Vlastníci farmy v Normandii vypilovali zásady permakultury k dokonalosti. Na produkci ovoce a zeleniny nepotřebují žádná hnojiva ani zemědělskou techniku. Farma je přitom dokáže uživit.
Pěstovat zeleninu a ovoce se dá v souladu s přírodou, jsou přesvědčeni zastánci konceptu permakultury. Francouzský manželský pár dosahuje na malé ploše farmy v Normandii výborných výsledků. Může mít tento princip uplatnění v následujících dekádách, aby bylo možné nakrmit stále rostoucí populaci a nezničit okolní zdroje?
Zemědělská usedlost La Ferme biologique du Bec Hellouin vypadá na první pohled jako zanedbaná farma, kde nepanuje žádný řád a vše se rozpadá. Přitom patří mezi neproduktivnější ve Francii a mohla by se stát modelovou ukázkou, jak může vypadat hospodaření v Evropě, ale také v rozvojových zemích v následujících letech.
Charles Hervé-Gruyer se svou ženou Perrine uplatňují princip permakultury a také využívají zkušenosti drobných zemědělců z předchozích generací. V roce 2004 se usadili v Normandii a začali se zajímat o udržitelné zemědělství. „O zemědělství jsme nevěděli nic. Museli jsme se všechno naučit. Začátky byly těžké,“ přiznal šedesátiletý Hervé-Gruyer.
Ekologická farma v Normandii:
Po večerech se učil jak vypadá mikrohospodaření v Kalifornii nebo pařížská zeleninová zahrada 19. století. Na malé ploše se pěstovala zelenina pro celé město, používal se koňský hnůj. Zeleninu Paříž mohla vyvážet i do okolních zemí. Tato myšlenka Francouze uhranula. O čtyři roky později se dostali ke konceptu permakultury, která je populární v Austrálii, kde vznikla.
Koncept, který začali propagovat Bill Mollison a David Holmgren v polovině 70. let minulého století, je protiváhou extenzivního hospodaření, kdy se na velké ploše za pomocí hnojiv a zemědělské techniky pěstují zemědělské plodiny.
Kůň, hnůj a hmyz
V Bec Hellouin ukazují, že to jde i bez traktoru a hnojiv. Zelenina se pěstuje ve velkých dřevěných truhlících, které jsou lépe dostupné. Pole obhospodařují pluhem taženým koněm. Takto mohou zasadit na stejné ploše dvanáct řádků zeleniny, při použití traktoru by to byly jen tři. Vedle mrkve a ředkviček může farmář pěstovat i zelí. Hnůj využívá na hnojení zeleniny.
Kombinace různých druhů zeleniny a květin na vyvýšených záhonech umožňuje to, že se druhy navzájem chrání před škůdci. Takové záhony jsou inspirovány zemědělstvím v říši Inků. Hmyz je považován za přirozenou součást přírody, proto jsou pro něj vytvořeny na zahradě „hotely“ v podobě hromad se dřevem a kamením. Na farmě se „chovají“ i žížaly. Jednak kypří půdu a také slouží jako přirozená potrava pro slepice.
Studie vypracovaná ve spolupráci s zemědělskou univerzitou v Paříži AgroParisTech zkoumala ekonomickou udržitelnost této farmy po dobu tří let. Dospěla k tomu, že na rozloze 1061 metrů čtverečních je možné vytvořit čistý příjem, který bude měsíčně dosahovat 900 až 1600 eur, což znamená, že takový systém hospodaření je udržitelný.
„Farma ukazuje, že z malé obhospodařované plochy bez mechanizace a biointenzivních metod nezbohatnete. Ale může vás to přiměřeně uživit,“ řekl vedoucí studie François Léger. Charles Hervé-Gruyer tvrdí, že jejich farma je ukázkou toho, jak se dá hospodařit v budoucnu na celé planetě. Kromě udržitelnosti vrací přírodě biodiverzitu a řeší i problém nezaměstnanosti.
Dále čtěte:
Až vymřou včely: řetězec Penny provedl drastický experiment s prázdnými regály
Jed na plevel vs. zmatená včela
Havěť má zelenou. Pesticidy mizí z trhu bez náhrad
