V kampani proti prezidentu Bushovi se angažují známí rockeři
Politika je showbyznys pro odporné lidi, to jsou slova amerického televizního moderátora Jaye Lena. V těchto dnech ovšem i proslulému komikovi došla řeč: nikoli béčka, ale i ti nejslavnějších z představitelů pravého showbyznysu se pletou do politiky v míře dosud nevídané.
Když se na konci září objevil irský zpěvák Bono na pódiu stranické konference britských labouristů (kde prohlásil, že Tony Blair a Gordon Brown jsou McCartneym a Lennonem politiky), byl to pouze dietní předkrm. V úterý 5. října se ve Spojených státech odehrála jakási koncentrovaná kulturně-politická revoluce: v tento pečlivě vybraný den (čtyři úterky před americkými prezidentskými volbami) vyšel na DVD protibushovský film Michaela Moorea Fahrenheit 9/11, v prodeji se objevily dvě nové Mooreovy knihy a na DVD byl rovněž vydán dokumentární film Ann Coulterové, jenž má odhalit pozadí „záhadného“ Bushova roku 1972.
Ale 5. říjnem se protibushovské tažení showbyznysu rozhodně nevyčerpává. Naopak: Bruce Springsteen, Dave Matthews, Pearl Jam a REM měli v té době již za sebou úvod svého „politického“ turné. Šňůra koncertů v šestatřiceti amerických městech se jmenuje Vote for Change, má podpořit demokratického kandidáta Johna Kerryho, a skončí hudebně-agitační megashow v pondělí 11. října ve Washingtonu.
V čele s Brucem Springsteenem.
Ačkoli lze za skutečného politického lídra protibushovské kampaně muzikantů považovat Bruce Springsteena, větší mediální pozornost na sebe strhla spíše kapela REM. Důvodů je několik: Michael Stipe, Peter Buck a Mike Mills vydali 4. října (po třech letech) své třinácté studiové album Around the Sun; o textech písní nového alba se již delší čas mluví jako o nejpolitičtějších verších v dějinách kapely, jako o verších, které mají zranit prezidenta George Bushe; a konečně, nové album je průlomové i tím, že bylo dříve než na CD oficiálně publikováno na Internetu.
Firmy, jako Warner Bros. Records, se v minulosti internetu vždycky spíše štítily, a kdy to jen šlo, stěžovaly si na pirátství, které jim ukrajuje zisky. V případě Around the Sun ale společnost Warner Bros. Records učinila výjimku: souhlasila s tím, aby internetová stránka MySpace.com vystavila 21. září nové album REM k bezplatnému poslechu. Akce má pouze dvě omezení: písně nelze stáhnout ani do počítače, ani na přehrávač MP3, a posluchač nemůže skákat ze skladby na skladbu. Musí nechat album odehrát celé.
Někteří komentátoři tvrdí, že zpřístupnění politizujícího alba na internetu sledovala skupina REM jediný cíl: zajistit svému předvolebnímu angažmá větší publicitu. Jiní soudí, že tento strategický tah má čistě nepolitické pozadí: „stárnoucí kapela doufá, že se jí podaří znovu získat pozornost americké mládeže“, napsal například deník The Washington Post.
Druhé vysvětlení se zdá být pravděpodobnější: MySpace.com přitahuje mládež ve věku od šestnácti do čtyřiadvaceti let, a tato skupina zatím rozhodně nepředstavuje silnou voličskou základnu. Ostatně, generální ředitel MySpace.com Chris DeWolfe médiím řekl, že jde o marketingový krok, pomocí něhož lze využít „nové unikátní demografické příležitosti“. A ona příležitost byla rozhodně naplněna, neboť již v prvním týdnu si album Around the Sun na internetu poslechlo šest set tisíc lidí.
Druhořadá verze.
Pokud se týká prvních recenzí, žádnou vyloženě nadšenou autor tohoto textu nikde neobjevil. Nejshovívavější reflexe věcně uvádějí, že REM první skladbou Leaving New York udávají tón i laťku celému albu, kterou pak bez obtíží drží. Řada recenzentů ovšem míní, že třinácté studiové album skupiny nepřineslo po hudební stránce nic nového. „Mám pocit, že jsem tohle už někde slyšel,“ cituje například britský Mirror text poslední skladby alba a ironicky komentuje: Michael Stipe tu může zpívat o posledním selhání své vlády, stejně jako o nějakém osobním zklamání či o novém albu vlastní kapely.
Nejostřejší kritici alba Around the Sun se pouští do REM jak na základě hudebních, tak i politických kritérií. „Michael Stipe, Peter Buck a Mike Mills nejsou plně koncentrovaní na hudbu,“ píše třeba list Sunday Herald, který nové skladby považuje za „druhořadé verze toho, co učinilo skupinu REM velkou“. „Možná,“ píše autor tohoto listu Leon McDermott, „že se brzy chytí do stejné pasti, v níž kdysi uvízli U2: ve fáborové politice a v pompézních proklamacích.“
Politická náplň textů, jejichž autorem je podle tradice REM frontman kapely Michael Stipe, se vyklubává z alba jen postupně a pomalu. Úvodní píseň o New Yorku (stejně jako řada dalších, například Electron Blue, Make it All OK, I Wanted to Be Wrong) je politická jenom pro ty, kdo ji takto chtějí číst. Zřejmě jde o záměr, protože i Michael Stipe se v rozhovoru pro Daily Record k nejednoznačnosti svých textů hlásí. „Můžete si je vyložit mnoha různými způsoby, a tak to mám rád,“ říká.
Láska nejsilnější zbraní.
„Je snazší opustit než opuštěn být - nikdy jsem na to nebyl pyšný - a opouštět New York, to nikdy není snadné - viděl jsem, jak světla zhasínají,“ zpívají REM v úvodní skladbě, aby v písni The Outsiders jako by navázali:
„Kam nás to povede? – Bojím se bouře. – Cizinci se šikují. Zrodil se nový den.“ Je ale význam těchto slov skutečně politický? Napovědět může následující sloka: „Oni ti nerozumí, oni tě nechápou – neberou to, chci křičet – chci znovu dýchat, chci snít – chci nafouknout citát z Martina Luthera Kinga.“
V každém případě, nic zjevného. I tady můžeme mluvit o politice jen s jistou dávkou fantazie a s vědomím kontextu: ano, členové skupiny REM považují válku s terorismem za hloupost, nesouhlasí s politikou George Bushe, a to nejen v Iráku, takže „ony narážky“ asi budou protibushovské. A jak skladby na albu plynou, vše se jakoby chystá na Final Straw; na skladbu, která je považována za „názorové jádro“ alba. Ovšem ještě než ta zazní, je zde poslední předkrm v podobě Make it All Okay: „Takže naše minulost byla přepsána – a ty jsi zahodil pero – řekls, že já byl bez užitku – ale teď mě zase přijmeš.“ Jednoznačné? Zatím ne. Následující skladbě Final Straw lze však mnohoznačnost přisoudit jen stěží. Nepochybuji, že především tato skladba zaznívá na předvolebních koncertech série Vote for Change. Beze vší pochyby oslovuje amerického prezidenta George Bushe, jehož příští úkolem je podle muzikantů prezidentské volby prohrát. „Nevěřím, a nevěřil jsem nikdy – že součet dvou špatností tvoří dobrou věc – pokud se svět naplní takovými, jako jsi ty – já připravím se k boji,“ zpívá Michael Stipe a prorokuje, „pokud si se mnou nenávist bude zítra zahrávat – a schopnost odpouštět bude vzadu čekat na pomstu – kdesi hluboko ucítím zranění, které nikdo nespravil – a ten hlas uvnitř říká, že ty nevyhraješ.“
Ale protože se stále pohybujeme na území poezie, a nikoli stranického sjezdu, jediným politickým východiskem je zde (pochopitelně?) láska: „Lásku teď nikdo nemůže zpochybnit – odpuštění je jediná naděje, kterou mám – a láska, láska bude mou nejsilnější zbraní – věřím, že v tom nejsem sám.“ Takže: rozhodnuti, koho volit?
Překonání autorské krize.
Ať se to protibushovským aktivistům bude líbit, nebo ne, texty z alba Around the Sun nejsou ve svém celku tak sebevědomé a sebejisté jako jejich předvolební transparenty. Až na několik narážek jde o album vyprávějící o někom, kdo bojuje s démony sebepochybností, kdo citlivě reaguje na vztahy s okolním světem. Ostatně Michael Stipe ani nepředstírá, že by šlo o něco jiného. Trvalo mu prý hodně dlouho, než překonal jakousi autorskou krizi a byl schopen sednout si a psát: „Vytáhl mě z toho až můj velký přítel Bono. Řekl mi: nepřemýšlej o tom, a prostě piš. To my přece děláme. Píšeme písně. A každá nemusí být hned skvělá. A to je přesně to, co jsem potřeboval slyšet.“
Až 11. října ve Washingtonu pokus slavných muzikantů přispět k pádu prezidenta Bushe vyvrcholí, jistě se najde řada politických komentátorů, kteří napíší to, co již napsali mnohokrát: Koho zajímá, co si myslí rockové hvězdy?
Michael Stipe už prý má na tuhle příležitost nachystanou odpověď: „Na apatii není nic velkého.“
