Není jasné, která z variant volby nového předsedy sněmovny zvítězí
Trapné středeční televizní reality show nebylo třeba. Když Jiří Paroubek s pohledem zabodnutým do papíru místo do kamery recitoval Desatero programových podmínek ČSSD, jistě masy pro svou věc „nezapálil“. Čím také, když vše podstatné řekl už dříve. Vědělo se, že program druhé Topolánkovy vlády a její personální složení je mu proti mysli, a že dokud nebude mít možnost se do vládní sestavy opět zařadit, z opozičních lavic nepodá jiné vládě ani jen malíček. Milošem Zemanem doporučovaná tolerance Topolánkovy vlády nepřipadá v úvahu, protože Mirek Topolánek s Jiřím Paroubkem nejsou schopni dohodnout vzájemně výhodné ústupky. Proto až druhá Topolánkova vláda předstoupí koncem týdne před sněmovnu se žádostí o důvěru, nedostane ji nejen od 26 komunistů, ale velmi pravděpodobně ani od 74 sociálních demokratů.
Jaksi pro výstrahu eventuálním kverulantům Paroubek oznámil, že případní zrádci budou stranicky popraveni. Potenciálních zběhů je v klubu ČSSD podle Marka Dalíka až sedm a podle Mirka Topolánka možná ještě více. Trpí však nedostatkem odvahy a zároveň se premiér dušuje, že žádná korupce ze strany ODS nepřipadá v úvahu. Protože Topolánek na dalíkovské čáry máry nevěří, pro jistotu rozeslal všem sociálnědemokratickým poslancům supliku, aby umožnili vznik jeho vlády a odebrali se do důstojné opozice. V nejbližších dnech bude moci poslancovu nepřítomnost ve sněmovně omluvit leda smrt, a tak síly budou vyrovnané. Remíza k vyslovení důvěry trojkoaliční vládě nestačí.
Za normálních okolností vláda podá demisi a na řadu by přišel předseda Poslanecké sněmovny, na jehož návrh by prezident ve třetím pokusu jmenoval premiéra. Naše poměry však pohříchu normální nejsou. Předseda sněmovny Miloslav Vlček musel dát při svém srpnovém zvolení čestné slovo, že odstoupí dříve, než by bylo na něm navrhnout prezidentovi jméno premiéra. V ústavě nic takového není, leč přesto se tak stalo. Co slíbil, teď plní, avšak s předstihem, nečekaje ani na dokončení druhého pokusu o plnohodnotnou vládu. Trojkoalice v tom „čuje“ Paroubkovu fintu, ČSSD a prezident naopak pojistku proti ústavní krizi. Spíše půjde o to první, neboť ČSSD žádá již na 17. leden mimořádnou schůzi sněmovny, na níž by byl provizorní Vlček „převolen“ na předsedu sněmovny nesvázaného již letním sebeomezením. Podle Martina Bursíka je takové „převolování“ dva dny před hlasováním o důvěře vládě komickým a nesmyslným činem, a trojkoalice má proto v úmyslu zablokovat schválení programu středeční mimořádné schůze. Kdyby se jí to navzdory poměru hlasů sto ku stu povedlo, ČSSD se míní revanšovat. Vlček odstoupí o dva dny později a ČSSD s KSČM se pokusí protlačit jeho „převolbu“ během schůze svolané kvůli žádosti vlády o důvěru. Co tím Lidový dům sleduje? Nejspíše si myslí, že čím větší dusno ve sněmovně vyvolá, tím menší bude šance Topolánkovy vlády. Mimochodem v pátek ráno v Rádiu Česko Vlček prohlásil, že když bude „převolen“ a Topolánkova vláda nato nezíská důvěru, opět z čela sněmovny odstoupí, protože v třetím pokusu nechce prezidentovi asistovat. Zima žádná, sníh nikde, depresí už tak přibývá a teď ještě tohle!
Kdyby se Topolánkově vládě přece jen podařilo získat důvěru (a o té může sněmovna jednat bez Vlčka, pod vedením některého z místopředsedů), taškařice s „předvolbou“ by byla dobrá k tomu, aby bylo možné „upíchnout“ na Vlčkovo místo například Jiřího Paroubka. Překvapení však nejsou vyloučena! Co kdyby si trojkoalice v linii zdejší politické pakultury řekla, že „když jsme s nimi vyběhli při hlasování o vládě, vyběhneme s nimi ještě jednou“. Kandidát ČSSD by dostal trojkoaličního protikandidáta. Zájem už projevil zhrzený exministr Vlastimil Tlustý. Třeba by se utišil a s ním i část ODS, kdyby mu Topolánek do měkkého křesla pomohl. Taškařice s „předvolbou“ by se však změnila v truchlohru, jestliže by druhá Topolánkova vláda důvěru nedostala a zároveň by sněmovna zůstala bez předsedy. Vláda by podala demisi a dále by spravovala stát. Prezident by se ocitl mimo hru, dokud by se parlamentní strany nedohodly na novém předsedovi sněmovny, kompetentním navrhnout prezidentovi premiéra pro třetí pokus. Svého času se sice objevily úvahy, že je-li legitimita předsedy sněmovny dána její autoritou, pak není-li předseda, je legitimní, aby kandidáta na třetího premiéra vybrala prezidentovi sněmovna sama. Z ústavního hlediska je to ale nesmysl a takovéto jmenování premiéra, a potažmo vlády by bylo neplatné. Ocitli bychom se na prahu ústavní krize, a kdyby se sněmovna ani pod tlakem událostí nevzpamatovala a nového předsedu nezvolila, zabředli bychom v ústavní krizi za rok, až vyprší mandát prezidenta republiky. Nemohla by totiž proběhnout nová volba hlavy státu podle pravidel daných ústavou, kterou by neměl kdo změnit. Vrátit stát do ústavního koridoru by bylo možné jen s použitím mimořádných prostředků a ke škodě demokratických poměrů.
Stále platí výsledky voleb z loňského 3. června. Stále jsou to ODS a ČSSD, jež mají největší zodpovědnost za stav země. Jsou si toho dostatečně vědomy v předvečer veledůležitých schůzí Poslanecké sněmovny?
Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu
