Miroslavem Morávkem
České banky se v poslední době konečně začaly věnovat hlavnímu předmětu svého podnikání, tedy půjčování peněz. Radost z toho mají především domácnosti, ale také malé a střední podniky. Už méně to těší společnosti z těch segmentů finančního trhu, které v 90. letech jejich činnost suplovaly. Nový šéf Asociace factoringových společností a generální ředitel OB Heller Tomáš Morávek však skeptický není. Trhu s pohledávkami se, jak tvrdí, bude dařit i dál.
EURO: Factoringovým firmám se již nevede tak dobře jako v minulosti. Co zapříčinilo ochlazení zájmu o tento typ financování? MORÁVEK: Ze statistik vyplývá, že factoringový trh trvale roste. Je ale pravda, že v současnosti roste pomaleji, než tomu bylo v minulosti. Pokud porovnáme objem transakcí mezi roky 2003 a 2004, zjistíme, že vzrostl téměř o třetinu, zatímco loni jsme zaznamenali meziroční růst o šest procent. Zpomalení je tedy jasné. Příčina však rozhodně není v nasycení poptávky. Pokles zájmu je podle mě dočasný. Za situace, kdy se ekonomice daří dobře, se obecně zvyšuje ochota půjčovat. Ta logicky vede k vyostření konkurence s bankovními produkty, protože factoringové financování je alternativou k bankovnímu. V minulosti factoring do značné míry suploval banky, protože pro většinu malých a středních firem byly bankovní produkty de facto nedostupné. Situace se změnila, na druhé straně ale banky stále nemají zájem a nemohou financovat například pohledávky po jejich splatnosti. Problematické z jejich pohledu jsou i výrazné sezonní výkyvy v tržbách klienta, krátká historie jeho podnikání, dočasné problémy v jeho ekonomice či úvěrové přetížení. Současné zpomalení růstu pokládám tedy za určité narovnání situace, kdy se zájemce o financování obrací nejdříve na banky a teprve když neuspěje, osloví nás.
EURO: Špatně fungující banky dlouhou dobu nahrazoval třeba i leasing. Poté, co banky začaly ve větší míře půjčovat spotřebitelům a malým firmám, však pravděpodobně dosáhl svého zenitu. Domníváte se, že factoring může očekávat stejný vývoj? MORÁVEK: Banky se v minulosti skutečně upnuly na velké korporace a nespolupracovaly s malými a středními firmami, které jsou hlavním cílovým segmentem pro factoringové firmy. Nyní je začaly intenzivněji oslovovat, což se na našich obchodech projevuje. Zkušenosti ze zahraničí mi však přesto dovolují předpovědět factoringu další růst. Ve vyspělých zemích na západ od nás je podíl factoringu na financování firem daleko vyšší.
EURO: Co můžete malým a středním podnikům nabídnout navíc? MORÁVEK: V prvé řadě flexibilnější přístup. Bonitním klientům nabízíme i financování nad rámec factoringu. Pokud s námi klient déle spolupracuje a projeví zájem například o profinancování objednávek či skladových zásob, snažíme se mu vyhovět. Obecně využití zdrojů z factoringu není smluvně vázáno či omezováno. Klienti je mohou použít nejen jako provozní financování, ale také například k dalšímu investování.
EURO: Jednou z obtíží factoringového způsobu financování je jeho relativní složitost. Uvažujete o zjednodušení tohoto produktu? MORÁVEK: Zjednodušním může být, když se factoringová společnost cíleně vzdá komunikace s odběrateli a dohodne se se svým klientem na formě, které se říká skrytý factoring. Je to rizikovější, neboť se může stát, že factoringové společnosti utečou některá zásadní fakta týkající se pohledávek. Smyslem skrytého factoringu však není pouze zjednodušení spolupráce, ale v řadě případů hledání cesty jak reagovat na zákaz postupování pohledávek.
EURO: Asociace factoringových společností uvádí, že překážkou rozvoje tohoto trhu je mimo jiné zastaralá legislativa, která umožňuje zákaz postoupení pohledávky sjednat. Jak tuto problematiku vnímáte vy jako nový předseda asociace? MORÁVEK: Zákaz postoupení pohledávky má dvě roviny. Je jistě legitimní, aby se odběratel, když to uzná za vhodné, chránil před nekontrolovatelným pohybem pohledávek. České prostředí je však specifické v tom, že zákaz postoupení pohledávky někteří odběratelé kombinují s požadavkem na poskytnutí obchodního úvěru. To v jiných státech z mnoha dobrých důvodů možné není. Profinancování dodávek zboží a služeb a odklad splatnosti vzniklé pohledávky jsou ve světě běžné, ale subjekt, který takovéto platební podmínky poskytuje, má právo se svobodně rozhodnout, jaké zdroje bude k tomu využívat a čerpat. České zákony umožňují, aby mu toto právo bylo odepřeno. Zastaralá legislativa nenapravuje nerovné postavení mezi odběratelem a dodavatelem, natož aby pamatovala na ochranu dodavatele, která je v takových potenciálně nezdravých vztazích důležitá.
