Mezi tradicí a moderností. Tak je neustále rozkročeno Japonsko, kde potkáte šintoistického mnicha vystupujícího z šinkansenu, dámu v kimonu „šopující“ u Cartiera, ale i profesora kybernetiky, který je senseiem čili učitelem v šermířské škole kendó a po večerech se od robotů přesouvá o tři sta let zpátky v čase… Podobně si vede i fax. Přístroj, který v roce 1982 zahájil právě na Nipponu část komunikační revoluce, se stal tradičním japonským produktem, ale nyní – po čtvrtstoletí čilé existence – jako by v konkurenci PDF souborů, e-faxů, šifrování či e-podpisů ztrácel dech. Je tomu skutečně tak? Má vůbec tento „faksimilátor“ ještě nějakou budoucnost? A neměli byste jej už konečně z kanceláře vyhodit?!
Abrakadabra poblíž Akihabara
Horký červenec. Obchodní dům BIC Camera u stanice Jurakučó, nedaleko tokijské čtvrti Akihabara – svatostánku v IT nakupování. Tenhle gigamarket není úplně největší, ale našince přesto ohromí. Vyjíždím do patra s označením 5F a rozhlížím se kolem sebe. Stovky lidí tu zkoušejí nejnovější komunikátory, „pédéáčka“, „pidipoče“, PC i notebooky; obdivně jen mrknu na obří růžový laptop Sony Vaio s úhlopříčkou 20 palců… Ale hned vedle, leč nijak stranou, sídlí oddělení kancelářské techniky, jemuž kralují faxy. „Irašajmasé!,“ zní ihned všudypřítomné uvítání, když mi prodavač ukazuje desítky faxů, které vskutku nevypadají zastarale. Toshiba, Brother, Canon, Epson, Minolta, Lexmark, Xerox, Kyocera… Stačí si jen vybrat.
Koncem června představila společnost Panasonic žhnoucí novinku. Jednou z vlajkových lodí faxovacího lídra se má stát série KX-PW820, která k běžnému sepětí telefonu a faxu přidává o trochu více digitální techniky, aby fax mohl přežít i v hukotu 21. století. K telefonickému „combu“ byl přidán též pětipalcový dotykový displej, díky němuž se dá vcukuletu vytvořit a poslat dokument bez použití papíru. Samozřejmostí je odeslání souborů z připojeného počítače či USB i na předpotopní fax. Ani příchozí texty není třeba tisknout; ukládají se na paměťovou SD či SDHC kartu s kapacitou až 32 GB. „Panasonic se stává další společností, která nechce zavrhnout technologii, jež už se zdála být přežitou. Tento elektronický gigant věří, že fax nepatří do hrobu, nýbrž že teprve dospěl do nejlepších let,“ referoval o novince list The Japan Times. Model existuje ve dvou provedeních: v celku a s druhým odděleným sluchátkem (dosah až sto metrů). Hlasová schránka pojme až tucet hodin záznamu. A ceny? Základní typ DL stojí 29 800 jenů (5999 korun), dvojče DW o deset tisíc více (7999 Kč).
I papírová „příšera“ ještě kope
O zářných zítřcích faxu je například přesvědčena firma Exfax, sídlící v Melbourne. „Jistě, není pochyb o tom, že se fax v době internetu stal méně důležitým nástrojem. Nicméně není zcela mrtev, nějakou chvíli tu s námi ještě bude, vyvine se a adaptuje. Mnoho společností včetně nás chce k tomu napomáhat,“ píše se na firemním webu, který zveřejnil argumenty hovořící ve prospěch faxujících zítřků. Zařízení se totiž dosud běžně užívá pro potvrzování objednávek, zaslání nákresů, faktur či „dodáků“ – to vše bez zdržování převodem do digijazyka. Tam, kde probíhá ne-latinkou psaná komunikace, stále ještě dominuje fax. A změna nemůže být tak svižná – zvláště v zemích takzvaného „třetího světa“.
Dle zmíněných Australanů, kteří mají zkušenosti i se zeměmi typu Papuy-Nové Guineji a Indonésie, není radno zapomínat, že téměř dvě miliardy lidí jsou dosažitelné faxem! Děje se tak díky firemním ústřednám, úřadům, ale i policejním stanicím. Z anachronického aparátu se údajně stává multifunkční a s webem propojený přístroj. Co dál? „Asi sto milionů vlastníků faxů si nyní může lámat hlavu, co s mašinami udělat. Než je jednoduše odpojit a vyhodit, majitelé si je nejspíše ponechají, byť jen pro příležitostné použití. A brzy budou chtít propojit fax s dalším modernějším vybavením,“ tvrdí Exfax a jako ideální řešení nabízí vlastní byznys. Opomenout nelze ani to, že řada zemí dosud nemá zákony regulující užití elektronického podpisu, a právě tam může „faxovadlo“ ještě vybojovat leckterou vítěznou bitvu…
Kterak rozsypat čaj na dálku?
Tajemství, proč uspěl fax v osmdesátých letech zejména na japonských ostrovech, není až tak šokující. Ano, jde především o užívání a přesný přenos znakových sad dosti odlišných od Západem užívané latinky. „Šíření této technologie bylo silně ovlivněno politickou, hospodářskou i sociální dynamikou jednotlivých národů,“ říká profesorka M. J. Petersonová z University of Massachusetts-Amherst, jež se tématem faxové difúze zaobírala. „Faxy se v Japonsku masově rozšířily už v roce 1983, v USA pak v letech 1987 až 1988, nicméně v západní Evropě až po roce 1992. Přestože byly překážky v Japonsku a Americe zhruba srovnatelné, Japonci využili novinky daleko rychleji, protože přenos psané japonštiny je daleko snazší naskenováním nežli kódováním jednotlivých znaků,“ argumentuje politoložka, dle níž bylo evropské zpoždění způsobeno dovozními přirážkami, ale i vysokými mezinárodními tarify za hovorné.
Zdálo by se, že faxování čeká stejný, neodvratný osud jako potrubní poštu nebo telex. Dost možná. Ale ne v zemích, jež si na faxovou kulturu značně zvykly. Spolu s redakční kolegyní Kateřinou Š. jsme byli překvapeni, jak může probíhat komunikace s institucemi ve dnešním Japonsku čili v zemi, kde jezdí nadzemní vlaky bez řidiče, kde oslavují třicátiny animovaného robota vztyčením jeho osmnáctimetrové sochy a kde už je on-line skoro každý capart. „Nene, formuláře nám pošlete faxem,“ zněla odpověď na dotaz, zda by nestačilo papír naskenovat a poslat v „pédéefku“ e-mailem. Takže k tomu zásadnímu: vyhodit fax z firmy, nebo nevyhodit? Rozhodně NE! Tedy pokud nechcete ustrnout na českém rybníčku a raději být připraveni na globální výzvy, které do firemní komunikace přinese čínština či – dá-li Alláh – i arabština.
Martin Rychlík, Tokio
stipendista The Japan Foundation
BOX [foto přístroj]:
Poslední bitva vzplála
Argumenty, proč ještě nezahodit faxy
* Důležité pro globální komunikaci (arabština, čínština).
* V některých zemích dokládá i serióznost firmy.
* Nejpřirozenější přenos dokumentů v japonštině atd.
* Přímo dosažitelné až pro dvě miliardy lidí.
* Podpora výrobců, zavádění multifunkčních setů.
Pramen: týdeník EURO
