Na mýtném Londýn zatím tratil padesát procent plánovaných výnosů
Londýnský experiment s mýtným v centru města je obětí vlastního úspěchu. Zatímco londýnský starosta Ken Livingstone očekával asi patnáctiprocentní omezení dopravy a roční zisk kolem 121 milionů liber, zácpy se snížily o 38 procent. Znamená to ale, že chybějí peníze. „Rudý Ken“, jak se starostovi v Británii přezdívá, musel před několika dny přiznat, že roční zisk dosáhne pouze 65 milionů.
Congestion charge, „mýtné za dopravní zácpu“, začalo v britské metropoli fungovat 17. února 2003 (EURO 7/2003). Každý řidič, který vjede do centra ve všední den mezi sedmou hodinou ranní a půl sedmou večer, musí zaplatit pět liber. Kontrolu aut vjíždějících do centra obstarává 688 kamer, které jsou rozmístěny jak ve všech 174 ulicích, jimiž lze do centra vjet, tak i v centru samotném. Původně se předpokládalo, že mýto denně zaplatí asi 120 tisíc řidičů. Průměrný denní stav je ovšem 98 tisíc platících. Nejméně dva tisíce odnaučených přesedlaly na metro, šest tisíc „bývalých“ řidičů si zvyká na autobusy. Zbytek zmizel neznámo kam – anebo mezi neplatiče. Jak uvedl list Evening Standard je na 100 tisíc lidí popoháněno kvůli nezaplacenému mýtu a s tím souvisejícími pokutami.
Vznikající finanční ztráta je pro londýnskou radnici větší starostí, než by se mohlo při radostném pohledu na ubývající automobily zdát. Vláda totiž hlavnímu městu na základě předpokládaných zisků z Congestion charge zkrátila dotace na veřejnou dopravu. Ve finančním roce 2005-2006 bude Londýnu chybět již 300 „vládních“ milionů, které mýto, jak se nyní ukazuje, nenahradí.
Pochybovači si vedou svou.
Konzervativní opozice na londýnské radnici tvrdí, že mýtné se nevyplatilo ani z dopravního, ani z ekonomického hlediska. Téměř čtyřicetiprocentní úbytek aut znamenal zvýšení průměrné průjezdní rychlosti na pouhých 17 kilometrů v hodině, a řidiči tráví v zácpách pouze o třináct procent času méně než před mýtným.
Vzato ekonomicky, Ken Livingstone očekával velké zisky, takže zdvojnásobil dotace na městské autobusy. V roce 2008 dosáhnou jedné miliardy liber a starosta se netají tím, že společnost Transport for London bude v té době dlužit již 500 milionů.
Bude-li radnice řešit dluh zvýšením městských daní, jenom dopravní projekty budou stát každého obyvatele města 180 liber ročně. Nutno ale říct, že některým Londýňanům tato daňová představa nevadí. Například investice čtyř milionů liber na instalaci tisíce CCTV kamer do autobusů kvůli zvýšení bezpečnosti cestujících, šesti milionů na podporu školních autobusů nebo 36 milionů na vylepšení míst, na kterých se odehraje nejvyšší počet dopravních nehod, mají poměrně širokou podporu.
Dalším subjektem, který není se systémem mýtného spokojen, je londýnská obchodní komora, Chamber of Commerce, reprezentující 3500 firem. Její údaje potvrzují, že zavedením mýtného je ohroženo šedesát procent menších společností. Patří mezi ně i rybárna Davida Blagdena, který řekl BBC, že mu od 17. února poklesly tržby o dvacet procent. Ken Livingstone ale na tyto nářky odmítá slyšet. „Nevěřím tomu, obchodníci si stěžovali vždycky. Jejich argumenty vyznívají tak, že většina lidí jezdila do centra autem jenom proto, aby si tam koupili noviny nebo květiny, a to je nesmysl. Většina lidí tam jezdila za prací,“ řekl na tiskové konferenci.
Mezi pochybovače patří nakonec i motoristická asociace AA. Její vedení konstatovalo, že k menším zácpám přispělo především dokončení mnohých dopravních rekonstrukcí a efektivnější naprogramování světelné regulace. „Kdyby se tyto práce dokončily před 17. únorem, doprava by opadla i bez zavedení mýtného,“ prohlásil mluvčí AA.
Ať platí celá zem.
Diskuse, které se nyní vedou nad prvními výsledky londýnského experimentu, jsou vášnivé. Důvodem je skutečnost, že ovlivní obecnější uvažování nad dopravou ve Velké Británii vůbec. To, že Ken Livingstone je navzdory finančním potížím spokojen a hodlá schéma brzy rozšířit do pěti okrsků západního Londýna, je tím nejmenším výsledkem.
Pokud se myšlenka expanze mýtného podaří „Rudému Kenovi“ prosadit, pětilibrová zóna, v níž se platí Congestion charge, se zdvojnásobí, a denně přibude asi 300 tisíc platících řidičů. Jenže co je to proti celé zemi?
Britský ministr dopravy Alistair Darling totiž nedávno vyhlásil, že kabinet skutečně možnosti zavedení všeobecného mýta zkoumá. Jak by to fungovalo?
Jednou z možností, jak začít, je podle ministra uvalení poplatku na rodiče, kteří vozí děti do škol autem. Cesty do škol se prý podílejí na ranních zácpách nejméně jednou čtvrtinou. Druhou možností je zavést paušální mýtné, které by platil každý řidič; jeho výše by se lišila pouze podle oblastí, v nichž řidiči bydlí a do nichž denně jezdí. Ve městech by se platilo nejvíc, na venkově nejméně. Třetí možnost vyhlíží poněkud futuristicky, ale Alistair Darling tvrdí, že „odborníci na tom již pracují“ a že do deseti let by mohl systém pracovat. Oč jde?
Ambicí britského ministra dopravy je zavést mýtné za každou míli ujetou po kteréhokoli silnici. Každý automobil by musel být vybaven satelitním systémem GPS, který by byl propojen s počítačovými systémy celostátní Congestion charge. Jakmile by kterékoli auto vyjelo, satelit by na konto konkrétní státní poznávací značky zaznamenával dlužnou sumu.
„Nepřineslo by to zvýšené náklady pro řidiče,“ řekl ministr dopravy Darling v BBC, „protože zároveň bychom snížili nejen paušální zdanění spojené s vlastnictvím automobilu, ale také daně skryté v cenách pohonných hmot.“ Průzkum agentury RAC dokládá, že takové řešení by akceptovalo 76 procent britských řidičů.
Venkov bude potrestán tak jako tak.
Projekty, které vláda v souvislosti s přetíženou dopravou chystá, vycházejí ze studií britské Nezávislé dopravní komise. Ta tvrdí, že v roce 2010 přibude na silnících dalších dvacet procent automobilů, a když se nic nepodnikne, zácpy se objeví i v místech, která jsou dnes volně průjezdná. Nejmohutnější zvýšení dopravní zátěže by postihlo celý anglický sever až k Midlands a západoanglické kraje Cornwall a Devon.
Členové vlivné komise projekt ministra Alistaira Darlinga podporují. Podle modelové studie, kterou Independent Transport Commission připravila, by zavedení mýtného na základě monitorování pomocí GPS přiměla řidiče ve většině měst zrušit dvacet až čtyřicet procent svých cest autem. V Londýně, Southamptonu, Norwichi či Brightonu by se prý cestovní rychlost zvýšila o 25 procent. Typicky venkovské oblasti by zaznamenaly menší zlepšení, protože lidé jsou na venkově na automobilech více závislí.
Konečně, tento argument je jedním z hlavních strašáků, který používají odpůrci rychlého rozšíření Congestion charge do dalších britských měst. Edmund King z nadace RAC například varuje: zatímco v Londýně využívá veřejnou dopravu 86 procent cestujících, řada měst nemá alternativu veřejné dopravy rozvinutou. „Lidé by platit museli, protože jinak než autem se do práce nedostanou. Mýto by se stalo jen dalším nenápadným zdaněním,“ říká King.
Ani tento, ani žádný jiný z dosud uplatněných argumentů ovšem nezabránil britskému ministru dopravy v uskutečňování oné futuristické vize. Všechny kamiony začnou platit mýtné, jež bude kontrolováno satelitním systémem GPS, v roce 2006. Další krok k naplnění snu Velkého bratra.
