Jan Svoboda od mládí dokazoval, že některé viry přepisují DNA buněk a vyvolávají zhoubné bujení. Objev byl v roce 1975 oceněn Nobelovou cenou
Když Jan Svoboda (14. srpna 1934 -13. března 2017) jako student biologie experimentoval v „Haškově“ ústavu ČSAV s kultivací buněk, nepřestávalo ho fascinovat, jak kuřecí nádorový virus během jednoho týdne promění normální buňku v buňku nádorovou. „Předpokládal jsem, že ten virus musí mít nějaké geny, které jsou za to zodpovědné,“ vzpomínal později. V roce 1960 uveřejnil v časopise Nature, jak tento vir lze přenést na krysy, a položil tím základ nového oboru „virogenie“.
Další dekádu stáli spolu s Howardem Teminem z Wisconsinu (během pražského jara se dokonce setkali) těsně před objevem „reverzní transkripce“ (retrovir svou RNA „přepíše“ do DNA hostitelské buňky). „Náš systém byl lepší než jeho, což věděl, ale on skvěle domýšlel biochemické důsledky.
My jsme v tu dobu neměli přístup k chemikáliím, které byly nutné pro průkazy reverzní transkriptázy nebo hybridizace. Temin získal vynikajícího biochemika a ten mu to udělal. To já jsem nemohl, Američani jsou holt efektivní,“ řekl Svoboda před pár lety v České televizi.
Pašoval jsem chemikálie
Když přišel rok 1948, Svobodovi bylo teprve 14 let, ale během studia na gymnáziu měl štěstí na „staré“ prvorepublikové profesory, kteří v něm vzbudili celoživotní zájem o historii a přírodní vědy. Dále měl štěstí na oddělení prof. Milana Haška v Ústavu experimentální biologie, světově uznávané pracoviště pro výzkum imunologické tolerance. „Náš ústav měl vždy tvůrčího a svobodnějšího ducha. Iza normalizace vpolovině 70. let tam zavládla po pětileté přestávce vědecká atmosféra. Možná to bylo i tím, že přitahoval kvalitní lidi,“ řekl k tomu Svoboda.
Studiu nádorů se věnoval i po objevu transkripce, snažil se prokázat existenci onkogenu (gen z retroviru, který sám vyvolá bujení). Potřeboval biochemický důkaz, ale narážel na materiální nedostatek. „Vůbec jsme neměli chemikálie. Jakmile mě tedy pustili někam do zahraničí, sháněl jsem si je sám. Měl jsem bedýnku suchého ledu a v ní jsem je vozil domů, mohl jsem i skončit ve vězení,“ vzpomínal. V 80. letech jej pustili na tři měsíce do laboratoře v Lille, kde ve dne v noci analyzoval vybrané linie nádorů a domněnku potvrdil.
Všichni už jsou v USA
Svoboda měl poměrně vyhraněné názory na současný výzkum (je prý hlavně o efektivitě, všichni se snaží udělat rychle pokus a jeho výsledky dobře prodat do odborného časopisu) a podepisoval petice s výzvami, aby stát zastavil odliv mozků z podflnancovaných odvětví (tvrdil, že nejvíce svých žáků má v USA a vrátí se nejspíše až na důchod). Do jeho hlasu občas pronikala nostalgie po 60. letech, kdy do ČSSR jezdili s chutí koryfejové světové imunologie.
Založením byl idealista - posláním člověka podle něj bylo ustoupit při zakládání lidských vztahů od kmenových, národních a státních zájmů, nahradit je zájmy celosvětovými a vypořádat se s klimatologickými dopuštěními. „Prvotním úkolem není expanze, ale zachování lidského druhu,“ řekl autorce své biografie Libuši Koubské, „cením si křesťanství, zvláště v tom, že učí lidskosti… Jak správně říkal T. G. Masaryk, křesťanské náboženství je humanitní.“•
O autorovi| Luboš Heger, heger@mf.cz
