„Staří pacienti s mobilem za 200 korun s rozlišením na displeji z prvohor jednak nic nepřečtou, ale nepřečte to ani lékárník, protože O, nula nebo C vypadají na takovém displeji stejně,“ říká Pfleger.
Plýtvání jídlem je poměrně často diskutované téma. Jak je to ale s plýtváním léky, dá se nějak kvantifikovat?
Protože dosud není aktivní karta pacienta pro lékový záznam, ale pouze forma e-receptu, v podstatě není přehled, kdo komu co píše. To vidí pouze pacient na ročním přehledu čerpání zdravotnických služeb včetně léků. V praxi to vypadá tak, že co pacient, to téměř neomezený přístup k lékům podle odbornosti ve vztahu k jeho zdravotním komplikacím. Čím starší pacient, tím více léků, běžně čtyři až sedm najednou. K tomu léky od různých odborností, takže se postupně hromadí. Klasický příklad je, když zemře babička a příbuzní běžně přinesou léky za desítky tisíc korun, které u ní objeví. Tohle se vůbec nekontroluje. Platí to zejména u terminálních stavů, tam už se to neřeší vůbec.
Něco jiného je to s léčbou ve specializovaných centrech, kde má řada léků statut vyhrazeného léčiva a pacienti ho „fasují“ na řadu měsíců dopředu. Zčásti se stejně začnou nové a staré léky překrývat, tudíž přebývat. Často se léky nedoberou nebo neberou vůbec, ale lékař to neví a píše je dál. Pacientům se uleví a velká část balení jim zůstane. Třeba léky na bolest zad pak půjčuje sousedka sousedcem nebo se různě posouvají v rodině. Kreativitě se v tomto případě meze nekladou.
Samostatnou část pak tvoří samoléčení, kdy si pacienti nakupují léky do zásoby třeba ze strachu, že léky nebudou. Jde například o Endiaron, který měl dlouhý výpadek. Lidé si tak koupí třeba tři balení, ale průjem jako na potvoru nedostanou a léky jim projdou, a tak je to pořád dokola. Ale v tomto případě si ty léky lidé hradí, takže z pohledu státu je to v pořádku. A pak je velká skupina lidí, pojídačů léků, kteří je milují a hromadí je z principu.
Nakupujete si léky do zásoby?
Má předzásobování se léky nějaké řešení? Jak plýtvání léky předcházet?
Řešení je jediné, a sice lékový záznam, do kterého se budou zaznamenávat předepsané a vyzvednuté léky a lékař a lékárník to uvidí. Když to umí každý mobilní operátor, proč to neumí stát? Další paskvil, který se teď připravuje, je karta pacienta. To bude zase kočkopes. Pacient znepřístupní možnost kontroly třeba pro lékárníky. Podle mě se s tím nic nenadělá, zdraví se stalo spotřební položkou a politickým nástrojem. Ale jednou přijde doba, kdy se budou léky recyklovat. Dalším řešením je vyjmout určitou část léčiv ze zdravotního pojištění, třeba antibiotika, u kterých je nadspotřeba. U nich by to mělo léčebný i výchovný efekt.
Mohla by se také zavést minimální kritéria pro medikaci. Například: jsi tlustý, piješ a kouříš? Tak máš nárok jen na tu nejzákladnější léčbu zdarma bez ohledu na pojištění. Pacienti by byli zařazeni do skupin podle několika málo parametrů, které ale mohou sami plně kontrolovat. Nikdo přece nemusí nadměrně pít… Ale to je utopie. Omezit vliv farmaceutických firem na rozhodování o lécích, u nepatentovaných přejít pouze na generické verze (přípravek se stejným léčivem ve stejném množství jako originální přípravek ve stejné lékové formě, u kterého typ a poměr použitých pomocných látek, třeba pojiv a barviv, může být jiný, pozn.red.) bez možnosti výběru pro pacienta, jestli je to Omeprazol Stada, Mylan nebo Apotex není podstatné. Pokud by pacient trval u generik na určitém výrobci, měl by se plně hradit pacientem. Máme solidární systém, kde zdraví pomáhají hradit léčbu nemocným, protože by na ni za normálních okolností neměli. Ale tento model se pomalu hroutí. Bez dotování státem, bez finančních, časových a osobních obětí zdravotnického personálu by už dávno zkrachoval. Skrytých dluhů je ve zdravotnictví habaděj. A další a další byrokracie je na cestě.
Je potřeba změnit formu hodnocení účinnosti léků a tvrdě vyžadovat jejich prokazatelnou účinnost, Například „superlék“ na melanom za 1,2 milionu, který prodlouží život o zhruba čtyři až šest měsíců, není lék. Zavést jednotné ceny léků ve všech lékárnách a omezit turistiku. A řadu léků vůbec nehradit, není důvod.
Češi na jednu stranu léky plýtvají, na druhou se poměrně často setkávají s výpadky některých léků, například shánět Euthyrox na štítnou žlázu nebo Ibalgin na bolest je často spíše sázka do loterie. Kolik léků je podle vás zhruba v českých lékárnách v současné době „vyprodaných“?
Léky vypadávají průběžně, v současnosti určitě chybí stovky léků. Důvody se obecně neví, výrobci nemají povinnost něco vysvětlovat. Nejsou aktuální on-line přehledy ani informace o výpadcích. To si dělá každá lékárna sama a pro jistotu předává informace lékařům, aby léky nepsali, nebo je nahradili adekvátním – dočasným – lékem, protože jinak jsou pacienti naštvaní a odnáší to ten, kdo s výpadkem nemá nic společného. Pouze Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) posílá informace v rámci kvality léčiv, například o vadných šaržích. V praxi se buď dodávky krátí, omezuje se počet balení na lékárnu nebo pacienta, anebo jsou na rodné číslo. Záleží, o jaké léky se jedná. Ale když máte dítě s indikací ADHD a nemůžete pro něj sehnat lék v adekvátní dávce, je to přinejmenším frustrující. S novelou zákona o léčivech se to ještě asi zkomplikuje.
Co je podle vás hlavním důvodem výpadků léků? Má svůj „podíl viny“ třeba i legislativa EU?
Částečně ano, nové předpisy pro posuzování vlivu léků na životní prostředí, další a další požadavky na doplnění registrací, zhoršující se dostupnost některých léků nebo úplné ukončení jejich výroby. To vidíme na příkladech starších léků, u kterých se výrobci už nevyplatí podstupovat takové legislativní martyrium. Ale důvodů je víc. Jde například o reexporty, různé ceny úhrad v rámci Evropské unie, výrobní kapacity a tak dále.
Podbělem k rakovině, kostivalem ke smrti? Američané varují před doplňky stravy
Jaký vliv bude mít legislativa EU na produkci léků v budoucnu? Nehrozí scénář, že se třeba některé léky vůbec nebudou vyrábět nebo dovážet?
Ano, nebudou, zvláště trh, jako je ten český, je pro „čučkaře“. Celkový evropský trh je pořád menší než ten severoamerický. Co s tím? Nic. Léky dávno ovládají vlci z Wall Street. Evropa je zajímavá s provázaností úhrady zdravotního pojištění, včetně cen léků. Státy to výrobcům zkrátka vždycky zaplatí, a když ne, nebudou léky. Už dávno se přizpůsobují státy výrobcům, a ne naopak. Zákazník je oběť. Jsou výjimky, například Japonsko či Nový Zéland, kde si dávají mnohem větší pozor na výrobce, inovují, pomáhají domácím výrobcům a podobně.
Jakou roli v (ne)zásobování léky hrají sami výrobci?
Výrobce chce prodat, ale prodat dobře. Tam, kde to bude komplikované, tam se na to vykašle. Léky se pak budou dovážet ve zvláštním režimu, to už jsme několikrát viděli při výpadku třeba očkovacích látek. Všechny národní státy rezignovaly na nějaký státní zájem a základní výzkum a výrobu, a přenechali ho jen výrobcům. A to je špatné. Pak zkrátka musíte skousnout, že třeba taháte za kratší konec. Léky jsou strategické položky, stejně jako třeba voda. Ale tu už jsme taky prodali.
Jak se vůbec vy jako lékárník díváte na relativní novinku v podobě e-receptu, zjednodušuje vám práci?
Nějaká forma elektronizace musela přijít, ale jsme v Čechách, takže musel nutně vzniknout paskvil, kde stát přenesl pod pohrůžkou trestu zodpovědnost na zdravotnický personál. Vy si musíte zařídit licenci, nakoupit 3D skenery, naroubovat e-recept na váš systém a tak dále. V systému jsou doteď staré sazebníky, takže sice držíte v rukou správný lék, ale systém se vás ptá, jestli je tomu opravdu tak. Se zavedením protipadělkového zákona navíc musíte každou krabičku léku snímat a potvrzovat, že je to originál. Na jednom e-receptu může být nově pouze jedna položka. To nutně povede k dvojnásobnému počtu operací - více úkonů při zpracovaní a samozřejmě pro stát nejlépe zadarmo. Velká část pacientů ani není schopna přečíst 12místný kód z e-receptu. Drtivá část e-receptu na mobilu nejde ani otevřít do QR podoby kódu, protože pacienti nemají data. Staří pacienti s mobilem za 200 korun s rozlišením na displeji z prvohor nic nepřečtou. Nepřečte to ale ale ani lékárník, protože O, nula nebo C vypadají na takovém displeji stejně. Informovanost před zavedením takovéto změny byla ze strany státu téměř nulová.
Ještě teď po roce nevědí pacienti u mobilního e-receptu vůbec nic. Vyzvedávají je lidé, kterým léky vůbec nepatří, například kamarádka z práce. Tudíž je tady podstatné riziko zneužití nebo špatného užívání - ve vztahu k protipadělkové směrnici mnohem zásadnější. Vzniká přímo lidová tvořivost, kdy si lidé nosí na kusu papíru už jenom notifikátory – kódy. Chtěl bych tímto poděkovat státní správě za naprosto ukázkovou devalvaci mého oboru, čest jejich práci. A nebojte se, čas strávený zpracováním legislativy bude chybět pacientům. Lékař ani lékárník si ordinační hodiny nenafouknou. Dochází k velmi rychlé formalizaci zdravotní péče. To už se děje. Doufám, že stát ještě něco vymyslí. Už se těším na e-lékaře, to bude teprve legrace. Přitom by stačilo omezit rozbujelý aparát, nastavit jednoduchá pravidla, ponechat VZP a třeba Státní zaměstnaneckou pojišťovnu, všechno ostatní by se mohlo zrušit. Všichni jednou budeme nějakou formu zásadní zdravotní péče totiž potřebovat.
Ledové čaje jsou hrozbou pro ledviny. Nepijte je, radí odborníci
Jak nahlížíte na poměrně oblíbené doplňky stravy, mohou podle Vás nedostatek některých léků alespoň dočasně řešit?
Ano, mohou, bez velkých problémů, například opakované výpadky vitaminu D. Naopak se blíží doba, kdy řada nutričních nebo kosmetických materiálů bude mít velmi dobrou kvalitu a účinnost a vzhledem k naprosto kritické přeregulovanosti to bude jediná možnost, jak se dostat na trh. Otázkou je, kdy to Evropa zakáže, ale to vidíme všude kolem.
Jak se podle Vás liší situace na trhu s léky v Evropě a například USA?
Dělal jsem deset let pro farmaceutický průmysl, z toho většinu času pro americké firmy. Ale doba se změnila, s příchodem léků nového typu, biologik, nabere farmaceutický průmysl úplně jinou dynamiku. Přichází doba nemravně drahých léků, na které pacienti kdekoliv na světě bez pojištění, ale i s ním, nebudou mít. Nenechte se mýlit, nezaplatíš - nemáš. V USA je mnohem větší tlak na spotřebu léků DTC (Direct to Consumer, přímo k zákazníkovi, pozn. red.) a pacienti bezmezně svým lékařům věří. Spotřeba léků je tam enormní. A taky počet pacientů poškozených léčbou. Ale tam se můžete soudit, u nás moc ne.
Liší se podle Vás i způsob konzumace léků v Evropě a USA?
Spotřeba léčiv v Evropě je neuvěřitelně vysoká. Určitě to souvisí se stárnutím populace, ale bohužel kvalita života za jeho délkou dost pokulhává a léky to nezachrání. Lidé své zdraví prostě prošustrují. Přitom je to to nejcennější, co mají. Největší jedlíci jsou Francouzi, Němci, Češi a Italové. Nemáme si moc co vyčítat, všude tam, kde funguje socialismus a léky „zadarmo“, to tak musí být. Nastupuje nová doba morbudokracie (morbus – latinsky nemoc, pozn.red.). Volby budou rozhodovat nemocní skrz své potřeby, už jich je totiž víc než těch zdravých.
| PharmDr. Richard Pfleger (53) |
|---|
 Absolvent Farmaceutické Fakulty UK V Hradci Králové. Více než deset let působil v manažerských pozicích u předních farmaceutických firem. Spolupodílel se na uvedení řady originálních léčiv z různých indikačních skupin včetně kardiologie, psychiatrie, onkologie, HIV/AIDS na český nebo evropský trh. |
Dále čtěte:
Lepek není jed. Může ochránit před cukrovkou i dalšími chorobami
Masem a mléčnými výrobky proti infarktu. Kardiologové překvapili novou studií
Revoluce z vládní pekárny: stát rozmělní definici kváskového chleba
