Výzkum potvrdil vzrůstající zájem o „férové“ výrobky
Povědomí o výrobcích s označením fair trade v Česku vzrůstá. Pro 43 procent občanů už nejsou neznámé. Na objednávku občanského sdružení Férová planeta to dotazováním u 1614 obyvatel zjistila výzkumná agentura Network Media Service (NMS). Pravidelná spotřeba těchto výrobků však za obecným povědomím ještě silně pokulhává, přihlásila se k ní pouhá tři procenta dotázaných. Zato čtvrtina lidí to s výrobky fair trade zkouší alespoň občas. Navzdory tomu, že se nabízejí na prodejních pultech či na internetu jako každé jiné zboží, stále převládá názor, že fair trade je jakousi formou charity. Organizace, které tento způsob obchodu provozují, s tímto pohledem ostře nesouhlasí. Tvrdí, že obvyklé zařazení jejich zboží do dražších kategorií není vyvoláno charitou, ale kvalitou.
Pomoc podle regulí
Přesto je pro více než polovinu „férově nepolíbených Čechů“ třeba napsat, že projekt fair trade stojí na přímé a účinné podpoře znevýhodněných výrobců z rozvojových zemí. Podpora však nepřichází formou zprofanovaných dotací ani vybíráním na charitu. Fair trade je obchodní partnerství, které zajišťuje spravedlivé podmínky pro výrobce, vyžaduje dodržování norem pracovního práva, zakazuje dětskou práci a dbá na ochranu životního prostředí. Dává lidem třetího světa šanci vymanit se vlastními silami z bludného kruhu bídy a žít důstojný život. V současnosti je do systému zapojeno 1,5 milionu zemědělců a řemeslníků z Afriky, Asie a Latinské Ameriky.
Spotřebitelé na druhé straně projektu získají kvalitní výrobky za odpovídající cenu. A návdavkem k tomu pocit, že koupí zboží z této nabídky pomáhají rozvinout model spravedlivého obchodování, který nezbídačuje výrobce, ale naopak jim pomáhá zlepšovat pracovní podmínky a tím i kvalitu jejich produktů. Tím se kruh uzavírá. Systém fair trade zkracuje cestu zboží od výrobku ke spotřebiteli a je oboustranně výhodný.
Jen sedmnáct procent českých spotřebitelů se o tomto druhu zboží dovědělo přímo v prodejnách, jednadvaceti procentům o něm vyprávěli známí. A jak zjistila agentura NMS, plných 62 procent lidí o něm získalo informace ze sdělovacích prostředků.
Sedm kurážných
Další čerstvou novinkou je vznik České asociace pro fair trade a její přijetí (23. listopadu 2009) do mezinárodní organizace Faitrade Labelling Organizations International (FLO). Maloobchodní obrat tohoto typu zboží v Česku během minulého roku stoupl z 27 milionů na 41 milionů korun a Česká asociace tím výrazně předbíhá zavádění výrobků fair trade v ostatních postsocialistických zemích.
Prvním licencovaným velkoprodejcem tohoto zboží byla v Česku překvapivě Ekumenická akademie. Ostatně i v Německu stály u zrodu systému fair trade náboženské organizace. Po mezinárodní akci Milostivé léto, kterou uspořádala na podporu oddlužení zbídačených zemí, chtěla Ekumenická akademie učinit konkrétní kroky. A tak v roce 2004 založila první velkosklad fair trade a začala obchodovat. Nyní je podle sdělení předsedy asociace Jiřího Hekrlíka už organizací sedm: dvě občanská sdružení, jedna obecně prospěšná společnost a čtyři společnosti s ručením omezeným. Za použití známky musí členové asociace platit dvě procenta z obratu. Asociace má dbát především na to, aby nebylo označení fair trade zneužíváno i pro výrobky, které do systému nepatří.
Obrázek z Ugandy Jednatel společnosti Fairově Martin Kobera se nedávno vrátil z Ugandy a viděl působení fair trade v praxi. Cestu k výrazně lepší kvalitě je vidět už na plantáži. Zainteresovaní zemědělci sklízejí jen zralá kávová zrna, zatímco o vesnici dál se se sklizní nemažou a odrhnou naráz celou větvičku. Jak vyžaduje technologie sklizně, lidé z družstva očesaná zrna nejdřív hygienicky máčejí a pak suší na sítech, roztříděná podle velikosti. Zatímco jinak se běžně káva suší na dvoře, po němž se prohánějí vepříci a hrabou slepice. Nikomu to nevadí, protože nepoučení vesničané ani nevědí, že káva se jinde ve světě pije.
