Zlepšení situace je jen slabé, pravděpodobně bude dočasné a není výsledkem politiky podporované Německem
Na první pohled se zdá, že ekonomika eurozóny by konečně mohla být na dobré cestě. Akciové trhy se zvedají. Zvýšila se spotřebitelská důvěra. Nižší ceny ropy, levnější euro i kvantitativní uvolňování Evropskou centrální bankou by podle očekávání měly podpořit růst. Prezident ECB Mario Draghi tvrdí, že „nastává trvalé zotavení“, zatímco politici v Berlíně a Bruselu interpretují známky života ve Španělsku a Irsku jako důkaz, že jejich hořká medicína v podobě FIskální konsolidace a strukturálních reforem zabrala podle předpokladů.
Při bližším zkoumání však vyjde najevo, že toto zlepšení je skrovné, pravděpodobně bude dočasné a není výsledkem politiky podporované Německem. Jistě, podle některých odhadů dnes možná ekonomika eurozóny roste ročním tempem 1,6 procenta oproti 0,9 procenta na konci září 2014. To je však mnohem pomalejší tempo než ve Spojených státech a Velké Británii. A protože je dnes ekonomika eurozóny o dvě procenta menší než před sedmi lety, nejeví se „zotavení“ jako správný výraz – zvláště když tato úleva pravděpodobně nepotrvá dlouho.
Tak především se již vyčerpává jednorázový impulz daný nižšími cenami ropy. Ceny ropy v eurech se sice od poloviny června do poloviny ledna propadly o více než polovinu, avšak od té doby se zase o třetinu zotavily, částečně i kvůli silnému znehodnocení eura, které obecně zdražuje dovoz. Dopad tohoto vzedmutí na rozpočty domácností a náklady FIrem je stěží důvodem k oslavám.
SLABŠÍ MĚNA EVROPU NESPASÍ Politici spoléhají na to, že konkurenceschopnější měna stimuluje růst. Pravděpodobně však budou zklamáni. Protože se vývoz z eurozóny stále více spoléhá na globální nabídkové řetězce, představuje levnější měna slabší impulz než dříve. Exportéři se navíc mohou rozhodnout, že případné zisky shrábnou do vlastní kapsy, místo aby se snažili zvýšit tržní podíl.
V roce 2014 činil vývoz z eurozóny téměř dva biliony eur – více než vývoz z Číny.
Vzhledem k nerovnoměrné globální poptávce bude rychlý růst exportu obtížně dosažitelný. A jelikož export představuje pouhou pětinu z desetibilionové ekonomiky eurozóny, není pravděpodobné, že by mohl nastartovat silné zotavení, když domácí poptávka zůstane slabá. Podle modelu ECB může znehodnocení eura o deset procent v uplynulém roce (v reálném vyjádření váženém obchodem) zvýšit letošní růst o pouhých 0,2 procenta.
Také přínos kvantitativního uvolňování se pravděpodobně ukáže jako pomíjivý. Pokles nákladů na půjčky pro vlády zřejmě růst příliš nepozvedne, neboť pravidla Evropské unie brání FIskální expanzi. Celkově bude FIskální pozice eurozóny v letošním roce podle Evropské komise všeobecně neutrální, ačkoli v Irsku, Francii a Itálii dojde k dalšímu stlačování.
Kvantitativní uvolňování skutečně zlepšuje podmínky FInancování pro několik málo FIrem v eurozóně, které jsou natolik velké, že mohou využívat kapitálových trhů. Většina FIrem v eurozóně se spoléhá na bankovní FI nance, a přestože se úvěrové podmínky poněkud zlepšily, objem půjček je neměnný (a v jižní Evropě nadále klesá). Dokud budou bankovní zombie zatížené špatnými úvěry, pravděpodobně se to příliš nezmění.
NAVZDORY DISCIPLÍNĚ Stejně tak nelze malý výkyv růstu v eurozóně směrem nahoru, natožpak relativně rychlou expanzi ve Španělsku a Irsku připisovat německému receptu FIskální konsolidace a opatřením na zvýšení exportní konkurenceschopnosti. Dokonce lze říci, že nic není dále od pravdy.
Španělsko je jen sotva příkladem úspěšné FIskální reformy. Jeho zotavení se naopak časově shodovalo se zmírněním extrémních úsporných opatření zavedených v letech 2011 až 2013; toto zmírnění totiž podnítilo domácnosti k tomu, aby navzdory stagnujícím mzdám začaly více utrácet. Přesto zůstává objem španělské ekonomiky o 5,7 procenta menší než před sedmi lety.
Rozpočtový schodek Španělska přitom loni činil 5,7 procenta HDP, což je nejvíce v EU.
Španělsko nevzkvétá v důsledku úsporných opatření, ale spíše dostává v mnoha směrech volnost.
Ani Irsko – loni nejrychleji rostoucí ekonomika EU – nepotvrzuje vhodnost německých politických receptů. Koneckonců je to malá a nesmírně otevřená ekonomika, jejíž prosperující exportní sektor těží z již existujících silných stránek – jako jsou nízké podnikové daně, kvaliFIkovaná pracovní síla a pružná ekonomika – a příznivých vnějších podmínek, zejména ze silného zotavení na hlavních odbytištích, totiž v USA a Velké Británii. Přesto je také objem irské ekonomiky menší než před krizí, míra nezaměstnanosti dosahuje dvouciferných hodnot, domácí poptávka zůstává stlačená a na obzoru se stále hrozivě vznáší účet za sanaci bank ve výši 64 miliard eur, který byl vnucen 2,2 milionu irských daňových poplatníků.
Ekonomika eurozóny si v roce 2015 zřejmě povede o trochu lépe, avšak ne díky politice vyžadované Německem. Navíc je pravděpodobné, že půjde o dočasný výkyv, nikoli o začátek trvalého zotavení. K překonání recese v účetní bilanci totiž eurozóna potřebuje vyčistit své banky, snížit drtivý převis vesměs soukromých dluhů, napravit obrovský nedostatek investic, odstranit překážky podnikání a popasovat se s deflačním vlivem německého merkantilismu. Z těchto důvodů eurozóna ze svých problémů v brzké době nevybředne.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka
O autorovi| PHILIPPE LEGRAIN, bývalý ekonomický poradce předsedy Evropské komise, je hostujícím členem Evropského institutu při London School of Economics a autorem knihy European Spring: Why Our Economies and Politics are in a Mess – and How to Put Them Right
