Lidovci se chtějí lišit od ODS a zelených a pěstují si image nejsociálnější strany
Minulý čtvrtek schválila vláda návrh zákona o veřejném zdravotním pojištění, a to s pozměněným paragrafem o péči hrazené z pojištění a o nadstandardu. Místo sporné formulace o ekonomicky optimální péči, kterou by měl mít pacient zaručenou, pozměněný paragraf mluví pouze o „účelném využívání pojištění“. Pro lidovce to však byl kompromis nedostatečný. Téhož dne zrána požádalo jejich předsednictvo vládu, aby spornou pasáž ze zákona vypustila, a když lidovcům nevyhověla, jejich předseda a vicepremiér Jiří Čunek návrh zákona nepodpořil. Ministr zdravotnictví Tomáš Julínek (ODS) přesto doufá, „že i když se zdržel, parlament normu přijme, protože pacienti čekají“. Věř a víra tvá tě uzdraví…
Na nadcházejícím kongresu ODS bude mít možná Mirek Topolánek díky čtyřem Julínkovým reformním předlohám poté, co prošly vládou, u svých kritiků o hřích méně. Pacienti a tím méně zájemci o privatizaci zdravotních pojišťoven zůstanou však nadále toliko v očekávání. Tři až čtyři zákonodárci KDU-ČSL se netají tím, že přinejmenším pro zákony o speciálních zdravotních službách a o veřejném zdravotním pojištění ruku nezvednou, „ani kdyby jim ji měl někdo zlomit“. Lze tedy očekávat sérii pozměňovacích návrhů, jež lidovečtí zákonodárci ve sněmovně uplatní a projednání zákonů tím zpomalí. Velmi pravděpodobně jim „píchnou“ poslanci ČSSD a KSČM, jež touží po Julínkově skalpu. A nepomohou-li Julínkovi dvě rebelující „zelené“ poslankyně a Tlustého souvěrci v klubu ODS, z reformy zbude torzo.
Že to od KDU-ČSL není zrovna zářný příklad koaliční loajality? Může být, ale k lidovcům patří její specifické pojetí projevující se tím intenzivněji, čím blíže je k příštím parlamentním volbám. Ještě před rokem by ani natolik svébytný duch, jaký v KDU-ČSL představuje nejmladší z jejich místopředsedů David Macek, nevyzval veřejně vládu, aby zasáhla proti „destruktivním aktivitám“ prezidenta republiky Václava Klause. Asi nejen David Macek považuje prezidentovo tažení proti Lisabonské smlouvě za „aktivní, celoevropskou kampaň se zničujícími důsledky pro postavení naší země“. Je ale opravdu zvláštní, přibíjí-li hlavu státu a čestného předsedy ODS na pranýř místopředseda strany, jež je s ní v koaličním svazku. Ledaže by to byl svazek bez hlubší náklonnosti a spějící ke konci.
Hlubší náklonnost mezi KDU-ČSL a ODS bývala, když byl v čele křesťanských demokratů Miroslav Kalousek. Vedení Jiřího Čunka se však z nich snaží udělat opět lidovce: stranu tradicionalistickou, konzervativní, nedůvěřivou k liberálům a jiným pokrokářům. Stranu, již na rozdíl od Luxových časů nejde o to stát se křesťanskodemokratickým pilířem „trojnožky“ české politiky, ale být prostě „u toho“, udržet se v Parlamentu a být po volbách při „dopočítávání“ většiny ať už pro koalici od středu doprava, anebo doleva. KDU-ČSL přitom od voleb do sněmovny v červnu 2006 až po ty nedávné do krajských zastupitelstev a třetiny Senátu setrvale ztrácí příznivce a její volební preference se přiblížily k pětiprocentní hranici, za níž číhá mimoparlamentní bezvýznamnost. Alarmující pro lidovce je zejména ztráta zájmu o KDU-ČSL na Moravě, odkud historicky vzešla. Podobně sociální jako lidovci je totiž průbojná ČSSD, jež Čunkově strnulé straně odsála část příznivců. Socialisté navíc lidovcům vyčítají, že jim v minulosti „okopávali kotníky“, a i proto s nimi nešli na jižní Moravě do koalice.
Možná to tak nevypadá, ale KDU-ČSL jde o život jako plnohodnotné politické straně. Bojuje tudíž prostředky, na něž bývalo spolehnutí. Vychází ze Šrámkovy zásady, že místo lidovců není v politickém středu, nýbrž „nad středem“. Oscilují-li zprava doleva a zase nazpět, považují to nikoli za bezzásadovost, nýbrž za sobě vlastní přirozenost - za přednost a doklad toho, že nejsou doktrináři. Za Cyrila Svobody se vychýlili doleva, za Kalouska naopak, a nyní, kdy se perspektivnější než „firma ODS“ jeví ČSSD, se přeorientovávají na Paroubka. Aby se však pro něho stali po příštích volbách, bude-li sestavovat vládu, nepostradatelnými, musejí se ve sněmovně udržet. Lidovcům to velí být pomalu za každou cenu sví, jasně odlišitelní od ODS a zelených, pěstovat si image sociálně nejvnímavější strany a efektně se vzpříčit, kdykoli ODS propadne liberálnímu nadšení. Mnohé z toho dokáží i jiné zdejší strany, ale jen lidovci ovládají umění dohadovat se s kýmkoli snad až na KSČM o tom, že se dohodnou, i když se třeba ani dohodnout nechtějí. To vše a také sousedská atmosféra, vlídné jednání, ochota pomoci a nutně na tom nevydělat však nepřekryjí cejch proradné a úskočné strany, jejž konkurence lidovcům už dávno vypálila. Když kdysi Josef Lux přestal ODS chválit a začal ji kritizovat, překřtila ho na „hada na tři“. Chyba lávky! Hadí kůže není slizká a kluzká, nýbrž hebká, tvárná a výjimečná zároveň. Nějak tak je to i s lidovou stranou, byť – málo platné – fajnšmekrem na hady není každý a někomu se přímo příčí.
