Lihovar u Temelína je propojen s "konkurenční" společností Chebio
Bezprostřední okolí jaderné elektrárny Temelín je prstencem bez života, kde byl člověk vyhuben. Bagry srovnaly před lety se zemí kromě jiných i obec Knín. Měla smůlu, že ležela ve vytyčeném ochranném pásmu „atomovky“. Přesto v knínském katastru cosi málo člověčího zůstalo - torzo hospodářského dvora Býšov a gotická tvrz v jeho jihozápadní části. Je naděje, že právě sem se lidé vrátí. Už by tady nebydleli, jen pracovali. V těsném sousedství býšovského dvora by měl vyrůst závod na výrobu bioetanolu, který má dát práci padesáti až sedmdesáti zaměstnancům. Ovšem jen za předpokladu, že firma Jihočeský zemědělský lihovar z Blatné, která projekt vypracovala, uspěje v právě probíhajícím tendru organizovaném ministerstvem životního prostředí, řízeným Liborem Ambozkem (KDU-ČSL). „Národní kvóta“ dvou milionů hektolitrů lihu páleného z obilí, který se má již od roku 2007 povinně přimíchávat do benzinu, bude rozdělena mezi pět firem z celkem osmi, jež postoupily do druhého kola soutěže (EURO č. 19, 20, 21/2005). Právě z býšovského projektu čpí ale cosi nepříjemně do nosu, něco, co podlamuje důvěru v čistotu lihovarnického klání. Ukazuje se, že někteří ze soupeřů „jihočeského týmu“ mají pod teplákovými bundami stejné dresy, ač se to snaží zamaskovat. Více než kde jinde je právě tady patrné, jak se mísí česká politika s byznysem.
Jiho-západočeská družba.
Pomiňme dřívější negativní stanoviska ekologických organizací (sdružení Jihočeské matky a sdružení Calla), hovořících o narušení krajinného rázu a poukazujících na rizika průmyslové výroby lihu v této lokalitě v souvislosti s výskytem „silně ohrožených druhů fauny a flóry“ kolem přilehlých býšovských rybníků. Zkusme nebrat v potaz ani názor Památkářské obce českokrumlovské, která záměr výstavby tohoto lihovaru se soustavou budov až 32,6 metru vysokých loni označila za „bezohledné kulturní barbarství“ (zdůraznila zejména skutečnost, že býšovská tvrz je památkově chráněna, celou lokalitu pak charakterizovala jako ojedinělý ostrůvek architektonicky a historicky hodnotného sídla v sousedství „obludného monstra“ temelínské elektrárny). Držme se holých faktů, která lze při pozorném zkoumání vyčíst z veřejně přístupných databází. Pravidla tendru vyžadují, aby soutěžící firmy ve druhém kole vystupovaly zcela autonomně, zakazují spojování. „Uchazeči, kteří podali samostatnou přihlášku do výběrového řízení, mezi sebou nemohou vytvářet pro účely tohoto výběrového řízení sdružení ani uzavírat smlouvy nebo jiné formy spolupráce, které by ve svém důsledku vedly ke stejnému výsledku,“ hovoří se v zadávací dokumentaci. Přestože to na první pohled není zřejmé, mezi některými plánovanými lihovary vazby prokazatelně existují. Flagrantní je vztah Býšova s plánovaným lihovarem firmy Chebio, který má vyrůst mezi Vřesovou a Vintířovem na Sokolovsku. Stačí zmínit několik jmen - Jaroslav Radil, Vojtěch Slówik, Anton Salva, Pavel Dlouhý, Karel Mach či Petr Čermák - a podívat se na jejich podnikatelské aktivity. Některé nitky, spojující západ Čech s jihem, nejsou vedeny napřímo, ale přes Lucembursko.
Lesy a porcelán.
Majitelé akciové společnosti Chebio, založené loni v únoru, jsou nyní anonymní, ale až do letošního února, kdy tendr začal, firmu stoprocentně ovládala Aqua reality, jejímž jednatelem a jediným vlastníkem dříve byl pražský advokát Jaroslav Radil (teď firma patří jeho dlouholetému obchodnímu partnerovi Ladislavu Cirhanovi). JUDr. Radil přitom na začátku letošního roku právně zastupoval zahraniční investory, kteří majetkově vstoupili do býšovského lihovaru (respektive Jihočeského zemědělského lihovaru). Náhoda? Možná.
Chebio sídlí na adrese shodné s trvalým bydlištěm šéfa jejího představenstva Antona Salvy (Stará Role u Karlových Varů). Vlastníkem jihočeských nemovitostí u tvrze Býšov jsou České lesy (lesní firma se sídlem v Hluboké nad Vltavou), kde je Anton Salva členem dozorčí rady. Zároveň je i v dozorčí radě personálně propojené společnosti Lesy Hluboká nad Vltavou. Další náhoda? Snad.
Anton Salva je i šéfem představenstva společnosti Starorolský porcelán Moritz Zdekauer, známé především výrobou užitkového porcelánu pro domácnosti. Členem jejího představenstva byl až do letošního ledna právník Vojtěch Slówik (někdejší asistent bývalého místopředsedy Poslanecké sněmovny Františka Brožíka a poté asistent dnes už též bývalého poslance a ministra zemědělství Jaroslava Palase), který je pokládán za jednoho z tvůrců českého bioetanolového programu. JUDr. Slówik byl v minulých letech předsedou představenstva vzájemně provázaných firem České lesy, Lesy Hluboká a Lesy Hluboká nad Vltavou. Dodnes se má za to, že ačkoli v nich již nefiguruje, zásadní vliv si uchoval. Slówik se Salvou spolu nadále působí ve společnosti Cori Real.
Přes Pozemkový fond.
Členem dozorčí rady Českých lesů, která vlastní býšovské nemovitosti, je i vlivný hlubocký podnikatel Pavel Dlouhý (ODS), přezdívaný někdy „kníže Pavel“ (EURO 20/2004), šéf Regionální agrární komory Jihočeského kraje. Dlouhý kdysi býval ředitelem Školního zemědělského podniku Jihočeské univerzity v Hluboké nad Vltavou, pod nějž Býšov patřil. Zemědělský majetek byl ale vydán restituentům. Od nich dvůr s tvrzí odkoupila elektrárenská společnost ČEZ, vlastník elektrárny Temelín. „Pokud si dobře pamatuji, tak jsme to chtěli využít na nějaké školicí středisko. Nakonec jsme ale plány přehodnotili a v roce 2002 dvůr prodali firmě České lesy,“ uvedl mluvčí jaderné elektrárny Milan Nebesář. Obloukem se býšovský majetek vrátil do podniku, v němž figuruje Pavel Dlouhý. Agropodnikatel Dlouhý byl i v dozorčích radách spřízněných firem Lesy Hluboká a Lesy Hluboká nad Vltavou (v té druhé působí doposud).
Dalším členem dozorčí rady Českých lesů, majitele dvora Býšov, byl i současný náměstek ministra zemědělství Karel Mach (KDU-ČSL), který shodou okolností předsedá meziresortní komisi pro bioetanol. Taktéž Mach byl svého času členem dozorčí rady Lesů Hluboká nad Vltavou a v Lesích Hluboká byl dokonce šéfem rady. Orgány všech tří lesních firem opustil v roce 2002 v souvislosti se svým nástupem na ministerstvo zemědělství k Jaroslavu Palasovi (zůstal náměstkem i u nového ministra Petra Zgarby).
Karel Mach ovlivňoval z pozice státního úředníka chod českého zemědělství již v devadesátých letech (1993 až 1997) jako předseda výkonného výboru Pozemkového fondu ČR. Bylo to v době, kdy celý agrární resort kočíroval jeho stranický šéf Josef Lux. Právě za Machovy „pozemkové éry“ zastával hlubocký Pavel Dlouhý post člena dozorčí rady tohoto státního fondu (připomenout lze v této souvislosti starší kauzu, kdy se pozemky a rodinný dům v jihočeských Chotýčanech nejdříve přelily z majetku hlubockého Školního zemědělského podniku do Pozemkového fondu, odtud jako restituční náhrada do spřízněné českobudějovické firmy Mane a nakonec skončily v Machově soukromém vlastnictví). Po odchodu z Pozemkového fondu se Mach s Dlouhým potkali v řadě jihočeských firem. Kromě lesnictví převážně v podnicích zabývajících se chovem ryb, ale také třeba na Výstavišti České Budějovice.
V Lesích Hluboká a Lesích Hluboká nad Vltavou můžeme nalézt i někdejšího ministra vnitra a výkonného místopředsedu ODS Petra Čermáka (se Slówikem a Salvou seděl i v orgánech Starorolského porcelánu). Není bez zajímavosti, že Čermák je doposud veden jako předseda dozorčí rady teplické společnosti IG holding (původně Informex Group, nyní v konkurzu). Tato firma, v níž působilo hned několik lidoveckých funkcionářů, zajišťovala v devadesátých letech (v době vlády ministra Luxe a předsedy Pozemkového fondu Macha) pro Pozemkový fond vymáhání pohledávek. Kontrakt generující milionové provize získala bez výběrového řízení.
V souvislosti s Pozemkovým fondem a Petrem Čermákem lze i připomenout, že současným předsedou dozorčí rady Pozemkového fondu je někdejší liberecký primátor Jiří Drda, s nímž se Petr Čermák dobře zná z prostředí liberecké ODS. I Drda si „čichl“ k biolihu. Je předsedou dozorčí rady brněnské společnosti Korfil, která plánuje výstavbu lihovaru v Hustopečích na Břeclavsku.
Sejdeme se v Lucemburku.
Jak už bylo uvedeno, do býšovského lihovaru začátkem letošního roku vstoupili zahraniční investoři zastupovaní právníkem Jaroslavem Radilem. Jde o lucemburskou firmu Agroethanol. Ta navýšila základní jmění o 60 milionů korun, čímž Jihočeský zemědělský lihovar zcela ovládla. Nic ale nenasvědčuje tomu, že by se mělo jednat o strategického partnera z oboru lihovarnictví, jak se na první pohled může jevit. Na její kontaktní adrese v hlavním městě Lucemburského velkovévodství (v dokumentech je uváděno sídlo L-1724 Luxembourg, 3, Boulevard Prince Henri) lze na internetu nalézt jen všemožné finanční instituce a nejrůznější fondy. Na naprosto totožné adrese sídlí i firma First Assets Finance, která je od letošního ledna v českém obchodním rejstříku vedena jako jediný majitel společnosti Moritz Zdekauer, s. r. o., (jde o akcionáře zmíněného Starorolského porcelánu Moritz Zdekauer, a. s., Anton Salva býval jejím jednatelem a spolumajitelem). Lucemburská firma First Assets Finance je nyní též stoprocentním vlastníkem hlubockých Českých lesů. To už těžko může být náhoda. Proč všechny cesty vedou do Lucemburku, se můžeme jenom domýšlet.
Až ke Slyomovicsovi.
K dokreslení některých vazeb lze uvést, že právník Jaroslav Radil, který zastupoval lucemburský Agroethanol, v minulosti pracoval jako advokát i pro česko-kanadského podnikatele Josefa Slyomovicse, který stál za některými podezřelými obchodními aktivitami, kde „létaly“ astronomické cifry v řádu miliard korun (EURO 1/2004). Kontakt se Slyomovicsem přiznal na konci roku 2003, v reakci na dotazy týdeníku EURO, i advokát Vojtěch Slówik a bývalý sociálnědemokratický místopředseda Poslanecké sněmovny František Brožík (nyní místopředseda výkonného výboru Pozemkového fondu). Předloni zmizelý Slyomovics (který pokud ještě žije, tak mu je už 92 let) je stále veden jako jediný majitel hlubocké firmy Aqua line (předtím jí stoprocentně vlastnily České lesy).
Otázky pro Ambrozka.
Kruh se uzavírá. Údajní majitelé jsou v Lucembursku, ale s prokazatelnými vazbami na Česko. Nejde jen o snahu maskovat původ peněz za zahraničními P.O. boxy? Nesporné je, že minimálně mezi dvěma účastníky bioetanolového tendru, společnostmi Chebio a Jihočeský zemědělský lihovar, existuje personální propojení a je dosti pravděpodobné, že i majetkové. Jsou o tom příslušní státní úředníci a členové hodnotící komise informováni? Neexistují podobná pojítka mezi dalšími účastníky tendru? Nakolik to může ohrozit regulérnost soutěže? Prokázali investoři přesvědčivě původ svých peněz? Otázky by měl zodpovědět lidovecký ministr Libor Ambrozek. Neméně kontroverzní je již dříve avizovaná účast firmy Omnipol na dodávkách lihovarnické technologie od americké firmy Katzen (EURO 13/2005), s níž ve svých projektech počítá většina finalistů soutěže (zadávací dokumentace tendru vypracovaná v advokátní kanceláři Jansta, Kostka & spol. byla z hlediska technologie jako ušitá na míru Američanům). Těžko se ubránit dojmu, že lihovarnické aktivity známé zbrojařské firmy, které z pozice generálního ředitele a předsedy představenstva šéfuje Michal Hon (jeho manželka Jaroslava vede na Ambrozkově ministerstvu odbor posuzování vlivů na životní prostředí a IPPC) a dozorčí radu řídí Richard Háva (přítel předsedy lidovců Jihočecha Miroslava Kalouska), mají i politický podtext. „Je pravda, že Omnipol se v dodávce technologie Katzen měl původně angažovat, ale jelikož jeho přístup byl dosti liknavý, dohodli jsme se nakonec přímo s vedením Katzenu. Za technickou dokumentaci jsme už zaplatili hodně peněz, řádově miliony korun, ale stále ještě kompletní know-how k dispozici nemáme,“ říká manažer jedné z firem, které postoupili do druhého kola. Apeloval na týdeník EURO, aby zdárné dokončení projektu podpořil. „Máte pravdu, že existuje řada nevyřešených problémů a mnoho otazníků kolem bioetanolového programu, ale byla by velká škoda, kdyby to celé zkrachovalo. Tříletá práce by přišla vniveč. Měli byste tlačit na vládu, aby už nějak rozhodla a nový výrobní program uvedla v život, jinak na to doplatí čeští zemědělci,“ soudí manažer, který si nepřál být jmenován.
Rok 2007 je chiméra.
Tendr měl v těchto dnech už směřovat do finále, ale poslední informace hovoří o tom, že se prodlouží až do konce letošního roku. Důvodů může být vícero. Určitě i skutečnost, že se firmy, které byly po prvním kole vyřazeny, nehodlají s výsledkem smířit. Například Cukrovary TTD (s francouzským kapitálem) hrozí státu právním postihem dokonce i na půdě Evropské unie. Stejně jako další subjekty poukazují na protěžování technologie Katzen a upozorňují též, že byly vyřazeny kapitálově silnější firmy. Druhým důvodem zpoždění je zřejmě fakt, že tendr z hlediska práva stojí doslova na vodě, protože klíčové zákony dosud nebyly schváleny. Ministerstvo de iure prodává investorům zajíce v pytli. Jak sdělila, Jarmila Krebsová, vedoucí tiskového oddělení Ambrozkova úřadu, je předběžný harmonogram pro druhé kolo následující: výzva k účasti spolu se zadávací dokumentací bude osmi firmám rozeslána v polovině července, do poloviny září by soutěžící měli dát své nabídky, přičemž vyhodnoceny budou do poloviny prosince. Z toho všeho je zřejmé, že český líh z českého obilí se od začátku roku 2007 do českého benzinu asi přimíchávat nebude, protože nebudou včas podepsány smlouvy se zemědělci a ti už letos nepotravinářské obilí pro sklizeň v roce 2006 nezasejí.
