Erár nenechá lidi v uniformách na holičkách
O lidi zaměstnané v České republice ve služebním poměru je dobře postaráno. Jde o vojáky z povolání, policisty, hasiče, celníky, bachaře, pracovníky tajných služeb. Jejich počet v současné době přesahuje 93 tisíc a bude se zvyšovat. Stále jsou volná místa, i když zájem o ně roste. Nehledě na to, že jde o profese, jejichž nositelé, řečeno slovy stínového ministra vnitra Ivana Langera, dnes a denně nasazují své životy a zdraví při ochraně naší bezpečnosti, majetků a státu.
Kromě vojáků jsou všichni materiálně zabezpečeni na základě zákona o služebním poměru příslušníků Policie ČR. Vojáci mají tradičně svůj vlastní zákon, ale nadstandardní požitky všech vyjmenovaných profesních skupin jsou obdobné. V době po ukončení služebního poměru jde především o příspěvek za službu (u vojáků z povolání se jmenuje výsluhový příspěvek), odchodné a platové vyrovnání (u vojska odbytné). Během služby jde například o zdravotnickou péči ve speciálních zařízeních, ozdravné pobyty po patnácti letech služby nebo příspěvek na bydlení pro vojáky z povolání nebydlící ve služebních bytech. Jak informoval mluvčí ministerstva obrany Ladislav Štícha, ten činí v průměru 9000 korun. Letos by měla být z tohoto titulu vyplacena asi jedna miliarda korun, v letech 2000 až 2003 to byly tři miliardy.
Klíčová desítka.
Na příspěvek za službu ve výši dvaceti procent hrubého měsíčního služebního příjmu má dle zákona nárok vysloužilý příslušník bezpečnostních sil, který odsloužil alespoň deset let. Za každý další odsloužený rok se příspěvek zvyšuje o jedno procento. Maximálně může dosáhnout čtyřiceti procent služebního příjmu. Vyplácí se tehdy, pokud příjemce nepobírá důchod, a to až do dosažení šedesáti let věku. Na příspěvek má nárok příslušník bezpečnostních sborů, jehož služební poměr skončil uvolněním nebo propuštěním a který nebyl odsouzen za nějaký protiprávní čin. To znamená, že na něj pravděpodobně bude mít nárok i bývalý policista Václav Filipec, který brutálně zmlátil člověka a nechal ho dvě hodiny válet se ve výkalech bez lékařské pomoci. Už totiž podal výpověď, a i když byl prvoinstančně odsouzen, odvolací soud patrně nestihne rozhodnout ještě během výpovědní lhůty.
Armádní vzor.
Od příštího roku začne platit nový zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, který po vojenském vzoru přejmenovává příspěvek za službu na výsluhový příspěvek. Nárok na něj vzniká, až po patnácti letech služby. A to opět ve výši dvaceti procent měsíčního služebního příjmu, přičemž šestnáctý a každý další rok se zvyšuje o čtyři procenta. Za jedenadvacátý a každý další rok služby přibývají dvě procenta navrch, za sedmadvacátý a každý další rok jedno procento. Maximálně může výsluhový příspěvek dosáhnout pětapadesáti procent příjmu.
Policisté a spol. se tak přiblíží podmínkám vojáků z povolání. Ti také mají nárok na výsluhu po patnácti letech služby, ale v tomto případě dostávají jen pět procent průměrného hrubého měsíčního platu. Za šestnáctý a každý další rok se částka zvyšuje o 6,2 procenta, za 21. a každý další rok o 2,5 a za 27. a každý další odsloužený rok o jedno procento. Strop výsluhového příspěvku je 55 procent průměrného platu, u zvlášť exponovaných pozic 60 procent. Pokud je výsluhový příspěvek vyšší než starobní nebo invalidní důchod, vyplácí se souběžně s důchodem ve výši tohoto rozdílu.
Dobrý základ.
Ladislav Štícha pro týdeník EURO konstatoval, že letos k 30. červnu pobíralo výsluhový příspěvek přes šestnáct tisíc lidí. Jeho průměrná výše činila 9800 korun měsíčně. Za první pololetí bylo z tohoto titulu vyplaceno přes 900 milionů korun, v letech 2000 až 2003 asi pět miliard. Údaje odboru tisku a PR ministerstva vnitra uvádějí, že u bezpečnostních sborů dosahuje průměrná výše příspěvku za službu asi osm tisíc korun měsíčně a ke 30. červnu ho pobíralo přes 15 tisíc vysloužilců. Za první pololetí tak bylo vyplaceno asi 750 milionů, za poslední čtyři roky přes pět miliard korun.
Nezájem.
Platové vyrovnání, nebo po vojensku odbytné, s výsluhovou rentou koliduje. Otázka stojí buď, anebo. Buď renta, nebo vyrovnání. První varianta jednoznačně vede. Na odbytné má nárok voják z povolání, který odsloužil alespoň dva roky. V takovém případě dostane dva průměrné hrubé měsíční platy. Za třetí a každý další rok se odbytné zvyšuje o jeden plat, za jedenáctý a každý další rok o půl platu. Maximální výše odbytného je osmnáct průměrných platů. Vojenských vysloužilců, kteří by si zvolili větší jednorázovou sumu peněz z odbytného, bylo letos 400, průměrná vyplácená částka dosáhla 120 tisíc korun. V letech 2000 až 2003 vyplatila armáda na odbytném asi 130 milionů.
Platové vyrovnání příslušníků bezpečnostních sborů se poskytuje od zahájení výdělečné činnosti nebo od počátku poskytování hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání do uplynutí dvanácti měsíců od skončení služebního poměru, a to do výše posledního čistého měsíčního služebního příjmu. Ministerstvo vnitra uvádí, že v letech 2000 až 2003 vyplatilo na platovém vyrovnání pouhých 880 tisíc korun.
Souběh.
V novém zákoně o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů institut platového vyrovnání již schází. Zachováno však zůstává odchodné. To má pro vojáky, policisty a spol. ten půvab, že je vypláceno souběžně s výsluhovou rentou. Vojákům z povolání vzniká nárok na odchodné po patnácti letech služby. V takovém případě se rovná čtyřnásobku průměrného měsíčního hrubého platu. Za každý další ukončený rok se zvyšuje o 40 procent, přičemž maximálně může dosáhnout šestinásobku základní částky. Příslušníci bezpečnostních sborů mají nárok na odchodné už po šesti letech služby. Začíná se na posledním hrubém měsíčním služebním příjmu a za každý další odsloužený rok se výchozí částka zvyšuje o polovinu. Nový zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů tyto luxusní podmínky poněkud omezuje tím, že stanovuje strop odchodného ve výši osminásobku měsíčního služebního příjmu. S odslouženými roky se základní částka nebude zvyšovat o polovinu, ale jen o třetinu.
Ministerstvo vnitra vyplatilo v letech 2000 až 2003 na odchodném více než půl miliardy korun, armáda osm set milionů. Průměrná výše odchodného vojáků z povolání činí dvě stě tisíc.
Nezávidět.
Celkově přišly nadstandardní požitky vojáků, policistů a dalších příslušníků bezpečnostních sborů v uplynulých čtyřech letech na dvanáct miliard korun, v letošním prvním pololetí na dvě miliardy. To by nemělo vést k nevraživosti a zášti ostatních profesních skupin. Práce lidí zaměstnávaných na základě služebního zákona je opravdu specifická. Na otázku, jak snášejí civilní úředníci ministerstva obrany výdobytky svých uniformovaných kolegů, Ladislav Štícha podotkl, že ti se k tomu museli dosloužit minimálně dvaceti lety v podstatně obtížnějších podmínkách.
Je třeba připomenout, že nadstandardní zajištění mají i vysloužilí horníci. Jenže to je hynoucí profese a počet jejích příslušníků klesá. Argument o nasazování života má také své opodstatnění. Ale při projednávání nového zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů jeden z poslanců docela případně připomněl, že například zdravotničtí záchranáři nebo pracovníci horské služby také pracují v náročných podmínkách, ba i nasazují životy, ale dobrodiní služebního zákona se na ně nevztahuje. K čemuž Stanislav Gross moudře poznamenal, že by to chtělo „zásadní politické rozhodnutí“.
Zřejmé je, že stát si své favority označuje uniformou. Možná s výjimkou železničářů. Ti mají uniformy kvůli tomu, aby lidé věděli, kdo štípá lístky.
