se vypořádat se starými věcmi. Měli bychom se také zamyslet nad tím, zda ten poměr mezi vymáhanou pohledávkou a draženou nemovitostí by neměl být nějak upraven. Opravdu nejde, aby se milionová nemovitost prodávala kvůli pohledávce za tisíce nebo i desetitisíce, na druhé straně chápu, že pokud ten dlužník roky nekomunikuje a schovává se, jiná možnost pak není,“ říká například poslanec Marek Benda z ODS.
Teritorialitu jako pirátský návrh odmítla kromě ČAK také vláda, připomínkovalo ji ministerstvo spravedlnosti a proti je i Česká asociace věřitelů nebo Svaz průmyslu a obchodu. Poslanec Nacher dokonce přišel s kompromisním návrhem, že by se dlužníkům přiděloval exekutor jen u dluhů do určité výše. Zhruba polovina veškerých exekucí totiž stejně nepřekročí částku deset tisíc korun vymáhané pohledávky, takže by se i částečná teritorialita mohla týkat většiny dluhů. Poslanci se téměř bez výjimky shodují, že změna v exekučním řádu je absolutně nezbytná, nicméně na konkrétních opatřeních, která by situaci změnila k lepšímu a ne naopak, se nedokážou dohodnout.
1 000 000 000 000 korun může dosahovat celková částka aktuálně vymáhaná tuzemskými exekutory.
O autorovi| Petra Jaroměřská, jaromerska@mf.cz
