Předolympijský stavební boom nemá nic společného s citlivým urbanismem
Osm set let starý Peking se razantně mění. Důvod? Stavební práce spojené s olympiádou. Z Pekingu mizí staré domy, nazývané chutchungy, ve kterých žili lidé doposud bez vody a toalet. Obyvatelé byli přestěhováni do panelových sídlišť na okraji města a původní obydlí nahradily moderní futuristické stavby. „Domnívám se, že tyto objekty ukazují otevřenost a toleranci Číňanů. A zároveň jsou důkazem našeho ohromného úspěchu,“ konstatoval Čeng Fang, čínský architekt, který pracoval na podobě Národního plaveckého stadionu, jenž se stal jedním ze symbolů olympiády.
Okázalý experiment
„Pekingská olympijská architektura je okázalá. Co ale přesně vzkazuje?“ píše Paul Goldberger z časopisu New Yorker. Dle jeho názoru nové komplexy „předčí svým novátorstvím jakékoliv jiné stavby světa, jsou zázrakem představivosti a inženýrství, kterých může dosáhnout jen několik zemí světa, a to ty, jež na to mají nejen nervy, ale také peníze“. Goldberger však dodává, že výstavba komplexů spojených s olympiádou je vedena hlavně snahou o vybudování image, nikoliv citlivým urbanismem.
Peking nicméně doufá, že výjimečná architektura pomůže zastínit kritiky spojené s potlačováním lidských práv či znečištěním životního prostředí. Představitelé města se snaží o to, aby podobně jako je New York spojován s Chrysler Building, Central Parkem nebo Guggenheimovým muzeem, Paříž s Louvrem a Pompidou Centrem, byla čínská metropole synonymem moderní architektury. „Peking je dnes ohromným experimentem,“ tvrdí Ču Wen-i, děkan fakulty architektury na Tsinghua University. „Tato moderní architektura je synonymem moderní Číny,“ dodává.
Západní hvězdy
Ne všichni jsou ale nadšeni. Dokonce významní čínští architekti poukazují na to, že takováto výstavba je náročná na energii, která je vyráběna hlavně z uhlí. Tím se dále zhoršuje životní prostředí.
Někteří kritizují také to, že na nové podobě města se podílejí hlavně proslavení architekti ze západu a vytrácejí se tak typické čínské elementy. Pekingu se podařilo přizvat ke spolupráci zvučná jména, jako jsou Zaha Hadid, Norman Foster, Rem Koolhass a další.
„Jsem zásadně proti této objemné architektuře, je to totální plýtvání,“ tvrdí Jin Č‘, prezident urbanistického plánování a designu na Tsinghua University. „Vláda chce využít příležitosti spojené s olympiádou na změnu Pekingu, utrácí mnoho peněz na takovéto stupidní projekty. Proč nepoužije rozpočet na zlepšení pekingské dopravy? Proč nezvýší kvalitu života obyvatel?,“ táže se Jin. Dodává, že Čína jako rozvíjející se země by neměla vyhazovat prostředky na projekty, které jen fascinují. To prý ukazuje, že v určitém ohledu Čína postrádá sebedůvěru.
Architektonickými symboly olympijský her se staly dvě budovy: Národní stadion přezdívaný Ptačí hnízdo a Národní plavecké centrum v podobě kostky vody. Dominantou nového Pekingu je vedle sportovišť ještě sídlo televize CCTV a Národní divadlo. Architektonické „divy“ byly ještě před svým dokončením zařazeny na seznam míst, kam turističtí průvodci vodí své klienty.
Drak, který nekouše
Mezinárodní letiště
Návštěvníci Pekingu ale dostanou naservírovánu pořádnou porci moderní architektury ihned po příletu. Staré letiště nahradil nový terminál od britského architekta Normana Fostera. Aby budova splňovala veškeré náležitosti tradičního čínského stavitelství, spolupracoval Foster s místními odborníky na feng šuej. Ti rozhodují o správném umístění stavby a jejím vnitřním uspořádání, aby bylo dosaženo rovnováhy a harmonie.
Nové pekingské letiště má podobu draka a na jeho výstavbě pracovalo na padesát tisíc lidí. Rozlohou je objekt dvojnásobkem amerického Pentagonu a je vůbec největší stavbou světa. Náklady na jeho vybudování dosáhly 3,6 miliardy dolarů.
Terminál může odbavit až padesát milionů cestujících ročně. Díky modernímu odbavovacímu systému, který dodala firma Siemens, je letiště schopno během hodiny roztřídit přes devatenáct tisíc kusů zavazadel. Přímo z letiště vede do centra města rychlodráha.
Trefa do filozofického
Národní stadion
Ptačí hnízdo je společný výtvor švýcarského studia Herzog and De Meuron Architekten a China Architecture Design Institute. Tento objekt vzbuzuje největší obdiv a zároveň i nejsilnější kontroverzi. Někteří lidé totiž považují podobu stadionu za příliš avantgardní a trendovou a bez jakýchkoliv vazeb na tradiční čínskou architekturu. Někteří poukazují i na to, že nemá střechu, která by ho chránila během chladné pekingské zimy a horkého, deštivého léta. Zastánci díla tvrdí, že hnízdo vystihuje moderní architektonický směr a že by nikdy nemohlo vzniknout bez porozumění čínské filozofii.
Stadion je oválný s červenými okraji. Pojmenování dostal podle své struktury, která připomíná ptačí hnízdo. Je vyroben z šedé oceli, kterou pokrývá průhledná blána. V olympijském parku zabírá plochu přesahující 204 tisíc metrů čtverečních a během olympiády se budou na stadionu konat úvodní a závěrečná ceremonie a také například zápasy ve fotbale. Na stadion se vejde sto tisíc diváků. Po skončení her bude komplex otevřen veřejnosti a budou v něm probíhat sportovní a kulturní akce.
Výstavbu stadionu provázela řada problémů. Stavba byla podle čínských investorů příliš drahá, což donutilo architekty snížit kapacitu o devět tisíc sedadel, ubrat dvanáct tisíc tun oceli a zrušit plány na bombastickou mobilní střechu. Také proto čínští meteorologové studují, jak zamezit případné nepřízni počasí při slavnostním zahájení 8. srpna.
Stavební práce nabraly zhruba tříměsíční skluz. Ten však neznamenal v podstatě žádný problém v porovnání s potížemi v Aténách na minulé olympiádě, kde se tvrdě pracovalo ještě pár dní před samotným zahájením. „Čína ukázala světu svou image, že je moderní a silná země s odhodláním uspořádat úspěšnou olympiádu,“ nechal se slyšet hlavní stavební inženýr Michael Kwok. „Lidi ten stadion milují,“ dodal. Podle čínských organizátorů během stavby zemřeli dva pracovníci, nezávislá média však hovoří minimálně o deseti mrtvých stavbařích.
High-tech v bublinách
Národní plavecký areál
Plavecký areál tvoří poloprůhledná krychle s bublinami, která je podobná struktuře H2O, tedy vody. Po skončení her poslouží komplex jako veřejný plavecký stadion. V čínské tradici představuje voda jeden z pěti elementů vedle země, ohně, dřeva a kovu. Voda prý navozuje klidnou atmosféru a vzbuzuje pocit štěstí. Budova je unikátní nejen svou podobou, ale také moderním high-tech vybavením uvnitř. Optická zařízení umožňují určit polohu atletů, trojrozměrný screeningový systém zvyšuje atraktivitu sportovní podívané.
Plavecký areál stojí vedle Ptačího hnízda v prostorách Pekingského olympijského parku. Na 50 tisících metrech čtverečních je umístěno sedmnáct tisíc sedadel. Náklady na vybudování Kostky vody se vyšplhaly na 200 milionů dolarů, z této částky darovaly 110 milionů Hongkong, Macao a Tchaj-wan. Během olympijských her se v areálu budou odehrávat soutěže v plavání, potápění, synchronizovaném plavání a vodním pólu.
Peking začal o podobě plaveckého areálu uvažovat v roce 2003. V mezinárodní soutěži zvítězil návrh pojmenovaný Water Cube, tedy Kostka vody. Projekt vypracovalo konsorcium firem China State Construction Engineering Corporation, China State Construction International Design, australského studia PTW Architects a australské společnosti Ove Arup.
Zalomená dominanta
Sídlo televize CCTV
Projekt moderního objektu, jenž připomíná písmeno Z, vypracoval proslulý nizozemský architekt Rem Koolhass. „Je to typ architektury, kterou Čína potřebuje. Já vám to splním,“ poznamenal Koolhass. Do soutěže bylo pozváno deset architektonických studií, které se vyznačují odlišným přístupem k architektuře.
Budova televize je 234 metrů vysoká a je dominantou čtvrti Central Business District, která se nachází na východě Pekingu. Projekt přišel na 600 milionů dolarů a zahrnuje plochu 550 tisíc metrů čtverečních. S výstavbou se začalo v roce 2004, dokončena byla před začátkem olympiády. V objektu se kromě televizní stanice nachází také Mandarin Oriental Hotel, návštěvnické centrum, divadlo a výstavní prostory.
UFO, nebo perla?
Národní divadlo
Nové Národní divadlo vyprojektoval francouzsky architekt Paul Andrew, jehož stavby stojí v mnoha světových metropolích. Je autorem například letiště Pchu-tung v Šanghaji, nového terminálu pařížského letiště Charlese De Gaulla či francouzského terminálu v tunelu pod průlivem La Manche. Pekingskému divadlu se přezdívá Vaječná skořápka.
Celý jeho plášť pokrývá průhledná skořepina ze skla a titanu. „Vejce“ plave na obrovském jezeře a diváci se do něho dostávají speciálním proskleným podchodem pod vodou. Lidé, kteří sedí uvnitř budovy, mohou pozorovat oblohu. Divadlo se nachází přímo na náměstí Tchien-an-men vedle budovy parlamentu.
Objekt byl schválen již v roce 1998 a o rok později se připravilo staveniště. Stavba začala v roce 2000. Původně se plánovalo, že první diváky přivítá divadlo v roce 2005. To se ale kvůli problémům s financováním – celý projekt si vyžádal 320 milionů dolarů – o dva roky posunulo. Budova zabírá plochu 150 tisíc metrů čtverečních a má tři hlavní části: operní sál, koncertní sál a divadelní sál. V podzemí se nachází galerie s expozicí o historii čínského i světového divadla. Kapacita divadla přesahuje 6500 míst.
Již v průběhu výstavby vzbuzovalo divadlo rozporuplné názory. Kritici dílo přirovnávají k UFO či k vejci, zastánci ho poeticky srovnávají s perlou ležící na vodní hladině.
