Ve výběru akademici, analytici i lidé z byznysu
Rozhodující část jednání, při nichž prezident sondoval názor odborné veřejnosti i politiků na osobu nového guvernéra ČNB a doplnění bankovní rady, se již uskutečnila v minulém týdnu a během několika dnů by mělo být rozhodnuto. Ještě ve středu se prezident setká s odstupujícím Josefem Tošovským a brzy nato proběhne jmenování jeho nástupce. Na vyjasnění však zatím čeká otázka, jak dlouhý bude mandát nového guvernéra. Pokud bude vybrán – a všechno tomu zatím nasvědčuje – z dosavadních členů bankovní rady, neměl by začít běžet od nuly, ale navázat na mandát dosavadní. To je názor legislativců Kanceláře prezidenta republiky, kteří vycházejí z toho, že podle zákona o ČNB, paragrafu šest odstavce prvního je bankovní rada sedmičlenná a skládá se z guvernéra, dvou viceguvernérů a čtyř členů. V odstavci čtyři téhož paragrafu se říká, že členové bankovní rady jsou jmenováni na dobu šesti let. Tudíž změna funkce z člena rady či viceguvernéra na guvernéra nemá na prodloužení mandátu vliv. Právníci z ČNB jsou však názoru, že prezident jmenováním guvernéra přiděluje nový mandát, a tudíž funkční období by mělo trvat nových šest let. Prezident se podle všeho hodlá přidržet verze svých rádců. Trojlístek na guvernéra. Lze očekávat, že nový guvernér bude mít před sebou čtyři roky a tři měsíce, protože s největší pravděpodobností vzejde z dvojice viceguvernérů jmenovaných v únoru 1999. Favoritem je stále Zdeněk Tůma, přestože ho v posledních dnech opakovaně velmi neurvale a nekvalifikovaně kritizoval premiér Zeman. Má jednoznačnou podporu expertů, s nimiž se Václav Havel radil, a jeho jmenování by patrně dávali přednost i zbývající členové bankovní rady, se kterými prezident konzultoval minulé pondělí jako s prvními. Pro finanční trhy je jednoznačně kredibilní osobou. Tůma navíc dlouhodobě patří k ekonomům Hradu blízkým. Pravidelně se například účastnil ekonomických dýchánků ve vile Amália v Lánech. Oldřicha Dědka preferuje odcházející guvernér Tošovský. Je však otázkou, jakou váhu má ještě jeho přímluva. Některé zdroje uvádějí, že prezident byl poměrně nespokojen s dlouhým váháním Tošovského v rozhodování, zda odejde, či nikoli. Mezi favority se na poslední chvíli značně překvapivě zařadil i bývalý viceguvernér Pavel Kysilka. Jeho jmenováním by však prezident doslova rozkousal vlastní klobouk, protože mu loni v únoru odmítl obnovit mandát viceguvernéra. Lze mu také přičíst k tíži, že v době, kdy zastupoval viceguvernéra, udržoval tvrdou restriktivní měnovou politiku déle, než bylo pravděpodobně nutné. Na druhé straně i on patří mezi lidi blízké prezidentovi a do vily Amália jezdil spolu s Tůmou. Každopádně se minulý týden měl Havel setkat s Kysilkou ke konzultacím. Do uzávěrky tohoto čísla k setkání nedošlo. Pro rozhodnutí prezidenta vybírat guvernéra z řad viceguvernérů také hovoří nutnost, aby nový šéf ČNB disponoval prověřením od Národního bezpečnostního úřadu. Získání tohoto dokumentu může být velmi zdlouhavé a mohou ho komplikovat i politické tlaky šéfů smluvně opozičních stran, kteří jsou uraženi, že Havel obchází nedávno schválenou novelu zákona o ČNB, podle níž prezident jmenuje vedení centrální banky na návrh vlády. O odchodu Tošovského se však mluví již od jara, a tak je docela možné, že i někteří externí kandidáti požádali o prověření již dosti dávno, a tento důležitý doklad pro ně tedy nemusí být překážkou. Kandidátů je dost. V případě, že budou naplněna očekávání a guvernérem se stane člen bankovní rady, může prezident jmenovat ještě dva nové členy. Je jasné, že se o to pokusí. Seznam kandidátů čítá podle některých informací až čtrnáct jmen a je velmi pestrý. Především jde o tři pracovníky centrální banky. K tiskem již zmiňovanému řediteli měnové sekce Aleši Čapkovi a poradkyni Kateřině Šmídkové je třeba připočíst dalšího poradce Tibora Hledíka. Ve prospěch Čapka hovoří značná zkušenost a manažerské schopnosti. Má také podporu guvernéra Tošovského. Šmídková zase patří k mladším odborníkům s dobrým zahraničním vzděláním a samostatným originálním myšlením. Jejím handicapem je manažerská nezkušenost a také fakt, že vedoucím její disertační práce byl na CERGE právě Zdeněk Tůma. To se podle informací týdeníku EURO prezidentovi příliš nezamlouvá, protože si přeje mít bankovní radu složenou z výrazných, na sobě nezávislých individualit. Na Havlově seznamu se objevili i zástupci akademické obce. Jde o Evžena Kočendu, Martina Mandela a Jana Fraita. Zejména posledně jmenovaný je pro Havla atraktivní tím, že působí v Ostravě na Vysoké škole báňské, a nemá tudíž tak těsné vazby na pražské prostředí. Autoři seznamu nezapomněli ani na lidi z byznysu. Jde například o tři analytiky – Vladimíra Kreidla z Patrie, Martina Čiháka, který působil v Komerční bance a nyní pracuje pro MMF, a Petra Za hradníka z Conseq Finance. Mezi favority lze rozhodně řadit Michaelu Erbenovou, která nyní působí v Komerční bance, má však za sebou fungování v týmu poradců premiéra Klause a potom na ministerstvu financí pod Ivanem Pilipem. Má vysoký odborný kredit, ale i jeden problém, kterým je její manžel Ondřej Schneider, hlavní ekonom Patria Finance. Pokud by nastoupila do bankovní rady, musel by se manžel vzhledem ke konfliktu zájmů vzdát dobrého místa u jednoho z největších hráčů na českém finančním trhu. Tím by však, vzhledem ke snížení platů v ČNB, klesly příjmy mladé rodiny poměrně drastickým způsobem. Na seznamu kandidátů se již tradičně objevuje i Miroslav Zámečník, v současnosti náměstek Revitalizační agentury. Jeho hlavním přínosem pro bankovní radu by mohla být znalost podnikové sféry, a tudíž schopnost odhadnout dopady měnových rozhodnutí na mikroekonomiku. Jeho předností je i schopnost komunikace s médii a s politickou sférou. Podle informací týdeníku EURO Miroslav Zámečník nabídku odmítl. Na seznamu se ocitl také český zástupce v Mezinárodním měnovém fondu Jiří Jonáš, který však podle dostupných informací nemá příliš zájem vracet se z Washingtonu do Prahy. Některé zdroje řadí mezi kandidáty i Jiřího Weigla, výkonného ředitele Centra pro ekonomiku a politiku, bývalého poradce Václava Klause pro makroekonomiku. Do funkce ho tlačí jeho bývalý šéf, nicméně reálnost jmenování je velmi nízká. Jde o typicky stranického ekonoma, který do cenrální banky nepatří. Havel by patrně na jeho kandidaturu mohl přistoupit jako na daň za to, že ODS ustane s útoky na nezávislost ČNB. Prachy jsou prachy. Zájem jednotlivých kandidátů je patrně velmi rozdílný a rozhodně nikoli příliš žhavý. Jde o velmi exponovanou pozici s neodpovídajícím finančním ohodnocením. Nový zákon stanoví, že by plat člena bankovní rady měl klesnout na zhruba sedmdesát tisíc korun, což je asi polovina současného stavu. V okolí Hradu i v ČNB se objevují dokonce informace o tom, že i z těchto důvodů zvažují odchod někteří další členové bankovní rady. I proto bude muset prezident patrně výrazně přihlížet k názoru členů rady na osobu nového guvernéra a na obsazení dalších volných postů.
