Prezident Moše Kacav obviněn ze znásilnění
Izraelský prezident možná bude brzy jedinou hlavou demokratického státu, která bude obviněna, případně obžalována a odsouzena ze znásilnění. Toho se měl dopustit během svého funkčního období a dokonce v sídle hlavy státu.
Když v roce 2000 Moše Kacav nastupoval do funkce prezidenta, největší kritika, kterou mohl po sedmiletém období očekávat, bylo obvinění z velké nudy. Tento bývalý poslanec a ministr byl totiž známý jako nevýrazný politik, což by až tak nemuselo vadit vzhledem k ceremoniální funkci hlavy státu v Izraeli.
Žádná nuda.
Jeho prezidentství však nudné nebylo. Dva měsíce po Kacavově nástupu do funkce vypuklo palestinské povstání proti okupaci západního břehu Jordánu a Gazy. Loni izraelský kabinet odsouval vojáky a osadníky z pásma Gazy a letos vše završil únos izraelských vojáků přes hranice a letní válka s Hizballáhem.
V té době se už ale schylovalo k politické katastrofě, která nyní vrcholí. Kacav se v létě obrátil na nejvyššího státního zástupce Menachema Mazuze s prosbou o radu. Prezidenta se pokoušela vydírat bývalá zaměstnankyně rezidence hlavy státu - podle tisku slečna A. -, která hrozila obviněním ze znásilnění, když jí Kacav nezaplatí. Mazuz předal věc policii. Pátrání ji ovšem nakonec zavedlo opět k prezidentovi. Koncem srpna šokovaná veřejnost spatřila v televizi záběry, jak policie vstupuje do Kacavova domu a odnáší dokumenty a počítače.
Podle policie se Kacav dopustil hned několika deliktů: od sexuálního obtěžování až po trojnásobné znásilnění slečny A., ke kterému v průběhu vyšetřování přibylo znásilnění jiné ženy, když byl ministrem pro turismus. Se stejným obviněním se pak na média nebo policii obrátily další ženy. Kacav se podle policie dopustil také zpronevěry (nákupu dárků z prezidentského rozpočtu), nezákonného odposlouchávání, nesrovnalostí při udělování milostí a podobných činů.
Tvrdý odpor.
Kacav však odstoupit nehodlá. Jeho právní zástupce se nechal slyšet, že prezident odstoupí, až nejvyšší státní zástupce vydá rozhodnutí, které bude Kacava skutečně vinit z trestných činů. Zde však nastává právní problém. Až dosud se v Izraeli za vznesení obvinění považovalo, když se případem začal zabývat prokurátor. Podle Kacavových obhájců je třeba počkat na konečné rozhodnutí Nejvyššího státního zastupitelství, což může trvat dva až čtyři týdny, jak si přeje Mazuz, nebo celé měsíce, využije-li prezident práva na „slyšení“ a vyžádají-li si před ním jeho obhájci až několikaměsíční lhůtu na prostudování materiálů. Případ se tak může protáhnout až do července příštího roku, kdy má Kacav z funkce odejít.
Složité odvolání.
Izraelské justici však na případu velmi záleží, a proto zvolila nestandardní postup. Nečekala například, až policie ukončí vyšetřování, aby spis předala místnímu žalobci, ale policie a tři úrovně státních žalobců pracovaly zároveň. Prokurátoři četli spisy, aniž by policie ukončila vyšetřování.
Ministerstvo spravedlnosti má k nervozitě důvody. Jednak proto, že před soudem už stojí dva bývalí ministři spravedlnosti. Jeden za to, že na veřejnosti políbil vojačku proti její vůli, druhý kvůli závažnějším deliktům, zpronevěře a volebním podvodům. Druhý důvod souvisí s Kacavem. Kdyby neodstoupil, mohly by vzniknout vážné problémy. V případě vypsání předčasných voleb by činnost nového parlamentu musel zahájit současný prezident. Ten se ale pro odpor poslanců nemohl před několika dny zúčastnit ani otevření zimního zasedání parlamentu, u něhož naštěstí sice Kacav přítomen být nemusí, ale dosud se tak vždycky stalo. Část členů Knesetu totiž pohrozila odchodem ze sálu. Politici proto volají po odvolání Kacava z funkce.
Odvolání je ale složitá a ještě nikdy nevyzkoušená procedura. Jednání o ústavní obžalobě musí podpořit nejméně dvacet poslanců ze 120. Pak musí být sestavena komise, která případ projedná. Odvolání musí podpořit tři čtvrtiny komise a pak v plénu stejný podíl poslanců. Tomu všemu by se však všichni rádi vyhnuli, protože dokud je prezident ve funkci, nelze jej před soud postavit.
Má to spočítané.
Prezident nemůže z aféry vyklouznout, protože policejní materiály hovoří jasně. Kacav přesto veškerá obvinění odmítá. Neexistují totiž proti němu přímé důkazy, například DNA nebo otisky prstů, pouze výpovědi slečny A. a dalších žen. Kacavovy pokusy znevěrohodnit poškozenou A. se však zatím pokaždé obrátily proti němu. Média jsou však už dnes jednoznačně pro odstoupení. List Jediot Achronot formuloval své výhrady v podstatě umírněně: „Dokud Kacav nebude usvědčen, je nevinný. To se ale týká Kacava jako takového, ne však jako prezidenta. V této své funkci by měl skončit.“ Mnohem nekompromisnější je deník Jerusalem Post, který srovnal Kacavův případ s Clintonovým a dospěl k závěru, že oba politici nebyli schopni své pudy ovládat ani v zájmu vlastních kariér a že „ještě podstatnější je jejich neschopnost vůbec připustit, že se dopustili něčeho špatného“.
