Není tomu tak dávno, co prostor za kostelem Sv. Václava na náměstí 14. října na Smíchově doznal výrazných změn. Pokud nechcete relaxovat v přilehlém parku ani nemíříte do samoobsluhy se zdravou výživou, můžete jako my otestovat novou restauraci Mirage, kterou najdete v přízemí moderního bloku nazvaného Portheimka Centrum. Tón zde udává obnažený beton, černé koženkové polstrování a vyhřezlé stropní potrubí, jemuž odvážně konkuruje několik křišťálových lustrů.
Exotická nabídka zdánlivě obsažných jídelních lístků se záhy značně scvrkává - nad našimi favority obsluha postupně vrtí hlavou. Sushi nás vzhledem k salmonelové hrozbě neláká, inzerovaný lávový gril se bohužel zatím nekoná, pondělní polední menu není zrovna naším „šálkem čaje“, lososi zřejmě dnes nebrali, z nouze tedy volíme gulášovou polévku z prosté denní nabídky, servírkou vychválený salát s kuřecím masem na jehle (v poslední době prý frčí) a zprudka opečeného tuňáka s čekankovými puky a hruškovým chutney.
Podle letmého pohledu kolem tvoří zdejší klientelu byznysmeni, zbloudivší návštěvníci nedalekých nákupních center a „moderní“ lidé, k jejichž image patří kromě oblečení i určitý typ restauračního zařízení. Musíme však uznat, že podnik má celkem povedenou atmosféru jakéhosi mírně dekadentního luxusu, navíc židle jsou zdařilé nejen co se týče designu, ale i navýsost pohodlné. Tento veskrze pozitivní dojem však záhy zkalí neprofesionální chování obsluhy: vinný lístek dostáváme až po výslovném vyžádání, na otázku, kolik stojí vína vypsaná na tabuli u baru, se nám dostává výstižné odpovědi „něco kolem stovky“ a na další dotaz ohledně kvality námi zvoleného vína bychom si mohly rovnou odpovědět samy. Cítíme rozladění, leč doufáme, že kuchař nám vše vynahradí.
Na oranžovou hladinu objednané gulášovky si však musíme počkat – zpoždění připisujeme na vrub přípravě její „moderní“ vizáže – ocitá se před námi ve velkém bílém talíři a obsahuje mimo jiné i mleté (!) maso, pár kousků žampionů, sem tam nějakou bramboru a těstovinu, kousky červené a žluté papriky ve stylu „co dům dal“. Pomalu nám dochází, proč se na týdenním jídelníčku hýřícím žertovnými metaforami objevila pod tajuplným názvem „Včera neděle byla“. Její chuť nám připomíná socialistickou konzervu se směsí mletého masa na ďábelské tousty, ta ovšem aspoň trochu pálila.
Další nekonečné čekání na hlavní chod si krátíme upíjením dobrého vína, jež tady sympaticky nabízejí v různých cenových relacích i rozlévané. Konečně nám na stole přistává matný skleněný talíř s variací listových salátů s kuřecím masem na jehle, jehož svrchní vrstvu tvoří plátky rostbeefu. Ten vypadá celkem obvykle, leč maskuje zemdlelou kupku salátových lístků, kterou si pilný kuchař jistě připravil již před pár hodinami. To nejhorší nás však teprve čeká – inzerované kuřecí maso vystupuje v tomto kusu převlečeno za nechutnou pětici tmavých tučných odřezků, jež zcela jistě pocházejí z „biskupské“ oblasti a absolutně nekorespondují s představou pokrájených bělostných prsíček, která jsme si při objednávání salátu vysnily. Zbytek kreace tvoří několik koleček rajčete, dva plátky opečeného lilku a sem tam něco zakysané smetany, která je na pozadí sweet and sour marinády takřka zbytečná.
Zdejší štábní kulturu se nepodařilo nabourat ani tuňákovi. První dojem i množství (a nejde o předkrm!) se nesou v duchu minimalismu – na podlouhlém úzkém skleněném talíři je sešikováno asi osm kostiček růžové ryby s nahrubo drcenou solí, po stranách kotví „lodičky“ čekanky, ukrývající hruškové chutney. To také naneštěstí ochutnáváme jako první: směs kromě kousků ovoce obsahuje již od pohledu podezřelé žlutavé útvary, jež chutnají po smažené cibuli a ztuhlém tuku, který nemá v tomto indickém pokrmu co pohledávat. Na našem odporu už nemůže nic změnit ani chutný tuňák, který je ovšem vzhledem k nepoživatelnosti přílohy poněkud suchý.
Abychom si spravily chuť a přece jen se trochu najedly, objednáváme si dezert, o němž se předem opatrně ujišťujeme, že nepochází ze zdejší kuchyně. Z otočné vitriny nám servírka přináší čokoládový dort à la sachr a jablečný koláč, jež spolu s dobrou kávou Illy a počátečním vínem představují jediné poživatiny, které jsme zde pozřely bez zdráhání.
Za tento gastronomický zážitek jsme vydaly 570 korun, které jsme tímto doslova vyhodily oknem. Co naplat, že prostředí je příjemné a podnik designový, když majitelé místo do dobrého kuchaře raději investovali do okázalého vybavení. Ať ale zákazník žehrá jakkoli, musí uznat, že nedostatek poctivosti Mirage rozhodně upřít nelze: dát si do štítu francouzský název pro fatu morgánu totiž nade vši pochybnost hlásá, že podnik si je přeludné povahy svých pofidérních kreací dokonale vědom.
Mirage
Adresa: Náměstí 14. října 17, Praha 5-Smíchov
Tel.: 257 311 384
www.miragebar.cz, info@miragebar.cz
Otevírací doba: po-ne 8 - 24
Počet míst: 51 + 10 bar
Druh kuchyně: mezinárodní
Platební karty: všechny
Jazyková vybavenost personálu: angličtina, němčina
Země původu nabízených vín: ČR, Itálie
Hodnocení restaurace:
Atmosféra, pohodlí, estetika 9 bodů z 10
Prostírání 9 bodů z 10
Úroveň jídelního a nápojového lístku 9 bodů z 10
Chování personálu 5 bodů z 10
Kvalita jídla a nápojů 13 bodů z 20
Celkem 45 bodů z 60
VALUE FOR MONEY 3/10
+ profesionálně zvládnutá trendy image
- amatérské provedení ambiciózních kulinárních kreací
Výběr z jídelního lístku :
Carpaccio z pravé svíčkové s parmazánem a kapary 129 Kč
Grilovaný chřest s máslem a bramborovým pyré, toasty 86 Kč
Bageta s rukolou a rostbífem 79 Kč
Futo Maki s krabím masem Surimi 60 Kč
Temaki s garnáty a pestrou zeleninou 100 Kč
Pravý tataráček ze svíčkové s topinkami 181 Kč
Anglický salát s grilovaným lilkem,rajčaty a fetou 136 Kč
Výběr z vinného lístku:
Chardonnay I.G.T.- Veneto 210 Kč
Rulandské bílé Kabinet - Morava 270 Kč
Gavi di Gavi D.O.C.C.- Piemont 590 Kč
Montepulciano dˇAbruzzo D.O.C. – Abruzzo 270 Kč
Amarone dela Valpolicella D.O.C. – Veneto 1900 Kč
Prosecco I.G.T. (trevigliana) – Veneto 490 Kč
