Potravinové skandály donutily Brusel k přípravě obranných akcí.
Kuře stokrát jinak, vždy zdravé, chutné a lehce stravitelné. Tento známý reklamní slogan zní jako naprostý výsměch tváří v tvář tajné zprávě, kterou vypracovala univerzita v Gentu letos v květnu, když vypukl skandál s belgickým dr ůbežím masem a vejci kontaminovanými dioxinem. Ochrana spotřebitele, testování kvality zvířecí potravy či výsledných produktů? Kdeže. Materiál, předaný v létě belgické vládě, hovoří jasnou řečí: rozhodující je vydělat co nejrychleji peníze, úče l světí prostředky. Kauza drůbež se v tomto světle jeví jako pouhá chyba v zaběhaném systému potravinářského průmyslu Evropské unie, jako špička ledovce, jež se vynořila nad hladinu.
Dioxinová aféra (jíž předcházely incidenty s hormonálně vyšlechtěným masem, nadopovanými prasaty a obchodem se zakázaným anglickým hovězím) zruinovala belgický masný průmysl a rozpoutala znovu diskusi o zamořených potravinách.
Masová úmrtí.
Vlámský chovatel drůbeže Jan Van Ginderachter z Roeselare si podle německého Sternu letos v únoru lámal hlavu, proč kuřatům chybí síla, aby vyklouzla z vajíčka. Tisícům z nich se to podařilo jen s pomocí lidské ruky , téměř třetina příchod na svět nepřežila. Hromadně umíraly i slepice, najatý zvěrolékař byl bezradný. Podnikatel nahlásil škody pojišťovně, která na statek poslala veterináře, aby objasnil masová úmrtí v chovných boxech. Příčin podle jeho vyjá dření mohly být tisíce. Nicméně holandská laboratoř, zkoumající zaslané vzorky, mohla už někdy v dubnu nahlásit předběžně telefonicky: „Objevili jsme stopy dioxinu.
Veterinář po této informaci ohlásil nález ministerstvu zemědělství, které však nereagovalo. O týden později laboratoř písemně potvrdila ve všech vzorcích vysoký obsah dioxinu.
Veterinář opět zprávu předal ministerstvu, ale až 27. května, měsíc poté, co byli úředníci informováni, referovala vlámská televize o „dioxinových vejcích a drůbežím mase. V Belgii se rozpoutalo peklo.
Dioxinová panika.
Prvního června - dva týdny před parlamentními volbami - odstoupili ministři zdravotnictví a zemědělství, a zatímco jednala o případu vláda, policie si vzala na mušku pravděpodobný zdroj otravy: stáčírnu tuků Verkest v Grammene u Gentu (jedenáct zaměstnanců, roční obrat 27 milionů marek). Pozdě.
Výrobu muselo zastavit více než tisíc podniků, mezi nimi také 756 chovatelů prasat. Obchody nesměly prodávat drůbež, kuřata a vejce. Všem členským zemím Evropská unie nařídila, aby stáhly z regálů belgické drůbeží a vaječné výrobky. Tisíc e zaměstnanců drůbežářského průmyslu byly poslány domů. Lidé se strachovali o svůj džob, firmy o existenci. Celé zemi, jež vyváží dvě třetiny produkce drůbežího masa, pohrozila Evropská komise procesem u Evropského soudního dvoru.
Skandální odhalení.
Už v průběhu krize kolem šílených britských krav se ukázalo, že unie a jednotlivé členské státy velmi laxně kontrolují výrobní postupy velkoproducentů v živočišné výrobě. Po každém skandálu se počet kontrolorů z Br uselu jen pomalu zvyšoval: z někdejších čtyřiceti na nynějších sto - při zhruba 370 milionech občanů evropského společenství. Novelizace směrnic o provádění úředního dozoru, schválená loni v prosinci Evropským parlamentem ve Štrasburku, le ží od té doby v Radě ministrů EU.
Belgické ministerstvo spravedlnosti zvolilo vlastní cestu: požádalo kriminologa gentské univerzity o důvěrnou studii možné strategie boje proti poměrům v masném průmyslu. Dokument, z něhož citoval Stern, přinesl katastrofální odhalení. Výčet obžalob je dlouhý: z kontroloři veterinárního úřadu běžně varují spřátelené výkrmny a jatky před inspekcemi
- dozorčí úředníci radí ve volném čase firmám ve svém služebním obvodu
- zkušební certifikáty bývají často vystavovány bianko
- celníci, policie a veterinární kontrolní úřad nechávají při silničních kontrolách neotevřeny chladicí vozy jisté jateční firmy
- laboratorní výsledky bývají běžně zmanipulovány
- kontrolor jede na dovolenou - společně se svými dodavateli ilegálního vykrmovacího prostředku clenbuterolu
- policisté si užívají na letním sídle obchodníka s hormony.
Hranolky na transformátorovém oleji?
Stáčírna tuku, vytypovaná jako pravděpodobný zdroj kuřecí dioxinové otravy, tvrdila, že používá fritovací olej ze smažíren hranolků. To se strážcům zákona nezdálo: aby byla kuřata zamořena dioxinem tak, jak byla, muse ly by stovky hranolkářů úmyslně olej otrávit látkami obsahujícími dioxin. Kriminalisté se proto zaměřili na čtyři největší dodavatele stáčírny a zjistili, že některá firma nejspíš nelegálně zpracovávala chladicí kapalinu z transformátorů. Tato tekutina obsahuje polychlorované bifenyly (PCB), tedy skupinu látek, které jsou zpravidla znečištěny dioxiny.
Likvidace tuny PCB přijde ve speciálních pecích na více než dva tisíce marek, když se však jed tajně smíchá se živočišným nebo rostlinným tukem, dá se ušetřit. Zda je stáčírna tuku Verkest obětí, či pachatelem pančování, není stále jasné. „Vše je dosud otevřené, přiznal Sternu jeden z policistů.
Požehnaný přírůstek.
Bez tuku a moderního zvěrolékařství by nebyly možné ani výkony živých „strojů na vejce , ani neuvěřitelné váhové přírůstky brojlerů. Ze čtyřicetigramové opeřené kuličky vyroste ve výkrmnách za pouhých pětatřicet dní zhruba půldr uhého kila těžký pták: jeho hmotnost se zvětší o 3600 procent. Předpokladem tohoto úspěchu je především krmivo. Energetická potrava drůbeže sestává z obilí, sójového šrotu a moučky ze zvířecích těl, vitaminů, minerálních látek a mnohdy i rybí moučky a antibiotik. Tuk dodává energii a slouží jako pojivo a brání prášení, ale nesmí ho být mnoho, aby zvířata nedostala průjem.
Vyrábět krmivo co nejlevněji a prodávat co nejdráže je ovšem příliš silným pokušením. Ideálním pomocníkem lidské ziskuchtivosti se stává prase: coby požírač odpadků zlikviduje syrovátku, mléčné zbytky i moučku z těl svých soukmenovců, byť uhynulých na prasečí mor. Samo se pak stane přísunem živin pro další vykrmované. Dioxinový koloběh, který začal třeba někde nad splašky, je zajištěn. Belgičtí experti se obávají, že i smetí z mrtvých belgických kuřat a nosnic je už nejspí š dávno rozprášeno jako hnojivo na jahodových polích, a jed je tedy nyní také v jahodách.
Nejde jen o kuřata.
Začátkem roku 1998 byl v jižním Bádensku objeven dioxin v mléce. Příčinou nákazy byla z Brazílie dovezená „citrusová přísada . Pod tímto názvem se skrývaly rozmixované slupky pomerančů, zpracované na výrobních link ách tisíce kilometrů od starého kontinentu.
V létě 1997 bylo v jednom z amerických jižních států zasaženo kolem 350 vaječných sádek a kuřecích farem dioxinem v sójové moučce. Látka se dostala do potravy s minerálem bentonitem, který byl do potravy přimíchán jako prostředek proti hrudkování v krmicích automatech. Původ dioxinu nebyl nikdy objasněn. Jistá stopa vedla na divoké skládky v Arkansasu, jejichž jílovité jámy jsou oblíbené jako konečná stanice pro ne bezpečný odpad. Experti jsou přesvědčeni, že takovým případům zabránit lze. Stačí důkladně otestovat krmivo.
Zametená stopa.
Letošní panika z belgického masa zasáhla i sousední Německo. „Nevíme, jaké chemikálie byly nebo jsou v mase a vejcích skutečně obsaženy, připouští potravinářský expert dolnosaského ministerstva zemědělství Rolf Kroech ert. „V Belgii bylo mnoho důležitých papírů zfalšováno, kvůli čemuž není možné vypátrat dodavatelskou cestu, podotýká.
Potravinářský průmysl Dolního Saska pouze požádal 240 zaregistrovaných podniků, aby poskytly vzorky používaného tuku a předaly ho k rozborům. Odběry byly otestovány na pětadvacet nežádoucích látek včetně plísňových jedů, těžkých kovů a pesticidů. „Dioxiny zastoupeny nejsou, protože nepovažujeme za možné, že by tam byly, soudí Kroechert. Je to odvážná výpověď - zejména ve světle skutečnosti, že tyto jedovaté látky jsou nyní doslova všudypřítomné: už před belgickým incidente m objevil spolkový ústav pro průzkum masa v Kulmbachu a spolkový ústav pro mléko v Kielu jedovaté látky ve třinácti procentech německého masa a uzenin.
Analýzy na dioxin jsou však drahé a zdlouhavé. Za normálních okolností trvají čtyři týdny a jeden test vyjde na čtyřmístnou částku v markách. Výsledky zkoušek přijdou příliš pozdě, aby mohly ochránit spotřebitele.
Začarovaný kruh.
Belgickým farmářům, které poškodil dioxinový skandál s drůbežím masem, odsouhlasila Evropská unie začátkem září pomoc ve výši 25 miliard belgických franků (627,5 milionu dolarů), 50 procent této částky bude garantovat kabinet. „Pomoc je určena pro spolehlivé a životaschopné firmy, které zaznamenaly značnou ztrátu v průběhu června a července, oznámila Evropská komise. Dotaci dostanou ti, jej ichž obrat se propadl na 25 procent za oba měsíce a na 40 procent v jednom z nich. Začarovaný kruh se ale točí dál. „Prasata a drůbež ve Francii byly krmeny kalem z čističek odpadních vod, informovala v polovině srpna německá televize WDR. Komise EU požádala obratem Francii o vysvětlení, protože v unii je už od roku 1991 zakázáno použití kalu. Francouzská vláda podezření nepopřela, ale ujistila, že „závady byly odstraněny.
Belgie, která musí na příkaz unie pokračovat v testování vyváženého hovězího masa na dioxin a PCB, přispěchala vzápětí s tvrzením, že její experti zjistili vyšší hladinu těchto látek v importu z jiných zemí. Své konstatování n eupřesnila, podle některých médií šlo o zboží z Dánska a Nizozemska. Tyto domněnky potvrdilo podle Der Spiegelu i prohlášení kontrolorů z USA, kteří přišli na vysoké koncentrace v mase z obou těchto zemí. Komise EU rea govala sdělením, že vzorky ještě jednou prověří. Tento nález už posloužil Američanům jako záminka k dalšímu tažení proti Evropě v nekonečné potravinové válce. V souvislosti se zákazem dovozu amerického hovězího do evropských zemí (platí od roku 1989 kvůli dopování krav a býků růstovými hormony) vyhrály totiž USA v létě několik sporů a rozhodly se pomstít Evropské unii požadavk em na odškodné 116,8 milionu dolarů v hodnotě evropského zboží. Připojila se i Kanada, která chce evropské produkty za 7,5 milionu dolarů.
Varování přišlo koncem září i z Londýna, kde experti ministerstva zemědělství objevili dioxin ve všech druzích rybích pokrmů na domácím trhu. Zjištění je o to závažnější, že zdejší úřady vedly po celá léta vytrvalou kampaň, v níž doporučo valy rybí produkty jako naprosto zdravou potravinu. „Nejezte tučnější ryby více než jednou týdně, zní nejnovější rada britských lékařů. Zprávu o přítomnosti dioxinů vypracovali odborníci už v srpnu, podle listu The Independent On Sunday zůstal a týdny bez povšimnutí.
A nervózní je už zase také spotřebitel v Belgii: vlámská televize usvědčila koncem září tamní firmu Rendac, že přimíchává do zvířecího krmiva usazeninu z vodní čističky nedalekých jatek.
Pozdě, ale přece.
Seriál skandálů, které mohou mít i bezprostřední politické dopady a mohou ovlivnit vztahy mezi Evropou a zámořím, přiměl k aktivitě konečně také bruselské úředníky.
Minulý týden prezident Evropské komise Romano Prodi vyhlásil bezpečnost potravin za jednu z nejdůležitějších agend unie. V projevu k poslancům Evropského parlamentu uvedl, že EU musí přesvědčit občany, že je schopna zabránit strachu před jídlem z Evropy i Ameriky. Do konce roku komise předloží Bílou listinu bezpečnosti potravin a zprávu o zásadách prevence, ale kompletní reforma potrvá až do konce roku 2002, přiznal Prodi. Dodal, že evropská agentura, která by měla ji stit prevenci a bezpečnost v oblasti potravin, by se mohla vytvořit podle modelu amerického Úřadu pro léčiva a potraviny. Zdá se, že evropská agentura tohoto typu by zpočátku spolupracovala s příslušnými úřady v členských zemích, ale postupně by pak zcela převzala jejich roli.
