Při své inventuře seznamu ministrů, který představil předseda ČSSD Bohuslav Sobotka, sice prezident říkal, že nebude nikoho jmenovat, že mu jde o principy, následné výtky byly ale tak adresné, že prezident klidně jmenovat mohl.
Nechme stranou jeho osobní antipatie k Lubomíru Zaorálkovi a dalším členům ČSSD, které prezident sepsul. Zajímavý je pohled na Milana Chovance. Chovanec je budoucí hvězdou ČSSD a prezident Zeman to dobře ví. Považoval ho za spojence „svého“ kruhu lidí kolem Michala Haška, Chovancovo prozrazení lánské schůzky ho ale přesunulo do tábora lidí Bohuslava Sobotka, který se mu odměnil ministerstvem vnitra.
Prezident Miloš Zeman Chovancovi vytkl, že má podivně rychle získaný titul z plzeňských práv a tudíž by neměl být ministrem vnitra. Milan Chovanec mu odpověděl, že i současné vedení školy mu potvrdilo, že studoval a dostudoval podle předpisů a že jeho titul platí. Navíc ho přestal používat. Proti tomu není co říci. Navíc, i kdyby neměl žádný titul, prezident ho nemůže po kandidátovi na ministra vyžadovat.
Je tu ale jiná věc. Prezidentu Zemanovi by mělo daleko víc vadit fakt, že se Chovanec do rychlostudia vůbec zapojil. Nejdůležitější aktéři kauzy (a Chovancovi zkoušející) Milan Kindl a Ivan Tomažič přece rozjeli svůj podnik s rozdáváním titulů zejména proto, aby si zavázali vlivné politiky, policisty, podnikatele či jejich děti.
Rozvíjeli chobotnici klientelismu, která měla sloužit k prosazování zájmů všech, kdo se na ní vezli. A budoucí ministr vnitra do té hry zcela dobrovolně nastoupil, což vypovídá mnohé o jeho náchylnosti ke korupci. Proto by ho neměl Bohuslav Sobotka nominovat. To, že vnitro přežilo úřadování Radka Johna, přeci neznamená, že vydrží úplně všechno.
Čtěte další komentáře Petra Weikerta:
