Jediné, co nový bojovník potřebuje, je jednosměrná letenka do Istanbulu
Zhruba půltucet zarostlých mladých mužů postává večer před vchody do klubů. Rozdávají letáky, jimiž vyzývají ostatní, aby nepili, nekouřili, neposlouchali hudbu, nedružili se s děvčaty, nebrali drogy a vůbec nedělali nic z toho, co jejich vrstevníci chodí do takových podniků dělat. Kdo se nedá odradit a jejich dobře míněnou radu ignoruje, může počítat s jistou dávkou nevyžádaného fyzického kontaktu. Obvykle jde jen o zastoupení cesty, někdy dojde na strkanici.
Zatím nešlo o nic horšího – ale může se snadno stát, že tihle nadšení zastánci zdravého životního stylu a jejich spojenci dokážou rozložit to nejlepší, co dosud přinesla poválečná evropská integrace.
Dějištěm tohoto výjevu bylo letos v září několik nocí po sobě 350tisícové německé město Wuppertal. Může se chlubit lecčíms, od zavěšené tramvaje přes největší čtvrť činžovních vil z období Gründerzeit až po vynález aspirinu. Od počátku letošního podzimu má ještě jeden primát: je prvním městem na evropském kontinentu, kde působí samozvaná muslimská policie. Oni mladíci totiž nejsou jen puritánsky naladění běžní němečtí občané; nosí oranžové vesty s anglickým nápisem Sharia Police, tedy „policie dohlížející na dodržování islámského práva“.
Šéfem tohoto uskupení je jistý Sven Lau, 33letý bývalý hasič a jeden z tisíců německých konvertitů k islámu. On a jeho souvěrci „chtěli jen přitáhnout pozornost“, jak řekl později u výslechu policistům, tentokrát skutečným. V jistém smyslu byl úspěšný: video, které natočil, zhlédlo na YouTube za týden 42 tisíc lidí. Naneštěstí pro Laua a spol. mezi nimi byli i němečtí politici, kteří se ovšem shodli na tom, že islámskou policii nebudou tolerovat. „Šaría a její policie nemají na německé půdě co dělat,“ citovala média spolkového ministra vnitra Thomase de Maiziera. „Ještě nikdy se sympatizanti radikálního islámu neprojevili tak otevřeně,“ napsal k tomu deník Westfalen-Blatt.
Šaría v Londýně Obava je namístě. Incident z Wuppertalu, na první pohled téměř bezvýznamný, není izolovaný. Již na jaře se ve východním Londýně začaly objevovat cedule s nápisem „Oblast pod kontrolou šaríi – vyžaduje se dodržování islámského práva“. Na YouTube jsou dostupná videa, na nichž tlupy mladíků (tentokrát bez oranžových vest) na ulicích dávají co proto každému, kdo islámské právo nerespektuje – tedy například drží za ruku dívku, nebo naopak vypadá jako homosexuál, kouří, nedejbože nosí krátkou sukni a tak dále.
Ve výše uvedených případech z Německa hráli roli salafisté, přívrženci obzvlášť radikální odnože islámu. Lze předpokládat, že jedním z důvodů jejich zvýšené aktivity je velmi šikovná propagandistická kampaň, jíž Islámský stát (IS) nabádá své souvěrce po celém světě ke dvěma věcem. Zaprvé mají zahodit svůj dosavadní život a přidat se k bojovníkům IS přímo v Sýrii a Iráku. Zadruhé, pokud takový krok není v jejich silách, mají šířit myšlenky islámu (jakýsi ideologický předvoj kýženého cílového stavu, globálního chalífátu) přímo tam, kde jsou, od Stepney po Wuppertal.
Kampaň IS je vedená online; slibuje válečnickou slávu (snímky nových rekrutů s uřezanými hlavami nepřátel), prima volný čas se západními vymoženostmi (na jednom z videí hrají bojovníci kulečník a pijí k němu red bull) a nezůstává bez odezvy. Odhady se různí, ale například podle amerického kongresmana Mikea Rogerse, jenž vede výbor pro tajné služby, bojuje za Islámský stát na tři tisíce cizinců ze Západu (viz graf). Britský týdeník The Economist to popsal lapidárně: „Jediné, co nový bojovník potřebuje, je jednosměrná letenka do Istanbulu. Odtud většinou odletí do některého z měst podél 822 kilometrů dlouhé hranice se Sýrií. Místní těmhle spojům říkají expres džihád.“ Vývoz i dovoz teroru Politici jsou pochopitelně rozladěni. „Nechceme, aby se z Evropy stal vývozce terorismu,“ řekl za všechny francouzský ministr vnitra Bernard Cazeneuve. Má to ovšem háček – něco takového se samozřejmě snadněji řekne, než udělá. A pak následuje skutečná obava: že totiž ti lidé, kteří včera opustili svůj západní domov, aby se vydali za válečným dobrodružstvím na Blízkém východě, se zítra vrátí. Budou zradikalizovaní tak, jak by to doma nikdo nesvedl; navíc zocelení bojem, vycvičení a dost možná vyzbrojení. Jinými slovy, expres džihád je dost špatná věc, i když jezdí jednosměrně; ale představa, že Islámský stát bude dodávat bojovníky do Evropy, je ještě hrozivější.
Ta hrozba je reálná. V 60tisícovém německém městě Herford napadla skupina stoupenců Islámského státu tamní jezídské Kurdy, kteří do Německa utekli právě před násilnostmi v Iráku. Důvodem byl plakát, jímž kurdský majitel hostince vyzýval k podpoře dalších jezídů. Jen náhodou při střetu nikdo nezemřel; německá média to však jednoznačně identifikovala jako přímé pokračování džihádu. „Kdokoli si myslí, že občanská válka v Sýrii a barbarství Islámského státu v Iráku jsou daleko a nezasahují nás, mýlí se,“ napsal list Frankfurter Allgemeine Zeitung.
Jestli měli navrátilci ze Sýrie a Iráku na svědomí i herfordský konflikt, nevíme. Víme však, že první exdžihádisté už jsou na místě určení, ve svých domovech. Časopis Respekt věnoval minulý týden celou reportáž tomu, jak se Frankfurt nad Mohanem vyrovnává s návratem zhruba 25 „svých“ mudžáhidů.
Policisté za tímto účelem zvlášť vycvičení je přemlouvají, aby radikálního islámu nechali; z oslovených pětadvaceti dokázali byť jen navázat kontakt pouze se třemi.
Co s takovými lidmi, o nichž se předpokládá, že se dopouštěli zločinů, ale špatně se to dokazuje a reakce založená na pouhé represi riskuje prohloubení jejich rizikovosti? Odpovědi se hledají obtížně: Evropská unie například nemá k dispozici možnost zbavit je občanství, pokud zároveň nemají občanství jiné. Francouzský ministr vnitra Cazeneuve navrhl vytvořit „databázi se jmény cestujících a účinnější systém kontrol na letištích“.
Ohrožená svoboda Představě, jak Francouzi něco takového zařizují v praxi, zasadil minulý týden ránu incident, během něhož se tři džihádisté navrátilci snažili vydat do rukou policie, ale ne a ne se jim to povést. Kdesi na trase expresu džihád je zadržely turecké tajné služby, uvědomily Paříž a posadily je v Istanbulu na letadlo. Francouzští policisté je přišli zatknout – ovšem v Paříži, nikoli v Marseille, kam jejich letadlo mířilo. Při kontrole je měl prozradit elektronický policejní systém, ale zrovna nefungoval a neprozradil nic. Džihádisté amatéři se tedy na druhý den pokusili udat se v jihofrancouzském městě Le Caylar, ovšem zjistili, že policejni stanice je zavřená. Museli tedy na sebe policii sami zavolat; čekali pak ještě asi 20 minut, než se strážci zákona objevili.
Jestliže obraz francouzské policie řízené Louisem de Funesem vypadá z Prahy komicky, evropské zákony v týchž rukou už tolik legrační nejsou. Německý ministr vnitra de Maiziere přitom předběžně souhlasil s francouzským návrhem vytvoření databáze a posílení kontrol na letištích. Podrobnosti zatím nejsou známy, stejně jako náklady na zavedení požadovaných kontrolních systémů.
Jisté je pouze tolik, že zatímco by tato opatření dávala jen kusou odpověď na růst islámského radikalismu, pohyb přes schengenskou hranici by se po americkém vzoru povážlivě zkomplikoval, prodražil a zpomalil.
Volný pohyb osob, naplnění Churchillova snu o cestování Evropou bez pasu, je přitom jedním z největších výdobytků evropské integrace.
Jeho zrušení (byť v rámci Schengenu by se pravidla měnit neměla) zní jako důležité, ač jen dílčí vítězství islamistů na evropské půdě.
Svatá válka
Jak Evropané, Američané a Australané bojují za Islámský stát. Odhady se různí, ale například podle amerického kongresmana Mikea Rogerse,
jenž vede výbor pro tajné služby, bojuje za Islámský stát na tři tisíce cizinců ze Západu.
Rakousko 60
Dánsko 90
Finsko 40
Irsko 20
Itálie 50
Lucembursko 1
Norsko 40-50
Rusko 500
Srbsko 3
Albánie 140
Švédsko 87
Ukrajina 50
Makedonie 20
Kosovo 150
Turecko 1000
Švýcarsko 1
Belgie 250
Francie 930
Německo 300-400
Nizozemsko 150
Španělsko 70
Británie 400
Česko ?
USA 100
Kanada 100
Austrálie 200
Poměr obyvatel a muslimů v dané zemi
Počet bojovníků v ISIS
Zdroj: www.muslimpopulation.com, Business
Insider, Radio Free Europe/Radio Liberty
Expres džihád je dost špatná věc, i když jezdí jednosměrně; ale představa, že Islámský stát bude dodávat bojovníky do Evropy, je ještě hrozivější.
Džihád Náboženská povinnost muslimů usilovat o obranu a rozšiřování islámu ve vlastním srdci i ve světě; původně převažoval význam osobního rozvoje, později přibyl význam svaté války. Příbuzné slovo mudžáhid označuje bojovníka za spravedlivou věc. Kde vládne šaría Kde a jak se používá tradiční islámské právo; v původním významu šaría doslova znamená prošlapaná cesta nebo stezka k prameni. • Převážně muslimské země, kde však šaría nenachází uplatnění v justici (například Turecko, Tunisko) • Právní systém je sekulární, šaría se však uplatňuje ve věcech rodinného práva (například Maroko, Alžírsko, Libye, Egypt, Eritrea, Etiopie, Somálsko) • Země, v nichž je šaría jediným zdrojem práva (Pákistán, Afghánistán, Írán, Saúdská Arábie) • Země, v nichž platí kombinace výše uvedeného (například Indie, Británie)
O autorovi| Daniel Deyl, deyl@mf.cz
