Nové pojetí variability: autokino a psí útulek v jednom
Bez komoušů homoušů životem se prokoušu, zvěstoval počátkem devadesátých let Vincent Venera. Zbavit se rudé pachuti ovšem není po šestnácti letech snadné ani pro slabší osobnosti, než byla tato veličina české hudební scény. Navíc plíží-li se z míst, odkud by to člověk čekal nejméně. V tomto případě z Japonska, kde Honda stejně jako komunisté jindy a jinde dospěla k názoru, že lidé si vlastně nechtějí vybírat. S velkoprostorovým FR-V se to má tak. Model může mít tři motory, každý s daným stupněm výbavy, přičemž příplatkové položky jsou tři. Zjednodušuje to sice objednávky produkce, a tím pádem snižuje náklady, jenže člověk si připadá jako na Vystávce dastižénij naródnovo chazjájstva. Testované verzi s 2,2litrovým turbodieselem bylo direktivně přiděleno nejbohatší vybavení.
Ve všech ostatních ohledech se naštěstí Honda FR-V u propagátorů solvinové avantgardy lidstva neinspirovala. Spektrum toho, co vše lze provádět s interiérem, je totiž velmi pestré. Během testování nejslabší verze s benzinovou sedmnáctistovkou se do ní podařilo nacpat čtyři dospělé, kojence, kočárek a basu piv, nyní s nejdražším turbodieselem nastal čas na další experimenty. Pro šest pasažérů v plném obsazení, navrch se psem v kufru, se přitom FR-V ukázalo stejně vhodným prostředkem cestování jako pro posádku čtyř lidí, z nichž tři sledovali Darebáčky od Woodyho Allena v provizorním autokinu.
Myšlenka tří sedadel ve dvou řadách není objevná. Kdejaký americký automobil nabízel totéž už asi před sto lety, jenže Honda se nápadu chopila s pozoruhodnou sofistikovaností. Ačkoliv sedačky neoplývají téměř žádným bočním vedením a z logických důvodů jsou o něco užší, jejich uspořádání zahrnuje finesu velmi důležitou pro pohodlí. Každé z prostředních sedadel lze posunout o slušný kus dozadu, takže do sebe cestující nestrkají rameny a přitom mají stále dost místa pro nohy. Nevýhodou je pouze zmenšený zavazadlový prostor, jemuž z celkových 440 litrů ubyde asi pětina. Volněji se naopak může cítit řidič, jelikož lépe manipuluje s ruční brzdou umístěnou dost nízko u pravé nohy, a dokonce může trvale vysunout zpod středové konzoly objemné držáky na nápoje.
Přeměna na projekční kabinu probíhá neméně triviálně, pokud máte k dispozici notebook schopný posloužit jako přehrávač dévédéček. Stačí sklopit opěradlo prostředního sedadla v první řadě směrem dopředu, čímž se vytvoří stolek s horní částí tvořenou plastem prohnutým do mělké vaničky. Jakmile na něm notebook jen tak neukotven leží, pochopíte, proč je verze s turbodieselem tím nejlepším FR-V. Nerušený filmový zážitek totiž závisí na plynulosti jízdy, a v tom pružný motor řidičovi značně vychází vstříc. Vůz s ním jednak nevyžaduje časté řazení, a jednak zrychluje nadmíru plynule. Stabilitě na dálnici při rychlostech kolem stotřicítky přitom výrazně pomáhá široký rozchod kol.
Naftový agregát s výkonem 140 koní vyhovuje podstatně více také plně zatíženému automobilu. Za volantem je sice hmotnost v té chvíli dvoutunového vozu v zatáčkách cítit, na sešlápnutí plynového pedálu reaguje přesto ochotně díky vysokému kroutícímu momentu a k náklonům kompaktní karoserii jen tak nepřinutíte. Pokud uvnitř sedíte sami, zvládá FR-V 2,2 i-CTDi akceleraci na stovku za sympatických 10,1 vteřiny. Spolehlivě při zatěžkávací zkoušce fungují i brzdy.
Nalinkované seznamy výbavy nepředstavují takový problém, dokud jsou uspokojivé. A to na rozdíl od těch komunistických velmi dlouho jsou. V základu chladí posádku automatická klimatizace, k dispozici je palubní počítač, tempomat, imobilizér s alarmem, airbagy a mnoho přihrádek a šuplíků. Jenže pak se to trochu pokazí, protože k autorádiu s kompaktním přehrávačem jsou připojeny pouze čtyři reproduktory, xenonové světlomety nebo vyhřívaná přední sedadla nemáte šanci získat vůbec a cokoli za příplatek je nepřiměřeně drahé. V případě střešních lyžin více než dvacetitisícový příplatek překvapí i vzhledem k tomu, že ostatní praktické prvky základní cena zahrnuje. U spoilerů oblepujících vůz ze všech stran, jejichž celková cena dosahuje skoro šedesáti tisíc a které z FR-V vytvářejí nejbizarnější sněhový pluh na světě, se však dá pochopit. Čím méně lidí si je koupí, tím lépe se dělníci v Hondě mohou koncentrovat na kvalitu zpracování automobilu a nezdržovat se prkotinami. A to je na něm znát.
Nebýt Japonců a jejich rigidního výrobního programu, víceméně by nebylo FR-V za co kritizovat. S turbodieselem tvoří výbornou kombinaci a vzhledem k výbavě se necelých třičtvrtě milionu jeví jako příznivá cena. Je sice škoda těch několika málo na hlavu postavených drobností, ale prokousat se jimi dá.
Honda FR-V 2,2 i-CTDi
Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec
Objem: 2204 cm3
Max. výkon: 103 kW
Převodovka: 6stupňová, manuální
Nejvyšší rychlost: 190 km/h
Průměrná spotřeba: 6,3 litru na 100 km
Základní cena: 725 000 Kč
Klady
+ pružný motor
+ proměnlivé uspořádání kabiny
+ stabilita a komfort jízdy
Zápory
- velmi omezené možnosti výbavy
- problematická obsluha ruční brzdy
- drahá příplatková výbava