Exploze v Poličských strojírnách zavinil podle všeho lidský faktor. Popálení zaměstnanci si proti předpisům sami volali záchranku. Záchranáři přežili patrně díky této chybě.
„Máme tu krizovou situaci,“ ozvalo se kolem poledne ve čtvrtek 23. února v telefonu starosty Poličky Jaroslava Martinů. Nenásledovaly údery rytmické sekce symfonie jeho jmenovce, poličského rodáka skladatele Bohuslava Martinů, ale silné exploze doprovázené temným dýmem. „Nejprve přišel malý výbuch, pak větší apak to bouchalo až do večera, naposledy v osm hodin,“ doplňuje Martinů.
Původ fatálních explozí dodnes vyšetřují policejní pyrotechnici. Naštěstí nikdo nezemřel, čtyři pracovníci společnosti STV Group, jíž Poličské strojírny patří (STV Group a Poličské strojírny spadají do skupiny STV Invest), skončili v nemocnici s popáleninami, dva s těžkými. „Krizový systém zafungoval, všechno běželo, jak má,“ pochvaluje si starosta Martinů. Jenže ne všechno skutečně běželo, jak má.
Hořel lis na TNT
Epicentrum výbuchů, výrobní hala číslo 327, bylo v katastru obce Korouhev, zhruba 250 metrů od výpadovky na Nové Město na Moravě. Vzdušnou čarou přes půl kilometru od vrátnice továrny. Ta je obehnána valem, který má v případě nutnosti tlumit explozi. Dnes je hala 327, respektive její valy, obehnána policejní páskou. V ohraničeném perimetru pátrají pyrotechnici a policisté. Na dohled je stříbrná tatrovka pyrotechniků s kontejnery na třaskaviny. Z bývalé lisovny stojí půlka obvodových zdí, za bezpečnostním valem leží kusy betonu ze zdí a stropů. Na jednom místě je oranžovým sprejem označená součástka z výroby. Také další haly v blízkém okolí jsou značně poškozené. O síle explozí výmluvně vypovídají pokřivené pozice jindy strmě do nebes trčících bleskosvodů.
Výbuch poškodil budovy v blízkém okolí, z roztříštěných skel by se dala vyrábět mozaika. (Autor: Martin Pinkas)
Co se vlastně osudný čtvrtek v„327“ odehrálo? Výbuchy od počátku doprovází řada spekulací o vojenské munici, experimentech, jenže vysvětlení je prozaičtější. Výsledky vyšetřování totiž směřují k lidské chybě. Respektive ke dvěma.
Už dnes se jako nejpravděpodobnější posuzuje varianta, že se nehoda mohla stát při lisování trinitrotoluenu (TNT) v tzv. počinkách - výkonnějších iniciátorech munice či trhavin. Na jednom z lisů počinek se vznítil zpracovávaný produkt, dělníci se pokoušeli vznícené médium hasit, ale marně. V té době byli u lisu čtyři lidé a všichni byli popáleni, z toho dva těžce. Zakrátko následovaly drtivé exploze uskladněného třaskavého materiálu, tlaková vlna srovnala se zemí půlku lisovny a doprovodný tlak poškodil i sousední objekty. S lehčími zraněními pak skončilo několik dalších zaměstnanců, kteří v nich pracovali.
Pro podobné situace má továrna vypracovaný krizový scénář. V případě havárie měli pracovníci lisovny stisknout „červené tlačítko“ - v mžiku by se začal aplikovat krizový plán. Jenže ho nikdo nezmačkl. Zaměstnanci zjevně paralyzovaní šokem z popálení si sami volali z mobilů záchranku.
„Nebylo to podle pravidel hlášeno na naši interní linku,“ potvrzuje ředitel Poličských strojíren Petr Němec. Když pak záchranáři dorazili k závoře továrny, vrátní neměli tušení, co se v areálu vlastně vůbec děje. Proto trvalo necelých pět minut, než do areálu muničky vjeli. Toto prodlení jim ale nejspíš zachránilo život. Protože až po jejich průjezdu branou mistr provozu nahlásil konkrétní problém a jaké nebezpečí hrozí. Hasiči a zdravotníci se už už chystali vběhnout do haly, ale jen díky prodlevě „na bráně“ zůstali mimo epicentrum nejsilnější exploze. Sílu ničivého výbuchu dnes výmluvně ilustrují velké úlomky betonu z torza budovy výrobní linky.
Kde jsou hasiči?
Nejde o první krizovou událost, která se v Poličských strojírnách udála. Vysočinská továrna je jednou z nejstarších českých muniček (založena byla v roce 1920). K takovému provozu občasné kolize zkrátka patří, stávají se i v jiných muničkách.
V roce 2007, když ještě strojírny vlastnila zbrojařská firma Omnipol, došlo k explozi při likvidaci armádní munice. Krátce po převzetí strojíren společností STV v roce 2015 pak v objektu situovaném hluboko v lesích „zahořelo“ 320 tun střelného prachu. Při předposledním incidentu ale krizový plán zafungoval, respektive „červené tlačítko“, incident se obešel bez fatálních důsledků. Hasiči navíc věděli přesně, kam a k jaké konkrétní události jedou.
V souvislosti s aktuálním problémem se vyrojila spousta otázek, proč nemají Poličské strojírny vlastní hasičský sbor. Jako například známější pardubická Explosia, kde v případě krizových situací zasahují jako první hasiči ze sousední Synthesie.
Munička projde totální revizí bezpečnostních plánů, výroba by měla být nově zabezpečena řadou čidel a hlásičů. (Autor: Martin Pinkas)
Ve strojírnách hasiči v minulosti bývali, jenže provoz vlastního hasičského sboru byl pro výrobu ztrátový. „Zrušení nebylo svévolné. Strojírny o něm nemohly rozhodnout samy. Hasiči z Poličky to mají kousek,“ vysvětluje ředitel strojíren Němec.
Předchozí vlastník továrny, Omnipol, kvůli vysokým nákladům na tuto jednotku v roce 2010 požádal město Poličku a krajské ředitelství Hasičského záchranného sboru o její zrušení. S ohledem na to, že státní hasiči mají základnu vzdušnou čarou dva kilometry od areálu, úředníci nakonec rozhodli o tom, že firemních hasičů ve strojírnách netřeba.
Česká inspekce životního prostředí, Integrovaný záchranný systém a Český báňský úřad před tři čtvrtě roku areál strojíren kontrolovaly. A podle ředitele Petra Němce na nic závadného nenarazily. Místní hasiči mají podle něj navíc možnost v areálu muničky provádět pravidelná cvičení, cíleně zaměřená na konkrétní provozy.
Poličští, kteří nechtějí mluvit pod svým jménem, ale zmiňují, že to ve fabrice „bouchá“ poslední roky přece jen častěji než dříve. „Systém, který tu máme nastavený, při zahoření střelného prachu v roce 2015 zafungoval, červené tlačítko'se zmáčklo,“ vysvětluje Němec. Na otázku, proč se systém nerozeběhl dnes, zatím nezná odpověď. Vedení firmy se proto rozhodlo, že riziko selhání lidského faktoru eliminuje na minimum. Haly zabezpečí tlakovými a dalšími čidly a zreviduje technologické postupy i systém krizového řízení. „Určitě se z toho poučíme,“ garantuje Němec.
Nebývale silné výbuchy v Poličských strojírnách místní záchranný systém procvičily víc než řádně. Podle starosty Jaroslava Martinů zasahovalo celkem 14 hasičských jednotek. Připomíná, že téměř den nebylo vlastně vůbec jasné, co konkrétně se za valem haly 327 odehrává. „Do pátku do 16 hodin, než hasicí tank dovezl informace, jsme vedení firmy ani my nevěděli, co se tam vlastně stalo,“ říká Martinů. Kvůli explozím byla evakuována zhruba osmdesátka obyvatel z blízkosti muničky, většina z nich nalezla střechu nad hlavou u příbuzných a známých. Možnosti přebývat v ubytovně u fotbalového hřiště využilo sedm lidí. Hned o víkendu po výbuchu pak 150 policistů pročesávalo okolí muničky, aby zjistili, jestli exploze nevymrštila z továrny funkční munici či trhaviny. Nic takového mimo továrnu ale nenašli. Lidé se do svých domovů mohli vrátit už třetí den po výbuchu.
Policejní pyrotechnici svou práci ještě zdaleka neskončili. (Autor: Martin Pinkas)
Po pátrací akci v okolí muničky se pak do továrny začali postupně vracet i její zaměstnanci. Firma j im za prostoj proplatila plnou mzdu a hodlá se postarati o ty, kteří se v lisovně popálili.
Exploze v Poličských strojírnách bývá často dávána do souvislosti s podobným incidentem v moravských Vrběticích. Ale ne zcela oprávněně. Při explozích na Moravě zemřeli dva lidé a kvůli tomu, že se nevědělo, jaká munice a třaskaviny se tam skutečně nacházejí, byl areál po dlouhou dobu uzavřen a výroba v několika tamních firmách nějaký čas stála.
Starostu Poličky Jaroslava Martinů při vědomí nepříjemného incidentu v muničce těší, že havárie ani zdaleka vrbětických rozměrů nedosáhla. Ve fabrice je totiž zaměstnána téměř desetina pracovní síly z malebného devítitisícového městečka na Vysočině. „Byla by to katastrofa,“podotýká při srovnání s Vrběticemi k možnému fatálnímu dopadu na zaměstnanost v regionu. „Jedeme dál,“ usmívá se.
Dále čtěte:
