Bankovní unie prohloubí rozdíly mezi členy a nečleny eurozóny a posílí roli Evropské centrální banky. Česko by nemělo zůstat stranou, aby neztratilo vliv
Země Evropské unie se počátkem dubna dohodly na vzniku bankovní unie. Neboli na společném bankovním dohledu, který by měl vzniknout pod křídly Evropské centrální banky (ECB). Bankovní unie má do budoucna mít tři pilíře – společné pojištění vkladů, jednotný evropský dohled a záchranný fond pro případ krachu důležitých bank. Zůstává však ještě mnoho otazníků, na které je nutné nalézt odpověď.
Předně je třeba říci, jaké nástroje má EU k dispozici pro řešení krize. Je to zejména fiskální smlouva (tzv. kompakt), nákupy obligací vydaných jednotlivými státy a nyní i vznik bankovní unie, respektive jednotný bankovní dohled.
Evropský bankovní sektor postižený krizí si dosud vyžádal finanční injekci ve výši 4,5 bilionu eur, po níž následovala odtučňovací kúra. Většinu zaplatil soukromý sektor. Aby se situace neopakovala, přichází Brusel s konceptem jednotného dohledu nad bankami.
Je určen pro země eurozóny, připojit se však mohou i ty ostatní. Důležité proto bude nastavení vztahů, práv a povinností mezi státy, jež se rozhodnou připojit, a těmi, které se rozhodnou zůstat vně.
BĚH NA DLOUHOU TRAŤ Původní návrh předpokládal, že ECB bude vykonávat dohled nad všemi 6200 bankami Evropské měnové unie. Nakonec by se měl týkat pouze bank s aktivy přesahujícími 30 miliard eur nebo 20 procent výkonu domácí ekonomiky. Pod dohled ECB by spadly pravděpodobně jen tři naše největší banky: Česká spořitelna, ČSOB a Komerční banka.
Našich bank by se ovšem dozorování ECB týkalo až od vstupu České republiky do eurozóny. Že se připojí dobrovolně, nelze očekávat.
Na bankovním dohledu se dohodli ministři financí eurozóny, ovšem jedná se teprve o první krok a další náročná jednání teprve členské země čekají. Následovat by měl vznik společného fondu pro pojištění vkladů a vytvoření systému pro ozdravení a restrukturalizaci bank.
Ďábel je ale jako vždy v detailech, a ty nejsou ani u jednotného bankovního dohledu dosud známy. Nejisté je zatím i to, co Česko pálilo nejvíce, tj. snížení možnosti zahraničních matek měnit tuzemské dcery na pobočky. Kvůli tomu Praha hrozila bankovní unii vetem.
Agentura Moody’s hodnotí české banky poměrně příznivě, zejména růst jejich kapitálové vybavenosti a likviditu provázenou poměrně vysokou ziskovostí. Některé dceřiné společnosti mají dokonce vyšší rating než jejich zahraniční matky. Praha proto vyžadovala od Bruselu garance, že vznik bankovní unie nedestabilizuje finanční sektor v Česku. Například aby zahraniční majitelé českých bank nemohli z tuzemských ústavů v případě problémů mateřských bank odčerpávat dobrá aktiva a tím si vylepšovat vlastní bilanci. Pobočky totiž domácí regulaci nepodléhají.
NEZŮSTAT STRANOU Každopádně je vznik bankovní unie během na dlouhou trať, protože její první pilíř, jednotný bankovní dohled, vznikal mnoho měsíců a debata o společném pojištění vkladů trvá bez hmatatelného pokroku již řadu let. Proti zapojení národních fondů pojištění vkladů do nového celoevropského společného fondu se postavila řada států. Jedním z důvodů je, že národní fondy jsou v různých zemích financovány různě, dalším to, že by např. tuzemští střadatelé ručili svými vklady za vklady střadatelů v jiných částech EU.
Výsledkem by nicméně měly být bezpečnější banky, odolnější vůči novým finančním a hospodářským krizím. Jednotný bankovní dohled však může mít i negativní dopad na klienty. Je totiž evidentní, že se ustavení tzv. bankovní unie dotkne i zemí, které se členy bankovní unie nestanou, protože opatření, která přijmou mateřské banky – tedy i náklady na regulaci –, budou přeneseny na dceřiné společnosti v nečlenských zemích a na klienty těchto dcer.
Vytvoření bankovní unie rozhodně prohloubí rozdíly mezi členy a nečleny eurozóny a posílí roli ECB. Časem se členské země mohou dostat do silnější pozice. Rizikem neúčasti v rozhodování pak může být ztráta vlivu na přípravu bankovních pravidel. Českým zájmem by mělo být udržení strategických bankovních domů.
Jediným receptem je nestát stranou a snažit se věci ovlivnit včas a hájit efektivně naše zájmy. V tomto směru preferuji aktivní partnerství a prosazování vlastních návrhů. Nezbývá mnoho času, jednotný dohled, který by měl začít fungovat od března 2014, se bude sice týkat jen eurozóny, ale další plánované změny budou mít dopady i na banky mimo ni. Navíc, proces integrace zjevně bude pokračovat.
O autorovi| MILAN ŠIMÁČEK, místopředseda představenstva a náměstek generálního ředitele pojišťovny EGAP
