Vláda zdědí povinnost připravit koncepční dokument priorit pro český vývoz
Každá slušně fungující firma má jasnou představu o své budoucnosti. Za tím účelem si vypracovává strategii toho, co bude vyrábět, jaké služby bude poskytovat, které trendy ovlivní trh a podobně. Český stát neplánuje. Dodnes není připravena národní exportní strategie na léta 2011 až 2015. Mělo by se přitom jednat o klíčový dokument, který firmám osvětlí vládní priority při podpoře vývozu. V dobách zásadních škrtů ve státních výdajích je o to důležitější veřejné finance poskytovat adresně. Týdeník EURO získal materiál, jenž obsahuje teze a východiska ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) k proexportní politice. Místem, kde se měl tento materiál projednat za účasti státních orgánů a podnikatelů, byla rada pro obchod a investice. Podle jednoho z jejích členů však byl dokument stažen z agendy jednoho z minulých setkání rady. „Mně to nepřišlo tak špatné, ale všichni říkali, že je to tragédie,“ řekl týdeníku EURO nejmenovaný člen rady. Dokument prý rozlítil i bývalého ministra průmyslu Vladimíra Tošovského. Na MPO dokonce kolují zvěsti, že návrh strategie vzešlý ze sekce náměstka pro mezinárodní vztahy Milana Hovorky Tošovský roztrhal.
Starý úkol nové vlády
Není tajemstvím, že ekonomika České republiky je z více než osmdesáti procent závislá na exportu. Podpora firem, které vyvážejí své služby a výrobky do celého světa, by proto měla patřit k prioritám každé vlády. Výsadní postavení exportu přiznává i dokument národní exportní strategie 2011 až 2015. „Dostatek zakázek v zahraničí je jednou ze základních podmínek rozvoje české ekonomiky. Exportní strategie je výrazem odpovědnosti státu za rozvoj podnikatelského prostředí a infrastruktury a vytváření předpokladů pro přibližování příležitostí zahraničních trhů českým subjektům,“ uvádí se ve zprávě. K ekonomické diplomacii se přihlásil i nový ministr průmyslu Martin Kocourek (ODS). Chtěl by ji zjednodušit a řídit z pozice ministra průmyslu. Na to se však bude muset dohodnout s ministerstvem zahraničních věcí. Pod něj totiž spadají obchodně-ekonomické úseky ambasád. Naopak MPO má k dispozici síť zahraničních kanceláří CzechTrade a CzechInvest. Exportérům však mnohdy není jasné, které místo je pro jejich podnikatelské aktivity důležité. Pokusů o sloučení institucí působících na poli ekonomické diplomacie bylo několik. Žádný neuspěl. Poněkud novou perspektivu do tohoto problému vnáší sestavování ořezaného státního rozpočtu. Souboj o zbytek osekaných veřejných financí možná ukáže první vítěze a poražené.
Bez vize
Jedna z nejdůležitějších otázek zní, do kterých regionů a zemí má směřovat stěžejní pozornost státu při podpoře českých exportérů. Na tu však materiál MPO odpověď nenabízí ani rámcově. Pouze doporučuje, aby se citlivě posuzovala situace v sousedních zemích, kam „vyvážejí především malé a střední podniky, jež požadují zachování, respesktive rozšíření stávajících kapacit“. Naopak velké firmy často tvrdí, že do Německa přece může vyvážet každý. Do debaty vstoupí rovněž Černínský palác. Ministerstvo zahraničních věcí se chystá propouštět zaměstnance. Očekává se další redukce zastupitelských úřadů a jejich propojování s partnery z Visegrádské čtyřky. „Určitě místem, kam se budeme při škrtech dívat, jsou evropské ambasády,“ řekl týdeníku EURO vysoce postavený úředník MZV.
Mezi prioritní země exportu patří v současnosti skupina dvanácti zemí, mezi nimiž jsou Brazílie, Čína, Egypt, Indie, Kazachstán, Mexiko, Rusko, Srbsko, Turecko, Ukrajina, USA a Vietnam. Výběr těchto zemí je podložen makroekonomickými kritérii (58 procent), názory podnikatelů (30 procent) a vyjádřením státní správy (12 procent). V návrhu exportní strategie 2011 až 2015 se dále praví: „Teze a východiska budou projednány v rámci široce založeného konzultačního procesu, na jehož konci bude samotný text exportní strategie.“ Každému, kdo zná zákulisí české státní správy a konkurenci mezi zástupci českých exportérů, je více než jasné, že na konci takovýchto diskusí nebude nic než rozhádané skupinky. Proto by mělo MPO předložit do diskuse již promyšlený a dobře vyargumentovaný projekt. Ten však v návrhu národní exportní strategie obsažen není.
Konzervativní pojetí diplomacie
Jedním z důvodů, proč se MPO doposud nevypořádalo s exportní strategií, je nedostatek politické vůle. Bývalý ministr zahraničí Jan Kohout se dohadoval s exministrem průmyslu Vladimírem Tošovským o výběru diplomatů na obchodně-ekonomické úseky ambasád a jejich financování tak dlouho, že se nakonec nedohodli vůbec. Byli to přitom ministři nominovaní sociální demokracií, která měla našlápnuto letošní jarní volby vyhrát. A oba jistě své představy konzultovali se stínovým ministrem průmyslu Milanem Urbanem (ČSSD). Dnes je situace diametrálně odlišná. Ministerstvo zahraničí obsadil Karel Schwarzenberg (TOP 09), který je znám svým konzervativním pojetím diplomacie. Spojení „ekonomická diplomacie“ se mu příliš nezamlouvá. Ministerstvo průmyslu vede občanský demokrat Kocourek, který by naopak rád ekonomické diplomacii velel. Jeho spojkou na MZV by se měl stát politický náměstek odpovědný za ekonomickou diplomacii z řad ODS. Doposud se v této souvislosti objevovalo jméno Tomáše Duba, bývalého místopředsedy zahraničního výboru Poslanecké sněmovny, a Jana Koukala, velvyslance v Rakousku. „Koukala kníže odmítl a Duba mu ODS oficiálně zatím nenavrhla,“ popsal týdeníku EURO minulý týden situaci na MZV nejmenovaný diplomat. „Firmy nezajímají kompetenční spory ministerstev. Očekávají efektivní spolupráci orgánů státní správy při výkonu jim svěřených kompetencí,“ trefně se poznamenává v návrhu proexportní strategie. Spolupráce jednotlivých ministerstev a příspěvkových organizací působících v oblasti podpory exportu se prý jasně upraví v závislosti na politickém zadání.
