Zákon o diamantech jeho kritici nazývají byrokratický terorismus
Parlament se během posledního roku podruhé zabývá diamanty. Loni v prosinci přijetím zákona číslo 440/2003 Sb., o nakládání se surovými diamanty hasil krizovou situaci, která vznikla tím, že Česká republika se přihlásila ke Kimberleyskému procesu certifikace surových diamantů, ale včas tomu nepřizpůsobila národní legislativu (EURO 20/2003). Kvůli tomu byl v loňském roce několik měsíců zakázán dovoz surových diamantů z účastnických zemí Kimberleyského procesu, na něž připadá 99 procent světové produkce diamantů.
Vstupní bod.
Zákon číslo 440/2003 Sb., platí od letošního ledna. V červnu, měsíc po vstupu do Evropské unie, vláda předložila sněmovně návrh jeho novely. Reaguje na to, že pro posuzování importu, respektive exportu už nejsou směrodatné hranice státu, ale vnější hranice EU. Unie, a nikoliv jednotlivé členské státy, je také účastníkem Kimberleyského procesu. Jednotlivé členské státy jsou však odpovědné za vnitřní kontrolu nakládání se surovými diamanty a za stanovení a vymáhání případných sankcí.
Za druhé – a to už je z pilnosti a nesouvisí to s „unifikací“ českého právního řádu – je cílem zákona učinit z Prahy další vstupní a výstupní bod pro dovoz (vývoz) surových diamantů do a z EU. Praha by se tak postavila po bok vyhlášených „diamantových metropolí“ Londýna a Antverp a také německého Ider-Obersteinu, který se stal vstupním bodem právě nyní.
Vzhledem k zanedbatelnému podílu České republiky na světovém obchodu se surovými diamanty – ten se počítá v desítkách tun, kdežto v Česku jde o kila - může tato ambice vlády, respektive ministerstva financí jako tvůrce novely, vypadat nepřiměřeně. Ministerstvo ale v důvodové zprávě argumentuje tím, že „uvedená skutečnost je výhodná zejména pro české dovozce a zpracovatele diamantů pro strojírenský a automobilový průmysl“. „Lze důvodně předpokládat, že vstupního a výstupního bodu do EU a z EU budou též využívat subjekty z okolních členských států Evropské unie. V případě, že by nebyla navrhovaná úprava přijata, nebylo by možné do České republiky dovážet a z České republiky vyvážet surové diamanty do a z třetích zemí,“ stojí v důvodové zprávě.
Nákup u odborníků.
Ta však nespecifikuje, kolik surových diamantů se do Česka před vstupem do EU dováželo přes Antverpy a Londýn a kolik ze třetích zemí. Petr Borovan, generální sekretář Svazu výrobců nářadí a měřidel, hlavních dovozů surových diamantů pro průmyslové účely, odhaduje, že v případě členských firem svazu je to „méně než polovina“. Jaroslav Jiránek, šéf firmy Optima Diamant, která se zaměřuje na šperkařské diamanty a má i vlastní brusírnu, tvrdí, že jeho společnost nakupuje výhradně v Antverpách nebo Londýně, a pokud ví, činí tak i ostatní firmy v oboru. „Je to spolehlivější i komfortnější,“ říká.
Otázka, proč se má Česká republika pokoušet konkurovat Londýnu nebo Antverpám s jejich uznávanými diamantovými burzami, je jedním z argumentů oponentů vládního návrhu novely zákona o nakládání se surovými diamanty. Není to ale argument klíčový. Ostatně nejde ani tak o kritiku novely, jako vůbec celého přístupu vlády k regulaci nakládání s diamanty. Kimberleyský proces vznikl koncem devadesátých let z iniciativy afrických těžařských zemí jako reakce na nelegální těžbu a pašování diamantů a užívání výnosů z nelegálních obchodů k financování povstaleckých skupin a teroristických organizací. Domácí kritici ale viní vládu, že zneužila tohoto obecně uznávaného cíle k nadměrnému sešněrování nakládání s diamanty. A to nejen v komerční sféře. Neveřejně padá termín byrokratický terorismus.
Puncovní úřad.
Řež vypukla už při loňském schvalování zákona o nakládání se surovými diamanty, který jako „krizová“ norma prošel díky koaličním poslancům sněmovnou ve zkráceném režimu. Tehdy hospodářský výbor přijal komplexní pozměňovací návrh, spočívající v novém znění zákona, který se zásadně lišil od vládní varianty. Mimo jiné v tom, že specializované pracoviště, jehož úkolem je dbát na dodržování podmínek certifikace v duchu Kimberleyského procesu, nemělo být zřízeno při Generálním ředitelství cel (GŘC), ale při Puncovním úřadu. Ten na rozdíl od celní správy nepatří do kompetence ministerstva financí, ale ministerstva průmyslu a obchodu. Návrh ale neprošel.
Ředitel Puncovního úřadu Martin Novotný je považován za člověka, jehož názor na způsob aplikace Kimberleyského procesu se liší od pozice ministerstva financí. Martin Novotný nepopírá, že má na věc svůj názor, ale veřejně ho nechtěl sdělovat. Odvolal se na to, že jako loajální státní úředník je povinen dodržovat platné zákony.
Nad rámec.
Politici jsou pochopitelně sdílnější. Vládní přístup k regulaci nakládání se surovými diamanty z víceméně obdobných pozic kritizují opoziční poslanci z ODS a KSČM. K hlavním kritikům patří Aleš Rozehnal. Tvrdí, že zákon o nakládání se surovými diamanty uděluje celní správě zbytečné pravomoci k byrokratickým zásahům, které jdou nad rámec Kimberleyského procesu i evropské legislativy. Jedná se prý například o to, že český zákon mluví o nakládání se surovými diamanty, zatímco Kimberleyský proces se týká certifikace zásilek surových diamantů a nařízení Rady Evropy jen aplikuje tento systém v mezinárodním obchodě.
Také Aleš Rozehnal tvrdí, že naprostou většinu surových diamantů české firmy nakupují v Londýně nebo Antverpách, kde jsou už tyto zásilky z hlediska certifikace kontrolovány a v Česku je tudíž podle jeho názoru není nutné zkoumat. Kontrola nadbytečných částí zákona je podle poslancových slov prakticky jedinou činností, kterou celní orgány vykonávají, Pokud jde o vývoz surových diamantů z Česka, nebo o tranzit, je to podle něj teoretická záležitost,
Bič.
Podobně ostře vystupuje i Jaroslav Jiránek. Zatímco Kimberleyský proces byl podle jeho slov zaměřen na kontrolu distribuce surových diamantů, u nás se údajně stal bičem na producenty. Vzhledem k tomu, že většina diamantů k nám jde přes Anglii nebo Belgii, kde je původ dostatečně kontrolován, měla by se česká praxe zaměřit čistě na kontrolu certifikátů. Další pravomoci celních orgánů považuje za zbytečné. Jednotlivcům se podle jeho názoru podařilo využít nejvyšší státní orgány pro snahu opatřit si dobré pracovní uplatnění. V Londýně nebo Antverpách podle něj zacházejí s diamanty špičkoví odborníci s dlouholetou praxí. Snahu konkurovat v Praze těmto autoritám pokládá za výsměch.
Úřednická činnost.
Názor o tom, že zákon jde nad rámec Kimberleyského procesu, sdílí i kurátorka sbírky drahých kamenů Národního muzea Petra Burdová, respektovaná expertka v oboru. Domnívá se, že je zbytečné zřizovat při celní správě nákladně vybavenou gemologickou laboratoř, když kontrola certifikátů je ryze úřednická záležitost. Odborník by měl vstupovat do hry pouze ve sporném případě. Burdová kritizuje i to, že pracovištěm které se musí registrovat k nakládání se surovými diamanty a podléhá celnické kontrole, jsou i muzeální sbírky.
Osobní iniciativa.
Ještě než se účastnickou zemí stalo Česko zastupované ministerstvem financí, reprezentovala nás na zasedáních Kimbeleyského procesu Česká gemologická asociace. V ní se v této věci angažovala Petra Neumanová společně se svým spolupracovníkem Michalem Košeljou. Asociace podle ní vyvíjí činnost dodnes, ale po špatných zkušenostech z minulosti nechce zveřejňovat své členy.
Neumanová je klíčovou figurou celého procesu přistoupení České republiky ke Kimberleyskému procesu. Je vystudovanou odbornicí na drahé kameny. Poté, co se do Kimberleyského procesu zapojil stát, byla poradkyní náměstkyně ministra financí Yvony Legierské. Po převedení Kimberleské agendy na celní správu se stala zaměstnancem GŘC. Zde má na starosti právě dodržování zákona o nakládání se surovými diamanty.
Expertní pracoviště.
Neumanová hájí potřebu přísné regulace nakládání s diamanty hrozbou mezinárodního zločinu včetně teroristických organizací. Připomíná, že stejným směrem jde zákon o praní špinavých peněz, který považuje úhradu prostřednictvím drahých kamenů za platbu v hotovosti. Zmiňuje se také o známých aférách s používáním drahých kamenů jako bankovních úvěrových zástav v první polovině devadesátých let.
Potvrzuje, že Generální ředitelství cel investuje do nákupu techniky pro expertní pracoviště na diamanty asi sedm milionů korun. Zároveň Neumanová upozorňuje, že na GŘC nevzniká gemologická laboratoř, ale expertní pracoviště, jehož činnosti nyní sama zabezpečuje. Je součástí celně kriminalistické laboratoře, kde údajně najdou nakoupené přístroje širší využití. Za první čtyři měsíce letošního roku, kdy se diamanty vozily do Česka přímo, kontrolovala dvanáct certifikátů a jeden vystavila. K nakládání se surovými diamanty je registrováno 26 subjektů. Včetně sbírky Národního muzea.
Příležitost darebáků.
Mohlo by se zdát, že v české obci lidí zacházejících se surovými diamanty, jde Neumanová proti všem. Ale není to tak. Například Borovan sice připouští že i pro členské firmy Svazu výrobců nářadí a měřidel je aplikace zákona otrava, ale dodává, že se nedá nic dělat: „Jakékoli otevřené dveře jsou příležitost pro darebáky.“ Jak informuje je v Česku asi dvacet subjektů, které vyrábějí diamantové nástroje. Roční obrat odvětví odhaduje na dvě stě až tři sta milionů korun. To není mnoho a problematizuje to tvrzení ministerstva financí, že novela zákona o nakládání se surovými diamanty má značný národohospodářský dopad.
Novela zákona je nyní ve druhém čtení. Koalice se pravděpodobně přičiní, aby byla přijata. Napětí možná časem vyprchá. Je to ale zapeklitá věc. Kritici zákona upozorňují na to, že v apogeu rozhodování o způsobu reakce na Kimberleyský proces v roce 2002 vyšel v týdeníku Ekonom článek nazvaný Mafie platí diamanty a opatřený podtitulkem uvádějícím, že do Česka se za poslední dva roky dovezlo 1200 kilogramů šperkařských diamantů a vyvezl se pouhý kilogram Staly se platidlem mafií, ptal se autor, který už v časopise nepracuje.
Ve skutečnosti se nejednalo o šperkařské, nýbrž surové diamanty. Nebylo jich dovezeno přes tunu, ale několik kilogramů. Jenže na čtení statistiky o zahraničním obchodě aby měl člověk pomalu profesuru. Šlo o to, že systém zachycuje každou váhu nižší než kilogram jako kilo. A hmotnost diamantů se počítá v karátech, což je 0,2 gramu. Neumanová tvrdí, že za rok se doveze do Česka sedm až deset kilogramů surových diamantů. Letos do dubna to byla dvě kila.
