Několik megabytů pod povrchem rodinných selfies a nedělních obědů bublá rozpálený tuk lidového hněvu. Kdo se jej pokusí hasit, toho poprská.
A tak jestli mají německé noviny za poslední rok nějakého šampiona mezi titulky, je jím nejspíše tento: Odkud přichází nenávist?
Odpověď už hledal leckdo a leckde, od počátku bylo ale jasné, že hlavní stopy vedou na východ do bývalé NDR. Při oslavách 26. výročí znovusjednocení Německa v Drážďanech, kde dav vypískal kancléřku Angelu Merkelovou a prezidenta Joachima Gaucka (oba narozené v NDR), zaznamenal reportér týdeníku Der Spiegel Stefan Berg výroky jako „více Putina“ a „uprchlíky do klecí“.
Zvedl proto hozenou rukavici a přišel s pronikavou analýzou, která vytipovala jeden zásadní důvod východoněmecké nesnášenlivosti: je jím prý žárlivost. Zjištění je o to pozoruhodnější, že zatímco v ostatních bodech Bergovy sondy si celý Visegrád může číst jako ve vlastním chorobopisu, na východoněmeckou diagnózu žárlivosti mu asi nezbývá než potichu, žárlit.
Berg popisuje typické symptomy někdejší NDR, která tvoří archetypální příklad „closed society“ (uzavřené společnosti) žijící uprostřed společnosti otevřené. Nachází tu přebytek „emocionální tenze“, syndrom vyčerpání a „potřebu uznání“. Toho posledního se východním Němcům v hojné míře dostávalo za socialismu, jehož liturgický rok byl pln různých soutěží o nejlepšího družstevníka, nástěnek s hrdiny socialistické práce, medailí „za zásluhy“ a odznaků za nejlepší výkony. Prakticky každý východní Němec měl během roku šanci být alespoň jednou vyznamenán, hřát se na výsluní pozornosti papalášů.
Spolková republika mu nic podobného nenabízí. Nebohý Ossi, který si osvojil základní životní návyky za minulého režimu, žije v tichém opovržení ze strany Wessis a propuká v něm naplno syndrom vězně propuštěného na svobodu. Jeho naučené zvyky a hodnoty vůbec neodpovídají světu, v němž se ve druhé polovině života ocitl.
Už jedenáctým rokem stojí v čele Ossiho vlády kancléřka, sama též Ossi, která se deset z oněch jedenácti let chovala jako ukázkový příklad chladně kalkulujícího politika. Dnešní spolkové úřady jsou podobně neosobní a vyjma občasné konverzace s telefonními roboty udržuje propuštěný Ossi kontakt s vnějším světem vlastně jen přes bulvární média (plných historek o vzdálených celebritách) a sociální sítě překypující „alternativními“ zdroji informací. Jako kdyby to nevydalo na základ pro duševní poruchu, dorazí náhle do země vlna uprchlíků z Blízkého východu, přičemž - zde se paralela s Visegrádem opět rozchází - kancléřka je náhle samý soucit. Věnuje Syřanům a Afgháncům téměř mateřskou péči a vysvětluje ji křesťanskou povinností vůči bližním. Bližním? Ossi nevěří svým uším. Sám je zarytý ateista a naposledy věřil v marxistický ideál beztřídní společnosti. Nejsem já snad její bližní?
Ano, poznamenává Berg - tato žárlivost na uprchlíky se bude někde ventilovat, nejspíše během příští návštěvě kancléřky v Ossiho bydlišti. Vypískat ji je však málo, bude třeba ještě podpořit nějaké hnutí nebo stranu, která vezme mé názory v potaz. Jako první se nabídla Pegida.
Vymyslela časovou přesmyčku: zrecyklovala heslo Wir sind das Volk (to my jsme lid), s nímž demonstranti pochodovali proti komunistům v Lipsku na podzim roku 1989. Merkelová absurdní drama přikořenila poznámkou, že „toto už není moje země“. Bývalá NDR, která konečně nalezla uplatnění své jedinečné historické zkušenosti, rozšířila nákazu do nových spolkových zemí a inspirovala vznik Alternativy pro Německo (AfD). Ta převzala od Pegidy celou agendu včetně vlajky Wir sind das Volk, jež ovšem nyní odkazuje na požadavek přímé demokracie. Přímá demokracie? To je jen jiný bič na uprchlíky, uzavírá lapidárně Stefan Berg.
Facebook nemá tvář
Známý internetový aktivista Christopher Lauer, který strávil pět let v berlínském sněmu jako poslanec za Pirátskou stranu, našel loni v listopadu na svém facebookovém profilu tento post: „Ty tlučhubo, koukej se postarat, aby ty špinavé hordy nedorazily až sem, jinak budeš hořet mezi prvními.“ Mladý pirát učiní něco, co je v bytostném rozporu sjeho agendou - kontaktuje berlínskou pobočku Facebook Germany s žádostí o sdělení IP adresy odesílatele.
Dostane anonymní odpověď od „zákonného týmu“ s poděkováním za upozornění a poznámkou, že může požádat o „mezinárodní soudní pomoc“ skrze automatický formulář. Německé kriminální policii se formulář vůbec nepodaří najít, takže případ uzavře. Lauer se nevzdá a díky dobrým konexím požádá o pomoc vrcholnou manažerku Facebooku Germany, Evu-Marii Kirschsieperovou. Proběhne mezi nimi následující konverzace.
„Evo, jaké kroky má policie přesně učinit, aby získala IP adresu odesílatele, který mi vyhrožoval upálením?“„Je mi líto, Chrisi, ale nevím. Žádné instrukce pro takový případ nejsou. Každý případ je posuzován individuálně.“„Evo, váš ředitel nedávno hovořil o tom, jak propustí domovníka a nechá si v domě nainstalovat umělou inteligenci, a ty neumíš odpovědět, co má zákonná strana podniknout, aby získala IP adresu člověka, který skrze vaši technologickou infrastrukturu hrozí politikovi smrtí?“ „Chrisi, každý případ je odlišný a je vyhodnocen individuálně, neexistuje standardní procedura.“
Pro Lauera nebyl konec překvapením. Čelný pirát, jehož hlavní náplní je hájení absolutní svobody na internetu, po několikaměsíční anabázi konstatoval, že firma se zákazníky největší západoevropské země komunikuje výhradně skrze automatické vzkazy opatřené hlavičkou Facebook Team, na něž nelze odpovědět. Facebook Germany nemá pevnou adresu a jeho veškerou německou korespondenci obstarává asi desetičlenný tým zaměstnanců zákaznického centra v Dublinu, kteří byli najati zprostředkovatelskou agenturou. Hlavními kritérii výběru byly „výtečné znalosti němčiny“, „flexibilita“ a „týmový duch“.
Tým týmových duchů nemá konkrétní jména, přičemž na některé dotazy odpovídá třeba jen smajlíkem. Internetový pirát z toho vyvodil jediný možný závěr: „Jde o faktickou ochranu nenávistné komunikace. Ta pomáhá zvyšovat provoz na síti. Nic tak neudržuje loajalitu uživatelů jako zlost. Jakmile se lidé rozlítí, nemají problém trávit na síti neomezené množství času. Facebook povzbuzuje uživatele, aby nenávistným vzkazům čelili protimluvou' (counter speech). Vzniká tak nekonečná smyčka, protože counter speech vygeneruje ještě více nenávistných vzkazů. Zlost je pro Facebook něco jako mana nebeská.“
Výlet za sociální bublinu
Autor tohoto textu se právě rozhodl, že sestoupí do neregulovaných vod Facebooku a okusí jejich proudy a víry na vlastní kůži. Po počátečním oťukávání různých uzavřených skupin si vybere tu, jejíž název zní sice krkolomně, zato líbezně: Seznamka zajímavých lidí a slušně inteligentní i duchovní povídání. Členové duchovního kroužku se vyjadřují spisovně, seznamování se moc nevěnují, zato tráví celé dny v nekonečných debatách. Asi tisícičlennou skupinu vede sympatický DJ a jsou v ní zastoupeny různé profese. Je to brána do jiného světa, ven ze sociální bubliny. Ale projít branou znamená krutý zážitek - pár kliků od důvěrně známého prostředí facebookových přátel zuří ledové argumentační vichry, proti nimž má salonní liberální demokrat jen chabou mentální výbavu.
Na přelomu září a října dominovala témata imigrace, rasismus, volby a projevy Miloše Zemana. Tisícičlenný vzorek populace se opakovaně a skoro jednomyslně shodl na několika základních tezích: 1. Migrační vlna je organizovaný útok islamistů na českou společnost. 2. Rasismus je inteligentní projev pudu sebezáchovy.
3. Posledních 27 let bylo pro vývoj v ČR nejhorším obdobím po druhé světové válce. 4. Globální kapitalismus je zrůdnější než sovětský komunismus. 5. Bohuslav Sobotka je vlastizrádce, neboť Čechy zaprodal Bruselu, Miloš Zeman hájí zájmy většinového voliče. 6. Neexistuje nic jako pravda, všechno je osobní náhled, rozhoduje názor většiny. 7. Omílané pravdy (včetně definic rasismu a komunismu) jsou zastaralé, zkorumpované a zralé na přepsání. 8. Různé zdroje informací jsou si rovny, podstatný je přímý videozáznam. 9. Diskutér odmítající zhlédnout přímý videozáznam (třeba z důvodu jeho délky) strká hlavu do písku před nepříjemnými pravdami. 10. Současný mainstream reprezentovaný Bruselem či Barackem Obamou (jinak též „neomarxisté“) šíří falešnou propagandu. Koledují si o výprask od rozhněvaného lidu. Lid je zhruba totéž co většina.
Nelze říci, že by všichni diskutéři z duchovní seznamky na mainstreamový názor reagovali výlučně nepřátelsky - tuto fázi mají probuzení členové za sebou. Na liberálního demokrata hledí se zájmem přírodovědce, který sleduje vymírající biologický druh. Ovládají slušně mluvnici a slova jako „negr“ nebo „cikán“ používají ve „správném“ tvaru a s pocity člověka, který prohlédl sémantickou prapodstatu slov. Moderátor fóra má zvláštní zálibu: ve volném čase chodí do nákupního centra Štěrboholy a oslovuje zahalené muslimky s výzvou, aby opustily republiku.
Nečiní tak z nějaké zášti, za to by mu muslimky nestály. Chce jim dát ale srozumitelně najevo, že o ně zdejší společnost nestojí. Jestli ho napadlo, že šíří nenávist?
„Novináři mají tendenci přetvářet společnost podle svého náhledu. Připomínají mi malé trucovité děti, které si něco vynutí na rodičích, protože mají prostě pravdu. Děti usměrní rodič, ale kdo usměrní novináře?“ Na autora článku se moderátor ani ostatní členové nezlobí - chápou jeho důvody, proč musel skupinu opustit. Jako každé „přitroublé sluníčko“ještě neprohlédl, že je obětí zrůdné oficiální propagandy. Vybavili jej na cestu pár dobrými radami a spoustou odkazů na alternativní videa a dokumenty.
Čtěte také:
