Ježíška bruselského Ježíška poslala český rozpočet do historického přebytku. Už se ale nebude opakovat
Neuvěřitelné se stalo skutkem. Po dvaceti letech chronicky deficitního hospodaření státu nám Andrej Babiš zařídil 62miliardový přebytek. Slušelo by se poděkovat a připít na dlouhé působení pana ministra ve funkci. Rozdíl 130 miliard korun v saldu plánovaném a skutečně dosaženém je však tak neskutečný, že je nejprve nutné podívat se tomuto hospodaření pořádně pod sukně. Je to opravdu nějaký zázrak ve výběru daní, nebo projev fatální neschopnosti úředníků ministerstva financí predikovat příjmy a výdaje rozpočtu? Nebo je to marketingový trik k získání aury skvělého hospodáře, který je, bohužel, jen k jednorázovému použití? Odpověď není jednoduchá, ale ani jednoznačná. Snad jen kromě možného závěru, že tohle už se jen tak opakovat skutečně nebude.
Kde se vylíhla kupa peněz
K tomu, abychom pochopili, co se ve státním rozpočtu odehrálo, je třeba rozklíčovat, z čeho se vlastně skládá rozdíl mezi plánovaným 70miliardovým deficitem a dosaženým 62miliardovým přebytkem. Hlavní podíl na tomto úspěchu mají vyšší než plánované příjmy. O neuvěřitelných 100,8 miliardy korun. Z této částky nicméně 64,8 miliardy činily „neočekávané“ transfery z Evropské unie. A o 28,8 miliardy více oproti rozpočtovým plánům se vybralo na daních. Nebýt překvapivých evropských dotací, rozpočet by prostě v přebytku neskončil a vyšší výběr daní by to nezachránil.
Je tudíž legitimní se ptát, kde se nám ta kupa peněz tak překvapivě vylíhla. Dotační mechanismus totiž funguje tak, že se začne stavět či nakupovat za národní peníze a tak, jak se kontrolují a schvalují jednotlivé fáze projektu, proplácí Brusel svůj díl. A do rozpočtu se tím vlastně vrací část původně vynaložených prostředků, které jsou pak použity znovu na další investice. Není sice zcela jasné, kdy peníze dorazí, ale o tom, že jsou na cestě, muselo ministerstvo financí vědět. A v září roku 2015, kdy se ve vládě schvaloval rozpočet a předával sněmovně, musel být jasný i hrubý rozsah očekávaných dotací.
Přes marketingovou faleš
Babiš tak objektivně v době schvalování rozpočtu musel vědět o desítkách miliard korun, které přitečou na státní účty a s nimiž rozpočet nepočítá. Ministerstvo financí ani po rozsáhlých personálních čistkách nemůže být ve stavu, že by nedisponovalo těmito informacemi. Mimochodem v návrhu státního rozpočtu pro rok 2016 v pasáži o přijatých transferech najde pozorný čtenář větičku: „Rozpočtová analýza založená na stavech disponibilních prostředků z předchozích let upravující návrhy kapitol státního rozpočtu za oblast EU nebyla letos uplatněna.“
Že zůstaly tyto peníze ušetřeny rozhazovačných choutek vládních socialistů a lidovců, je nesporně dobře. Problém je však trochu v tom, že skutečné důvody nemusely být zrovna bohulibé a prostě šlo tak trochu o z nouze ctnost. V loňském roce se totiž prakticky zastavily velké investice. Kapitálové výdaje klesly meziročně o 91 miliard korun. Investiční transfery Státnímu fondu dopravní infrastruktury se snížily o deset a půl mi liardy, tedy o více než čtvrtinu, a investiční dotace územním celkům o 24 miliard, což je více než o polovinu. To se nestalo pro nedostatek zdrojů, ale naopak pro nedostatek schválených projektů s ukončeným územním řízením a se stavebním povolením. Koloběh hotovosti, kdy státní rozpočet na počátku financuje celou investici, zpětně se do něj část vrátí z bruselských dotací a ta je použita na další kofinancovaný projekt, se tím zadrhl a vznikl přebytek peněz.
Je nesporné, že významný podíl na zabrzdění veřejných investic mají minulé vlády, kdy se v rámci úsporných opatření zastavila příprava mnoha staveb. Jenže tato vláda není ve funkci prvním rokem a žádné zlepšení není vidět. Z tohoto pohledu je ale rozhodně nejlepší, když ušetřené peníze zůstanou ležet či budou použity na snížení státního dluhu. Takže přes marketingovou faleš, s níž je nyní dávno očekávatelný přebytek využíván Andrejem Babišem v předvolební kampani, jde o nejsprávnější řešení.
To z vlády nesnímá odpovědnost za pokračující nepřipravenost investic a za legislativní kroky, kterými zhoršuje už tak špatné klima pro stavební investice v zemi a brzdí nejen státní, ale i privátní investice.
Překvapivě velký polštář
O tom, že byl státní rozpočet připravován na překvapivý výsledek od samého počátku, svědčí i pohled na daňové výnosy a jejich navýšení téměř o dvojnásobek oproti rozpočtovaným příjmům.
Když se podíváme do návrhu státního rozpočtu na rok 2016, zjistíme, že předpovídal růst HDP v běžných cenách ze 4469 miliard na 4647 miliard. Rozdíl činí 178 miliard korun. Při souhrnné daňové kvótě 33,5 procenta by to mělo vynést navýšení příjmů z daní a pojištění o necelých šedesát miliard. Z toho zhruba osm miliard jde na vrub navýšení výnosů ze zdravotního pojištění, takže realistický předpoklad příjmů z daní do státního rozpočtu by býval něco přes 50 miliard korun.
Rozpočet však počítal se zvýšením daňových příjmů jen o 33 miliard. Z tohoto pohledu pak skutečnost, že se vybralo o 29 miliard více, není nijak překvapivá a neočekávatelná.
Jistou rezervu v odhadovaných daňových příjmech si nechávali v minulosti všichni ministři financí, aby krotili rozhazovačné ministerské kolegy. V takovém rozsahu to však zvykem nebývalo.
Mimochodem více než 20miliardová rezerva je při stejném propočtu i v daňových příjmech plánovaných na rok 2017. Také díky tomu, že stoupá daňová kvóta na očekávaných 34,3 procenta.
Přestože se ministr financí snažil na tiskovce ke svému životnímu úspěchu dokazovat, jak za něj daně klesají, jeho vlastní rozpočet dokazuje na složené daňové kvótě jednoznačný opak.
Snaha doložit, že jde o výsledek podstatného zlepšení při výběru daní a nově zavedených opatření, pak při elementární analýze výkazů působí až komicky. Zvláště se to týká výnosů DPH, kde bylo na počátku minulého roku zavedeno kontrolní hlášení. Ve zprávě k pokladnímu plnění ministerstvo natvrdo prohlašuje: „Jednoznačný pozitivní vliv na inkaso DPH mělo, vedle autonomního růstu spotřeby, hlavně tzv. kontrolní hlášení. Na základě dostupných údajů můžeme konstatovat, že rozpočtový dopad kontrolního hlášení nejenže překročil očekávání pro letošní rok, ale již v roce 2016 dosáhl a splnil cíl pro rok 2017. Zatímco plánovaný přínos kontrolního hlášení byl 9 mld.
Kč, skutečný efekt podle analýz ministerstva financí představoval 10–12 mld. Kč. Vyšší než očekávaný celoroční příspěvek kontrolního hlášení k inkasu DPH tak dokazuje, že v rukou Finanční správy se jedná o jednoznačně velice úspěšný nástroj pro boj s daňovými úniky.“
Fiasko Babišovy novinky
A porovnejme to se skutečnými daty.
Ministerstvo financí rozpočtovalo pro rok 2016 celostátní výnos DPH ve výši 352,6 miliardy korun. Skutečnost pak činila 349,7 miliardy. Spolu s daní z kapitálových výnosů je to jediná daň, které se vybralo méně, než se plánovalo.
Opravdu se na ní vybralo o osmnáct miliard více, ale ministerstvo financí loni počítalo s navýšením o 21 miliard.
Pokud by z těch osmnácti miliard skutečně, jak tvrdí Babiš, činily devět mi liard dopady kontrolních hlášení na snížení daňových úniků, zbylo by na navýšení příjmů z titulu růstu ekonomiky a spotřeby domácností jen devět miliard, tedy asi dvě a půl procenta z celkového výnosu DPH. A to je méně, než odpovídá růstu spotřeby a maloobchodních tržeb. Takže místo zázračného úspěchu jsme svědky spíše fiaska daňové novinky Andreje Babiše.
A to nevíme, jak se meziročně změnil objem závazků finančních úřadů vůči daňovým poplatníkům uplatňujícím nárok na vratku daně. Nakonec už v roce 2014 Babiš předvedl, jak dokáže kouzlit s tímto nástrojem, který pevně drží v ruce.
Ostatní daně a sociální pojištění svými výnosy odrážejí růst ekonomiky, v případě korporátní daně zisky z rekordního roku 2015. A také vývoj nezaměstnanosti, který šetřil sociální výdaje. Na výdajové straně je třeba objektivně ministra financí ocenit za to, že udržel pod kontrolou provozní náklady státu. A nakonec i za to, že – byť sporným způsobem – zabránil rozpuštění dodatečných mimořádných příjmů do nějakých nových výdajových programů, jak bývalo v minulosti zvykem a jak by se od socialistické vlády dalo čekat.
Že by však loňský přebytek byl důkazem, že není třeba šetřit a stačí řádně vybírat daně, jak jsme slyšeli a zřejmě opět uslyšíme ve volební kampani, je zcela falešnou zprávou o stavu českých veřejných financí i o jejich samozvaném spasiteli.
O autorovi| Pavel Páral, paralp@mf.cz
