Hrubý domácí produkt
Podtitul: Nevěřte číslům, na která si nesáhnete
Český statistický úřad zveřejnil v pátek 13. srpna předběžný odhad hrubého domácího produktu za 2. čtvrtletí 2010. Ačkoli to bylo v den, jenž je obvykle považován za smolný, v případě HDP nešlo o katastrofální výsledky. Podle statistiky ekonomika výrazně akcelerovala, když proti předešlému čtvrtletí více než zdvojnásobila meziroční růst na 2,2 procenta. I mezičtvrtletně se zvýšila o slušných 0,8 procenta.
To by mohlo mnohé lidi nadchnout k euforii, osobně bych ale láhev šampaňského raději neotevíral. Zkušenost se statistikou říká, že snad není častěji revidovaného makroekonomického indikátoru než HDP. Například minule statistici revidovali mezikvartální růst hned o tři desetiny procentního bodu. Vlastně lze říci, že co zveřejnění dat, to změna minulosti. Někdy se nemění jen hodnoty, ale i trendy. Ekonom si pak připadá jako sklerotický archeolog, který neustále znovu objevuje minulost, a ta je pokaždé jiná.
Pomaleji už jen zoufalci
O to horší je, že si politici z HDP vytvořili modlu, ke které vztahují vše. Někteří ekonomové proto považují tento údaj za fetiš moderní doby, kdy každého zajímá, kolik té či oné položky tvoří HDP, ačkoli o struktuře samé mnoho nevědí. Já se dívám na HDP velmi rezervovaně. Nikdo jej nikdy neviděl a nikdo si na něj nesáhl, a přitom o něm všichni mluví. To se pak odráží v četných revizích, dokonce i zpětně po mnoha letech, aniž by se nad tím někdo pozastavoval. Důvod je prostý – nikdo nepůjde a HDP nepřepočítá.
Vraťme se ale ke statistice za 2. čtvrtletí. Data nebyla žádným překvapením. Trh čekal meziroční růst o 2,2 procenta, což se naplnilo. O tom, že ekonomika zrychluje, nikdo nepochyboval. Zatím nebyla zveřejněna struktura růstu, ale je jasné, že vše je taženo oživující se průmyslovou výrobou a exportem. Jinak řečeno, ekonomika rostla hlavně díky zahraniční poptávce. Nicméně při pohledu na poslední data z maloobchodu se zdá, že přicházejí první známky oživení i u domácí poptávky.
Láhev šampaňského bych neotevíral ani ze strachu, že ČR v mezinárodním porovnání ztrácí své postavení. Pomaleji než my rostou už jen – s odpuštěním – zoufalci. I maďarská ekonomika zmítaná hlubokým dluhem a strachem z potenciálního „bankrotu“ roste meziročně o jedno procento. Naopak dobře našlápnuté ekonomiky, se kterými bychom se měli srovnávat, expandují podstatně rychleji, třeba Slovensko o 4,9 procenta.
Konec konvergence?
Někdo by řekl, že Slovensko roste z nižšího základu, a má tedy na vyšší růst nárok. Jak ale potom vysvětlíme expanzi Německa? To rostlo mezičtvrtletně nejrychleji za posledních 23 let. Je snad Německo chudou ekonomikou?
Naopak. O to horší je, že nám už zase začíná ujíždět, což je alarmující. Pokud by tento trend pokračoval i v dalším období, znamenalo by to, že skončila konvergence a Německo nikdy nedoženeme. Byli bychom ve stejné kategorii jako třeba Portugalsko. V EU bychom zůstávali chudými příbuznými s nízkými platy. Navíc na konvergenci je založena řada předpokladů. Počítá s ní například Bezděkova komise při další vizi vývoje důchodového systému.
Češi zřejmě zabředli do žabomyších válek a v rámci boje levice s pravicí o korýtka se nezlepšuje podnikatelské prostředí. Tím nemyslím jen daně, ale i vnímání korupce a byrokracie. V posledních deseti letech vznikla řada vládních prohlášení a strategií, které by s tím měly teoreticky bojovat. V praxi se však zdá, že to bylo jen plýtvání papírem.
Lenivý růst
V každém případě bude domácí ekonomice jednoznačně pozitivně pomáhat odražení od nízké srovnávací základny v průmyslu. Investice se bohužel zotaví nejspíš až koncem roku. Jednak bankovní sektor bude stále držet svou přísnou politiku, jednak bude vyčkávat i soukromý sektor. Největší brzdou ekonomiky budou domácnosti. Míra nezaměstnanosti zůstane vysoká. Zlepšení by měl přinést až rok 2012. Trh práce i investice totiž budou reagovat s určitým zpožděním. Navíc jakkoli je vládní snaha o šetření chvályhodná, bude pro domácí růst představovat negativní impulz. Ekonomika proto neporoste tak rychle, jak by mohla, ani v roce 2011, ani o rok později.
Ještě větší hrozbou než slabá domácí poptávka může být ochlazení v USA a Japonsku, které už pozorujeme. Je nejspíše jen otázkou času, než se projeví v eurozóně, a to už je jen krůček k nám. Kromě toho tou samou dobou budou urputně šetřit i všechny ekonomiky v okolí, což nás rovněž zrovna dvakrát nepostrčí kupředu. Připravme se proto raději v roce 2011 a 2012 jen na pomalý růst.
Graf:
Slováci a Němci na čele
Srovnání meziročního vývoje HDP ve vybraných zemích (v procentech)
země; 1. Q. 2009; 2. Q. 2009; 1. Q. 2010; 2. Q. 2010
ČR; -4,4; -3,2; 0,9; 2,2
Francie; -2,7; -0,5; 1,2; 1,7
Německo; -4,4; -2,0; 2,0; 3,7
Rakousko; -4,0; -2,1; 0,2; 2,0
Řecko; -2,5; -2,6; -2,3; -3,5
Slovensko; -5,2; -3,9; 4,5; 4,9
Velká Británie; -5,3; -2,9; -0,2; 1,6
Pramen: Eurostat
