Domníváte se, že je rozhodnutí Martina Jahna kandidovat v parlamentních volbách za ČSSD správné?
- ano 28,2 %
- ne 41,7 %
- nevím 30,1 %
Pokud by se měl místopředseda vlády Martin Jahn řídit míněním respondentů Manažerského barometru, nejspíše by své rozhodnutí kandidovat v parlamentních volbách za sociální demokracii ještě přehodnotil. S menšími či většími výhradami je totiž schvaluje jen necelá třetina účastníků ankety.
Někteří manažeři připomínají, že to byla právě ČSSD, která Martina Jahna jmenovala do významné vládní pozice, a jeho postup jim proto připadá naprosto přirozený: „Obecně vzato, člověk s jeho schopnostmi může v politice ledacos dobrého udělat, pokud si z ní nebude chtít vytvořit jenom ono pověstné koryto. Je samozřejmě otázkou, zda ČSSD je pro něj správným odrazovým můstkem k další politické kariéře, ale v dané situaci jiný asi nenajde - vždyť ČSSD ho pozvala do vlády a tím je prakticky vše dáno,“ míní smířlivě jeden z manažerů.“ Další s tímto náhledem souhlasí: „Martina Jahna vnímám více jako pravicově orientovaného politika. Krok však chápu: je pragmatik. Má-li zůstat v politice, musí si vybrat, a firma, za kterou dosud kope, se jmenuje ČSSD. A navíc v ODS si staré struktury zpuchřelého mocnářství mezi sebe rozumnou krev nepustí.“
Zastánce varianty „ne“ je možné rozdělit do dvou táborů. První z nich Jahna podezírají z kariérismu, druzí se domnívají, že sociální demokracie politika s liberálními názory semele: „Mohou nastat jen dva možné kroky. Buď se Martin Jahn přizpůsobí politice ČSSD z poloviny minulého století, anebo zreformuje ČSSD k obrazu svému. Protože tuto představu řadím do oblasti science-fiction, myslím, že je jeho schopností škoda. Je však ještě jedna (a nejpravděpodobnější) varianta: Martin Jahn bude v ČSSD trpěn se svými 'extravagantními' názory s taktickým úmyslem oslabit opozici ve volbách, a po nich nebude z jeho politiky nikdy nic realizováno“.
Nad motivy Jahnova rozhodnutí se zamýšlejí autoři dalších dvou příspěvků: „Netroufám si posoudit správnost tohoto kroku, je to koneckonců osobní rozhodnutí. Mohu však jednoznačně říci, že vnímám nelibě postupný posun Martina Jahna od manažera a ekonomického experta k politikovi a nyní k partajníkovi. Tímto krokem pan vicepremiér překročil horizont osobního přínosu české společnosti a dostává se do vleku politického programu. Snad ne hůř. Z úvahy nad pohnutkami k takového kroku mi vyčnívá možná ztráta sebevědomí. Nebo je to sebeobětování ve prospěch vlastního dítěte, Strategie hospodářského růstu? (Variace na téma Vstoupím do strany, aby se potomek dostal na vysokou?)“ Druhý přispěvatel je vlídnější: „Martin Jahn se podílel na některých ekonomicky prorůstových rozhodnutích vlády, není zapleten do žádných skandálů, nežije extravagantním životem. Je si zřejmě vědom, že s těmito klady je přijatelným kandidátem téměř pro všechny a patrně chce mít jakousi zpětnou vazbu od veřejnosti, jak je vnímán. Z tohoto důvodu asi také kandiduje. Zda je to správné rozhodnutí, ukáže asi až čas, ale kdyby se Martin Jahn nerozhodl vůbec, nezjistil by nic. A pokud si chtěl zjistit svoje reálné šance na 'politickém kolbišti', tak se rozhodl správně.“
Autor posledního komentáře přemítá i o možných dopadech vicepremiérova rozhodnutí: „Jahn by mohl získat hlasy voličů, kteří by jinak ČSSD z ideologických anebo emotivních důvodů nikdy nevolili. To by mělo zvýšit jeho cenu v očích jediného současného vládce strany, neideologického a po moci prahnoucího pragmatika Paroubka. Pokud se Jahnovi podaří dosáhnout lepšího volebního výsledku, než jakého v minulosti v Praze dosahovala Petra Buzková, mohlo by to přesvědčit ideologicky nezaslepenou část členstva ČSSD o tom, že posun do středu politického spektra je nejenom možný, ale je v budoucnu i velmi pravděpodobný, ba nutný. S rozvojem ekonomiky služeb se voliči ČSSD budou přesouvat z dělnických profesí do oblasti drobného a malého podnikání a budou hledat spíše ochranu proti velkým firmám a nadnárodním koncernům, než aby se zabývali koketováním s komunistickými pohrobky. ODS, která je spíše vnímána jako strana velkého kapitálu, bude mít s přilákáním těchto voličů problém a pokud jim ČSSD nabídne věrohodný program a důvěryhodnou osobnost, mohla by získat mnohem více než opakovaným předkládáním dávno vyčpělých a ekonomicky nereálných levicových programů.“
Odpovídalo 103 manažerů
