Vlády se střídají, naše kancelář zůstává, říká managing partner Weil, Gotshal & Manges
Fakt, že je chytrý, vzdělaný a extrémně pracovitý, nepopírá asi žádný jeho konkurent. Pobočka mezinárodní advokátní kanceláře, kterou v České republice vede, je velmi úspěšná. A úspěch bývá vždy předmětem různých reakcí a spekulací. Někteří tvrdí, že advokát Karel Muzikář získává pro svou advokátní kancelář státní zakázky hlavně na základě politických konexí. S tím on nesouhlasí a říká, že pravým důvodem je kvalita práce, kterou se svými právníky odvádí. Za potvrzení výjimečnosti tuzemské pobočky advokátní kanceláře Weil, Gotshal & Manges (WGM) považuje i to, že tato kancelář získala dvakrát po sobě prestižní hodnocení Award for Excellence udělované nezávislou britskou organizací Chambers Europe. K zatím jediné domácí soutěži Právnická firma roku, kterou v tuzemsku pořádá společnost Epravo.cz, je však Karel Muzikář velmi rezervovaný. „Nemám představu, jak soutěž funguje. Přijde mi ale velmi úsměvné, pokud jsme loni pracovali na finančně největších a nejkomplikovanějších transakcích s hodnotou přes 1,2 miliardy dolarů, a v soutěži Právnická firma roku nejsme ani v seznamu klíčových hráčů v této oblasti. Zato kanceláře, které si na žádnou významnou M&A zakázku (fúze a akvizice – pozn. red.) v roce 2009 ani nesáhly, jsou v této soutěži mezi vítězi. To potom přemýšlíte, jaká kritéria pro hodnocení jsou asi relevantní,“ říká.
EURO: Vaše advokátní kancelář pracuje na mnoha zakázkách pro stát. Tato orientace se datuje od příchodu WGM do Česka? MUZIKÁŘ: Aby byla kancelář úspěšná a měla zdravě rozložená rizika, musí pracovat pro všechny typy klientů, tedy jak pro stát, tak pro soukromý sektor. Práce pro stát začala po vstupu WGM na český trh roku 1993. Jednalo se zejména o velkou privatizaci, na kterou jsme se od 90. letech soustředili. I v procesu privatizace jsme však pracovali pro velké mezinárodní klienty, například pro OMV při privatizaci Unipetrolu. Nicméně v drtivé většině případů jsme fungovali jako právníci státu, jako v případě privatizace Transgasu, Komerční banky, ČKD či Vítkovických železáren. Díky tomu jsme mohli vybudovat obrovský tým právníků specializujících se na M&A. Potvrzením kvality naší kanceláře pro mě bylo, že v mnoha případech privatizací, kde jsme působili jako poradci státu nebo privatizované společnosti, nás nový soukromý vlastník požádal, abychom nadále působili jako jeho hlavní právní poradce – například španělská Telefónica po privatizaci Českého Telecomu nebo Evraz po privatizaci Vítkovice Steel.
EURO: Pracovali jste na obdobně významných transakcích v oblasti M&A také pro soukromé klienty? MUZIKÁŘ: Samozřejmě. Například pro společnost GE, která je jedním z našich celosvětových klientů, jsme pracovali na veškerých jejích akvizičních projektech v Česku, tedy koupi Agrobanky, Multiservisu i leasingové společnosti IMP Lease. Pro zprivatizovaný Unipetrol jsme pracovali na divestici Spolany a Kaučuku Kralupy. A loni jsme pracovali pro Bancroft, jeden z největších private-equity fondů, při prodeji mrazíren Nowaco.
EURO: Z kolika procent dnes zastupujete stát a soukromý sektor? MUZIKÁŘ: Vždy jsem se snažil, aby byl poměr zhruba půl na půl. I když se samozřejmě v určitých letech vychyloval na jednu nebo druhou stranu.
EURO: O vás se mluví jako o člověku, který má velmi blízko do zákulisí politiky. Vy sám ale tvrdíte, že to nemá žádnou souvislost se zakázkami, které dostáváte od státu. Proč by to nemělo mít souvislost, když se to přímo nabízí? MUZIKÁŘ: Za prvé – veškeré zakázky hrazené z veřejných prostředků nad dva miliony korun podléhají zákonu o veřejných zakázkách. Pokud se jedná o velké transakce, o kterých mluvíme, veškeré zakázky od státu jsme získali právě proto, že jsme zvítězili v konkrétní veřejné zakázce. Za druhé – tato otázka se vynoří vždy, když jste osoba, která se viditelně politicky angažuje a navíc pracuje se státem. Tvrzení, že zakázky dostáváme na základě jakýchsi démonických známostí, podle mne šíří neúspěšná konkurence. Přehled těch největších transakcí, na kterých jsme pracovali pro soukromý sektor, takový mýtus zjevně vyvrací – a vyvrací ho i sama historie práce WGM pro stát. Podívejte se, kolik tu bylo od roku 1990 vlád –levých, pravých i úřednických. A pak na zakázky, na kterých jsme pracovali. Zjistíte, že jsme se podíleli na největších zakázkách za kterékoli vlády. Vlády, ministři a vlastníci podniků se střídají, WGM zůstává.
EURO: Nemůže to jednoduše znamenat, že máte dobré kontakty se všemi? MUZIKÁŘ: To by znamenalo, že ostatní (advokátní kanceláře – pozn. red.) nemají žádné své kamarády, že jen WGM s Muzikářem v čele někoho zná. To je nesmysl. Na trhu působí desítky kanceláří, z nichž mnohé mají stejné politické kontakty jako já. Vždy, když budete něčím výjimečný, budete těm neúspěšným trnem v oku. A to, že určitou zakázku nezískají, nebudou přikládat tomu, že nemají kvalitní právníky, že nejsou tak dobří a nechtějí tak tvrdě pracovat. Budou říkat, že konkurenční právník tu práci získal, protože má nadstandardní vztahy s tím a tím politikem. Tohle klišé je staré jako lidstvo samo.
EURO: Je vůbec úspěch v právní profesi nějak měřitelný? MUZIKÁŘ: Tuto otázku si kladu stále. Jistá vodítka jsou v hodnocení a ocenění renomovaných mezinárodních agentur a publikací. Ale i to nejobjektivnější hodnocení je jen teoretická disciplína. Jednou z mála oblastí práva, kde lze jednoznačně hovořit o úspěchu, jsou soudní spory a arbitráže. Nevím, zda by si nějaký politik najal advokátní kancelář v zásadním sporu jen proto, že se zná s jejím šéfem. U soudů žádné vztahy s politiky neplatí. V posledním půlroce jsme pro stát vyhráli několik zásadních sporů s rejdaři, kteří se domáhali několikamiliardových škod kvůli tomu, že stát nezajistil splavnost řeky Labe. Před několika měsíci jsme vyhráli jako právní zástupci České republiky mezinárodní arbitráž o ochranu investic, ve které společnost Invesmart požadovala odškodnění po státu ve výši skoro šest miliard korun. To jsou hmatatelné výsledky a zachráněné miliardy pro stát. Ti, kteří tak často zpochybňují úspěchy naší kanceláře s odkazem na různé známosti, v těchto případech mlčí. Co jiného jim zbývá.
EURO: Uvažujete, že byste se do politiky zapojil otevřeně? MUZIKÁŘ: Čím jsem starší, tím je ta vůle menší. Já jsem z generace, která revoluci zažívala v úplném rozpuku produktivního věku, v roce 1989 mi bylo 26 let. Je historicky ověřenou zkušeností, že po období entuziasmu projdete obdobím skepse a deziluze z politiky. Ta deziluze u mě nastala před asi deseti lety také. Po každé revoluci nastane doba, kdy se začne bojovat o výklad minulosti. Protože kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Najednou se roztrhl pytel s těmi, kteří tak zasvěceně kritizovali celou ekonomickou transformaci vedenou Václavem Klausem, a najednou znali geniální řešení, které by nám bylo bývalo pomohlo vyvarovat se chyb, kdyby se bylo prosadilo. Měli pocit, že éra Václava Klause končí, a honem hledali zásluhy na jiné straně. Jak se mýlili. Já jsem 18 let řadovým členem ODS. Od roku 2003 jsem na základě pozvání prezidenta republiky členem jeho Konzultativního orgánu právníků. Tím mám skromnou měrou možnost poskytnout své názory někomu, kdo se o ně zajímá a kdo o nich přemýšlí.
EURO: A kromě řadového členství v ODS a radám prezidentovi svoje politické aktivity plánujete nějak rozšířit? MUZIKÁŘ: Konkrétní představu zatím nemám. Chci se plně věnovat řízení advokátní kanceláře. Ale bude-li šance, potom bych o ní přemýšlel. Zatím ale žádnou na trhu politických možností nevidím.
EURO: Někteří advokáti říkají, že po skončení velkých privatizačních projektů mezinárodní advokátní kanceláře z Česka odejdou, protože nejlukrativnější práce zmizela. Zatím k tomu ve velkém měřítku nedošlo. Co si o tom myslíte? MUZIKÁŘ: Že je to mýtus a přání takzvaně českých advokátních kanceláří a nestane se to. Pro mě dnes rozdělování kanceláří na tuzemské a mezinárodní postrádá logiku. WGM má dnes v Praze 53 právníků, a ani jednoho z nich zahraničního. Jaká my jsme zahraniční kancelář? Jsme součástí velké celosvětové sítě, což je samozřejmě výhodou, když děláme mezinárodní transakce. Otázka se ale spíše vztahuje k zahraničním právníkům než ke kancelářím. Ano, v 90. letech zde působilo hodně právníků bez českého vzdělání, kteří s sebou přinášeli jisté právní know-how. Někteří byli dobří, někteří měli jen tu výhodu, že uměli anglicky. Pracovali ve velkých mezinárodních kancelářích a v drtivé většině odešli. Dnes by byla přidaná odborná hodnota takových právníků bez českého vzdělání zanedbatelná, i když znám některé mezinárodní kanceláře, které ve svém čele takové právníky mají. Ale považuji to skutečně za relikt minulosti, který dříve či později skončí. Ostatně z vlastní zkušenosti vím, že u některých zahraničních právníků bylo celé jejich takzvané východoevropské angažmá pouze krokem z nouze, neboť na domácím trhu se nemohli uplatnit. Prostě kdo byl právnickým esem v New Yorku či Londýně na začátku 90. let, ten určitě nešel pracovat do Prahy!
EURO: A čím si vysvětlujete, že se 20 let od revoluce nezlepšila jazyková vybavenost mladých právníků, jak říkáte? MUZIKÁŘ: To je něco tak překvapivého, že na to vysvětlení nemám. Z fakult se hlásí lidé, kteří umějí anglicky na běžné úrovni. Ale špičková znalost to není. K úspěchu je třeba hodně pracovat, a to i na sobě včetně jazyků. Jedním z faktorů úspěchu je, že tu práci musíte mít rád a dělat ji s nadšením. Když o nás mluví konkurence, říká, že u nás pracujeme od nevidím do nevidím. Ale naši právníci tu nejsou proti své vůli. Nedržím je tu já, ale klienti a komplikované transakce za desítky miliard korun, ke kterým by se jinde nedostali. Mám tři zásady: úspěch je zasloužen tvrdou prací. Za tvrdou práci náleží nadstandardní odměna. A za třetí, exkluzivitu je třeba vnímat ne jako privilegium, ale jako zodpovědnost. V mé práci se pohybujete v intelektuálním ghettu, kolem jsou jen nadprůměrně inteligentní lidi. Snažím se, aby ostatní věděli, že to není automatické a že máme absolutní štěstí, jací jsme se narodili. Proto jsme založili nadační fond, z něhož se konkrétním postiženým lidem snažíme pomoci. Autoškolu pro handicapované, psy pro slepce, léky nebo osobní asistenci. Každý z nás totiž takovou pomoc někdy určitě bude potřebovat.
Box: Karel Muzikář (1963) se narodil v Ústí nad Labem. Vystudoval Právnickou fakultu UK a New York University, kde studoval jako stipendista Fulbrigtovy nadace. Je managing partnerem tuzemské pobočky americké advokátní kanceláře Weil, Gotshal & Manges, v níž začal pracovat před 17 lety. V české pobočce WGM dnes pracuje 53 právníků. Mezi klienty kanceláře patří například ČEZ, Česká spořitelna, GE, Telefónica O2, České aerolinie nebo ministerstvo dopravy. WGM se v minulosti podílela mimo jiné na privatizaci Transgasu, Vítkovických železáren nebo Českého Telecomu.
