Elektrárna vznikne tam, kde o ni budou stát, říká šéf ČEZ
JAROSLAV MÍL (45), absolvent Elektrotechnické fakulty Českého učení technického v Praze. Po studiích nastoupil do elektrárenské společnosti ČEZ, kde od roku 1994 pracoval jako ředitel sekce nákupu a palivových cyklů. V roce 1998 ukončil tříleté manažerské studium na britské Sheffield Hallam University. V dubnu roku 2000 odešel na místo ředitele Elektráren Opatovice. Začátkem července téhož roku se však na žádost tehdejšího ministra průmyslu a obchodu Miroslava Grégra vrátil do ČEZ na post generálního ředitele a předsedy představenstva firmy. Rád hraje golf a je věrným fanouškem fotbalové Sparty.
EURO: Stát se chystá prodat Severočeské doly, zúčastní se tendru i elektrárenská firma? MÍL: Pro nás je v této záležitosti prioritní nepřijít o hodnotu našeho minoritního podílu v dolech a jistota, že nový kupec bude schopen dodávat uhlí v termínech, parametrech a ceně, která pro nás bude akceptovatelná. Předpokládáme, že po vyhlášení tendru budeme jednat se všemi vážnými uchazeči, abychom zjistili jejich vize. Co se týká naší účasti, záleží na vyjádření majoritního vlastníka společnosti zastoupeného v dozorčí radě, zda je v jeho zájmu, abychom do soutěže vůbec šli.
EURO: Vedení firmy už určitě postoj většinového vlastníka zjišťovalo… MÍL: Četli jsme různá vyjádření a nemá smysl vynakládat energii na něco, co se časem ukáže jako neprůchozí. Na základě některých indicií a právních rozborů to vypadá tak, že by se ČEZ tendru zúčastnit nemohl. Až bude soutěž vypsána, budou provedeny finální rozbory a bude možné požádat o vydání předběžného rozhodnutí dozorčí radu.
EURO: A co budete prosazovat vy osobně? MÍL: Nemohu prosazovat něco, k čemu nedá dozorčí rada souhlas, nebo co je právně neprůchodné. Navíc nemá smysl jít do boje s něčím, co by nám Úřad pro ochranu hospodářské soutěže mohl zamítnout. Počkejme na podmínky tendru. Navíc ovládnutí Severočeských dolů nepovažuji za prioritu číslo jedna.
EURO: Za tu považujete co? MÍL: Narovnání podmínek pro obchodování s elektřinou, a to jak v České republice, tak především vůči Evropě. ČEZ ve svém rozpočtu na příští rok počítá, že zaplatí za vývoz elektřiny - tedy za to, aby se dostal do cizích sítí - částku okolo 1,7 miliardy korun. Přitom pro letošní rok to je o půl miliardy korun méně. To je absolutně nerovný trh, když importér dovážející elektřinu do Česka nezaplatí nic. Téměř dvě miliardy, které uhradíme, budou příští rok někde chybět. Majitelé přenosných sítí v Německu i jinde si pořádně finančně pomohou. V Německu neplatí co tady, že do přenosové soustavy může vstoupit každý, kdo má licenci, ale se vstupem musí souhlasit majitel sítí.
EURO: Narovnají se podmínky vstupem České republiky do Evropské unie? MÍL: Určitě ne hned, vše bude trvat minimálně další dva roky.
EURO: Účast v tendru na Severočeské doly je nejistá, ale do soutěže o prodej Slovenských elektrární jste se přihlásili. Jak je daleko? MÍL: Obdrželi jsme vyjádření státní tajemnice z ministerstva pro hospodářství s tím, že vláda přehodnotila svůj postup a můžeme se privatizace zúčastnit. V nejbližší době máme být informováni o konkrétních krocích za strany privatizačního poradce slovenské vlády. Vše je plně v kompetenci slovenské vlády. Je nutné rozhodnout o prodeji tak, aby nebyl promarněn ideální čas, jak se stalo při prodeji ČEZ. Ideální dobou pro privatizaci byl rok 2001 a částečně i 2002. Letos, případně za rok, je prodej 67 procent akcií firmy strategickému partnerovi za přijatelnou cenu neuskutečnitelný, a to nejen kvůli schopnosti kupců sehnat finanční zdroje. Navíc ve chvíli, kdy dosáhnu určité velikosti, již nemohu růst dále, omezují mě regionální, politické nebo i soutěžní podmínky.
EURO: Slovenské elektrárně jsou ale velice zadlužené, v podobě nedostavěného jaderného bloku navíc mají mrtvou investici za desítky miliard korun… MÍL: Je na straně Slovenských elektrární, jak vše vyřeší. Navíc se touto otázkou zabývá privatizační poradce. Tedy jakou formou elektrárny prodat, zda z firmy nevyčlenit některé části, nebo zda je převezme odkupem stát, případně je prodat jako celek s nějakým závazkem státu. Jsem každopádně zastáncem toho, že oddělovat vodní zdroje od jaderných elektráren je prostě špatně, a nedělal bych to.
EURO: Účast ČEZ v tendru prosazuje slovenský ministr hospodářství, který zřejmě ve své funkci dlouho nevydrží, jak se vyrovnáte s touto skutečností? MÍL: Privatizaci schvalovala celá vláda, každopádně pan Robert Nemcsics je schopný a kvalifikovaný člověk, ale politika bohužel není vždy o schopnostech.
EURO: Slovensko ale není jedinou zemí, v níž se chcete pustit do akvizicí, jaké jsou další plány? MÍL: Možnosti se objevují, pro nás je pochopitelně důležité dál vstupovat do oblasti distribuce, a to v jižním Polsku, Maďarsku, nyní se ukazuje velice zajímavá příležitost v Bulharsku. Tu by měla oficiálně oznámit bulharská strana letos v září. A šancí jsou pochopitelně také Slovenské elektrárně, i když jsou určitou výjimkou, kdy jdeme do oblasti výroby. Ale Balkán je perspektivní trh. Má i půvab pro české strojírenské podniky, existuje dlouhodobá spolupráce v jaderné i klasické energetice. Jsem přesvědčen, že tohle je správná cesta, Česká republika je pro nás již dnes malá. Akvizice musí být ovšem za ekonomicky akceptovatelnou cenu, nemá smysl se pouštět do něčeho jen proto, že existuje příležitost. Pokud to nebude ekonomicky výhodné, nemá cenu to dělat. Základní myšlenka při expanzi je: držet se toho, co umíme.
EURO: O co přesně máte zájem v Bulharsku a Maďarsku? MÍL: V současnosti je v Bulharsku sedm rozvodných firem, které se budou slučovat do tří skupin. O jednu z nich máme zájem. V Maďarsku jsou sice pozice v současnosti rozděleny, ale máme informace, že o výměně majetkových podílů. Podobné záležitosti se nikde nahlas nesignalizují. V Polsku očekáváme privatizaci energetik v roce 2005.
EURO: Rozsáhlé akvizice, vyplácení dividend, kde na vše seženete finance? MÍL: V oblasti klasické energetiky jsme za dva roky uspořili miliardu korun. Nyní jsme u jaderných elektráren zahájili snižování výrobních nákladů o sto korun na jednu megawatthodinu, což odpovídá více než desetiprocentnímu poklesu. Podobná opatření umožní zajistit naši obchodní pozici na liberalizovaném trhu. Z toho vyplývá i dostatečně volný tok hotovosti z provozní činnosti na zamýšlené akvizice a dividendovou politiku. Pochopitelně nám napomáhá i to, že jsme se stali druhým největším exportérem elektřiny na kontinentě. Dále je nutné si uvědomit, že ne všechny zdroje v Evropě jsou tak spolehlivé. Například větrné elektrárny jsou značně nespolehlivé. Máme i velkou výhodu, že naše jaderné zdroje jsou postaveny tak, že i za velkých veder normálně pracují. Jsou to tisíce maličkostí, které se začnou postupem času zúročovat.
EURO: Chystá se prodej patnácti procent akcií ČEZ na burze, jak je příprava transakce daleko? MÍL: Jakýkoli prodej akcií je v rozhodovací pravomoci majitele. Manažer je povinen být připraven a věci zařídit tak, jak si bude vlastník přát. Musí pochopitelně analyzovat, na kolik by taková operace přišla a zda je její uskutečnění vůbec reálné. Můj osobní názor je, že po přijetí zákona o povinném odkupu minoritních akcionářů nemá již 67 procent akcií držených státem takovou hodnotu jako dřív. Nyní se v podstatě nerozlišuje efekt prodáte-li 67 nebo 51 procent akcií. Dnes víme, ze zkušeností z Maďarska, Španělska a dalších států, že je dobrý čas pro to, jít s částí akcií na burzu. Efekt by nemusel být malý a hlavně by vedl ke zhodnocení 51 procent, což je výsledek transakcí, které se uskutečnily ve zmíněných zemích. Když má stát 51 procent, považuje navíc zahraniční investor firmu za validnější, než když ovládá 67 procent.
EURO: Na kdy se prodej akcií chystá? MÍL: Vnímáme ohlasy zahraničních investorů a analytiků. Jejich názor je prodávat v příštím roce, ale zdůrazňuji, že definitivní rozhodnutí je věcí majitele. Nezanedbatelný efekt pro majitele je i v tom, že jde o nejvíce transparentní proces prodeje.
EURO: Kritici namítají, že rozdrobení akcionářské struktury umožní vedení ČEZ firmu ovládat více než doposud… MÍL: Vykonávací pravomoc ve firmě je stejná s 51 procenty, jako se současnými 67 procenty.
EURO: ČEZ ohlásil, že začne v nejbližších letech stavět nové elektrárny, existuje již nějaká konkrétnější představa? MÍL: Rozhodně příští rok řekneme, jaké výkony budou mít nové výrobní bloky, který hodláme vybudovat. V následujícím roce pak určíme přesnou lokalitu. Ovšem s tím, že půjde o lokalitu, ve které vybudování nové elektrárny podpoří i místní zastupitelstva a bude v ní pochopitelně přístup k dostatečným zdrojům uhlí. Právě postoj municipalit a stabilita zdrojů schopných na 50 let zajistit palivo pro elektrárnu jsou klíčové pro určení polohy nového zdroje. Pokud někde není energetika vnímána pozitivně, není důvod ji tam budovat. Využijme příležitosti k tomu, abychom opustili lokality, které se cítí dotčeny provozem elektráren.
EURO: Vedení české pobočky E.ON se nechalo slyšet, že za určitých podmínek je ochotné pomoci ČEZ s výstavbou nových elektráren. MÍL: Určitě se nepohybujeme v prostředí dogmat. Podnikání není o ideologii, pokud to bude pro firmu a akcionáře výhodné, nemám nejmenší problém spolupracovat i s konkurencí. Za ČEZ mohu říci, že neexistují žádné předsudky. Umím si představit spolupráci s E.ON a vyjdu-li z toho, že od nás odebírá sto procent spotřeby na jižní Moravě, tak ve spolupráci nevidím problém.
EURO: Objevují se zájemci o koupi starých dosluhujících elektráren, jednáte o jejich prodeji? MÍL: Vyloučeno, není k tomu nejmenší důvod.
EURO: Před několika dny zavinila nehoda v přenosové soustavě, že elektrárna Prunéřov nemohla do sítě dodávat elektřinu. Jaké jsou škody? MÍL: Odhadujeme je zhruba na sto milionů korun. Jedna věc jsou přímé škody, druhá, že jsme museli okamžitě rozjet elektrárny Mělník a Dětmarovice, v podstatě nahradit výrobu náhradními zdroji, které jsou výrazně dražší. Výpadek se celkově týkal 1500 megawattů instalovaných zdrojů, vedle Prunéřova i krátce dvou bloků v Tušimicích. Což odpovídá jednorázově jedné pětině aktuální spotřeby České republiky. Přestože urychleně naběhly záložní zdroje k náhradě výpadku, který jsme nezpůsobili, jsme to my , kdo je postižen platbami za rozdíl mezi původně sjednanou a skutečně dodanou elektřinou. Ty jsou součástí stomilionové škody, ale takový postih nám připadá absurdní.
EURO: Může i v Česku nastat podobný velký výpadek dodávek elektřiny, jako nedávno v USA? MÍL: Česká republika má jednu z nejpropojenějších soustav v Evropě. Již léta splňujeme na 300 procent kritéria Evropské unie platná pro rok 2005. Obdobný výpadek jako v Americe je málo pravděpodobný, ale nikdy bych neřekl, že se to stát nemůže. Umím si představit, že podobné porušení naší přenosové soustavy, jaké bylo nyní v Prunéřově, se vyskytne na dvou místech současně, či že vypadne nějaká klíčová rozvodny. A ve chvíli kdy vypadnou zdroje, ačkoli to zní absurdně, bude se muset vše řešit velice razantně vyhlášením regulačních stupňů, respektive stavu nouze.
EURO: Jaký je rozdíl mezi evropskou a americkou energetikou? MÍL: Po druhé světové válce byla evropská i tehdejší Československá energetika budovaná jako jednotná energetická soustava. V řadě zemí - a nejen v těch socialistických - se zestátňovaly a vyvlastňovaly firmy. Vždy se uvažovalo o tom, že pokud bude mít Evropa s někým vojenský konflikt, odehraje se válka přímo na kontinentě. Proto je vše propojeno a zálohováno, s tím se ve Spojených státech vůbec nekalkulovalo. Do přenosových soustav Československa i rozvodné soustavy distribučních firem se v minulosti investovalo nemálo finančních prostředků. V USA se v minulosti nebudovaly soustavy jako jednotné, a to dokonce ani v jednotlivých státech. Mnohde nemají ani jednotný státní energetický systém a už vůbec ne celoamerický. Rozdíl je i v regulátorech. Zatímco v Česku normálně funguje - a navíc se uvažuje o tom, že by se sjednotila tato funkce v rámci Evropy - v USA federální regulátor spíše koordinuje nebo metodicky vede. Také v jednotlivých státech jsou regulátoři s různým přístupem a pravidly. Existuje i filozofický rozdíl k přístupu zajištění provozu.
EURO: A ten je jaký? MÍL: Američané obecně, to je známý trend například i z vědy, výzkumu a dalších oborů, dokud něco normálně pracuje, nechávají vše být, neinvestují žádné velké peníze do dílčích změn. Jen takové, aby byla zajištěna primární spolehlivost systému. V době, kdy to přestane fungovat, udělají skokovou inovační změnu. Soustavu provozovali dlouhodobě na hranici technických a kapacitních parametrů a bez rezerv. Další problém v porovnání s Evropou je, že na jejich prudce liberalizovaném trhu je ohromný tlak na náklady, všichni je srazili na co nejnižší možnou úroveň a do sítí se investovalo minimálně. Není tam nikdo, kdo by měl zodpovědnost za celek.
EURO: Kdy požádáte antimonopolní úřad, aby přehodnotil původní rozhodnutí, které ČEZ nutí prodat majoritu v jedné z distribučních firem? MÍL: Uděláme vše pro zhodnocení našeho podílu i samotné Severočeské energetiky. Máme dostatečný časový prostor, chceme řešit věci dobře a kvalitně, ne rychle a špatně. Po zkušenostech z USA a Prunéřova se domníváme, že by nebylo od věci, aby se znovu vedla diskuse o podobě a začlenění ve skupině ČEZ. Aby se přihlédlo k faktu, že jsme na jednotném trhu Evropské unie. Žádost k Antimonopolnímu úřadu momentálně nepřipravujeme. Není to jenom naše záležitost, měl by se do ní svým způsobem vstoupit i stát. Dva roky po 11. září 2001 se ukazuje, že existují jiné kritéria a parametry, než které platily předtím. Dnes je jasné, že zásobování energiemi je absolutně klíčovou věcí a strategicko-bezpečnostní otázkou. Stálo by za zvážení, jak by se některé záležitosti zajišťovaly ve chvíli, kdy by bylo rozbito ucelené spravované území.
